22

Práce byla dobrá, když jsem se naučil ignorovat toho slizouna tak se to dalo. Pořád to samé, pořád jen projíždět cizí fotky. Sledovat jak se na nich lidé smějí, jak objímají svou rodinu nebo přátele, jak slaví narozeniny. Někdy mi z nich bylo hodně smutno. Ale musel jsem. Potřeboval jsem peníze. Chtěl jsem přestat otravovat holky a najít si vlastní bydlení a konečně začít žít sám, podle svého. Ale i kdybych tady pracoval deset let tak se mi nepovede vydělat tolik. Ztrácel jsem i tu poslední naději. Než mi osud nabídl jinou cestu.
Cestu trnitou a neobvyklou. Musel jsem spolknout svou hrdost a odevzdat se tomu podivnému osudu s trpkým smíchem v srdci.

Tenkrát jsem dělal až pozdě do večera, musel jsem dodělávat ještě vyvolávání, ke kterému normálně slizoun nikoho nepustil, ale já už mě praxi, tak jsem ho překecal.
Ten večer za ním znovu přišel ten snědý muž, který mě tak rád probodával pohledem. Asi měli spolu nějaké obchody, protože se tu objevoval dost často a vždy zmizeli vzadu. Tohle bylo podruhé co jsem s ním viděl přicházet i ženu, poměrně málo oblečenou. Většinou jsem nezůstával v práci tak dlouho, tak jsem nevěděl jak často za slizounem Salem chodí. Pak napochodovala ještě jedna mladší holka, která na mě dělala oči. Všichni tak mizeli dozadu. Asi to vzbudilo mou zvědavost. Přemýšlel jsem co tam dělají. Dozadu mě Sal nikdy nepouštěl, ale viděl jsem, že je tam poměrně velká místnost zařízená jako atelier myslím. Viděl jsem světla na osvícení a taky stojan na foťák, to když jednou nezavřel dveře.
Ani tu noc je nezavřel, takže než jsem odcházel, neodolal jsem. Špehovat není zdvořilé, mohl mě za to vyhodit, ale když jsem zaslechl ty divné zvuky co odtud vycházely, nemohl jsem si pomoct. Nakoukl jsem do pootevřených dveří a čelist mi málem spadla na zem.
Sal stál u foťáku s jazykem vyplazeným až na vestě a fotil jak o život. Nahnul jsem se víc a konečně pochopil co je to za lidi. Ty dvě ženy ležely na velkém letišti a dělaly tam...no radši to ani nepopisovat, až se mi zvednul žaludek. Prostě se uspokojovali navzájem a v rohu stál ten podivnej snědej chlap, který je hlídal. Tak o tohle tu šlo, proto chodili jen večer kdy už byl obchod zavřený? Fotili tu tohle nechutný porno.
Pak ale Sal vyměnil foťák za celkem profesionální kameru a jeli na živo. Bohužel když jsem chtěl vypadnout zakopnul jsem o práh a tak se dveře otevřely.
"Máme tu šmíráka".
"To je Ben, můj zaměstnanec, nech ho být Revo, je v pohodě".
A tak jsem byl asi ušetřen od něčeho nepěkného, protože snědý muž jménem Revo se ke mě přihnal nadsvětelnou rychlostí a čapl mě za límec, že si asi ze mě udělá mlátící pytel.
"Vypadni prcku, dospělí tu pracují".
Byl jsem vyhozen za dveře a radši jsem zmizel než by si to rozmyslel. Radši rychle zpátky do nového domova.

Další dny jsme o tom se Salem nemluvili. Neměl potřebu se k tomu vyjadřovat a já se nechtěl ptát, nic mi do toho ani nebylo. Ten Revo za Salem chodil občas i přes den, odevzdat mu obálku, asi s penězi. Ale jednou se dost ostře pohádali. Nevěděl jsem o co jde. Revo něco namítal, že nikoho nemá či co, dál jsem hovor nezaslechl. Když ale přišli oba do obchodu trochu se zasekli a koukali na mě. A věřte mi...ten pohled mi naháněl husí kůži.
Sal ke mě přišel a sprostě mě vyrušil z prohlížení negativů, když kopnutím otočil mojí židličku. A pak na mě zírali jako na zboží za výkladem.
"Co ty na to? Myslím že máme po problému".
Jaké problémy? A co s tím mám co dělat já? Nechápal jsem.
"Fajn...zařiď to. Dneska večer".
S tím Revo opustil obchod a Sal se na mě pořád tak slizky usmíval, což nevěstilo nic dobrého.
"Hele prcku...nechceš si náhodou přivydělat pořádné peníze"?
Otázka do pranice. No to bylo asi jasný že jsem chtěl. Ale otázkou bylo kolik a taky hlavně za co.
"Dejme tomu tak tři...".
"Tři stovky"? No i ty byly dobré proč ne. V mé situaci jsem byl rád za každou korunu.
"Stovky? Ne prcku, tři tácy...neláká tě to hm"?
Otevřel jsem pusu do kořán a moje hlava samovolně kývla, no koho by to nelákalo. Tolik peněz navíc. S výplatou jsem platil půlku nájmu a taky jídlo a skoro nic mi nezbylo. Koho budu muset zabít?
"Fajn, tak teď val domů, dej si koupel a zkulturni se. A v devět sem nakluš...".
Večer? Proč večer? Co to bude za práci? Než jsem si sám stihl odpovědět trklo mě to. To nemůže myslet vážně...
Sal viděl můj znechucený pohled a tak si sednul naproti.
"Tak jinak prcku...viděl si co děláme vzadu ne? Fotky a občas nějaké video. Dostaneme zakázku a musíme to nafotit nebo natočit. Kamarád Revo sežene "aktéry" a já to nafotím. Peníze si pak rozdělíme a že to není malá částka. Jenže jsme dostali rychlou zakázku že chtějí kluka...prostě ženský už jsou ohraný nebo nevím. A Revo vede jen slečny...takže máme celkem problém, ale když nám s tím helfneš, vyděláš si velké prachy za nic".
Bože to jsem došel až tak daleko, až tak hluboko jsem klesl, že jsem o té nabídce vážně uvažoval?
"Jedna noc, jen bys se rozvalil na posteli nahej a dělal si dobře. Neříkej že si stydlín".
Jeho smích mi byl protivný. Jedna noc a tři tisíce? To...to bylo příliš lákavé.
Stydlín jsem dávno nebyl, z toho jsem asi vyrostl už dávno. Ale vážně chci jít do něčeho takového?
"Je to fajn přivýdělek, takhle si vydělávají i někteří studentíci na výšce, není na tom nic špatného".
No Sal by mohl klidně dělat v reklamce, nebo prodejně aut, ještě pár minut do mě hučel jak je to snadný a skvěle placený, že mi nic neudělají, jen budou fotit, že ty fotky jsou na objednávku pro jeden internetový portál s pornem, že se ty fotky jinde neobjeví a pořád dokola. A já se stále propadal do hlubší propasti za vidinou tolika peněz jen za jednu noc.
Mohl bych ušetřit víc a konečně bych mohl říct, že nejsem příživník...
Vzpomněl jsem si jak jsem odcházel z Centra, moje poslední slova Robinovi. "Děvkám se musí platit...". Ano to jsem byl, jen děvka.
A tak jsem na tu Salovu nabídku kývnul a slíbil že přijdu.

Ale opravdu přijít bylo těžké. Moje svědomí se bouřilo. Ale proč? Vždyť je to jen jedna noc...nebudu dělat nic špatného, ani nic nezákonného. Osmnáct mi už bylo, takže v čem je problém? Jsem svobodný a mladý. Bude na mě koukat Sal a asi ten druhý chlap, to jediné mi na tom vadilo. Ale vždyť už jsem tohle dělal, tenkrát na škole...tak jak říkal Max, jen pornografie, žádný portrét aktu. Bude to jen jednou a pak....
Své svědomí jsem uklidnil a dorazil do obchodu. Sal mi dal klíče, takže jsem se pustil dovnitř. Kdybych byl parchant tak bych někde kradl, ale já nic špatného nedělám.
Je to jen mé tělo a já rozhoduji jak s ním naložím. Vlezl jsem do atelieru kde už všichni čekali. Tak jak jsem si myslel byl tam Sal a ten jeho přičmoudlej kamarádíček. Dostal jsem příkazy jasně co mám dělat a zbytek už byl na mě. Nedovedete si představit jak jsem se klepal, jak jsem byl nervózní a houpal se mi žaludek. Ale svléknul jsem se a povalil na postel. Ty světla mě oslepovala, Sal si neodpustil pár nechutných narážek na mé "vybavení". Proč já do toho šel...no ano, vidina peněz, ten mamon byl tolik lákavý. Budu moct žít brzo sám, ještě jedna výplata a odejdu odtud, někam pryč, na všechno zapomenu a budu žít líp. Na to jediné jsem myslel, když jsem se tam musel nechutně vystavovat. Cvakání fotoaparátu bylo hlasitější než cokoliv jiného, to proto že v té místnosti bylo hrobové ticho. Schoval jsem tvář do polštáře, to ponížení...ne musel jsem. Být silný, dokázat to, i přes tyhle metody.
Už jsem přeci udělal tolik špatných věcí.
Ale Sal spokojen nebyl, pořád na mě řval ať se uvolním, že to vypadá blbě. Ale já to neuměl. Až když ten Revo došel ke mě a sklonil se k mému uchu, cítil jsem jeho ruku jak mi bloudí po těle, tak jsem vytřeštil oči.

"Poslouchej...máš krásné tělo, mladé, jemné...plné života a touhy, tak to ukaž. Nestyď se za ně".
Jeho hlas, to šeptání, připomnělo mi to Robina, jak se mě dotýkal...jak jsem to miloval. Jo chyběla mi tělesná láska, s Robinem jsme to dělali pořád a teď jsem si připadal jako vyšedlá fotka, bez života. Ruka toho chlapa mi sjela až do klína a já ho odehnal. Nejsem ničí hračka, to přece, ale když jsem si všiml mého vzrušení, tak jsem jen zaúpěl. No tak fajn...fajn vzdávám se. Udělal jsem to co Sal chtěl, vystavoval se až nestoudně, uspokojoval jsem se přímo před fotoaparátem. Ani jsem si nevšiml kdy najednou fotoaparát ztichl a nahradilo ho tiché vrčení kamery. O videu jsme nemluvili, to nebylo v dohodě. Poslední věc, která mi bleskla hlavou, ale už jsem nemohl přestat.
"Ten klučík je vážně dobrý, kde si ho vyhrabal"?
"Strčila mi ho sem Lena...vzpomínáš si na ní? Jo taky žhavá kočička".

Trvalo to ani necelé dvě hodiny, pak jsem únavou už nemohl a stočil jsem se na posteli do klubíčka. Někdo přese mě přehodil deku.
Jen jsem těžce oddychoval. Shrábnout peníze a zmizet...rychle, zapomenout na to co jsem tu dělal. Po chvíli jsem se tedy vydrápal na nohy a zase oblékl. Revo mi poctivě vyplatil tři tisíce, hotově na ruku, byl to zvláštní pocit. Co mě děsilo nejvíc, že se mi ten pocit líbil. Sal byl taky spokojený a nadšeně video upravoval. Kousek jsem zahlédl a rychle jsem vycouval. Ne to přeci...kdo je ten kluk na videu? To nejsem já, takhle se přece nechovám...nebo ano?
S třemi tisíci jsem se poflakoval po ulicích, nechtělo se mi zpátky do bytu za holkami. A tak jsem zamířil do Modré opice.
Jeden drink střídal druhý, až jsem byl na mol. Snad poprvé v životě. Chtěl jsem zapít ty hořké slzy, které však tekly uvnitř mě, v mé duši. Ale ani všechen alkohol světa to nedokázal utišit.