39

Princ se ze své nemoci za pár dnů naprosto zotavil. Ale něco se změnilo. Něco mezi ním a Sirionem. Vždy když byly někde v soukromí měl Deris potřebu se čaroděje dotýkat. Potěšilo ho že tato potřeba je jim společná. Často spolu trávili dlouhé zimní večery v Sirionově knihovně, kde spolu seděli na kožešinách a opírali se o sebe. Deris si buď pohrával s čarodějovými vlasy či s jeho pláštěm nebo prsty. Sirion jeho malé kousky náklonnosti přijímal bez jediného slova. Ale přesto si Deris všiml jak se na něj čaroděj dívá. Jednou v noci se tedy princ rozhodl osvětlit si poslední věc, která ho trochu trápila ohledně čaroděje. Nevěděl ale jak k tomu přivést řeč.

"Vyprávěj mi něco Sirione, jsou všichni čarodějové takový jako ty"?
Stříbrný čaroděj nevěděl kam princ směřuje a rozhodně se mu nechtělo vypravovat o svých druzích, s kterými se již několik desetiletí nestýkal. Neměl tušení jací jsou čarodějové dnes ani ho to nijak nezajímalo. Po pádu rady zavládl chaos ve světě magie.
"Proč se na to ptáte princi"? Sirion nějak vytušil že jeho otázka musí mít důvod či skrytý záměr.
"Jen že jsem četl staré kroniky a prostě...něco mi nedává smysl".
"A to je"?
"Bylo tam psáno že čarodějové mají zakázáno...no sbližovat se s lidskými ženami, aby se nerodili děti s magickými schopnostmi".
Sirion se zamračil, protože netušil kam princ míří. "Ano to je pravda, tak to stojí v kodexu, rody se nesmí mísit".
"To všichni ten kodex dodržují? Víš jako že...no prostě...". Deris se trochu zakoktal a zrůžověl. Bylo mu trapné se na to ptát, ale musel to vědět.
"Většina ano".

"Aha, takže pokud to chápu, máte zakázáno...no milostný život"?
Čaroděj se musel kousnout do jazyka, aby se nerozesmál. Deris byl vážně rozkošný, co on může vědět o milostném životě.
"Ano i ne".
Princ se na něj otočil s tázavým pohledem. "Tomu moc nerozumím". Sirion se rozhodl mu to tedy vysvětlit přímo a jasně.
"Čarodějové mají zakázáno sbližovat se se ženami, to je pravda. Ale za mnoho století se naučili tenhle zákon snadno obcházet pro své potěšení". Na čaroděje se upíraly dvě velké oči, které ho hltaly pohledem a čekaly na vysvětlení. V tu chvíli cítil Sirion jak jeho tělo na tohle značně bouřlivě reaguje, takže si kousek poodsedl, aby Deris nic neucítil.
"Za ty století
se čarodějové naučili ke své potřebě vyhledávat muže, protože o nich se kodex nezmiňuje a nehrozí tak nepatřičné křížení ras".
Deris se jen prudce nadechl a od Siriona se odvrátil, aby si to celé promyslel. Ale jeho tváře byly rudé jako rajská jablíčka a tak mu to přemýšlení příliš nešlo.
Sirion v klidu čekal.
Když se princ dlouho neotáčel čaroděje to pohněvalo a tak ho prudce otočil k sobě a povalil na zem na kožešinu před krbem.
"Bude chtít vaše výsost názornou ukázku"?
Deris jen leknutím vypískl, ale aby dokázal že je budoucí panovník potajnu si vytáhl svou dýku, kterou od Siriona dostal ten den k narozeninám. Byla nádherná. Práce starých mistrů s překrásnou rukojetí s tepaného stříbra s rytinami a runy a také erbem Askádie. Deris z ní měl obrovskou radost a jeho oči se zalily slzami, když ji s vděčností přebíral. Nečekal od Siriona žádný dar ke svým sedmnáctinám a už vůbec ne takový.

Derisovi se nyní konečně povedlo vyprostit ruku z pod Sirionava těla a přiložit mu dýku zrovna k určitým partiím, bez kterých by se tento akt nemohl konat.
Čaroděj to samozřejmě ucítil a velmi pomalu se tedy kousek odtáhnul.
"Jsi drzý čaroději, měl bych tě ztrestat za tvou neomalenost. Jak si dovoluješ vůbec...".
Sirion takovou reakci vesměs čekal, takže se ani za to nezlobil. Věděl že princ sice prská jako dvouocasá kočka, ale nijak mu tohle nevadí.

"Zítra je korunovace".
Sirion to věděl moc dobře. Nechtěl si to připouštět. Tak rychle to uteklo.
"Co bude pak"?
"Budete králem".
Deris se na něj podíval, ale nemohl tušit, že tím Sirionova přítomnost na hradě končí. Nikdy mu to neřekl. Deris jen věděl, že bylo přání jeho otce, aby ho Sirion chránil, to že měla tato přísaha nějakou podmínku a dobu trvání nevěděl. A čaroděj mlčel. Neřekl nic, nechtěl prince stresovat svým odchodem. Stejně o tom že dokáže odejít poslední dny velice pochyboval. Ale zůstat nemůže. Už se vůbec nedokáže ovládat. Jeho tělo potřebuje uvolnění, kterého sám nedokáže dosáhnout. Panoši jsou hlídaní a vytrácet se večer z hradu není možné když je s ním Deris.
Potřebuje svobodu. Zůstane Derisovi nablízku, zůstane v Askádii, kdyby ho bylo potřeba, ale musí neodkladně pryč z hradu a od Derise.