08

Dotýkám se kapek deště,
nechtěl jsem říci dost, ale ještě!
Dotýkám se kapek deště,
vím, že nebude už žádné příště!
Jen dotýkám se kapek deště,
přes sklo chladné jako led,
utéct bych odtud chtěl a to hned.
Ale dál se dotýkám kapek deště,
čas jako by se zastavil,
to jen život vysokou laťku mi nastavil.

Začalo pršet. RIVEN svou pozici na parapetu nijak nepozměnil. Okno se pomalu rosilo a stékaly po nich kapky deště. Pár slov však mladému zpěvákovi uniklo mezi rty. Nejdřív pronesené jen tak pochmurně. Hloupá dětská rýmovačka, která jako by neměla žádný smysl a kterou inspirovala náhlá změna počasí a mnoho alkoholu v krvi. Přesto ta slova RIVEN opakoval několikrát. Zdálo se jako by ho zaujala. I Akemi zpozorněl, protože konečně zahlédl něco jiného než netečný pohled kamsi do prázdna. Rychle tedy zareagoval a strčil RIVENOVI pod nos čistý arch papíru, který mladík okamžitě obsypal různými poznámkami a rýmovačkou, která se mu zalíbila. Možná mu ten nápad seslalo samo nebe, možná jen chtělo nechat mysl otevřenou, aby ji mohla políbit múza. Kdo ví proč, najednou jako blesk z čistého nebe, se zpěvákovi dařilo pomalu skládat jakousi změť textu. Akemi věděl, že tahle zpěvák pracoval dříve. Nápad prostě přišel a musel se okamžitě zaznamenat. Viděl některé originální texty napsané na ubrouscích z restaurace, na pohlednicích, dokonce i jeden text na toaletním papíře. Se zájmem tedy sledoval zpěvákovo počínání. Musel však být potichu, nijak ho nerušit svou přítomností. Přetržení nitky myšlenek by mohlo znamenat konec s další částí tvorby textu. Avšak Akemi tušil, že tentokrát to k něčemu povede. Nebylo to tak nucené, jako desítky papírů na zemi, které RIVEN popsal, a dokonce při zaujetí mysli zapomněl i na alkohol, od kterého doufal pomoc.

Jakmile byl arch papíru popsán nesrozumitelnou a zmatečnou hatlamatilkou, zpěvák vystartoval ze svého místa na parapetu. Nebral ohledy na nábytek, ani na nic jiného, začal přehrabovat jednu ze svých skříní. Jeho manažer ho ale tentokrát sledoval s obavami o jeho duševní zdraví. Nechápal, co to RIVEN dělá, co to právě teď hledá. Už je tak blízko k utvoření nějaké písně, která sice zní dětsky a infantilně, ale aspoň něco. Až poté, když mladík našel předmět doličný, pochopil. Hledal deštník, který roztáhl vedle, aby na něj viděl. Proč deštník to Akemimu zůstávalo záhadou, nejspíš inspirace k písni o dešti? Mohl jen hádat.
Proto si v klidu udělal v kuchyni čaj a usadil se do křesla až vzadu. Sledoval každý mladíkův pohyb. Když byl v tomhle horlivém zapálení, vypadal vážně kouzelně a možná... no jen trochu sexy. Navíc celou dobu mlčel, jen si broukal pár slov, takže nebyl ani protivný, ani nafoukaný a nelezl Akemimu snad poprvé na nervy.
První tony na piáno, ke kterému RIVEN usedl se nesly bytem trochu děsivě. Akemi totiž rozpoznal kousky melodie písně Mirai, která se zpěvákovi stále pletla do tvorby, jako zrádný šotek, který sabotuje veškerou práci. Mladý muž ale tu prokletou skladbu slyšet nechtěl. Po smrti Mikoto ji poslouchal celé dny a noci, rozebíral každé slovo textu, všechny možné kontexty, ale ani tak nedokázal najít něco, co by v ní bylo obsaženo. Sevřel tedy opěrky křesla a snažil se nedávat najevo svou nelibost s těmito tóny.
Pak ale RIVEN konečně našel i jinou melodii, kterou jako by hrou stále rozvíjel, zkoušel něco nového. Bylo o něm známo, že i když je profesionálním idolem a pěveckou hvězdou, nikdy neuměl a ani se nenaučil noty. Své skladby vymyslel jen tak v hlavě a zapamatoval si je, proto je dokázal vždy bez chyby zahrát kdykoliv.
Akemiho překvapilo, jak dlouho trvalo mladíkovi jednu obyčejnou píseň vypilovat. Dokonce si stačil dojít i na oběd a nakoupit, aby také RIVEN měl co jíst. Když se vrátil našel zpěváka stále ve stejné pozici u piána. Ale jak se zdálo byl u konce. Dlouze se protáhl a pak hodil Akemimu papír přímo do tváře.
"Máš svoji písničku, teď zmizni, chci odpočívat."
"Takhle to ale nefunguje. Máme jen dva dny, abychom ji nazkoušeli. Co kdybys mi ji zahrál?"
"Nepotřebuju nic zkoušet, to už je Hiratova starost. Poraď si."
Jeho kousavý smích se nesl dokonce i ze sprchy. Jak se zdálo po tom sexy mladíkovi rázem nezbyla ani stopa a byl tu zase ten protivný černý stín. Akemi musel spolknout svou hrdost a sevřít ruku v pěst. Jen máloco ho dokázalo vytočit tak jako tohle idiotské a arogantní chování.
Jenže to RIVENŮV manažer ještě nevěděl co ho čeká v příštích 42 hodinách.


Studio TPK

"Kde jsou tak dlouho? Za půl hodiny vysíláme."
"A co když nedorazí?"
"Posuneme hosta do druhé půlky."
"Neměli jsme ho sem zvát, daly se čekat problémy."
"Jeho manažer mě ubezpečil, že tu do deseti minut budou, prý uvázli v zácpě."
"Vy tomu vážně věříte? Co vím já, RIVEN se včera objevil na narozeninové oslavě Akai Tsubane, i když nebyl pozván a potom obrazil tři kluby v Shibuji. Prý byl tak opilý, že nedokázal ani stát a museli ho vyvést, protože dělal výtržnosti a obtěžoval tanečnice."
"To je nesmysl, kde jsi na tom byl?"
"Byl jsem v tom klubu, docela mě bavilo ho sledovat. Je to ožralecká troska, s takovými hosty můžeme brzo TPK odpískat."
"Zvali jsme Akai Tsubane, ale mají toho tento měsíc hodně a točí klip tak to odmítli. Majitel Argo music, Hirata-san, nám nabídl RIVENA."
"Má prý přijít s novou písní. Kdo se vsadí, že to bude jen nějaký remix na playback? Klidně o sto jenů."
"Ale no tak, pánové, můžete se utišit? Narako-san se potřebuje připravit a vy tu děláte takový povyk."
"Hai, hai, Fudoko, už jdeme."
"Jen si běžte dělat svou práci, ať nejsou ty světla moc ostrá, jasné?"

Na každé pomluvě je něco pravdy, o tom Akemi věděl moc dobře. A i když RIVENOVI příliš nedůvěřoval, doufal v jeho aspoň částečně zachovalý rozum. Když toho večera odcházel s textem nové písně, jasně mu zakázal jakékoliv akce a nařídil mnu odpočívat. Ale to bylo jako kdyby býkovi zamával před nosem červeným šátkem. Mohl čekat problémy, ale to, že RIVEN úmyslně sabotuje sám sebe a bude mu to ještě k tomu jedno, to už bylo i na manažera příliš.
Když se ráno nemohl na RIVENA dobouchat, něco mu napovídalo, že to nevěstí nic dobrého. Naštěstí měl náhradní klíč k jeho bytu, takže se po chvilce hledání a bojování s řetízkovým zámkem dovnitř dostal. Hned ho do nosu udeřil odér alkoholu, nikotinu a čehosi, co smrdělo jako mix trávy a hašiše. Nedokázal by to s jistotou identifikovat.
RIVEN se povaloval na pohovce, mezi prsty ještě doutnající cigaretu a spal. Samozřejmě Akemiho napadlo hned milion katastrofických scénářů, od nedbalého uhoření, po otravu alkoholem, předávkování drogami, či všeho dohromady. Pokud s někým pracoval, vyžadoval aspoň minimální profesionalitu. Ta mladému zpěvákovi však chyběla, takže do Akemiho vjel takový vztek, až se přestal ovládat. Chytil RIVENA za to jediné co měl na sobě, což byly spodky nevalné vůně a vytáhl ho do sedu. Jak se zdálo zpěvák je tak mimo, že se jen překlopil na druhou stranu. Marné bylo spílat mu, že za hodinu má vystoupení v přímém přenosu populární hitparády s novou písní.

Akemi však byl profesionál a tak nikdy nepanikařil. Povedlo se mu zpěvákovo tělo, i přes chabý odpor, dosmýkat do sprchy. Tam už se nerozpakoval a strčil ho do sprchového koutu. Nevadilo mu, že RIVEN příliš nevnímá, pustil na něj studenou vodu a doufal, že ho to probere.
Jak se zdálo, mělo to úspěch. Z mrtvoly se rázem díky ledovému osvěžení stal lítý tygr, který bojoval o svůj život, jako kdyby ho voda měla rozpustit. Bojoval o to, aby se dostal ze sprchy ven.
Akemi měl jen to štěstí, že měl mnohem větší sílu, a tak mu po chvíli nedalo moc práce chlapce ve sprše udržet, i když tomu musel obětovat novou košili i kalhoty, protože RIVENA držet svým tělem pod vodou.
"Pusť mě, ty parchante, co si to dovoluješ. Zabiju tě, slyšíš, zabiju..."
"Drž už pusu, kdyby ses tak nezřídil, už jsme mohli být dávno ve studiu. Ale né, pan velký zpěvák na to kašle, co? Tak ti něco řeknu... takové tajemství. Posloucháš mě, slečinko? Peklo se ti pomstilo za všechny tvé hříchy a poslalo mě, abych tě mučil. Takže si teď dáš se mnou sprchu, pak se oblékneš a upravíš a odzpíváš tu podělanou hloupou písničku, je ti to jasné?!"
"Já ti na to se*u!!!"
To už Akemi vážně nevydržel. Nenašel způsob jak toho malého zmetka uklidnit. Proto jednal tak nějak impulzivně. Jistě by své chování nedokázal logicky vysvětlit, kdyby se ho někdo zeptal proč... proč narazil mladého zpěváka na kachličky a přisál se mu na rty v dravém polibku. Sám to netušil. Ale jak se zdálo, mělo to jistý účinek. RIVENOVO tělo celé ztuhlo a přestal sebou mlít a bránit se. Jen vytřeštil oči a kocovina jako by se rázem vypařila.

Když se od RIVENA po dlouhých minutách konečně odtáhl, přestal i jeho tělo svírat, takže mladík sjel po kachličkách na chladnou zem sprchového kouta. Jeho spodní prádlo, naskrz promočené, už toho moc nezakrývalo, proto si rychle přitáhl kolena až k bradě.
Akemi sprchový kout opustil, musel si vysušit trochu oblečení a zavolat do studia TPK, že se opozdí kvůli zácpě. Byl odhodlán ale natáčení stihnout.
RIVEN vylezl ze sprchy poměrně brzo. Ještě mokré vlasy si spletl na rameni do copu, byl upraven a čistě oblečen. Dokonce už tak nepáchnul. Bál se na Akemiho upřít pohled, tak si raději oči zakryl černými brýlemi a dal najevo, že je připraven a ochoten jet.
Do studia dorazili opravdu na čas. RIVENA si do parády odtáhla maskérka a Akemi si mohl konečně oddechnout. To poslední čeho se bál bylo, že bude mít zpěvák okno a nebude schopný zahrát svou píseň. Ale z maskérny se vrátil mladík usměvavý, příjemný, rozdávající podpis za podpisem a zamířil si to na určené místo na pohovku, vedle moderátorky, kterou uctivě pozdravil. Všichni v zákulisí jen nevěřícně kroutili hlavami, dokonce i Akemi.

"Chtěl bych vám zahrát svoji novou píseň. Bude moje úplně poslední, tak doufám, že si ji užijete."

Zpráva o ukončení RIVENOVY kariéry se rozletěla do éteru přímého přenosu jako blesk z čistého nebe. Akemi jen pootevřel šokovaně ústa, nejradši by ho v tu chvíli přerazil. Ukončení kariéry zpěváka, jenž má na svědomí mnoho životů svou písní. Nemělo to přijít už dávno? Najednou se to stalo novinkou dne. Opravdu chce RIVEN ukončit kariéru? Nebo je to jen fáma, aby se stal opět zajímavým? Novinové titulky se předháněly s různými teoriemi, co stojí za ukončením kariéry.

"Končím s ním!"
Jen jedna věta, kterou pronesl do telefonu Akemi Hiratovi. Měl toho kluka tak akorát dost. Navíc nehodlá své jméno spojovat s takovým zbabělcem, který stejně končí v branži (a že bylo na čase podle mnohých zlých jazyků). Příliš věcí se mu tolerovalo, příliš si ho Hirata cenil. A zbytečně.
Hirata už se nestačil vyjádřit a uslyšel v mobilním přístroji jen známý hluchý tón.
Tak takhle to opravdu skončí?