26

Rozhodnutí bylo pro mě snazší než jsem si myslel. I když jsem nevěděl co mě čeká, měl jsem pocit, že to bude pořád lepší, než momentální situace bezdomovce. Postoupit na vyšší level?
Z pouliční děvky najednou společník?
Tu noc jsem tedy zamířil opět k baru Modré opici, věděl jsem že tam budou v tuhle dobu. Dali mi šanci, i když mě neznali, podali mi pomocnou ruku, tentokrát jsem nesměl zklamat. Ale zvládnu něco takového?
Kluci seděli na baru, všichni tři. Měli jsme se sejít, měl jsem jim dát odpověď. Měl jsem jen dvě možnosti, souhlasit s nabídkou a připojit se k jejich skupině nebo se přesunout o bar dál. Tvrdé ultimátum, ale chápal jsem je.

Usadil jsem se k baru a jen se nadechl, další fáze mé cesty byla přede mnou.
"Rozhodl jsem se...jestli tedy ještě ta nabídka platí, chci ji přijmout".
A tak začala moje poslední pouť.

Kluci mi ukázali svůj byt, dostal jsem jednu válendu na spaní, všechno bylo společné. Vysvětlili mi jak to chodí, kdy se chodí nakupovat, kdy kdo má práci. A já se postupně začleňoval do téhle společnosti. Ty první dny jsem jen sledoval a učil se. Andres mi ukazoval finty co zabírají. Dokonce mě vzal i na své vystoupení a musel jsem uznat, že je opravdu dobrý. Ale jak říkal, sám ve dvaceti pěti už byl příliš starý. Muži chtěli mnohem mladší kluky na sex. Proto sám měl jen pár stálých klientů a většinu času působil jako...no pasák asi znělo dost hnusně. Staral se o nás, domlouval nám akce a večírky, protože ze své modelingové praxe měl stále hodně kontaktů.
A tak moje první zkušenost byla nějaký večírek, kdy jsme museli fungovat jako společnost spolu s pár ženami. Žádný sex, jen na sebe nechat sahat od nějakých cizinců, nejspíš Turků, nebo Arabů, kdo ví. Hodně mě překvapilo jak slušné peníze za to byly.
Půlka výplaty se vždy odevzdávala na domácnost, na placení nájmu, na jídlo a taky oblečení. Andres mi taky ukázal, že čím líp vypadám, tím lepší šance v tom velkém zkaženém světě mám. Že takové dotrhané bezdomovce si kupují jen ty největší zoufalci.
Nepopírám, trochu mě to urazilo, ale znovu mít co na sebe, co jíst...byl to hezký pocit. Navíc přes den jsme měli povětšinou volno, váleli se u televize, nebo mě nutil Lucky s ním hrát videohry a vždycky mě porazil. Vážně jsem nechápal jak to ten malý dělá.
"Odkud jsi Lucky"?
"Bělorusko".
Překvapeně jsem na něj hleděl, na to že nebyl z Čech uměl příliš dobře česky. Nikdy o sobě nemluvil. A pokud jsem se zeptal, vždy mě taktně přerušil Sony, nebo Andres, což mi dost vadilo. No dobře, možná jsem byl příliš zvědavý.
Nastal den kdy jsem měl sám domluvenou práci. Příliš mě nezajímalo kdo to je a taky jsem za to dostal pár pohlavků.
"Vždy dbej na to, co má každý klient rád, starej se o jeho zájmy, co rád jí, co pije, jaké má rád sexuální praktiky. Rozumíš? Nejsi pouliční šlapka, ale společník, někdy tě může klient vzít na večírek, či večeři, nebo do společnosti. Musíš si pamatovat, nebo si to někde zapsat co který muž hledá a chce".
Bylo to pro mě těžké, ale nakonec jsem si teda začal vést něco jako deník, jak mi doporučil Andres. Když jsem viděl ten jeho, až se mi oči protáčely. Tolik jmen, tolik mužů a kontaktů. Měl tam dokonce jména dětí, manželek různých klientů, jejich čísla bot či jaké spodní prádlo mají rádi...
Vážně jsem netušil, že tohle všechno musím znát. Ale Andres mi jasně tloukl do hlavy, že je to potřeba, znát informace o tom kdo ti dává peníze.
"Někteří si rádi před aktem povídají, chtějí tvou společnost ne jen sex, proto musíš vědět o čem s nimi mluvit. Vidíš, tohle je bankéř, zajímají ho jen čísla, ale rád mluví i o dostizích a koních, jeho koníček, proto když zavolá, zkoukneš pár dostihů a jejich výsledky a ty si zapamatuješ".
Ukázal mi to ještě na pár klientech a já začal chápat, že tohle už není legrace, ale život.
"Budu mít jednou taky svoje klienty"?
"Když se budeš snažit tak jo, čím lepší budeš, tím víc se o tobě bude mluvit, někteří tě doporučí jiným. Chápeš? Takhle to tady chodí. Nejdřív si musíš udělat nějakou image".
Tupě jsem na kluky zíral, asi mi to zrovna nemyslelo tím přívalem informací.
"Sony je rebel, obléká se jako rebel, chová se jako rebel, ale šuká jako holka".
"Hej sklapni ty buzno".
Z kuchyně vykoukl Sony ještě s rohlíkem nacpaným až v krku a mračil se jako bouřkový mrak.
"Nedrob tu ty prase..kde jsem to skončil? Jo u rebela. No Lucky je zase hodně dětský typ, když chce umí vypadat jako andílek, či jako malé ztělesnění satana".
Když jsem viděl jak Lucky paří zrovna Maria s velmi zaujatým pohledem, tehdy jsem si to uvědomil...ano, to on mi tu nepasoval.
"Kolik mu proboha je"?
"No říkáme že čtrnáct, ale sám neví kolik mu je, ale to je nedůležité".
"A co je důležité"?
"Jakou image zvolíme pro tebe".

Pokrčil jsem rameny a pak jsem byl podroben zkoumání a výslechu.
"Uděláme z tebe...umělce, neuznalého fotografa, to se může hodit, z příští práce se ti složíme na foťák, někteří muži mají rádi památku".
Umělec? Copak já jsem nějaký umělec? To je ubohé. Svůj foťák jsem musel prodat v bazaru, za poloviční cenu, nechtěl jsem, ale hlad mě donutil.
"Umělec bude fajn...to zahraješ".
Herda do zad od Sonyho mě probrala ze zasněného stavu. Neměl jsem jinou možnost než to odkývat. A tak se ze mě stal neuznalý mladý fotograf, který díky své chudobě musel opustit školu a začít se živit vlastním tělem. Byla to solidní historka, prý mi tahle role i slušela, nemusel jsem se usmívat, či tvářit nějak svůdně, mohl jsem si ponechat vlastní povahu, být tím kdo jsem a to pro mě bylo nejdůležitější.
"Fajn...zítra tě vezmu sebou za jedním klientem, snaž se na něj udělat dojem, a do té doby tě Lucky něco naučí, abys nebyl levý jako poleno".
"Naučí? A co"?
Asi byla chyba se ptát, viděl jsem pohled toho okatého malého stvoření a zacouval jsem, vážně jsem se lekl. Nevěděl jsem jestli takový zvrhlý pohled jen hraje, nebo to myslí smrtelně vážně.
"To mám....s ním? Ne, to ani náhodou".
Ale byť jsem se bránil bylo mi to k ničemu. Sony si udělal popcorn a složil se do křesla, že se bude dívat, takže jsem byl značně...zrudlý. Byt měl jen jednu místnost, nebylo kam se schovat.
"Stud ti je k ničemu Bene, ten musí pryč".
Byl jsem nucen tedy ze začátku také sledovat, jak Andres líbá malého Luckyho. V životě jsem neviděl víc smyslnosti a zvířecí vášně. Stačila jim jen chvilka a dostali se rychle do varu, nálady a hlavně do vzrušeného stavu. A vůbec se nerozpakovali nám to ukazovat. Pro mě to bylo...divné, dívat se, ale Sony se celkem bavil.
Myslím že tu noc asi jen tak nezapomenu, to co jsem viděl a zažil ve mě zanechalo hlubokou úctu a ještě více otázek. Kdo je Lucky? Co je to za stvoření? Jeho jednání, jeho zkušenosti museli být obrovské, protože i tak zkušeného prostituta jakým byl Andres dokázal během krátké chvilky ukojit, aniž by se příliš namáhal. Pak přišla řada na mě, když mě Andres stáhl mezi ně, jejich těla tak úžasně sálala teplo. A pak jsem zažil něco nepopsatelného. Zbaven oblečení vcelku rychle, jsem se ocitl mezi dvěmi roztouženými těly. Oba mi chtěli ukázat co je ta největší rozkoš.
Lucky pohltil můj úd, naprosto bez ptaní do svých úst...a to co mi dělal se nedalo vydržet. Křičel jsem a zmítal se v extázi, ale on nepřestal. Vždy mě dovedl před vrchol a přestal. Oddaloval tu sladkou chvíli dokud mi nervy skoro nepraskaly. Když už jsem dál nemohl přidal se i Andres, který mě zatím jen hladil a líbal, a že to uměl skvěle. Nepotřeboval mě ani moc roztahovat...tak rychle do mě vklouzl. Ale nebolelo to, byl jsem příliš mimo. Dovedl jsem cítit jen ty rytmické pohyby ve svém těle, to jak se do mě tlačil a vrtěl se. Dělal si uvnitř co se mu zlíbilo. Všichni jsme se nechali unést touhle tělesnou vášní, skončili jsme na zemi na matraci jako klubko hadů, propletených do sebe.
Tak taková je trojka? Nebylo to romantické, ale spíše zvířecí. První orgasmus jsem vykřičel na celý byt, ale nebylo mi to nic platné, když moje ústa hned potom zabral čísi jazyk. Už jsem ani neřešil čí...ne, Andres ležel za mnou...Lucky dole...Sony? Střelil jsem pohledem ke křeslu, ale zůstala tam jen nedojedená miska. Připojil se k nám hned vzápětí. Vyměnil si místo s Andresem a okusil sevření mých svalů, jeho přírazy byly hrubější a rychlejší, nedal mi čas dýchat. Nezmohl jsem se na nic, jen na sténání a kňučení.

Ani nevím kolikrát jsme to tu noc dělali. Andres tomu říkal pouto, mezi námi. Když už jsem nemohl i tak mě Lucky přesvědčil hbitými ručkami, že ještě můžu, což bylo...skoro fyzicky nemožné.
"Do...dost, prosím".
"Pšš...ještě...udělej se pro nás, ještě jednou".
"Dívej se a uč se".
Tření těl se znásobilo a já stále cítil někoho uvnitř sebe, ty pohyby...dohánělo mě to k šílenství, vybuchnu, vybuchnu a roztříštím se na milion hvězdiček. Chtěli mě snad zabít?
Tu dech beroucí noc jsme spali všichni na jedné matraci. A já věděl jen jedno, držet se dál od Luckyho, jelikož to nebyl člověk, ale nějaký stroj na sex. Jakmile jsem ho přestal bavit já, vrhl se na Sonyho.
"Děláte...tohle často"?
"Nějak si chvíli krátit musíme, navíc je to příjemné".
To jsem popřít nedokázal. Až poté jsem si plně uvědomil vazby mezi těmi třemi. Neměla tu místo žárlivost, jen přátelství. Spali spolu navzájem, kdykoliv chtěli a měli chuť. Byl to...vztah? Ano, vztah plný sexu a vzájemného respektu. I když se někdy kočkovali, přeci jen byli rodina.
Vídával jsem je často večer spolu přitulené. Nemuseli spolu spát, stačilo jim jen být spolu.
A to mě na tom asi hřálo nejvíce, že mě přizvali, že mě sevřeli v náručí a drželi.
Tu noc jsem po hodně dlouhé době brečel...ani nevím proč. Díky tomu jak byli něžní i chtiví, vše se vyplavilo na povrch.
"Jen klid, ulev si, to nic...to se stává".
A tak jsem brečel Andresovi do hrudi a poslouchal jeho tichý hlas, cítil jsem na svých zádech přilepeného Luckyho, dýchal mi na krk a dotýkal se mě. A v něm stále vězel zabořený Sony svým mužstvím.Takhle vypadá ráj?
Nebo peklo?