13

Tom: (Mrtvolně leží v posteli, je mu děsně zle, sotva přechodil teploty, už je zase na... kaši, to je asi za trest)
Alex: (Jde ho zkontrolovat, má strach, aby neměl nějaká vnitřní zranění.)
Tom: (Skučí jako prase na porážku, ale spíš to je všechno naražené a bolavé svaly. Pro příště si pořídí nějaký ten paralyzér, nebo pepřový sprej...nebo kovovou tyč)
Alex: (Skloní se nad ním.) Bolí tě něco?
Tom: Co se zeptat, co mě nebolí? To by bylo snažší odpovědět (otevře na něj jedno neopuchlé oko)
Alex: Vypadáš hrozně. Odvezu se do nemocnice.
Tom: Nechci, jsem v pohodě. Jen tak blbě vypadám (snaží se usmát)
Alex: Nemyslím si. Jen tak pro jistotu, jestli mi tu umřeš, tak Karolína moc nadšena nebude. (Opatrně ho podepře.) Tak dělej.
Tom: Já...nechci, (pořád má tendenci se bránit, ale nechá se podepřít. Je ve stavu, kdy mu to je jedno)

Alex: Smůla, prostě jedeme. (Pomůže mu vstát.) Zvládneš se obléknout?
Tom: (Kývne, i když se mu klepou nohy, začne se oblékat a snaží se na něj moc nekoukat)
Alex: (Čeká, až se oblékne. Přitom ho sjíždí pohledem.)
Tom: Nekoukej tak na mě. (Doobleče se, vážně si nepřipadá na nemocnici, ale když jinak nedá. Když bude mít štěstí možná umře a bude pokoj)
Alex: Jdeme. (Vezme ho opatrně za tlapku a vede ho pomalu z bytu.) Koukne se na tebe Doktor, dneska má službu.
Tom: (Neprotestuje, má v hlavě prázdno, takže přestal být i protivný a kousavý, jen kouká na jeho ruku)
Alex: (Dovede ho do auta a opatrně usadí na sedadlo. Natáhne se přes něj, aby mu zapnul pás.)
Tom: Proč to děláš? (Propaluje ho pohledem, trochu zvedne ruku k jeho tváři, ale ví, že nesmí, tak ji zase spustí)
Alex: Pro jistotu. (Usadí se vedle něj na místě řidiče a vyjede z garáže.)
Tom: (Opře se o okýnko a chladí si čelo)
Alex: (Jede možná trošku rychleji než by měl. Za chvilí stojí před pohotovostí.) Tak jdeme.
Tom: (Vyleze namáhavě z auta a trochu se mu zamotá hlava, ale ustojí to, je přece chlap)
Alex: Je ti špatně, co?
Tom: Ne. Jsem v pohodě (vztyčí hlavu a jde teda těma prosklenýma dveřma, i když nemocnice nesnáší, ten puch mu dělá zle sám o sobě)
Alex: (Jde opatrně za ním. Na chodbě potká kamaráda, tak mu Toma svěří do péče a čeká venku.)
Tom: (Připadá si jako věc, kterou si všichni předávají, ale jen odevzdaně se nechá vláčet, už ty lidi ani nevnímá)
Alex: (Na chodbě se dá do řeči s celkem pohlednou sestřičkou. Jí se očividně Alex taky líbí.)
Tom: (Čeká, až se vrátí doktor a kouká do prázdné zdi)
Alex: (Chvíli se zaobírá flirtováním s tou husičkou. Čeká na kamaráda, aby mu řekl, co Tom.)
Tom: (Zatím leží v ordinaci, nesnáší, když na něj šahá nějakej doktor, je mu nepříjemný)
Alex: (Kamarád dorazí. Tom je prý v pořádku, jen by měl odpočívat, přechodil chřipku a ani to zmlácení mu moc neprospělo. Alex vše odkýve a jde si pro Toma do ordinace. Dozvěděl se i něco, co nechtěl.)
Tom: (Zrovna se oblíká zase a seskočí z lehátka) Jedeme domů? Už si spokojenej?
Alex: Jsem, naprosto. (Kývne na něj a zamíří ven.)
Tom: (Jde za ním a vidí, jak mu mává nějaká sestřička, tak jen zavrčí, tak takhle...Jde rovnou k autu, aniž by promluvil)
Alex: Prý jsi v pořádku. Jen musíš chvíli odpočívat. (Prolomí mlčení až v autě.)
Tom: Byla hezká (odpoví mu jako kdyby jeho ani neslyšel)
Alex: Cože? Kdo? (Věnuje mu letmý pohled, aby nenaboural.) Poslouchal jsi mě vůbec?
Tom: Ta sestřička, co tě znásilňovala pohledem. A ne, neposlouchal, měl bych?
Alex: Jo takhle... žárlíš snad? (Kdyby zrovna nepředjížděl, určitě by ho propaloval pohledem.)
Tom: (Má štěstí, že předjíždí, takže jen uhne pohledem) Já? Já s tebou nechodím na rozdíl od mé sestry, která je někde v té pustině.
Alex: Tak nevím, co tě bere. Co oči nevidí, tvou sestru nebolí. (Odpoví chladně.)
Tom: Takže ji stejně podvádíš, já to věděl (opomene fakt, že už ho třikrát políbil sám)
Alex: Hlavně, že všechno tak dobře víš. (Ušklíbne se. Nemíní mu tu nic vysvětlovat.)
Tom: (Pokrčí rameny) Jsem prostě chytrej no.
Alex: No, když myslíš.
Tom: (Sleduje cestu, ale trochu se mu to mlží, takže si protře oči) Jak dlouho mám být doma?
Alex: Pár dní, týden, dva...
Tom: Počkej...pár dní nebo týden dva? (Zahledí se na něj ostře, nemůže si dovolit tak dlouho chybět ve škole)
Alex: Nějaký problém?
Tom: Jo celkem velkej. (Zamračí se tomu, jestli prošvihne závěrečné testy, nemusí prolézt do dalšího ročníku a opakovat jak blb nehodlá)
Alex: A to? (Nechápe.)
Tom: Mám zkoušky, nemůžu být doma.
Alex: No tak půjdeš jen na ty zkoušky a jinak budeš ležet.
Tom: (To se mu taky moc nelíbí, ale už to nijak nekomentuje, jeho milostný život jde k čertu)
Alex: (Dojedou a zaparkuje. Vystoupí a jde k místu spolujezdce.)
Tom: (Kouká na něj, co dělá, ale odepne si pás a vyleze)
Alex: (Zamkne, dneska má nějakou zvláštní náladu. Chce se o to dítě starat. Vezme ho a opatrně si ho přehodí přes rameno.) Odnáška až do postele. (Zasměje se.)
Tom: Cooo? (Jen vyhekne) Pusť mě dolů, ty neandrtálče, slyšíš? (Trochu se vzpouzí, moc se mu nelíbí, že ho nese jak pytel brambor)
Alex: Zrovna se mi nechce. (Zasměje se a popohodí si ho trochu.) Máš odpočívat, doktor to nakázal.
Tom: Ale nemáš se mnou zacházet jako s kusem hadru, to taky zakázal (ze své pozice má celkem hezkej výhled, takže po chvíli vrtění a kroucení si jen vzdychne)
Alex: Doktor měl ještě jiná doporučení, ale to tu reprodukovat nehodlám. (Donese ho až do bytu.)
Tom: Jaké? Pusť mě dolů, motá se mi hlava.
Alex: No dobře. (Ale nepustí ho. Odemkne byt a stáhne ho jen do náruče.) Řekl jsem odnáška až do postele.
Tom: (Kouká na něj vyjeveně, to snad nemyslí vážně, až mu z toho vyschne v krku a není schopen slova)
Alex: (Kopnutím zavře vchodové dveře a zamíří si to s ním do jeho pokoje. Nese ho jako nevěstu.)
Tom: (je mu z toho divně, kouká mu na rty, zase má chuť dělat...no líbání, navíc když ho drží, neváží zas tak málo)
Alex: (Skoro jeho váhu necítí. Opatrně ho položí na postel.) A teď spát...
Tom: (Pořád na něj jenom hledí a trochu si kouše rty, ale neuvědomuje si, že to dělá) Co...ještě říkal ten doktor?
Alex: Zajímá tě to?
Tom: Jo zajímá.
Alex: (Trochu se k němu nahne.) Tvrdil, že bych tě měl pořádně osouložit, aby tě přešly choutky na rvačky.
Tom: (Zrudne jak rajče a vykulí oči, pak jen otevře pusu a snaží se nahmatat polštář, aby po něm něco hodil)
Alex: (Jen ho to rozesměje.) To jsi nečekal, viď. On je Doktor takový vtipálek.
Tom: (Musí si zjistit jméno a poškrábat mu auto klíčema) A co si mu na to odpověděl? Že souložíš mojí sestru?
Alex: On Karolínu zná. (Pousměje se na něj nevinně.)
Tom: (Začíná přestávat chápat, to asi ta jeho hlava, pořád ji má jako střep, odvážně se vztyčí na loktech) Doktor řekl osouložit...tak makej, doktor má vždycky pravdu. (andělský výraz ve tváři maskuje jeho rozpaky)
Alex: On to ale nemyslel vážně. A navíc... jako hlavní řekl klid a odpočívat, což se jaksi vzájemně vylučuje.
Tom: Výmluvy. Nemáš na to koule co? (Zasměje se mu a přitáhne se ještě blíž)
Alex: Do mých koulí je ti kulové. (Odsekne.)
Tom: (Začne se smát, tohle je fakt parodie, žádnej život. Chce souložit s přítelem své sestry, který ho má hlídat...svede to třeba na horečku, jo na poblouznění smyslů)
Alex: Měl bys spát. (Vstane.)
Tom: (Chytí ho za ruku, aby mu nezmizel) Ještě ne
Alex: Jak ještě ne? Malé děti už mají dávno spát. (Pousměje se, ale zůstane stát.) Chceš něco donést?
Tom: Nejsem malé dítě, je mi sedmnáct (vytáhne se do sedu)
Alex: To už jsi vážně velký kluk. (Poušklíbne se.)
Tom: Moc mě neštvi nebo ti ukážu, jak moc jsem velký (odhrne deku a začne se zvedat)
Alex: A dost. Lehnout! (Řekne přísným hlasem.) Máš ležet, tak se tím řiď.
Tom: (Vyplázne na něj jazyk, ale zakopne o spadlou peřinu a neudrží balanc)
Alex: (Chytí ho kousek nad zemí, čímž ho zachrání od rozbití nosu.)
Tom: (Koukne na něj a usměje se trochu rozpačitě, je děsné nemehlo, pak mu omotá ruku kolem krku)
Alex: Tady vidíš, že bys měl ležet. (Oznámí mu a pomalu ho zase uloží do postele.)
Tom: (I když je na tom dost mizerně, ruku z něj nesundá a přinutí ho tlakem se nad ním sklonit víc) Už ležím (ví, že tohle nesmí dělat, ale když je tak blízko, je to silnější než on, jeho hormony se bouří)
Alex: (Ztěžka polkne, tohle by mu dělat nemusel.) Tak spát.
Tom: (Zakýve hlavou, ale vůbec ho neposlouchá, zkusí mu přejet svými rty po jeho, prostě nejde přestat, vždycky mu odejde mozek a to jediné, na co myslí je, že ho chce líbat)
Alex: (S vypínáním mozku má taky své problémy. V jeho případě jsou to spíš takové zkraty. Ví zatraceně dobře, že by tohle neměl, ale prostě s tím nemůže nic dělat. Takže ho prostě nechá.)
Tom: (Kde je vystrčíno, tam je dovolíno, jemné polibky se brzo změní ve vášnivější, klidně by ho líbal celou noc, klidně by s ním dělal i jiné věci celou noc, ať je to přítel jeho sestry nebo ne, musí si přiznat, že ho ten chlap nesmírně vzrušuje)
Alex: (Chvíli jeho polibky oplácí, když mu mozek zase přepne do normálního uvažujícího režimu a prudce se odtáhne. Beze slova vstane a vyjde z pokoje.)
Tom: (Zůstane hledět na zavřené dveře, vždyť ty polibky oplácel, líbilo se mu to. Přestává to vážně chápat. Přitáhne si peřinu až k bradě a pořád kouká na ty dveře)
Alex: (Rovnou zapadne do koupelny a dá si sprchu. Ne, tohle už nemůže dělat. Karolína by ho zabila, kdyby to zjistila.)
Tom: (Nakonec z toho koukání na dveře usne únavou a nějakými prášky, co do něj narvala sestřička na pohotovosti)
Alex: (Radši jde spát, ale celou noc má podivné sny. Trochu divoké.)