08

Další dny se mi Sedrik vyhýbal a když už se mu nepodařilo se mi vyhnout tak se mnou nekomunikoval. Když už se mnou komunikovat musel, komunikoval ve španělštině, či při nejlepším v angličtině. Snažil jsem se mu omluvit, vyvrátit mu to co si o mě myslel, žádné oči jsem na toho profesora nedělal...ale on mi odmítal uvěřit.
Nakonec jsem přiznal porážku. Přišel jsem o jediného kamaráda. Snažil jsem se dozvědět jak ví že jsem na kluky...když já si tím nebyl tak úplně ještě jistý. Ale odpovědí mi bylo že mluvím ze spaní, to co jsem říkal už jsem se nedozvěděl.
Měl jsem z toho vztek. Nevěřil mi...a já nevěděl co budu dělat. Přepadla mě melancholie a smutek. Na další hodinu profesora G jsem nešel, odmítl jsem tam chodit.
Ale podcenil jsem ho. Přišel si pro mě sám. Prostě se zjevil ve dveřích našeho pokoje. Sedrik jen zaskřípal zuby a pokoj opustil, jeho uražená španělská hrdost dostala další ránu.

"Pane...pane profesore co tu děláte"?
"Nepřišel jsi na hodinu prcku...tak hodina přišla za tebou, jsem kreativní...".
"Nechci na vaše hodiny chodit, malba mě nezajímá, já chci být fotograf".
"Hm...to je hezké...a jak chceš fotit génie když nerozumíš barvám ani kompozici"?
Na to jsem neměl odpověď... jen jsem si učitele pořádně prohlédl. V atelieru jsem to nestihnul, tam jsem byl dost nervózní. Byl to vysoký asi 30 letý muž, tmavě hnědé vlasy...vypadal jako velký svůdník typu Casanova a jeho stravování bylo na něm i vidět, byl trochu pohublý. Na sobě jen hnědý vytahaný svetr značka bezdomovec...
"Proč nechcete učit Sedrika"?
"Toho tvého přičmoudlého kamarádíčka? Proč bych měl"?
To mě strašně rozzuřilo, jak si jen dovoloval...vylétl jsem z postele se zatnutýma pěstmi a on se jen rozesmál. Nemyslím si že bych byl schopný mu ubalit, ale ten vztek co ve mě vzedmul...
"Jsi roztomilý prcku...co takhle dohoda"?
"Jmenuju se Ben, žádný prcek...jaká dohoda"?
"Budu učit toho tvého kamarádíčka...když pro mě něco uděláš".
Byl jsem mladý a blbý, nepřišlo mi že upisuji duši ďáblu, ale chtěl jsem zpátky kamaráda a doufal jsem, že tím se na mě Sedrik přestane zlobit. A tak jsem kývl, aniž bych věděl na co.
"Fajn, budeš mi dělat model pro malbu aktu...jsi na to jako stvořený".
Jeho podivný pohled mě vyděsil, zůstal jsem stát s otevřenou pusou...aktu? To jako nahej...to jako...no ne.
"Co...coo"?
"Slyšel si...jsi skvělý kandidát, poslední vzal jaksi nohy na ramena". Pokrčil rameny jako by netušil proč. Já už tušil že ten kluk, kterého jsme od něj viděli utíkat byl jeho minulý model. A to mě opravdu neuklidnilo.
Musel jsem spolknout hrdost a nezbylo mi než souhlasit. Sedriku...dělám to pro naše přátelství.

A tak jsem přišel k tomu dělat modela. Bylo to dost vtipné, ale já se vážně nesmál. Sedrik dostal pozvání k velkému mistrovi a byl rád...nakonec ho velký G začal opravdu učit. Ale mezi námi to nic nezměnilo, ba právě naopak, vše se jen zhoršilo. A já byl najednou lapen do kruhů pomluv, lží a pomstychtivosti.
Ale postupně...
Modela jsem dělal ve volném čase. Velký mistr mi vždy určil termín a hodinu. To první sezení bylo divné...přišel jsem jak mi řekl...donutil mě znovu si sundat košili, ale to mu nestačilo, musel jsem si sundat i kalhoty a zabalit se tak prapodivně do přehozu na posteli, takže mi více věcí vyčnívalo než by je to zakrylo. Byl jsem rudý jako rajče, odstínem jsem přebíjel i tu vínovou postel a bylo mi strašně divně. Navíc ten jeho úchylný pohled když mě maloval...
Asi po hodince a něco zavelel konec. Hodil do sebe pár antidepresiv či co to bylo...v těch lécích už jsem se vyznal, mamka brala podobné. Co mě děsilo, že je zapíjel whiskou či podobnýma utrejchama...ale to nebyla moje věc...škola mu to asi trpěla, kdo ví.
Nehodlal jsem to řešit. Až do té doby než si ke mě přisedl a začal tu deku či přehoz upravovat...jeho prsty, jeho teplé ruce, to vše ve mě způsobilo bouřlivou reakci. A bylo to jasné...
Když jeho ruka sklouzla níž, odehnal jsem ho a vyskočil z postele rychlostí blesku. Jen se tomu rozchechtal. Rychle jsem se oblíkl a vyběhl ven...až potom jsem si uvědomil, že zdrhám z jeho atelieru jako tenkrát ten kluk...a tak jsem se rozhodl...najdu ho.
On jediný mohl o panu G vědět víc.
Dalo mi to práci, ale nakonec jsem ho našel...vlastně náhodou jsem ho potkal na obědě...bylo to divné, všichni jako kdyby se ho štítili, když si chtěl sednout ke stolu ostatní se zvedli a přesedli. Vypadal z toho hodně nešťastně.
A tak jsem se rozhodl přisednout.
"Ahoj...já jsem Ben...můžeme si promluvit"?
"O čem...neznám tě".
Povzdechl jsem si...vypadal vážně hodně mladě...dokonce vypadal mladší než já a to už bylo co říct. I když jsem přes prázdniny trochu vyrostl a přibral na svalech.
Ale ono to bylo takové malé blonďaté, jako kdyby to vylezlo z nějaké pohádkové knížky o elfech.
"Jak se jmenuješ"?

"Já...jsem Dominik".
Vybavuji si do dnes jeho tvář...vážně byl takový hodně křehký a dětský. Zkoušel jsem se ho ptát na velkého mistra...ale záhadně vždy ztichnul a odmítal.
Ale přeci jen se mi povedlo to z něj vydolovat. Vyprávěl mi jak něco nesl do kabinetu a ten profesor tam zrovna byl, že si ho vyhlídnu...a nutil ho aby chodil na jeho hodiny, chtěl ho pořád malovat...a pak ho i osahával a tak utekl.
To už mi přišlo jako hodně přitažené za vlasy...ale věřil jsem mu.
Tím pádem si asi místo něj vybral mě...to znělo děsivě.
Uvažoval jsem jestli na jeho hodiny mám přestat chodit, ale nakonec jsem se rozhodl, že musím. Měl mě v hrsti, kdybych přestal, přestal by učit Sedrika...i když Sedrik nevěděl co pro něj obětuji....nesměl se to dozvědět. Doufal jsem že časem se třeba přestane zlobit a zase spolu budeme mluvit....čekal jsem však marně.

Proto jsem se snažil zvládat školu i to jeho malování. Ale jednou jsem udělal osudovou chybu. Měl jsem určený čas na třetí hodinu...ale já přišel už v půl, protože hodina předtím mi odpadla. Nezamykal, tak nějak tam ani nebylo co ukradnout. A tak jsem se proplížil dovnitř. To co jsem viděl mi málem vypálilo oči. Viděl jsem velkého mistra jak...ehm jak to říct slušně...jak ho uspokojuje nějaký kluk, který klečel před ním a bral si jeho úd do úst.
Zůstal jsem opařeně stát skrytý za vysokým regálem s barvami. Ale můj výhled byl dokonalý. Toho kluka jsem neznal...vypadal starší než já, ale ruku do ohně bych za to nedal. A jak vidno si to velký G užíval plnými doušky. Strašně mě to naštvalo...vlastně jsem ani nevěděl proč. Utekl jsem a tu hodinu jsem vynechal.
On si tam v klidu nechá kouřit od studentů? Co je toto za školu? To snad nemůže být pravda. Vzpomněl jsem si na rozhovor s Petrem...jak říkal že se o panu profesorovi říkají ošklivé věci a ať si dám pozor...teď už jsem věděl kam tím mířil.
Takže...jsem se prodal? Za to aby učil mého kamaráda malbě jsem mu měl dělat děvku? Strašně jsem zuřil a slíbil si, že už na jeho hodiny chodit nebudu.