20

Pamatuju si že mě Robin vzal na večeři. Měl zrovna jednání ve městě a tak jsem jel taky. Další ukradené rande, ale za těch pár chvil jsem byl šťastný. Ten jeho hřejivý úsměv. Jezdili jsme do jedné menší restaurace přímo v centru. Robin se nerozpakoval se se mnou ukazovat na veřejnosti, což mě udivovalo. Ale jasně že jsme nemohli moc vrkat, aby to nebylo podezřelé. Původně mě měl po večeři odvést domů od šesti jsem měl padla a nechtělo se mi jít přes celé město pěšky. Ale nakonec se vymluvil, že zapomněl něco v Centru, nějaké složky. Oba jsme věděli, že to je jen výmluva. Že tím říká budeme se spolu ještě milovat a pak tě hodím domů, dělali jsme to tak často. Do devíti jsem byl většinou doma. Takže jsem mu to s ochotou odkýval.

Jenže byl Robin dosti zapomnětlivý, to vědělo celé Centrum...tehdy se mu to vymstilo.
Večer už v Centru nikdo nebyl, mohli jsme konečně projevit touhu a vášeň za celý den tak spoutanou naplno. Zatáhl mě do své kanceláře a nepřestával mě líbat. A já mu jen divoce oplácel. Tolik jsem toužil být znovu jeho, cítit jeho tělo v mém, ty pohyby mě dováděly k šílenství. Postupně jsme shazovali oblečení, pak mě Robin stáhl na pohovku.
To čeho jsme si ani jeden nevšimli bylo, že na jeho záznamníku svítilo červené tlačítko, znamenající hlasovou zprávu. Možná kdybych se na něj hned po příjezdu tak nevrhal...a on by si tu zprávu ještě stihl poslechnout...mohl jsem být šťastný o chvíli déle. O dny, možná týdny, kdo ví.
Jeho rty mi bloudily po těle a nakonec mě přetáhl na sebe. Věděl že rád přebírám iniciativu a nijak mu to nevadilo. Rozepnul jsem mu kalhoty a začal laskat jeho úd. Robinovo splašený dech a mírné sténání mi jasně dávalo najevo, že se mu to líbí. Rád jsem se s ním miloval takhle. Když mi dovoloval si na něj sám nasednout...byla to obrovská slast. Ani ten večer jsem moc neotálel, i když Robin protestoval, že si ublížím, že nejsem uvolněný. Mě to bylo jedno. Nehodlal jsem čekat a pohltil jeho mužství ve svém těle. Rozkoš to byla nevídaná, ale taky to pořádně bolelo. Musel jsem pak chvíli čekat než bolest odezněla.
Slyšel jsem zvuk vrznutí dveří, ale moje mysl byla zastřená touhou, takže si ten zvuk neuměla zpracovat a vztyčit varovnou vlajku. Pak už jsem ucítil jen průvan v zádech....a cítil jak Robinovo tělo rázem ztuhnulo. Proč jsem se otáčel? Proč jenom?

Ten vzkaz na záznamníku, který jsme si neposlechli byl od Nory, Robinovi ženy. Připomínala mu, že dnes v osm mají večírek u nějakého přítele, nějaká oslava narozenin. Když se ji její drahý choť neozval, tak se rozhodla jednat a pro manžílka si dojet. Asi měla v úmyslu mu ztropit scénu, že zase zapomněl a kdoví co ještě.
Nikdy neklepala. Takže i v tu chvíli...stála ve dveřích, naprosto překvapená tím co vidí. Úplně jsem zblednul a díval se na ni. V tu chvíli ani nevím co jsem cítil. Strach? Uspokojení že už to ví? Nebo spíš sarkastickou radost?
"Noro...".
Ale dřív než se stačil Robin vykoktat třískla dveřmi a zmizela. Asi nebyly na místě výmluvy typu "není to jak to vypadá"...no...ono to bylo přesně tak jak to vypadalo, zrovna jsem se milovali. Ale to co jsem nečekal bylo Robinovo jednání. Tenkrát mi jasně dal najevo, že jsem jen dobrodružství a ona jeho žena.
Hrubě mě ze sebe shodil a hodil na pohovku, pak rychle vstal a zamířil za ní ještě si dopínaje kalhoty. Normálně bych se asi té scéně smál, ale tehdy mi spíš bylo do breku. Odhozen jako kus věci...
Běžel za ní až k autu. Potom co jsem se také oblékl jsem je sledoval přes dveře. Vypadalo to na pěknou hádku. Ona hystericky mávala rukama a plakala a on se ji snažil utěšovat. Jakmile na ni ale sáhl začala přímo vyskakovat, nakonec mu ujela v autě.
Ten jeho pohled, když se na mě otočil. Tak smutný. Asi si až teprve tenkrát uvědomil jak ji ublížil. Věděl jsem, že pojede za ní, že ona má přednost.

Domů jsem šel nakonec pěšky, musel jsem si provětrat hlavu. Bylo ve mě celkem prázdno. Asi jsem už tušil, že tohle je konec. Doma jsem se zdržoval další dva dny, nechtěl jsem do Centra, jít mu na oči. Bláhově jsem myslel, že čím víc oddálím náš rozhovor, tím ho budu mít déle. Asi za dva dny
mě Nela poslal nakoupit. Když jsem se vrátil s taškou a prosil ji ať mi pomůže, poznal jsem, že je něco špatně. Nela a Ivan si vyměňovali nic neříkající pohledy.
"Co se děje? Někdo umřel"?
Taška mi byla odebrána a byl jsem podroben výslechu. Nele totiž volala její velká kamarádka...Robinova žena. A samozřejmě ji všechno vyžvanila, že ji spím s manželem, že jsem ho svedl...atd. Marně jsem se těm nařčením bránil. Čím víc jsem tvrdil, že to není pravda, tím víc Nela měla vztek. Nakonec jsme si oba řekli hodně ošklivé věci, kterých ještě dodnes lituju.
"Jo spal jsem s ním a co? Mám s ním poměr. Miluju ho a on mě... a ty mi nemáš co kázat když střídáš milence co tři měsíce a všichni jsou to mafiání".
Křičel jsem na ni...prostě už jsem se neovládal, dával jsem ji za vinu všechno, všechny staré křivdy. I ona křičela, to že jsem teplouš a svádím ženaté muže ji nešlo do hlavy. Nakonec mě nazvala děvkou a to byla poslední kapka. To už rozčílilo i Ivana, takže vstal a dovalil se ke mě. Ale já už se neovládal a jen bojovně na něj pohlédl. A to byla chyba. Vrazil mi takovou facku, že jsem druhou chytil o zeď a skácel se na zem.
Tohle mu nikdy neodpustím, nikdy! Za svůj život, za těch 18 let mě ani jeden z rodičů nikdy neuhodil. Kárali mě, zakazovali, ale nikdy to neřešili silou. Třel jsem si tvář a věděl, že musím pryč. Pryč od nich. Nela, které jsem visel na krku od tátovi smrti, se mě stejně chtěla zbavit
Zapadl jsem do pokoje a sbalil si věci. Nějaké oblečení, všechny ušetřené peníze, vše co jsem potřeboval k přežití tak na týden.
"Kam si myslíš že jdeš"?
"Pryč, je mi osmnáct, můžu si jít kam chci".
A taky že jsem šel. Ale jít kam? To byla otázka co mě nejvíc trápila. Tehdy jsem tolik potřeboval obejmout, utěšit. A jediný kdo to mohl dokázat byl Robin. Celý den jsem se potloukal po městě až do pozdních hodin. Celý den jsem se snažil odolat tomu pokušení mu zavolat. Ale nedokázal jsem to.

"Robine prosím...musím tě vidět. Já potřebuju tě. Budu čekat v Centru".
Měl jsem klíče, dal mi je sám jak jsme spolu začali spát dokonce i s kódem k alarmu. Napjatě jsem tedy čekal u něj v kanceláři. Přijede? Nepřijede? Miluje mě ještě? Chtěl jsem být tolik s ním.
Opravdu přijel, nechal se ode mě obejmout, ale polibku se rázně vyhnul a já věděl že...on není má záchrana.
"Co ta taška"?
"Odešel jsem z domu...chtěl bych...tady na pár dní zůstat, šlo by to"?
"Co blázníš Bene...to nejde, měl bys ses vrátit domů".
Sklopil jsem hlavu, už jsem nemohl dál. Tady má cesta končí. Proč jen jsem byl takový hlupák? Proč jen jsem věřil, že mě miluje, že se rozvede se ženou, opustí ji a budeme spolu. Že mě zachrání. Ne tohle není pohádka.
"Miloval si mě vůbec někdy? Nebo jsem byl jen...na sex"?
"Tohle neříkej".
Ale nemohl mi dát důkaz. Žena mu pohrozila, nechtěl ničit rodinu, kterou sám jako malý neměl. Navíc jeho tchán byl soudce. Kdyby požádal o rozvod, své děti by už neviděl. Byl zajatcem ve svém vlastním životě. Měl jsem mu za zlé že se tomu všemu nevzepře, že nebojuje, ale nebylo o co už bojovat.
Slzy mi tekly po tváři a on tam jen stál a díval se. Proč? Věděl jsem že tohle je konec.
"Nesmím se už s tebou vídat Bene, já nevím co...co dělat".
A copak já to věděl? Byl jsem jenom dítě. Ale chápal jsem, že jsem se cpal tam, kam nepatřím. Nechtěl jsem mu ničit manželství a rodinu, nechtěl jsem být sobec. Moje srdce se roztříštilo na tisíce kousků.
"Dej mi...dej mi poslední noc, jen tohle chci".
Zoufalá prosba a mé uslzené oči ho přiměly mě znovu líbat. Naléhavě a bolestně. Myslím že i on plakal. Možná si uvědomil jak mi ublížil. Ale já nelitoval. Ani jediné chvíle prožité s ním.
Milovali jsme se. Nejdřív jemně, celou noc o sebe třeli svá těla a mazlili se, když do mě vnikal...bylo to surové, chtěl jsem aby mi ublížil, přál jsem si cítit fyzickou bolest, aby přehlušila tu bolest srdce. Dlouho odmítal.To milování se po chvíli spíš zvrhlo v souboj. Nakonec jsem dostal co jsem chtěl...přirážel jako smyslu zbavený, bral si mé tělo bez toho aby myslel na následky. Kousal jsem si rty až do krve, ale čím víc to bolelo, tím víc jsem se proti němu pohyboval. Oba jsme mlčeli, nepadlo ani jedno slovo. Oba jsme věděli, že je to naposled. Nechtěl jsem aby to skončilo. Ale on mi nepatřil...musel jít za svou rodinou. I když už to asi nebude jako dřív, já to zničil.
Ráno jsem se vzbudil dřív a oblékl se. Celé tělo mě bolelo a uvnitř jsem cítil jen bolestné prázdno. Jeho pohled mě provázel. Nechtěl jsem se takhle loučit, nevím proč jsem to udělal. Možná abych se ponížil, dokázal sám sobě co vlastně jsem? Z jeho bundy jsem vytáhl peněženku a vzal si všechny bankovky co tam měl, aniž bych se zeptal. Bylo to asi sedm set. Nic neřekl, jen se na mě překvapeně díval co to dělám.
Trpce jsem se rozesmál a políbil ho, skoro jsem mu nacpal jazyk do krku.
"Děvkám se musí platit to nevíš"?
Sebral jsem tašku a odešel. Beze studu, bez citu. S jeho penězi za sex. Věděl jsem, že do Centra už se nebudu moct vrátit. Vlastně jsem ani neměl kam jinam jít. Ale musel jsem udělat ještě tu poslední věc. Odpusť mi Robine.