Jedno malé ráno

Bílá dlouhá košile povlávala v ranním vánku. Jak mohlo být tak nesnesitelné horko i po ránu? Mladík musel otevřít okno dokořán. Přisunul si stoličku a zapřel se hrudí o spodní rám okna. Miloval tu výšku, ten vánek po ránu. Vzduch krásně voněl a stromy se kolébaly v tom pomalém tanci. I jeho blonďatou kštici to cuchalo. Měl na sobě jen tu bílou košili a pod ní už nic. Košili, která zjevně nebyla ani jeho, jinak by mu nedosahovala až pod zadek. Spíše v ní byl utopen jako ve velkém pyžamu. Užíval si pohled na krásnou krajinu parku a smál se lidem, kteří z té výšky dvanáctého patra vypadali jako mravenci. Sotva dokázal zaostřit na detaily. V rádiu, které měl puštěné, zrovna hráli jeho oblíbenou písničku. Rozesmál se a začal vrtět zadečkem do rytmu. Nejspíš to vypadalo dost komicky. Rukama pustil rám okna a roztáhl je, jako by z okna chtěl vyletět. Tehdy se ozvalo nespokojené zamručení z postele kousek za ním.

Z postele vykoukla rozcuchaná hlava s hnědými krátkými vlasy a zabodla pohled přímo do mladíka.

"Proč strašíš tak brzo? Málo jsem tě utahal?"

Odpovědí mu bylo ale jen vypláznutí jazyka a pokračování tance mladíkova pozadí. Jeho přítel ho chvíli sledoval z postele. Díval se na tu krásnou siluetu zad i kulatý zadeček, který ho tak dráždil. Zvlášť když s ním mladík vrtěl přímo před jeho očima. Chvíli odolával touze zvednout se z vyhřáté postele, ve které promilovali celou noc. Nijak ani nekomentoval svou košili, na mladíkovi, který je nosil tak rád.

"Přestaň s tím, provokuje mě to."
"A co když nepřestanu?"
"Tak budeš litovat, že ses kdy narodil."

Mladíkovo pozadí však udělalo pár pohybů a zastavilo se. Píseň skončila. Muž v posteli si mohl oddechnout, nehrozilo žádné nebezpečí vzrušení. To ovšem netušil, že jeho mladičký přítel má po ránu příliš mnoho elánu. A proto se začátkem nové písně se jeho zadeček a teď už i boky znovu daly do pohybu.
Muž na posteli zasténal. Ne, tohle mu ten malej dělá schválně. Ale cítil, že i ráno, po takovém nočním výkonu, je stále připraven k dalšímu milování. Rozkrok mu trnul a jasně se dožadoval pozornosti.

"Řekl jsem ti, ať toho necháš, nebo si tě vezmu na tom okně."
"Zbabělče, to neuděláš..."

Mladíkovo nerozumné dráždění ať už slovní nebo pohybové však muže nenechalo v klidu. Naštvaně se vyhrabal nahý z postele a přešel k mladíkovi. Tomu na rtech stále hrál mírný úsměv.

"Tak neudělám, jo? Ty si nějak moc věříš. Abych tě z toho okna nakonec nevystrčil, až se v tobě budu pohybovat."

Mladíkův úsměv zmizel. Vážně měl za to, že jeho nevrlý přítel zůstane v posteli. Ale jak se zdálo, své hraní přestřelil. Cítil, jak mu na boky dopadly velké těžké ruce jeho přítele. Cítil to ostré sevření. Ale nemohl by říci, že mu to nějak vadilo. Spíše naopak. Ucítil, jak ho ta síla tlačí břichem k oknu a sám trochu bolestně zasténal, když pod tělem ucítil své vzrušení, které bylo nehezky mačkáno na rám okna. Jeho košile byla vyhrnuta, jen tak sprostě bez zeptání, až k pasu a odhalila jeho nahé pozadí. Mladíkovi hned bylo jasné, že je zle. Věděl, jak jeho přítel bývá ráno roztoužený, jen dnešního dne na to trochu pozapomněl.

"Počkej, to... snad nechceš."
"Copak je? Už si nechceš hrát?"

Mladík ke svému příteli otočil pohled. Chtěl vědět, zda to myslí vážně, nebo ho jen škádlí. To, co viděl, mu jasně dalo najevo, že legrace skončila.

"Já ti říkal, ať toho necháš. Ale ty nikdy neposlechneš."

Ostré plácnutí do pozadí donutilo mladíka chytit se parapetu okna. Málem totiž vypadl. Pak ucítil jemné pohlazení a prsty, které směřovaly k jeho rýze. Dobře věděl, co bude následovat. Snažil se pozadí uvolnit ze sevření, ale bylo to nemožné. Čím víc se pod svým přítelem vrtěl, tím horší to bylo. Nakonec ucítil, jak se mu dva prsty cpou do zadečku a ostře se nadechl.

"Pusť mě dovnitř, budeme si hrát..."

Vzrušený šepot u jeho ucha a jemné skousnutí kůže na krku mu napovědělo, že nemá na výběr. Ale ne že by mu to moc vadilo. Ta předchozí noc byla tak smyslná a bláznivá, on však stále neměl dost. Uvolnil tedy svaly a propustil prsty svého přítele do svého nitra.
Muž už byl v tomhle dráždění zkušený. Přesně věděl, kde a jak způsobí mladíkovi rozkoš a kde bolest. A zákeřně toho využíval. Roztahoval jeho tělo, které bylo po té noci ještě krásně vláčné. Nedalo to moc práce. Pak si promnul svůj ztopořený penis. Byl už čas.
Vždy byl k chlapci jemný, tedy se o to většinou snažil. Ne vždy se to však povedlo, protože ho mladík sám rád dráždil a povzbuzoval k tvrdším přírazům. Sprostá slova, která se chlapci prodrala přes zaťaté zuby, když do něj přítel pronikal, ho ještě více nabudila, takže si nebral servítky. Jasně ho varoval, ať ho neprovokuje, takže si za bolest pozadí může sám. Přesto chtěl jeho těsnost toho rána znovu okusit. Nemohl jinak. Bylo to příliš lákavé. Při prvním přírazu chlapec zasténal a zvrátil hlavu. Chtěl víc, mnohem víc a věděl, že za pár okamžiků to dostane.
Držel se pevně parapetu, protože jeho přítel měl opravdu sílu a klidně by ho ven vyšťouchal, jen aby si udělal dobře. Ale to chlapci nevadilo. Miloval tenhle spontánní sex, to jak po sobě oba toužili. Miloval tu plnost ve svém těle i velikost přítelova penisu.

"Ne.… nepřestávej!"

Jeho prosba byla vyslyšena. Muž opravdu nehodlal jen tak přestat. Bral si mladíkovo tělo rázně a ostře, přitom s takovou škodolibou vášní. Nebál se na něj jít tvrdě, nebál se ani být něžný. Bral si ho celého, protože mu mladík patřil. Rukou přitom sjel chlapci mezi roztažená stehna. Jen těžko držel chudáček stabilitu a muž tomu příliš nepomohl, když sevřel jeho štíhlý penis do dlaně a začal ho laskat. Mladíkovo tělo se zkroutilo v extázi vzrušení. I když to netrvalo dlouho, nevadilo to. Nemohl vydržet o moc déle. Cítil svého přítele až v bříšku a už to i pěkně bolelo. Dráždění jeho penisu trochu pomohlo odvést jeho pozornost od bolesti a více si to vychutnat. Muž měl vždy na paměti, že sex se musí líbit jim oběma, jinak to nemá smysl.
Po chvíli ucítil, že ani on sám nevydrží déle a musí vyvrcholit. Natiskl se na chlapcovo tělo více, teoreticky na něj skoro nalehl, a prudce naposledy přirazil. Mladík vykřikl slastí, právě v ten okamžik už to nevydržel. Příliš ostře si ho jeho partner bral, a proto jeho touha vytryskla tak prudce. Muž na něm zaklel a svou touhou naplnil mladíkův zadeček. Tahle jejich rychlá milování byla kořením vztahu.
Mladíka však nohy více neunesly. Celou dobu byl nucen stát na špičkách a nějak balancovat hrudí na parapetu okna. Teď konečně se jeho tělo chtělo složit do malé hromádky. Jeho přítel to však nedovolil. Hned jak z něj vyklouznul, pobral si svůj raneček do náručí a odnesl do koupelny.

"To tě naučí mě neprovokovat, zvlášť po ránu."
"Nenaučí."

Mladík se rozesmál. Byl prostě nepoučitelný. Musel svého přítele dlouze políbit, takže při chůzi narazili do pootevřených dveří koupelny.
Oba dva se tomu museli rozesmát.

"Tebe mi seslalo snad samotné peklo. S takovou se umilujeme k smrti."
"To je pěkná smrt."
"Radši mlč."

Sprcha a smích, kapky vody na dvou zpocených tělech, které se proplétaly do sebe a divoce se líbaly. Tak taková byla jejich rána? Takový byl jejich vztah.