36

Než stačil ovšem stříbrný čaroděj ustrojit koně, venku se snesla bílá tma. Ochladilo se ještě víc a Sirion zkoumal zamračené nebe ze stájí. Počasí se mu ani trochu nelíbilo.
Deris si to vkráčel do stájí obtěžkán teplým šatstvem a začal si podupávat svou královskou nožkou než mu konečně čaroděj věnoval kousek své pozornosti.
"Myslím že by jsme tu vyjížďku měly odložit, za pár hodin se přiblíží sněhová bouře".
Ale princ na jeho slova nedbal, tak jako vždy měl svůj vlastní umíněný rozum a s pomocí jednoho z panošů se vyhoupl do sedla svého koně, aby dal najevo že nic rušit nehodlá.
"Tak dlouho venku nebudeme, ještě bych se nachladil".
Posměšně se rozesmál a schválně přitlačil svého koně až na Siriona.
"A navíc tohle je poslední projížďka, kterou si budu moci užít jako princ, takže se mi nesnaž ji zkazit". Prudce pobídl svého koně a ten s frknutím vyrazil od stájí k bráně. Sirion si jen vzdychnul a Derise následoval. Zprvu trochu hnali své koně než princ zvolil pomalejší tempo a srovnal svého koně s čarodějem. Sníh pod kopyty koní krásně křupal a všude byla bílá peřina, která svou září bodala do očí.
"Nenávidím zimu".

Sirion se otočil na prince, který se zahleděl daleko do krajiny. Nechápal jeho nechuť k té čistotě, běloskvoucí záři. Ale to se dalo čekat. On byl ledový čaroděj, zima byla jeho živel. Sníh a led. Proto Derisovi ani neodpověděl, ani se nesnažil mu to vyvrátit. Jen mu byl po boku, jako poslušný pes. Ano byl psem. Ale v běhu času se mu to nyní zdálo již nepodstatné. Nebyl s princem už jen z povinnosti, sám si to uvědomoval moc dobře. Děsilo ho to, ty city, které se draly na povrch a které se tak marně snažil zadusit. Za deset dní tomu chlapci položí na hlavu korunu a pak? Zahleděl se na princův zrůžovělý obličej ošlehaný mrazem. Pak bude čas odejít. Věděl že ho Deris jen tak nepustí. Ale svůj slib jenž dal králi toho dne splní. V jeho očích se poprvé po dlouhé době začaly zračit city. Když si princ povšiml čarodějova upřeného pohledu prudce se otočil. Jejich pohledy se setkaly a princ aniž by to tušil přestal okouzlen pobízet svého koně, takže se po chvíli zastavil.
"Proč se tak na mě díváš"?
Čaroděj neodpověděl a obrátil koně zpět k hradu.
"Měly by jsme se vrátit, počasí se zhoršuje vaše výsosti".
"Proč mi nemůžeš odpovědět na tak jednoducho otázku"?
Ale Deris se nehodlal vracet. Právě naopak, kopl svého koně do slabin a ten se zaržaním vyrazil pryč od čaroděje. Hnal koně stále rychleji, ale neuvědomil si že ztratil cestu a jeho kůň se boří stále do hlubších závějí, až prostě dál jet nemohl a podklesla mu kolena. Princ leknutím vykřikl a pak byl nedobrovolně z koně sesazen a upadl do závěje sněhu.
"Hloupé zvíře"!
Prskal sníh, který se mu povedlo spolykat a dál ležel rozpláclý na zemi a čekal až ho čaroděj najde a milostivě zvedne. Potřeboval si na někom vylít svůj vztek.
Jenže Sirion se zastavil velký kus od ležícího chlapce a velmi pomalými pohyby sesedl z koně. Pak se vydal opatrnými krůčky k princi.

Deris nemohl tušit že zahnal svého koně tak daleko, až skončili na zamrzlém jezeře. Proto když viděl jak je Sirion obezřetný, rozčílil se ještě víc a vyskočil na nohy. "To jsi mě tu jako hodlal nechat ležet do jara"?!
Čaroděj se marně snažil na prince mávat ať se uklidní a snaží se moc nehýbat, ale bylo již pozdě. Princ se vzteknul a jak měl v nehezkém rozmaru dupnul si nožkou.
"Derisi"!!!
Až teď si mladý princ uvědomil co je špatně a proč se čaroděj chová tak divně. Uslyšel podivné prasknutí a strnul na místě, když se kolem rozhlédl uvědomil si že pod jeho nohama neleží pevná zem, ale něco co se hýbe. Proto vyhledal posledním vyděšeným pohledem Sirionovu tvář.....
Pak se led pod princem probořil a Deris zmizel pod hladinou královského jezera, kde ho na podzim učil otec rybařit, kde si hrál s dětmi z vesnice, kam chodil v parném létě plavit koně...nad jeho hlavou se zavřela ledová voda a Deris cítil, že i kdyby se mohl nadechnout, ledová voda mu to nedovolí. Pokusil se vyplavat, ale jeho těžké kožichy ho táhly dolů a topily ho.