29

Ta chvíle, kdy jsem tam jen stál a koukal na něj, kdy můj mozek horečnatě šrotoval, i když už nebylo třeba. Jeho výraz byl opět tak nečitelný, že jsem váhal cokoliv udělat. Myslím, že to pochopil a dal mi jasnou záminku.
"Pomůžeš mi z toho?"

Vážně jsem takovou prosbu nečekal. Poprvé vyjádřil nějakou touhu po pomoci, i když pravděpodobně spíš chtěl, abych na něj nečuměl jak na svatý obrázek.
Moje ruce se mírně chvěly, když jsem mu rozepínal mikinu a poté z něj stáhnul i tričko, které se díky dešti přilepilo na jeho hruď. Celou dobu mě jen bedlivě pozoroval, aby na konci mého pokusu, jak ho z těch hadrů dostat, pohladil prsty ve vlasech. Strnul jsem a na chvíli své snahy zanechal. Klečel jsem u něj, takže jsem k němu jen pozvedl pohled.
Díval se na mě tak ustaraně, i když jen chvíli, kdy nedokázal zamaskovat své emoce. Nevím proč, ale rozzlobilo mě to. Ne, teď na mě má koukat toužebně, žádoucně. Kruci zrovna ho tu svlíkám a on se tváří jak u mučení. Trochu to ve mně vybublalo. Jazykem jsem mu přejel po klíční kosti, když už jsem ji tak těžce odhalil.
"Felixi? Chtěl bych... ne, chci se s tebou milovat!"
Nebyla to otázka, ani to nebyla prosba, bylo to jasné slovo chlapa, kterému se strachem z odmítnutí klepala prdelka.
"Já vím."

Myslel jsem, že mě z něj už vážně roubne. Nebo něčím roubnu já jeho. Tak sakra jak já vím? Copak ztratil vyjadřovací schopnosti? Chtěl jsem slyšet jasnou odpověď. Ta se dostavila až po chvíli, když si mě vytáhl k dlouhému polibku a já skoro ztratil dech. Jo, zatraceně dobře líbal, nebo já byl tak mimo? Polibek se prohluboval a já si dovolil odvážně prsty mapovat jeho hruď. Myslím, že už to jeho "Já vím," byla odpověď, jen jsem ji nepochopil. To, že zamkl, ač nemusel, to, jak se na mě díval, jakoby chtěl tenhle krok udělat.
Ale po chvíli mé ruce zastavil, když se nebezpečně přiblížily k jeho rozkroku. Zahleděl se mi do očí. Tehdy jsem poznal, že důvěra je něco, co není tak snadné získat. Zvláště jeho důvěra.
"Byl... byl to pěkný výlet, Lukáši. Ale vztahy na dálku nikdy nefungují. Já ho udržovat nechci, pro mě nemá význam. Užít si nezávazný sex s mladíkem plným života a jen tak odjet, na to jsem nikdy neměl povahu. Tvým rodičům jsem řekl o té práci z jediného důvodu, i když to byla lež. Rozhodl ses to se mnou zkusit, já s tebou taky. Chci, abys bydlel u mě v Brně, jinak v tomhle vztahu nevidím budoucnost. Nepřerušuj mě, ještě jsem neskončil! Ano, možná chci mít všechno hned ujasněné, protože... už nejsem nejmladší a přes kaluže už skákat nebudu. Můžeš to brát jako poslední šanci couvnout. Chci, aby ses se mnou vrátil zítra do Brna."

Rozesmál jsem se. Celý ten proslov, byť byl opravdu plně vážný, mě pobavil, protože ho pronášel zrovna teď vcelku nevhodně. Začal jsem na něj tedy dělat přemýšlivé grimasy, než mi jednu praštil po hlavě a odjel k posteli, kterážto byla jen starou nízkou válendou. Vcelku snadno si tedy na ni přesedl.
"Jsem nevěděl že jsi na sado hrátky. Rajcuje tě bít svého milence?"
Posbíral jsem se ze země a přiklekl si na postel, abych ho mohl strhnout pod sebe. Ne, na vážné rozhovory jsem mu prděl, teď jsem chtěl, aby byl můj. Čeho jsem si ale nevšiml bylo, že za postelí mezi zdí a matrací ležel zapadlý jezdecký bičík, kterým jsem dostal ostrou šlehu do zadku, až jsem zařval jak tur.
"Jo... myslím, že tomu začínám přicházet na chuť."
"Ty parchante jeden!"
Začal jsem ho pořádně valchovat a jen doufal, že to ta stará válenda ustojí. Divoké polibky a rychlý dech se mísily až s romantickými doteky. Netušil jsem, že je něco takového při sexu možné.
Netrvalo dlouho a snadno se probojoval přes zip i pásek, který zazvonil o podlahu. Zaúpěl jsem bolestí, ale tahle byla o mnohem příjemnější, než ta rána přes zadek. Tahle pramenila z mého vzrušeného údu, který Felix obezřetně přes látku spodků masíroval.
"Tam... tam ne, Felixi... proboha."
Nebylo mu nic svaté. Na chvíli mě to naprosto vyvedlo z rovnováhy, přestal jsem být schopen koordinovat své pohyby a hlazení jeho těla. Musel jsem si dokonce opřít čelo o jeho rameno. Zkušeně mě rukou vedl k ještě většímu vzrušení.
"Sundej si to."
Omámeně jsem poslechl, i když přijít o jeho laskání a doteky i na tu krátkou chvíli, bylo těžké. Shodil jsem kvapně kalhoty, div jsem nezahučel pod okno. Jeho to pobavilo. Vrhnul jsem se na jeho tělo a bez kousku studu (kam jsem ho schoval, to netuším) jsem se mu začal otírat o rozkrok svým. Ústa jsem mu plenil polibky. Příliš mě roztoužil a já už nedokázal myslet. Povedlo se mi ho i přesvědčit, aby si nechal taky odpomoct od zbytků oblečení. I když říkal kalhoty, stáhnul jsem to celé i se spodkama, já se nedůležitostmi nezdržuju. Alespoň jsem tak měl šanci dlaněmi sjet obě jeho hubená stehna až ke kotníkům. Díval se na mě pozorně a já studoval každý jeho sval, každý z nich, i když na mě nereagovaly. Kdyby mi někdo dříve řekl, že budu mít vztah s vozíčkářem... nikdy bych tomu nevěřil, nikdy bych nevěřil sobě, že něco takového zvládnu. Ale... Felix byl přeci úplně normální chlap a byl krásnej a já po něm toužil. Co na tom, že nepohne nohama. To důležité a podstatné se dokázalo pohnout po chvíli mého zpracovávání dlaní. Jemně jsem klouzal po jeho penisu a poslouchal Felixův zrychlený dech. Sem tam zasténal a já jasně poznal, že tohle místečko je citlivější a mám se mu víc věnovat. Ruku měl napevno vpletenou do mých vlasů, a i když někdy zatahal, nijak mi to nevadilo. Chtěl jsem mu dát rozkoš. Neodolal jsem ani použití rtů a úst na jeho mužství. I když jsem takovou věc dělal poprvé, byl jsem jako dítě. Hravě jsem zkoumal vše, co mi Felixovo tělo nabízelo a zdálo se, že to nese své ovoce. Učil jsem se sice za pochodu, ale objevoval jsem, že v něm dokážu vyvolat i vzrušené vzdychání, kdy se jeho dech krátil. Pokaždé, když jsem zaslechl příliš rychlé oddechování, spěšně jsem jeho úd opustil a věnoval se podbřišku.

Brzy jsem ale poznal, že tohle mi stačit nebude. Moje tělo hořelo a dokázal jsem myslet jen na jednu věc. Na jeho pozadí... na to, že... bych se chtěl ocitnout v něm, v tom horkém sevření jeho těla, doručit mu svou rozkoš, vzít ho sebou do ráje. Myslím, že můj zastřený pohled mluvil za vše, když jsem ho na něj v jednu chvíli upřel s prosebným zakňučením, nemohl mít pochyby. Moje sexuální zkušenosti byly prabídné, a proto jsem se toho tak bál a přitom netoužil po ničem jiném. Bál jsem se, že budu... nemotorný, že to nepůjde, poraním ho a dalších X věcí, které se můžou pokazit. A většina se jich i pokazila. Protože jsem nevěděl jak mu to naznačit, ani jak ho připravit. Kurník neměli jsme ani kondomy (tedy aspoň já žádný nenašel) ani žádný gel, nic co by se dalo použít k styku. Krásná romantická chvilka se rozpadla mávnutím proutku.
Stáhl mě na své tělo a odhrnul mi spodní prádlo, aby uchopil naše mužství a mohl je třít o sebe. Neskonale mě to vzrušilo a jen jsem zvrátil hlavu. Myslím, že jsem i roztouženě volal jeho jméno.
Skousl mi ušní lalůček, a pak se pode mnou přetočil na bok. Chvíli mu to sice trvalo, ale ta jeho do nebe volající svůdná póza ve mně zabila všechno poslední váhání. Přimáčknul jsem se k němu zezadu a jasně mu dával najevo, po čem toužím. Dokonce jsem mu to i šeptal. Vzrušeně mručel a sem tam se zachechtal.
"Felixi, já... nevím..."
"Pššš, neboj se. Mě to bolet nebude vzpomínáš?"
Nebude to bolet... no dobře, ale ucítí vůbec... něco?
Nezkušeně jsem si chvíli pohrával s vstupem do jeho těla. Sem tam zatlačil prstem. Felix byl už hodně vzrušený a po malé chvíli se mi povedlo protlačit dovnitř jak první, tak druhý prst. Překvapilo mě, jak lehce to šlo a jak snadno mě jeho tělo poslouchalo. Chvíli jsem ho roztahoval, ale žádné sténání se neozývalo, takže mě to naprosto vyvedlo z míry.
"Promiň."
Nevím, proč se mi omlouval za něco, co nemohl ovlivnit. Přitáhl si mojí ruku k hrudi a ukázal mi, jak se ho mám dotýkat. Já to přesto nevzdal.
"Už pojď, chci tě cítit."
Nemohl jsem odolat tomu pozvání. I když jsem si stále nebyl jistý, jestli mu to přinese nějaký požitek. Ze začátku mě jeho tělo pouštělo snadno a já to musel rychle rozdýchávat. Čím hlouběji jsem ale pronikal, tím jsem cítil větší tlak. Až když jsem ve Felixovi zmizel celý, jasně jsem ucítil, jak se jeho tělo chvěje. Překvapeně jsem zamrkal a zkusil se pohnout. Odměnou mi bylo prudké nadechnutí a skoro výkřik. Nejspíš jsem se otíral zrovna o citlivá místa jeho prostaty, opravdu neúmyslně.
Cítil to, cítil mě! Jak jsem byl v ten okamžik šťastný. Jak to do mě nalilo novou sílu a naději. Začal jsem si jeho tělo prudce brát, ale nebyl jsem hrubý. Ukázal mi, že se musím dotýkat převážně horní poloviny těla a jeho údu, nic jiného bohužel nebylo funkční. Mé pohyby se poměrně brzo staly rychlejšími a už jsem nedokázal zastavit, nedokázal jsem dál uvažovat. Ta touha ve mně přímo vybuchovala a já ji musel dostat z těla. Natočil jsem si jeho tvář k sobě a přilepil se mu na ústa. Trochu ho to překvapilo a věřím, že zrovna tak pokroucená poloha pro něj nebyla extra příjemná. Ale nic neřekl, nevzpíral se a já nedbal už ničeho.

Trvalo to jen pár minut. S předehrou nanejvýš třicet dohromady. Nebyl jsem schopný vydržet víc. Nedokázal jsem odhadnout, kdy to přijde, takže jsem nestačil z jeho těla ani vyklouznout a všechnu vášeň a své sperma nalil do něj. Zrudnul jsem, protože mi bylo trapně. Ale musel jsem myslet i na jeho pohodlí. Ne, nebylo to dokonalé... nebylo to zároveň, ale o to tady nešlo. Dopomohl jsem mu k jeho vrcholu pár pevnými tahy rukou a jeho tělo se konečně zatřáslo uvolněním. Chvíle, kdy jsme oba zběsile nabírali vzduch do plic a tiskli svá těla k sobě, chvíle, kdy jsme byli jedno tělo i jedna duše. Držel jsem ho křečovitě u sebe, možná jsem ho i dost mačkal, nechtěl jsem ho pouštět, bylo to tak krásné. Doufal jsem, že i on si to plně užil. Jeho mokrý polibek a žužlání mého jazyka mi napovědělo, že spokojenost je i na jeho straně, takže jsem jen neskonale šťastný zavřel oči. Nechal se unášet dozvuky orgasmu a tou euforií, kterou vyplavily hormony. Mlčeli jsme, jen jsme se k sobě další dlouhé minuty tiskli. Pohrával jsem si s jeho prsty a proplétal je mezi svými. A on se usmíval. Poprvé jsem viděl na jeho rtech tento úsměv. Tak... dobrosrdečný, tak vděčný, až mi bylo najednou strašně smutno. Ne, nelžu, mohl bych to zatajit, ale vážně se mi po tváři skutálelo několik slz jak hrachy. Ten úsměv byl tak krásně smutný, až to nebylo k vydržení. Raději jsem ho zakryl polibky. Nevrkali jsme si zamilovaná slova, neslibovali si věčnou lásku, nevymýšleli jsme si žádné přezdívky ala "cukroušek a zlatíčko a broučku."

I v mlčení jsme si dokázali plně rozumět a ten pocit mě naplňoval. Myslím, že jsem mu na chvíli usnul s bradou položenou na jeho rameni. Funěl jsem mu do ucha a on mi scvakával nos prsty, když jsem začal chrápat. Pamatuju si, že jsem se probudil, když už byla venku tma jako v pytli. Sledoval jsem jeho uvolněnou tvář. Myslel jsem, že spí, proto mě tak překvapilo, když jen tak rychle rozlepil oči, jakmile jsem se trochu zavrtěl na válendě. Dívali jsme se vzájemně do očí a bylo to intimnější než tisíce doteků. Pak už jsem to prostě nevydržel. Nikdy jsem se nepovažoval za extrémně dominantního, v posteli tedy vůbec. Ale tak nějak jsem měl štěstí, že jsem tak vždy skončil. Zalezl jsem si Felixovi do náručí a nechal se objímat jako přerostlé děcko. Možná toho budu litovat, možná to jednou vytáhne, když mě bude chtít dostat do rozpaků, ale chtěl jsem být na chvíli v jeho bezpečí.
"Lukáši... odjedeš se mnou?"
Zeptal se znovu. Ještě jsem mu na to totiž neodpověděl. Moje mysl se snažila vzbouřit poslední mozkové buňky k činnosti, ale já to hodil naprosto za hlavu. Jsem blázen, šílenec nehledící na následky ani budoucnost. Ne, pro mě už je jen teď a tady. Proto jsem tentokrát nepřemýšlel,co bude, až bude, a co kdyby bylo tohle a stalo se tamto. Nechal jsem promluvit své srdce.
"Ano, pojedu. Ale mám podmínku."
Pozvedl obočí a mě potěšilo, že je překvapen.
"Tu práci na tom ranči chci... tak se koukej snažit. Nebudu ti dělat gigola."
"Ber to jako domluvené. A teď spi."
Dokázal jsem už poznat jemné odchylky jeho hlasu. Dovedl jsem to, i když jsme spolu telefonovali. Vždy jsem poznal, že ho něco rozladilo, nebo je unavený či jiné pocity, jenž se mu tak snadno odrážely v hlase. Tenhle pocit jsem nemohl identifikovat. Tichý skoro šepot a pevnější sevření jeho paží mi napovědělo, že slyšel tuhle odpověď rád.