Jízda - Kapitola 5

"Vítejte nám, milí závodníci. Sešli jsme se zde, na třináctém ročníku offroad trialu pod záštitou Shock cupu. Dnes nám přeje počasí, konečně se po týdnu deště vyjasnilo. Takže na začátku bych osvětlil trochu pravidla. Jistě už je všichni znáte, ale letos je tu i pár nováčků, tak jen pro jistotu. Tady za mnou u těch krásných lesklých pohárů vidíte mé dvě sexy asistentky, u kterých se registrujete a dostanete číslo...startovní samozřejmě. Máme tu dnes tři třídy. O1, O2, O3.
Jezdit se bude popořadí, kdo se někde zapomene, čekáme jen deset minut, pak má sekci za nula bodů jako neprojetou, takže vás znovu upozorňuju, stavte se nám na start už s předstihem, ať nemusíme čekat."

Matěj se opíral o kapotu jejich vyleštěného vozítka. Byl na něj právem hrdý. Ta několika měsíční úporná práce stála za to. Štěpán zrovna okukoval ty sexy asistentky a zapisoval jejich novou posádku na start. Chlapec jen doufal, že neudělají ostudu. Byl to závod spíše o jejich čest. Hned po příjezdu se přivalil Milan se svým novým mitfárou, nějakým pupkatým smraďochem, kterého Matěj neznal. A hned se jali do nich rýpat, že takové malé vozítko je jak krabička od sardinek, že nemají nejmenší šanci, že se Štěpán asi zbláznil. Že by to zajel líp na tříkolce.
Mladík měl co dělat, aby nevyskakoval jako čertík z krabičky. Dokázal vydržet, když někdo urážel jeho, ale když se Milan opřel i do jejich autíčka a do Štěpána, byl s klidem konec. I ostatní závodníci je označili jako maskoty dnešního závodu.

"Sekce jedna až čtyři jsou tady dole z kopce, takže posádky O1 a O2 si dají sraz tam, komisaři už si vás rozeberou. Doporučuju očumnout nejdřív trať, je tam dost kořenů stromů. Posádky O3, je vás nejvíc, takže vy máte sekce pět až sedm támhle naproti divákům. Každý, kdo bude mít odjeto, se nějak přesune na další, ne, že skejsnete u klobás, jasný?"

Štěpán netušil, jestli to zvládnou. Většinou o svých rozhodnutích nepochyboval, ale teď, když viděl všechny ty ostřílené jezdce, jak s úsměvem na tváři poslouchají příkazy hlavního komisaře, měl z nich respekt. Znal každého z nich aspoň trochu. Věděl, jak jezdí. Nepochyboval, že mají šanci, ale jak moc velkou? Zahleděl se na Matěje s přemýšlivým výrazem. Poslední dva dny byl mezi nimi až ledový chlad. I když se to chlapec snažil maskovat. Ano, jejich pokusy v posteli se stále nevedly, naposled když se pokoušel s Matějem milovat, mu ublížil.

"Taky jsme jako loni zařadili nesoutěžní sekci, takzvanou diváckou. Je jí bažina. Ale pozor lidi! Kdo ví, že neumí plavat, nebo ví, že jí neprojede, ať to ani nezkouší. U nesoutěžní bažiny totiž platí, že pokud zapadnete, musíte si pomoct sami, nebo aspoň koupit vašemu vyprošťovateli panáka... tak abychom tu nebyli zase všichni na mol, jasný Milane?! Koho potkám a bude z něj smrdět jako ze sudu rumu, dýchá. Kdo nadýchá, končí pro něj dnešní den kvalifikace nulou."

Štěpán přišel k chlapci a raději překontroloval všechno potřebné. Rozhodně byli připraveni. Pak už nevnímal pořadatele, ale spíš Matěje, klátícího nohama na kapotě auta.
Závody byly vždy dvoudenní. Většina těch, co přijeli z větší dálky, přespávala v autech, nebo ve stanech, pokud nebyla moc zima. Někteří pohodlní si pak zajeli někde poblíž do hotelu a druhý den se jelo od deseti ráno znovu až do tří, pak následovalo velké vyhlášení, rozdání pohárů a oslava.
Štěpán se rozhodl pro stanování a chlapec s tím souhlasil. V zápětí přišli na to, že mají jen jeden stan, protože druhý s autem sbalil Milan. To vyvolalo u obou trochu nervozitu.

"Tak nasedej navigátore, jedeme čtvrtí. Nebo se chceš ještě najíst"?
"Ne, to je dobrý, vydržím".

Štěpán jim na okýnko nalepil startovací číslo O204. Mohli se vlézt i do třídy O1, ale díky tomu, jak Matěj upravil motor na větší výkon, měli smůlu a putovali do druhé silnější kategorie.

Trať vypadala obtížně, ale byla tam i snadná místa. Oba se dohodli na tom, že nebudou první závod riskovat. Chtěli jen zjistit, jestli to jejich Samuraj zvládne a nerozpadne se. Proto jeli tou bezpečnější cestou a k překvapení všech – byli velmi úspěšní. Matěj věděl, co vše auto zvládne, a tak v klidu Štěpánovi radil, ať přitlačí, ať vyjede strmější část, kde je o branku víc, tudíž i o body víc. Navíc jejich Samuraj bylo malé autíčko, takže neměl problém se vejít do rozmezí branek i bez zbytečného najíždění a couvání.

Po poledni, kolem druhé hodiny, se přesunuli k divácké tribuně na další sekce, ale stihli se ještě předtím naobědvat. Štěpán zvolil uzené maso a Matěj si dal obr klobásu, jak se jim tu říkalo. To, že měl co dělat, aby ji nacpal do úst, Štěpán raději nekomentoval. Když viděl chlapcovo počínání, byla v něm opravdu malá dušička. Koho by napadlo, že jezení klobásy může způsobit vzrušení.
Jak se zdálo, problém s obr klobásami neměl jen Matěj, ale i přítomné dámy. Samozřejmě příbory se nepodávaly.
Poslední sekce zajeli skvěle a stali se miláčky diváků. Protože to, co si s autem na trati dovolovali, bylo velmi odvážné. Oběma totiž stouplo sebevědomí, a tak vyždímali ze Samuraje vše, co se dalo.
Nestíhali moc sledovat své soupeře, Štěpán si však zjistil, že jeho bývalý kamarád a jezdec, si vede také dobře.
Nakonec Matěj přišel s nápadem jet i bažinu, což bylo velmi šílené, protože díky jejich malému autíčku se mohli pěkně vykoupat. Štěpán věděl, že malá auta třídy O1 nejezdí bažinu, ani většina O2 si to nedovolila risknout. Věděl, že na bažině se rád vyřádí Milan, který musí udělat dojem na přítomné slečny a diváky. A tak se rozhodl, že mu tuhle zábavu zkazí. Když se postavili na start sekce zvané Bažina, kde stála velká a hluboká louže vody a spousta bláta, všichni diváci se přišli podívat blíž, protože nevěřili svým očím.

"Blázni, vždyť to utopí!"
"Radši sem zavolejte Aleše, ať si jde nachystat naviják."
"Zvládneme to Štěpáne, věř mi. To auto to projede. Když pojedeme po pravé straně a pak to nahoře smýknem doleva, budeme suchou nohou přes bažinu."
"Jestli nám to ujede…skončíme v bahně...je ti to jasný?"

Chlapec ve svou práci naprosto věřil. A taky věřil ve Štěpánovi schopnosti řidiče víc, než si věřil on sám. Věděl, že pokud to zvládnou, Milan se uvzteká k smrti.
Sice opravdu měli namále a nešlo to tak hladce, jak Matěj předpokládal, ale dokázali bažinu projet, aniž by utopili auto. Kolem sekce se ozval potlesk diváků, což bylo netypické, málokdy diváci tleskali, protože už byli za celý den tady zmrzlí, či promoklí.
Měli v kapse jedno malé vítězství nad svým strachem, a i když i Milan zkoušel později taktéž diváky zaujmout na bažině, už je nedokázal pobavit.

"Co myslíš? Kolikátí jsme?"
"Řekl bych, že po dnešku tak druzí."

Matěj vykulil oči, když večer seděli oba u kelímku s pivem. Bylo to pro něj obrovské překvapení, zvlášť když to jeho šéf říkal s takovým klidem. Chlapce to hodně rozveselilo, i když se musel choulit do Štěpánovi bundy. Ta jeho promokla. Příjemné teplo a vůně vyvolávaly spokojený úsměv na jeho tváři.

"Ale, naše dvě hrdličky, jaký to překvapení."

Ze šera parkoviště vyšla postava Milana a hned si drze přisedla k nim, aniž by se dovolila.

"To vaše vozítko je fakt směšný, ještě tam navěšte barevné fáborky a budete vypadat jak jezdící cirkus."
"Dobrý nápad. Co chceš?"
"Nic, jen jsem si přišel pokecat o starých časech."
"Ano? Třeba o tom, jak jsi vytuneloval fond na opravy?"

Nastalo hrobové ticho. Matěj seděl zrovna vedle Milana, ale mlčel, do toho se nechtěl plést. Když si ho však muž přitáhl a začal ho pobaveně škrtit, viděl, jak se Štěpán ostře zvedl.

"Ale copak? To už nosí i tvoje pyžamo? Řekni, klátíš mu prdel?"
"Do toho ti je putna Milánku, ty se radši starej o to, jak si sehnat dobrého právníka a neskončit v base. Matěji, jdeme."

Večer, když si zalezli oba do stanu, zavládla podivná trapná atmosféra. Stan zrovna největší nebyl. Matěj se držel nalepený až na stěně, aby Štěpánovi nezavazel. Proto ho taky překvapila ruka, která se mu obtočila kolem pasu. Pak byl přitáhnut do Štěpánovy teplé náruče.

"Večer bývá zima."
"Jasně...zima."

Chlapci brzo došel fakt, že to nebyla ani tak zima, co muže donutila si ho přitáhnout k sobě. Stále cítil jeho ruku a podle oddechování myslel, že Štěpán už spí. Ale jeho ruka se najednou rozběhla po mladíkově boku až na stehno, takže Matěj ani nedutal, skoro ani nedýchal, jen držel.
Po chvíli si tato neposedná ruka dovolila vjet i do míst, které byla tabu, a začala si pohrávat s tkaničkami od Matějových tepláků. Rozvázat takto tepláky jednou rukou bylo přímo umění, ale po chvíli se to Štěpánovi nenápadně zdařilo, a proto jeho ruka zmizela chlapci přímo v klíně, odkud sálalo nepředstavitelné horko.
Chvíli ho opatrně laskal, a když zaslechl mírné zavrnění, ucítil, jak se chlapec pod jeho dlaní pne a tvrdne, začal i s polibky po jeho krku, který se mu tak lákavě nastavoval.
Matěj si netroufl nic říct, tyhle chvíle byly tak vzácné, že je přijímal, jak jen se dalo. Jediné, co vycházelo přes jeho rty, bylo splašené oddechování a občasné zasténání.
Po chvíli byl ve spacáku zbaven mikiny a tepláky ucítil někde u kotníků. Obdivoval, jak je Štěpán vynalézavý, a i v tak stísněném prostoru si dovede poradit. Pokusil se otočit, potřeboval polibky, ale Štěpán mu v tom jemně zabránil.

"Toužím po tobě...dovol mi...dovol mi vzít si tě."

Matěj se trochu rozklepal, že by konečně dnes večer přišla ta chvíle? Ve stanu, na tvrdé vlečce, v téhle zimě...to bylo až ironické. Nebránil mu však. Jen mírně kývl hlavou, aby dal najevo své svolení.
Štěpán netušil proč tady a proč zrovna teď, ale ta touha byla silnější. Věděl, že musí být jemný a nespěchat, chlapce si pomalu připravil prsty. Nechtěl, aby to poprvé bolelo. Navíc sebou neměl žádné...potřebné chránění, ani kondom, ani gel...takže netušil, jestli to vůbec půjde.
Nakonec se mu přeci jen povedlo do chlapce se natlačit. Byl jako smyslu zbavený, ten nádherný slastný pocit, to brnění celého těla. Nešlo už přestat, chtěl víc. Ale ujišťoval se stále, že to chlapce nijak nebolí, či mu to není nepříjemné.
Matěj se tomu musel jen smát, sice to zrovna dokonalé nebylo a dost to pálilo, po chvíli se dokázal uvolnit a oddat se těm pohybům ve svém těle. Raději by ale Štěpánovi viděl do tváře, jak ji stahuje vzrušení, jak mu září oči. Pak to teprve pochopil. Pokaždé, když se o milování pokoušeli bylo to takové...strašně divné. Štěpán byl stydlivka, i když na to nevypadal a on byl sám nezkušený, takže...díky téhle poloze si ušetřili ty trapné pohledy. Bylo to tak správně.

Matějovi dalo ráno práci nějak posbírat svoje bolavé kostičky na jednu hromádku, ale když viděl, jak Štěpán spí, s mírným úsměv na tváři a stále omotanou ruku kolem chlapcova pasu, věděl Matěj, že teď už to bude jiné, že se v nich obou něco změnilo. Teď už bylo nutné vstávat a připravit auto.
Štěpán byl vzbuzen skoro neznatelným polibkem, i jeho kosti na tom nebyly zrovna nejlépe, co teprve svalstvo. Ale hrdinně se jako první vyhrabal ze stanu a šel pro snídani, zatímco Matějovo tělo zmizelo pod kapotou auta. Tak vláčné a jemné, jak se svíjelo rozkoší.
Musel tyhle myšlenky rychle vyhnat z hlavy, protože se přistihl, jak stojí u stánku s jídlem a kouká skrz slečnu prodávající, které to příjemné zrovna nebylo.

Druhý den závodu pro ně však nezačal moc dobře. Možná že oba byli příliš roztěkaní. Matěj si donesl na sedadlo spoluřidiče polštář a dělalo mu problémy chvíli se nevrtět, což Štěpána značně znervózňovalo. První ranní sekce sotva projeli, branky lámali jako na běžícím páse a dělali tak hloupé chyby, až komisaři kroutili hlavami.
Ale díky dobrým výsledkům z předchozího dne jim to celkově stačilo na čtvrté místo. Takže ani na bednu se nedostali.
Milan na ně zatím shlížel ze svého trůnu druhého místa a hned se jal sdělovat všem okolo, že bez něj Štěpán to auto ani zaparkovat neumí a kdesi cosi.
Matěj byl možná zklamaný z tak nízkého výsledku, bylo to na něm trochu poznat. Důležité bylo jen jedno – zúčastnili se a poznali, že mají mnoho rezerv a můžou se kvalifikovat na mistrovství. Poznali, že auto je perfektní, jen to chce víc trénovat.

"V pohodě? No tak, netvař se jak uzlíček neštěstí, v dubnu nás čeká Ostrava a tam zazáříme, uvidíš."

Takže i když se závod nevydařil podle jejich plánu...přesto byl Matěj šťastný. Poznal konečně rozkoš z milování. Povedlo se jim prolomit tu bariéru, která mezi nimi vládla. A věděl, že i Štěpán je s ním rád, že ho...miluje? Ano, nejspíš to byla láska. Stále cítil jeho dotyky a polibky. Tak takové to je? Takové to bude i dál? Nevěděl to, ale svému šéfovi věřil. Viděl, jak se na něj Štěpán ochranářsky dívá, jak ho k sobě přivinul, když se rozfoukal vítr. Teď si připadal dokonale šťastný. Láska si ho tak nějak našla sama, i když by nikdy nevěřil, že se jeho tajná touha vyplní.
Ne vlastně…ještě chyběla poslední věc k Matějově spokojenosti. Pomsta.
Zahleděl se na jejich sbalené věci ve vlečce. Porazí ho...v Ostravě ho určitě porazí. I když jsou v jiné kategorii, dostanou se na mistrovství. Matěj pevně sevřel pěsti a otočil se na svého přítele. I v jeho pohledu viděl tu odhodlanost. Mírné Štěpánovo přikývnutí ho utvrdilo. Věděl, že myslí na to samé. Ano...v Ostravě zazáří. A tentokrát už se o bednu připravit nenechají a Milana vymáchají v té jeho samolibosti. Budou připraveni na svou životní jízdu.