1

Ben: (Sedí v té kavárně, kam ho ta žena pozvala, v centru města. Volila dobře, není moc na očích, sám tu byl asi jen jednou. Většinou si ho ženy neobjednávají, to mu na tom přišlo hodně divné, zvlášť když stála o něj. Tvrdila, že má pro něj nabídku co se neodmítá, ale moc se mu to nezdálo, nakonec přeci jen přišel. Neví, jak ji pozná, mluvili spolu jen telefonicky. Objednal si bílou kávu, nezbylo než čekat)
Sandra: (Dorazí s menším zpožděním, obchodní záležitosti.. což je vlastně tohle taky. Tohohle kluka jí doporučil jeden její známý. Podle jeho popisu ho pozná celkem snadno, nikdo takhle mladý tu touhle dobou stejně není. Zamíří k němu a přisedne si.) Dobrý den. Vy budete Ben, že ano? Přejdeme rovnou k našemu obchodu.

Ben: (Je zvyklý se nezdržovat zbytečnými řečmi, tuší že tahle práce bude asi jiná, než obvykle. Pochybuje, že by si ho objednala pro svého manžela nebo pro někoho z rodiny, možná přítele, nebo bude zase nějaký dárek...nechutný, někdy už si vážně připadá jako věc, jen si kolem krku ovázat mašli) Jistě, proto jsem tady.
Sandra: Vidím, že jsi rozený obchodník. Výborně. (Hodí před něj desky s fotkami a informace o Alanovi.) Tohohle svedeš...
Ben: (Překvapeně na ni zamrká, převážně dělá společníka, či poskytuje sex, ale takovou nabídku slyší prvně. Ale snaží se nedat najevo údiv a otevře složky, na fotkách uvidí toho muže a chvíli si ho prohlíží. Už dávno se nedívá jaký kdo je hezký, k čemu taky. Ale tenhle muž...má ve tváři něco, co nedokáže popsat) Kdo je to?
Sandra: Jeden z mých svěřenců... Alan... dělám agentku, většinou malířům. On byl výborný, skvělý... ale přestal malovat a já potřebuju, aby zase začal. Pokud se ti ho podaří přimět zase pracovat, jsem ochotná vyplatit ti... řekněme půl milionu? (Ví moc dobře, že se ji to vyplatí.) A samozřejmě, náklady, co s jeho sváděním budeš mít, ti taky plně uhradím.
Ben: (Teď už svůj údiv skrýt nedokáže...půl...milionu? Ta žena musí snad žertovat, to přece...to je strašná spousta peněz, jen za svedení toho muže? Znovu si prohlédne tu fotku...takže malíř, osud je někdy krutý) Malíř? Máte ukázku jeho děl? (možná jeho práce zná, sice už je to dlouho co ho vyhodili ze školy, ale mohl by ho znát)
Sandra: Všechno je to v těch složkách, na něj musíš být připravený. Jsou tam popsané jeho zvyky. Chci, abys to udělal pokud možno co nejnápadněji. Nemusí vědět, že jsem tě najala, jasné?
Ben: Práce v utajení? (Začne se smát, ale prohlíží si to, jeho obrazy už asi viděl, ale nezná ho) Trochu si to vyjasním...chcete, abych ho svedl? Spal s ním? A přiměl ho k práci? To nebude snadné. Je k tomu nějaký limit? (Mozek mu sám zpracovává informace, ale jako jediné světlo bliká ta suma peněz)
Sandra: Chci, aby Alan zase začal malovat. Co pro to podnikneš je tvoje věc. Myslím, že jsem ti nabídla poměrně slušně vysokou částku. Když to zvládneš tak do půl roku, ještě ji tak o sto tisíc navýším.
Ben: (Za tolik peněz by možná...ne jen nic neplánovat, nesnít. Kdysi doufal, že jednou až vydělá dost, s tím bude moct seknout, někam odjet a zkusit začít znovu...a ta žena mu teď tu možnost nabízí jako na stříbrném podnose. Přimět jednoho malíře malovat? Jak těžké to může být? Vzpomene si na Gadera a rychle složky zavře) Chci vědět jen jediné...proč přestal malovat?
Sandra: (Povzdechne si.) Před půl rokem mu zemřel přítel. Od té doby na paletu ani nesáhl. Na nic.
Ben: (Už to začíná chápat, to co viděl na těch fotkách...byl to smutek, má smutné oči) Asi vás to musí stát hodně peněz že? (Možná to zní trochu trpce, ale asi ne úmyslně) Nevím, jestli takovou práci zvládnu.
Sandra: Stojí mě to dost peněz, to je pravda... Chci, aby se z té letargie dostal. Pokud si na to netroufáš, nabídnu to někomu jinému. (Pokrčí rameny.) Tebe mi doporučil jeden známý, říkal, že bys to určitě zvládnul. Ale pokud nemáš zájem... (Vstane.)
Ben: Dokázal? (Nechtěl se už k malířům ani podobným lidem ani přiblížit, ale stejně ho to láká. Přeci jen se něco naučil, peníze vládnou světem, bez nich člověk nevzmůže nic. I ty smutné oči toho muže jako by volaly po záchraně. Pokud něco uměl dobře, tak vysávat z lidí jejich smutky) Dobře...já to beru.
Sandra: (Přikývne.) Upřímně doufám, že se ti to povede. (Podá mu vizitku.) Kdybys něco potřeboval, ozvi se. Jinak je vše v těch složkách.
Ben: (Kývne a vizitku si přebere, bude muset ty zvyky nastudovat a přijít na způsob, jak se s ním seznámit. O to je to těžší, většinou jen někoho doprovází na večírcích, či má stálou klientelu mužů, kteří si rádi zaplatí za pohlavní styk...ale svádění? Do čeho se to zase uvrtal. Půl milionu je nádherná suma, udělá to a pak s tím nadobro skončí)
Sandra: A pamatuj si, Alan se nesmí dozvědět, že jsem tě najala, jasné?
Ben: Jasné, ode mě se nic nedozví.
Sandra: Fajn. (Usměje se a odchází.)