O rok později:
V obchodním centru zase vyhrávaly koledy, neblahý znak toho, že se blíží
Vánoce. Svátky, které chlapec měl vždy rád, ale které mu minulý rok přinesly
spoustu nového. Jeho život se obrátil naruby. Ano, byl to už rok, ve kterém byl
nucen nějak zvládat to veškeré zlo, které ho doprovázelo. A že to někdy bylo
opravdu těžké. Amplion u stropu obchodního centra najednou zapištěl a s
jiskřením a ohlušujícím rámusem dopadl doprostřed chodby. Jen náhodou žádného
nakupujícího nezranil, všichni stačili zavčasu odskočit.
Tommy se zahleděl na muže po jeho boku, který se najednou usmíval. Pak mu dal
pěstičkou do žeber.
"Nesmíš, fuj, jasné?"
Démon se na něj podíval naprosto andělsky, jako kdyby on nebyl ničeho takového
schopný. Přitom Tommy moc dobře věděl, jak Arien tyto svátky nesnáší. Tu
radost, všudypřítomné chystání a slavení, to štěstí vyzařující z lidí. A také
především ty koledy, které mu opravdu lezly krkem. I na tenhle vánoční nákup
byl vytáhnut podle, když mu Tommy slíbil, že bude večer povolný, což byla
opravdu lákavá představa. Většinou ho musel k intimnostem skoro nutit.
Když však Tommy obrazil tři obchody a nic nekoupil, démon začal mít podezření,
že tohle nakupování je nějaký druh moderního mučení, a že Tommymu vlezl do
pasti.
Když na vánočních trzích, které byly přeplněny lidmi, potkali proplétat se
Manami v závěsu se svým nosičem Diandrem, který útrpně snášel desítky malých i
větších taštiček, krabic a sáčků s různými věcmi a nosil je za svou paní, Arien
se zalekl, že skončí také jako nosící mula a zatáhl Tommyho raději stranou do
salaše, která však ještě nebyla otevřená pro veřejnost. Štědrý den byl teprve
za tři dny.
Démon Obsidiánu povalil chlapce na seno až ovce v ohradě hlasitě zabečely.
"Nech toho, teď ne, tady ne... pusť mě, musíme nakoupit ty dárky a
taky...."
Ale bylo marné něco Arienovi vysvětloval. Vždy měl svou hlavu. Začal se chlapci
cpát rukama pod teplý svetr a nebral v potaz Tommyho marnou obranu.
"Budeš můj, teď a tady."
Po těch prvních Vánocích Tommy doufal, že se mu nějak povedlo Černý obsidián a
jeho démona zpacifikovat. Ale bylo to jen několik poklidných dnů, kdy Arien
sekal dobrotu. Vydrželo mu to jen do Silvestra. Po Novém roce se pomalu vracel
ke své původní nesnášenlivé povaze a k naprostému ignorování rozkazů, což
Tommyho přivádělo k šílenství. Po Novém roku se démoni a jejich pánové opravdu
nějak rozprchli. Klidný oceán a Alan odjeli do Evropy, užívat si Benátky a
Paříž. Otec Francés s Karai se hodně zdržovali na severu v Kanadě, kde se
snažili shromáždit další povolané mladé lidi, kněží i světské vědce, kteří by
zkoumali kameny a pomáhali jejich majitelům. Jediný, kdo zůstal ve městě, byl
doktor Hansen a jeho Věčný jantar a také Manami s Divokým ametystem. Vera a Seris
se rozhodli činit dobro a přesunuli svou kancelář více na jih k Mexickým
hranicím, protože chtěli být co nejdále od Ariena.
Před rokem, po těžkém boji na jezeře Palesin, byli nuceni Tommy s Arienem
bydlet u Very nad její detektivní kanceláří. Ze začátku to vypadalo jako dobrý
nápad, ale to, čeho se Vera bála, se stalo skutečností. Jakmile se Černý
obsidián oklepal z obavy ze ztráty svého pána, začal projevovat opět známky
agrese. Doktor Hansen Tommyho rázně upozornil, že Arien je nesnášenlivý vůči jiným
démonům, proto žít v jednom domě spolu se Serisem, bylo dost obtížné. Často
docházelo k potyčkám a konfliktům obou démonů. Tommy nechápal, proč je jeho
démon tak vysazený proti Magickému smaragdu. Nikdy totiž neviděl začátek sporu,
vždy se jen snažil uklidnit jeho průběh, aby nedošlo k boji. Seris odmítal své
spory s Arienem jakkoliv komentovat, i když mu to Vera dala rozkazem. Takže
uvízli na mrtvém bodě. V březnu už byla vzájemná nevraživost mezi démony
neudržitelná a Tommy jasně chápal, že s Arienem budou muset odejít, než někdo
přijde k úrazu. Nakonec se celá pravda sporu obou démonů ukázala. Tommy totiž
toho březnového chladného dne přišel ze školy dříve domů. Nebylo mu nějak dobře
a nejspíš na něj lezl nějaký bacil. Z kuchyně zaslechl vzrušený hovor a poznal
Arienův hlas i Serise.
Naštěstí si ho ani jeden z nich nevšiml, když se tiše doplížil do kuchyně a
viděl... viděl něco, co mohl od Ariena očekávat. Ale že je v tom zapletený i
Seris...
Arien tlačil démona Magického smaragdu na kuchyňskou linku v jasném výhružném
gestu. Ale bylo v tom tolik vášně a sexuálního podtónu, že Tommy okamžitě
pochopil, z čeho jejich spory pramení a rozhodl se na démony udeřit. Okamžitě
jim do toho jejich laškování skočil a rozhodl se dozvědět se pravdu. Arien ho
jen se smíchem ignoroval, což Tommyho naštvalo. Ale chápal, že Seris je v tom
nevině. Jenže ani jeden mu nechtěli nic říct, takže Tommymu nezbývalo než se
obrátit na vyšší instituci. Někoho, kdo si zachoval vzpomínky ze všech svých
vyvolání a tudíž věděl i o všech vztazích mezi démony.
Nakvašeně tedy vytočil číslo doktora Hansena a vysvětlil mu situaci, potom se
dožadoval vyjádření Věčného jantaru, Ninevy. Nakonec z ní vypadlo, že v
minulosti už spolu Seris a Arien měli jistý poměr, ale problém byl v tom, že
Seris si to samozřejmě nepamatoval a odmítal to přiznat.
A tak bylo rozhodnuto, že se Tommy a Arien odstěhují. Ze stavby nového
rodinného domku sešlo, protože si to chlapec nemohl dovolit finančně a nechtěl
být stále závislý na svých přátelích. Vera tím byla zaskočena, ale Tommy ji
nemohl říci o tom, co se dozvěděl, nejspíš by ji to ranilo.
A proto se Tommy ocitl ze dne na den na ulici. Nakonec se ho ujala Manami,
která měla také volný pokoj ve svém domě, jež dřív obývala se svou sestrou.
Nyní byl dům příliš prázdný, prosycen špatnými emocemi. Manami se to snažila s
Diandrovou pomocí změnit. Chlapec sice váhal, zda má znovu zkusit bydlet s
dalším pánem démonů, co když i s Divokým ametystem bude mít Arien nějaké spory
nebo se nesnesou? Ale zdálo se, že Arien Diandra z nějakých zvláštních pohnutek
respektuje. Jelikož byl démon ametystu většinou nemluvný a nebylo možné ho
nějak vyprovokovat, Arien to vzdal po třech dnech a nechal ho být. Takže Tommy
měl znovu střechu nad hlavou.
Vánoce však klepaly na dveře a Tommy neměl ještě skoro žádný dárek. Arienova
trpělivost toho dne jasně vyhlásila dovolenou, takže se z něj v salaši snažil
sundat oblečení a trochu načerpat novou sílu. Chlapec se bránil a snažil se
vyvléct z pod démonova těla. Mohl sem kdokoliv přijít a nevypadalo by to zrovna
dobře. Navíc ho sláma píchala do zad i přes svetr. Musel se té Arienově snaze
rozesmát. Obrana mu však nevydržela moc dlouho a démon z něj opravdu svetr
dostal. Dravé polibky, které snad neměly konce, chlapec jen stěží opětoval.
Vysvětlovat Arienovi, že nechce, bylo marné. Jeho tělo opravdu chtělo. Za těch
několik měsíců ho jeho démon navykl na pravidelný přísun laskání a milování a
Tommy jasně poznal, že někdy není třeba se bránit když je to... tak příjemné.
"Ariene... já neto..."
Ale další slova umlčel dlouhý polibek a Tommyho kalhoty se ocitly na cestě k
jeho kolenům. To chlapce trochu probudilo a rychle si je chytil za opasek.
Okamžitě démona upozornil, že si to nepřeje a vykroutil se z pod jeho těla.
Naštěstí už byl v útěcích zběhlý, takže se vyhnul i kupce slámy, kterou po něm
démon vztekle mrsknul. Mladík rychle vyběhnul ze salaše a ještě si dopínal
kalhoty, nebyl čas se zdržovat s takovými věcmi jako milováním, čekal ho
maratón dárků a pečení cukroví, protože Manami si vymyslela, že si udělají
sladké vánoce.
Nápad to byl dobrý, Manami byla skvělá kuchařka, avšak pečení pro ni bylo zatím
neprozkoumaná část gastronomické přípravy. Nadějně našla na internetu pár
receptů na vánoční cukroví a s tím, že to není tak těžké, se pustila do pečení.
Byl pátek, dva dny před Vánoci, když Tommy dorazil s navztekaným, frustrovaným
a nadmíru otráveným Arienem zpět domů. Už u dveří cítil kouř. A jelikož měl
podezření, že se něco při tom pečení nepovedlo, okamžitě se vydal zachránit
svou kamarádku a spolužačku.
Oba tyhle vánoční zvyky pečení cukroví nezažili od dětství, takže si to chtěli
trochu osvěžit.
Když však Tommy vlétnul do kuchyně, musel se začít smát. To, co dřív bývalo
Divokým ametystem, teď bylo zapatlané moukou a cukrem a to, co dříve byla jeho kamarádka
Manami, teď bylo očouzené jako kominík. Chlapec se musel rozesmát tomu
spálenému plechu rádoby cukroví, čímž ale nijak situaci nepomohl, naopak urazil
ženskou hrdost.
Manami se nafoukla a se slzami v očích drapla Diandra za zástěru, kterou na něj
nějak navěsila a táhla ho za sebou do pokoje. Arien opřený o dveře to jen
nechápavě sledoval. Lidské emoce ho stále nějak mátly.
"To jsem to vyvedl...."
Nakonec se chlapec pustil do úklidu toho nepořádku a do hodiny dal kuchyni zase
do původního stavu.
"Tak cukroví asi budeme muset oželet. Nebo si řekneme Ninevě?"
Arien jasně chlapci předvedl gesto zvracení a rozvalil se u televize.
Po těžkém dnu se Tommy odebral do svého pokoje. Trochu ho zarazilo, že ho démon
nenásleduje, jako jeho stín a nedožaduje se milování, když byl ještě odpoledne
plný sexuální energie a touhy. Ani po hodině se k němu démon nevloudil. Ale
chlapec to nijak neřešil a únavou usnul.
Ráno ho vzbudila až nádherná vůně, která se linula celým domem. Přímo ho to za
nos vytáhlo z postele ještě v pyžamu. Na schodech se srazil s Manami, kterou ta
vůně také probudila i s Diandrem, který byl ale trochu ve střehu.
"Navštívil nás duch Vánoc? Vanilkové rohlíčky, cítím vanilkové rohlíčky.
Tommy, to ty?"
"Já ne, doteď jsem spal. Počkat... kde je Arien?"
Oba dva se připlížili až do obýváku, tam se zastavili. Netušili totiž, jaký
vánoční skřet jim obsadil kuchyni, a tak raději vyslali Diandra, aby to
zjistil. Nastalo ticho, pak zaznělo řinčení plechů. Manami i Tommy vběhli do
kuchyně a oba zůstali šokovaně stát. Divoký ametyst se snažil chytit vetřelce,
ale chytil jen talíř s cukrovím dřív, než by upadnul na zem a kolem plotny se
jen rozptyloval černý dým. Jak Tommy tak Manami dobře věděli, že tenhle dým
pochází z určitého zdroje. Zdroje, který nechtěl být přistižen při pečení. Oba
si spolu vyměnili pohledy.
"Odkdy TO peče?"
"Mě se neptej. Ale až ho najdu, zeptám se."
A tak se místo stíhání zlatého prasátka stíhala černá temnota. Arien se záhadně
přemisťoval po domě, aby nebyl nalezen. Věděl, že se snadno může prozradit,
protože tím smradlavým cukrovím přes noc celý načichl. Stále se ho nedařilo
dostihnout, až nakonec byla použita síla. Při posledním přenosu probil Diandr
elektřinou zbytkovou temnotu, takže je to dovedlo ven do mrazu. Arien byl
opřený o stěnu domu a sledoval jinovatkou pokryté údolí.
Tommy se k němu tiše přikradl a objal ho kolem krku. Démon se nijak nebránil,
jen po něm střelil nevrlým pohledem.
"Tak krásně voníš... hmm... vanilkové rohlíčky. Už se neschováš. Já
nevěděl, že umíš péct. Je to opravdu výborné."
"Vážně nevím, o čem to mluvíš..."
A tak výroba vánočního cukroví zůstala veřejným tajemstvím, o kterém se nesmělo
před démonem obsidiánu mluvit, protože to pokaždé popřel. Ale chlapec měl
podezření, že Arien příliš sleduje kuchařské pořady v televizi.
To ráno dostal démon jako poděkování to, po čem tak dlouho toužil. Tommy ještě
rozespalý a vláčný mu poskytl své tělo. Nemohl odolat té krásné sladké vůni
cukroví. A tak nějak měl pocit, že jeho démon tímto tak trochu zachránil ty
pravé Vánoce, které se řítily ke svému začátku.
Žádné komentáře:
Okomentovat