18

Nikdy bych nevěřil jak je stavěný stanů zábavné. Opravdu jsme si užili legraci. Hlavně když se nám tyčky pomíchaly a tak jsme měly velké skládací puzzle. Měli jsme čtyři stany a museli se do nich nějak vměstnat. A poslední pátý byl erární, kdyby náhodou.
Robin přišel s nápadem losovat kdo s kým, ale to se nesetkalo s moc přívětivým setkáním, takže ho mládež poslala do... si zaplavat. Nakonec se všichni rozdělili jak potřebovali, jen já jsem měl dost velký problém. Klučičí stany byly plné...holky mě zvaly k sobě, aby prej měly v noci co mačkat, to se nesetkalo zase s dovolením pana řídi. Takže nastala patová situace. Nakonec jsme museli vytáhnout erární pětku pro nás dva. Tak jsem se zděsil, až jsem z toho oněměl. To mám jako spát s ním v jednom stanu? Proboha proč? Snažil jsem se z toho vykecat, ale moc šancí jsem neměl, byl jsem zatažen do toho nestoudného brlohu.

No jo moc přeháním. Myslel jsem ale, že to vážně nepřežiju. Nakonec jsem se namačkal až na kraj a po bradu se zapnul do spacáku, aby mě to nelákalo. Robinovi to přišlo strašně směšné. Když mi přál dobrou noc a já cítil jeho tělo za mými zády, věděl jsem že neusnu. Proklínal jsem nějaké pitomé stanování. Jo ráno jsem byl děsně rozlámaný. A Robin chrápal jako o duši...mlaskal jsem na něj ale nic...
Ráno mi strčil do dlaní horký čaj, to jsem přesně potřeboval. A byl jsem donucen vylézt z toho krásného tepla stanu. Robina totiž napadlo všechny přepadnout a vyfotit je rozespalé...no nápad to byl vtipný, co už nebylo vtipný když na mě ze dvou stanů přilétla bota a jedna termoska...málem jsem to schytal. Pak mě po kempu honily holky pod pohrůžkou smrti, když jim ten film nevydám. Ale bránil jsem ho vlastním tělem.
Snídaně proběhla v klidu, pak se šlo k vodě. Všichni dováděli v umělé nádrži a já seděl kousek dál na břehu a sledoval je. Viděl jsem jak se pan říďa přidal k vodním hrátkám, až se mi zastavilo srdce vidět ho v plavkách. Jen jsem na něj tupě zíral. Celé to vypadalo jako idylka. Proč mi teda bylo tak smutno? Nějak moc jsem se zamyslel, probudila mě až sprška vody, když si Robin sednul vedle. Říkal jsem si v duchu bože jen ať tak nezírám.
"Proč nejdeš taky"?
"Nechce se mi".

"Nevypadáš že se bavíš".
Neodpověděl jsem, asi už jsem se bavit nedokázal, ale rád jsem sledoval jak to dělají ostatní.
"Na večer jsem domluvil párty na tvou počest pane fotografe".
"Cože? Proč...na mou počest"?
"Máš narozeniny ne? Osmnáctiny se musí oslavit, nemyslíš"?
Zůstal jsem na něj jen zírat s otevřenou pusou. Narozeniny? Pak jsem si vybavil kolikátého je, měl pravdu...jak jsem mohl zapomenout? Na vlastní narozeniny, i když jsem je měl až za pár dní? To přeci nejde. Asi jsem měl hlavu plnou jiných myšlenek. Zahleděl jsem se na něj s děkovným pohledem, chvíli jsme na sebe jen koukali, pak mi rozčepýřil vlasy a zvedl se.
"Ale dělej, než tě do té vody hodím nedobrovolně".
Party? Pro mě? On věděl kdy mám narozeniny? Jasně že věděl, mám to v papírech. Poslechl jsem a přidal se k vodním radovánkám. Byl jsem přitopenej, zvolen za Titanic i když jsem nevěděl co to znamená a navíc jsem ani nevím jak přijal sázku doplavat až na ostrůvek uprostřed nádrže. A bylo pozdě couvnout. Robin nesouhlasil, ale kluci se chtěli vytáhnout, prostě machrovali. A tak mě ukecali taky.
V půlce jsem myslel že se radši utopím, nebyl jsem zrovna dálkový plavec. Málem jsem vyplivnul dušičku ale doplaval to. I když jsem byl neschopný pohybu a Robin mě musel křísit i přes mé protesty, že jsem v pohodě. Ale když se nade mnou skláněl...nemohl jsem nic než jen blednout a opětovně rudnout.
Jak dlouho to bylo co jsem si to uvědomil? Že se mi líbí, že mě vzrušuje, že se rozklepu když je moc blízko...dlouho jsem si to nechtěl přiznat. Nechtěl jsem, aby se to dělo. Ale hold jsem to nemohl ovlivnit.

Večer byla opravdu připravená malá párty, s pitím, jídlem a hudbou k tanci. Všimnul jsem si, že kluci sem propašovali několik lahví vodky a nenápadně to rozlévali. Nevím jestli to Robin věděl nebo ne, ale tvářil se že o ničem neví. Dostal jsem pár dárků a bylo to...nevím takové divné. Příjemně divné, no dobře byl jsem z toho na měkko. Slavilo se až pozdě do večera. Robin v té upnuté košili byl o to víc sexy a já už v sobě měl asi dvě skleničky vodky z džusem. Docela jsem se odvázal. Věděl jsem, že alkohol na mě nemá dobré účinky a že bych měl přestat. Ale byl jsem oslavenec. Pak nějakého inteligenta napadlo hrát flašku, že to bude zábava. No byl jsem na mol, tak jsem se přidal. Co bylo vtipnější, holky dotáhly i Robina. Děsil jsem se co z toho vyleze, ale měli jsme zakázané jakékoliv sbližování, takže se hrálo na pravdu, ještě že tak, přeci jenom jsme měli sebou dítka 14-17 leté.

Ale měl jsem štěstí, dlouho se mi flaška vyhýbala a já se bavil, stejně si zítra nebudu nic pamatovat, takže jsem se mohl uvolnit.
Pak přišla řada na Robina. A nastalo peklo, protože otázku pokládala jeho kamarádka Helena, která ho asi měla přečteného. I když vypadala tak na sedmnáct, bylo ji už dvacet.
Bylo to buď odpovědět, nebo udělat úkol. Většinou k sobě byla mládež dost otevřená, k tomu byly učeni i v Centru.
Byl jsem zvědavý co za otázku na Robina vymyslí, ale skutečnost předčila moje sny.
Nevím jak to Helena věděla, ale udeřila na to nejtajnější a nejcitlivější.
"Pane řediteli...už jste se líbal s klukem"?
Jelikož i Robin odvážně zvolil otázku, musel odpovědět. Všichni se rozesmáli trapnosti té otázky, ale mě ztuhla krev v žilách. Nastalo totiž překvapivé ticho, takže i ostatní zpozorněli. Samozřejmě normální chlap by to popřel a tvářil se uraženě nebo zhnuseně. Ale on se jen tajemně usmíval.
"Takže...takže jo? Téda...bychom do vás neřekli....".
Nakonec to potvrdil, že líbal. Nervozita se nesla z jedné hlavy na druhou. Ale Helena ještě neskončila svůj výslech.
Flaška se konečně dostala ke mě a já vážně uvažoval, že dám úkol, pokud se taky budou ptát jestli jsem líbal kluka...

"Ale no tak Bene....dělej...pravdu. To dáš...hele musíš, jsi oslavenec".
A tak jsem kývnul s tím, že přijde rozsudek smrti. Otázka zněla jestli se mi v Centru někdo líbí, jestli jsem do někoho tajně zamilovaný. Otevřel jsem pusu a říkal si jen nekoktat, ber to jako chlap. I u mě nastalo ticho, takže si to děvčata vyložila kladně a nastal poprask.
"Kdo? Kdo to je. No tak dělej, mi to nekecneme...řekni nám kdo to je".
Ale já zavrtěl hlavou. Měl jsem té hry dost. Chtěl jsem se vrátit do stanu, ale alkohol začal krutě působit, takže jsem se sotva motal.
"Byla to krásná oslava...díky". Byl jsem fakt dojatý. Jo narozeniny jsem měl sice až za dva dny, ale tohle byla skvělá příležitost je oslavit. Robin se uvolil mě odvést, abych se někde ještě nevymlátil a rozpustil tu zábavu. Zahnal všechny do stanů, stejně už bylo pozdě.
Nevím proč, ale ten stan se rozhodl nespolupracovat, nemohl jsem se tam nějak vejít a furt se smál, až jsem zakopl o provazy a zřítil se dovnitř. Málem jsem si vyrazil dech, protože jak jsem se o Robina opíral, stáhl jsem ho sebou, takže mě zalehl.
A smích mě rázem přešel.
"Promiň, to no...ten stan..víš".
Ale jeho pohled byl tolik zvláštní, tolik jiný, že jsem rázem vystřízlivěl a věděl jsem...že to zase udělám. A on jako by mi dával svolení, protože se ze mě nezvednul.
"Promiň Bene...".
Nevím za co se tenkrát omlouval, nechápal jsem. A popravdě, bylo mi to jedno. Jen jeden...jeden ukradený polibek...
Cítil jsem jeho ruku ve vlasech, věděl jsem že to bude teď nebo nikdy. A tak jsem ho políbil. Nejdřív jen jemně a čekal jsem reakci, ale vtáhl mě do tak vášnivého polibku, že jsem nevěděl kde mi hlava stojí. Oplácel jsem mu polibky jak jen jsem mohl a objal ho kolem pasu. Všechno mi bylo v tu chvíli jedno. Bylo jen teď a tady. A on mě líbal, bože a jak mě líbal...hladově, zoufale a přitom něžně. Nemohl jsem se odtrhnout, ani mě nenechal, ale přitom mi to nebylo nepříjemné. Tiskl se na mě svým tělem a já cítil to teplo, jeho váhu, rozhodl jsem se nepřemýšlet. Poprvé v životě. Všechno zahodit za hlavu, užít si tu krásnou chvíli, protože nebude trvat na věky. Tenkrát mi jeho žena a děti byly ukradené.
Měl jsem ho pro sebe, ukradl si jeho polibky. Na jak dlouho však?