10

RIVENOVA rovnováha a koordinace pohybů však byla narušená díky množství alkoholu, které jeho tělo ještě nedokázalo plně vstřebat. Znovu se mu tedy Akemiho uhodit nepodařilo, i když se o to snažil. Naopak to spíše vypadalo poměrně komicky. Ani jeden se však tomu snažení nesmál. Když RIVEN zavrávoral a skoro na Akemiho upadl, manažerovi došla trpělivost. Zkroutil mu jednu ruku za zády a donutil ho zapřít se o stůl. Vzduch byl prosycen podivnými emocemi. Byla to vášeň? Nebo spíš nenávist a zlost? Vše se mísilo a prolínalo. Jejich pohledy se po chvíli ostře střetly. RIVEN se snažil svou ruku vykroutit, ale způsoboval si tak ještě větší bolest. Dokonce Akemiho počastoval mile velkou dávkou sprostých slov, z nichž některým ani Akemi nerozuměl, jelikož byly korejsky. Raději se ani nevyptával, kde k těmto výrazům mladý zpěvák přišel. Už ho tahle situace značně otravovala. Ještě jedna nadávka... ještě jedna a....

RIVEN byl násilně donucen zmlknout. Akemi mu totiž strčil do dutiny ústní svůj jazyk při dravém a hrubém polibku. Znovu... ano znovu ho líbal. Ale proč? Proč vždycky v tak vypjaté situaci? Sám to nechápal, ale nedokázal o tom příliš přemýšlet. Mladý zpěvák zůstal na chvíli konsternován a vykulil oči, pak však jako by odhodil všechnu důstojnost a svůj hněv promítl do opětování polibku. Dokonce Akemiho kousl do rtu, aby mu ukázal, že s ním nikdo zametat nebude. Nezůstalo to však bez potrestání. Oba dva se na sebe v tu chvíli vrhli jako smyslu zbavení, jako by to bylo na nějaký povel neviditelné síly, která rozkázala. Akemi v tom zapálení dokonce pustil zpěvákovi ruku, ten si ji s bolestným zakňučením protřel a v malé pauze mezi polibky vystrčil na Akemiho prostředníček, aby mu jasně dal najevo, co si o něm myslí. V další chvíli byl nucen přijímat další ostré polibky. Jak se zdálo, RIVEN nehodlal přestat provokovat. Když ani prostředníček nepomohl, urval Akemimu několik knoflíků u košile a odhalil tak část jeho hrudi. To způsobilo jako rozbuška další vášně a oba muži se v průběhu několika dalších sekund ocitli na pohodlné pohovce, natlačeni na sebe svými těly a dychtící po dravém milování.

Oblečení se povalovalo všude, záhadně kusy spodního prádla ležely i na policích, kam se dostaly neznámo jak. Dvě těla, jenž se proplétala na pohovce, bojující spolu o nadvládu nad situací. Akemi nejspíše mladého zpěváka podcenil. Rozhodně měl více vyřídilky a nebyl tak poddajný, jak čekal. Nakonec ale stejně vyhrál a roztáhl RIVENOVI nohy od sebe, aby se mezi ně mohl vklínit svým tělem. Nehodlal na něj být nijak milý, či mu šeptat slova lásky před aktem do ucha. Na to nebyl čas. Chtěl jen jedno, zabořit se hluboko do jeho těla, slyšet ten nádherný hlas, jak sténá v agonii z rozkoše.
Akemi nehleděl ani na nějakou přípravu mladíkova těla, i když si na tom vždy nechával záležet. Nesháněl se ani po ochraně, i když byl velmi opatrný, přeci jen znal pár lidí z branže, kteří si díky sexuální neopatrnosti přivodili nejednu pohlavní chorobu. Jeho mysl byla zastřena touhou. Nalehl na RIVENA celou svou vahou a dravě mu okousával rty, což mu mladík s chutí vracel. Jeho tělo přímo žhnulo. Nechal Akemiho, aby se ho dotýkal snad všude a slastně pod ním sténal a nabíral do plic dech. Věděl, co ho čeká. Chtěl to už od samého začátku. Ten muž se mu líbil, rád ho provokoval, celé to byla jedna dlouhá protivná předehra. Ten minulý polibek ve sprše ho ale překvapil. Nevěděl o tom, že Akemi je taky na muže, proto tenkrát polibek neopětoval jak byl vyvedený z míry. Zjistil ale, že pokud svého manažera dostatečně vytočí a on se přestane ovládat, vrhne se na něj. Dnes se mu to povedlo. I když to začalo neúmyslně, dál to RIVEN schválně stupňoval, až do tohoto okamžiku.
"Tak dělej..."
"Sklapni!"

Ostrý výkřik se rozlehl ztichlým bytem. RIVENOVO tělo se roztřáslo. Bolelo to, to nemohl popřít. Akemiho mužství zrovna nejmenší nebylo. Ale přesto cítil až neskutečnou vlnu vzrušení. Tohle bylo mnohem lepší než alkohol a kdejaká droga. Vypnul se proti Akemimu a ještě víc ho povzbuzoval. Bylo mu jedno, že mu muž může ublížit, možná to i trochu chtěl. A Akemi mu dal, po čem toužil. Nečekal ani chvíli a hned se v mladíkově těle začal pohybovat. Myslí mu bleskla vzpomínka na rozhovor s tím kytaristou. V tomhle opravdu nelhal, RIVENOVO tělo bylo tak úzké. Přivádělo ho to k šílenství. Mladík navíc stáhl svaly a drtil ho v sobě. Akemi musel na chvíli zastavit a prudce to vydýchat. Ještě se mu nikdy nestalo, že by byl tak rychle u svého vrcholu. S žádným partnerem. Nikdo ho nedokázal takto naštvat i vzrušit najednou. Mladíkovo tělo se pod ním ale vrtělo netrpělivostí, a tak ho nemohl nechat dlouho čekat. Brzy se dočkal i toho, po čem tak toužil. Slyšel RIVENŮV hlas v toužebném sténání, jak prudce lapal po dechu. Byla to slast pro jeho uši. Pevně si namotal pramen mladíkových černých dlouhých vlasů kolem dlaně a zatahal. Akemi se přistihl v jednu chvíli, jak touží z RIVENA vymazat všechny ty předchozí muže, se kterými už spal. Vymazat je z jeho útrob, z jeho mysli. Přebít je svou touhou. Nikdy by neřekl, že umí být tak strašně majetnický. Bral si RIVENOVO tělo rychle a dravě. Drancoval jeho ústa svým jazykem, jako kdyby to bylo to poslední, co každý z nich na tomto světě učiní. Konec však přišel překvapivě brzo. RIVEN, byť byl mladší, nedokázal vydržet o moc déle. Akemi totiž změnil úhel průniku do jeho těla a to ho vzápětí poslalo až na vrchol. S hlasitým výkřikem uvolnil všechno své sémě a náramně si užíval pohled, jak pomalu stéká Akemimu po břiše. Párkrát se škodolibě uculil, než ucítil prudkou bolest a bolestivě zakňučel. Jeho manažer právě pronikl příliš hluboko, tam už to opravdu bolelo. Pak ucítil ten horký pocit a jeho tělo se zachvělo znovu. Cítil uvnitř sebe najednou pocit plnosti...cítil lepkavé mokro, které mu stékalo po pozadí i po stehnech. Ale nedokázal odtrhnout pohled od Akemiho očí.
RIVEN pootevřel rty, v úmyslu z nich vypustit nějakou kousavou poznámku, ale Akemi ho v rychlosti zastavil polibkem. Nechtěl, aby tu chvíli mladík kazil svými řečmi. Nechtěl poslouchat výčitky a výsměch. Obrátil pod sebou chlapce na břicho a narval mu obličej do polštáře, aby ho umlčel. RIVEN jen překvapeně vydechl, nečekal totiž, že muž bude pokračovat, nemyslel si, že je toho schopen. V tom se ale zmýlil. Akemi mu jasně dal najevo, ať se ani nehne a tentokrát ho zpěvák poslechl. Akemi se natáhl pro ubrousky, ležící na jedné z polic a RIVENOVO tělo se jal pomalu čistit. Dal si na tom opravdu záležet. Dotýkal se mladíkovy jemné kůže a sem tam mu zaškrábal po zádech. Nemohl se toho krásného těla pod sebou nabažit. Ne, tohle nebyl jen výbuch vášně a negativních emocí, které oba převedli na spalující milování. Nyní již v Akemim nebyla žádná zlost. Vypudil ji ze svého těla při vyvrcholení. Teď toužil jen chlapce hýčkat, byť to znělo sebehloupěji a bláznivěji. Vzpomínal na všechny události posledních dní, i na všechny informace, co se o RIVENOVĚ životě dozvěděl. Tolik ten mladý zpěvák toužil po lásce, tolikrát se spletl a plýtval tak vzácným citem na lidi, kteří ho jen zneužili. Akemimu ho bylo líto. Teď už chápal tu jeho nesnesitelnou povahu. Tu pózu. RIVEN své city, své pravé já, uzavřel hluboko do sebe, aby mu už nikdo nebyl schopný ublížit. Bohužel to dělal tak dobře, že nenechal ani Akemiho proniknout přes tu hradbu, byť se mu snažil manažer pomoci. Teď už bylo pozdě. Mladík si vybral takovýto život. Akceptoval jeho volbu, i když se mu nelíbila.
Pomalu se zvedl a nechal RIVENA zase se otočit, aby mohl jeho rty posít polibky, tentokrát ale jemnějšími.

Ještě chvíli sledoval jeho tělo, které ráno halil jen cíp deky. Ani si nevzpomínal, kdy se přesunuli do RIVENOVY ložnice, ale muselo to být až nad ránem. Ano... usnul mu na gauči, po dalším milování a tak ho přenes sem. Skoro nic nevážil, i když už byl dospělý. Jeho černé vlasy, rozhozené kolem jeho těla, působily jako temnota, která z něj sálala. Byl jako padlý anděl v čistě bílém saténu. Utopen ve svých snech. Spal však klidně, bez jediného záškubu. Akemimu se na tváři rozhostil jemný úsměv. Aniž by si to uvědomoval, pohladil to krásné vyhublé tělo po zádech až k pozadí. Nejspíš si pár dní nesedne, ale může si za to sám, protože Akemiho tak povzbuzoval k dalším milováním, až muž ztratil přehled kolikrát to v noci dělali. Tak nějak se to slilo dohromady. Buď se milovali, nebo mazlili. Budík ukazoval něco málo před osmou hodinou.
"Kdybys to jen vše nezahodil, kdybys mě nechal, ať ti pomůžu, ty paličáku."
Akemi si povzdychl a začal se oblékat. Musel jít. Ta noc, kterou s RIVENEM prožil se zapsala hluboko do jeho duše. Ale víc pro něj udělat nemohl. Až se tohle třeštidlo vzbudí, zase bude stejně nepříjemný a arogantní. Nejspíš se mu vysměje a bude něčím vyhrožovat. Ano, jinak to být ani nemohlo. A tohle Akemi nechtěl. Nechtěl kazit tu iluzi noci. Nechtěl ho znovu nenávidět. Proto musel odejít. Možná jednou dospěje, možná mu odchod z branže pomůže a najde znovu sám sebe. Kdo ví. Akemi mu však přál jen štěstí. Včerejší noc, když byly spojeni... viděl RIVENOVY slzy. Cítil tu prázdnotu v jeho srdci. Ale to vše si mladík musí zpět vybojovat nejdřív sám se sebou. Trochu už chápal, proč ho Mikoto tak milovala. Byl jako ztracený v tom velkém světě, a přesto bojoval vždy s úsměvem. Šířil svou dobrou energii. Kdyby jen nepřišla Mirai, možná by to bylo stále takové. Mikoto by žila. Mohl by ji s Rivenem seznámit... ne, to už příliš moc fantazíroval. Naposled mladíka v posteli políbil na šíji, pak vstal a propletl se mezi oblečením na zemi ke dveřím. Nikdy se nedozví, co Mirai říká, nikdy nepochopí... v tom měl RIVEN pravdu. Ale nejspíš mu to ani nebylo souzeno. Rozhlédl se po bytě a poté ho spěšně opustil.


Argo Music opravdu smlouvu s RIVENEM ukončila. Hirata již neměl jak jeho kariéru zachránit. Ale pro mladíka to neznamenalo konec, jak si všichni mysleli. Bylo to vysvobození. Jeho duše potřebovala načerpat nové podněty, zase cítit lásku a důvěru. A tak, jak mu Akemi předpověděl, sám se pro to rozhodl. Smířlivě se Hiratovi omluvil za své chování, což šéfa Argo Music překvapilo. Skoro ho nepoznával. Ten pokorný výraz v jeho tváři. Pak se RIVEN rozhodl vrátit se domů. Toužil znovu žít normální život, znovu vidět matku a pokusit se ji pomoci s vedením krabí restaurace. Copak to bylo tak špatné? Copak většina lidí, kteří jsou na dně, nevyhledá osobu nejbližší? Většinou své rodiče? Jako malé děti se schovají mámě do náruče a začnou plakat.
A maminky je konejší a dávají jim novou naději a sílu.
A přesně to RIVEN učinil. I když jeho matka neměla ani tušení, že se vrací domů. Synova kariéra ji však v posledním roce děsila. Tolik si s ním potřebovala promluvit, ale sama pochopila, že její syn se nyní potýká se svými problémy. Proto celý ten rok mlčela, nechtěla mu ještě přidělávat starosti. Když RIVEN vkročil do rodinné restaurace a ona ho zahlédla, její úsměv a slzy radosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Schovala mladíka do svého náručí a nechala, ať ji kimono skrápí svým trápením.
"Kazuo... vítej doma."

Ten den krabí restaurace Masato zavřela. Bylo to poprvé za rok, kromě svátků, co se tak stalo. Paní Arika chtěla ten den strávit jen se svým synem. Dokonce ho zavedla do jeho bývalého pokoje, který se vůbec nezměnil. A RIVEN si tak mohl připadat, jako by se vrátil v čase. Když mu paní Arika slíbila večeři, rozvalil se ve své posteli, shlédl plakáty svých oblíbených japonských i světových pěveckých hvězd, nasadil si svá stará sluchátka a zapnul první playlist, který měl stále nastaven. Zavřel oči a znovu... znovu zatoužil být tím velkým zpěvákem, který změní Japonsko. Který bude zpívat srdcem. Který dokáže něco víc. Mirai jako by zmizela, i ten rok utrpení, co po ní následoval. Další jeho vzpomínkou byl však Akemi, jeho polibky, i jeho dlaně na jeho těle. Až si musel roztouženě zajet pod tričko vlastní rukou. Proč ten muž? Proč na něj vzpomíná? Odešel to ráno a již se neozval. A RIVEN neměl dost odvahy se mu podívat do očí, přiznat, že měl pravdu... nezavolal mu. Zpěvák RIVEN byl mrtev. Než nastoupil do letadla, viděl, jak stahují jeho plakát na billboardu. Bolelo to, ale i přesto se na to vydržel dívat až do konce z letištní haly. Pršelo a cípy plakátu padaly do rozbahněné půdy. Takový konec si rozhodně nepředstavoval, takhle odejít nechtěl...