Kapitola 01

Ten večer kdy se konečně zjevila pravda spolu zůstali dlouho do noci sedět na té pohovce. Objímali se líbali, poznávali jeden druhého, smáli se spolu a připadali si jako právě zamilovaní puberťáci. Ale k ničemu nedošlo. Když si Peter uvědomil, že mu mladík usnul s hlavou položenou na jeho klíně jen si povzdechnul.
Podařilo se mu vyprostit z jeho objetí. Strčil mu polštář a přikryl ho teplou pokrývkou. Sám ještě chvíli seděl v křesle a díval se na něj jak krásně spinká. Tisknul k sobě polštář, jako by ho chtěl rozmačkat. Byl tak rozkošný. Pak se i Peter odebral unaveně do své ložnice.
Probuzení však bylo velmi příjemné. Peter si přitáhl deku ještě víc přes hlavu když uslyšel jak si v kuchyni někdo prozpěvuje. A pak se rázem probudili i jeho čichové buňky, když ucítil tu nádhernou vůni. Nejkrásnější vůně po ránu. KÁVA.

Ale byl tak unavený z toho letu, že se mu vůbec nechtělo z postele.
Michail chvíli uvažoval jestli ho nepůjde probudit, nebo jestli mu nedonese snídani, ale pak to zamítl. Copak jsme novomanželé abych mu nosil snídani do postele? A vůbec v jeho ložnici nemám co dělat, ještě by si mě tam chtěl nechat a co pak?
Byl trochu rozlámaný jak se celou noc vrtěl a převracel na té pohovce, zas tak pohodlné to nebylo, ale zároveň byl šťastný. Kdy jsem byl naposled šťastný?
Peter se z vrčením posadil na posteli a prohrábl si rozcuchané vlasy. To musí ten skřítek dělat takový rachot hned po ránu? Někteří lidé se potřebují vyspat. Přetáhl si přes sebe župan a zamířil si to ještě rozespale do kuchyně. Když stál na prahu uviděl Michaila jak se ochomítá kolem plotny. On umí vařit? A že se mi o tom zapomněl zmínit. Hm, ale to mě nepřekvapuje, určitě se mi zapomněl zmínit o spoustě dalších věcí. Ano Peter byl po ránu hodně nevrlí a proto se šklebil dost kysele. Navíc nesnášel když ho někdo budí. Budu mu to muset jasně a rázně naznačit.
Když ho mladík zpozoroval usmál se na něj.

"Dáte si kávu pane? A co vajíčka a slaninu? Nebo radši toast"?
"A co trochu klidu a ticha"?
"Ale, ale. Tady je někdo po ránu pěkně mrzutý".
Peter tu jeho dobrou náladu nehodlal komentovat. Moc by mě zajímalo jak může mít tolik energie. Hrozně ho to rozčilovalo. On si připadal jako kdyby ho přejel kamion a ten malý si tady huláká jak na lesy.
"Kávu bych si dal", usoudil nakonec. Když ono to tak krásně vonělo.
Michail ho přímo studoval pohledem, vypadal tak, tak...rozcuchaný, neoholený, ten jeho výraz...ale byl ještě více sexy.
Když před pánem domu přistála káva, už byl celkem smířlivý a netvářil se tak otráveně.
"Proč se tak na mě koukáš? To si ještě neviděl rozespalého člověka"?
"To býváš vždycky po ránu takhle protivný"?
"Vadí ti to"?

Michail však nebyl z těch, kteří by se nechali tak lehce odradit. On měl vytrvalost. Můžeš si být sebeprotivnější, ale sladkému polibku neodoláš ani ty. S tím se k němu nahnul a začal ho líbat.
No dobře to bych si klidně nechal líbit, klidně i celé ráno. A vůbec proč jsem vlastně vylézal z postele? Ale to že mezi nimi byla kuchyňská linka Petera strašně štvalo.
"Sakra vejce"!!!
S tím se od muže rychle odtrhnul a jal se zachraňovat jejich snídani, která už nevalně zaváněla.
"Vejce"? Peter byl ještě trochu mimo, takže neměl sílu nadávat že mu mladík tak rychle utekl.
"Vidíš co děláš? Málem jsem to spálil kvůli tobě".
"Kvůli mě? No počkej to ty jsi mě tady začal ožužlávat".
Michail se jen nafoukl, ale všechny urážky raději spolykal. Věděl že tentokrát má Peter pravdu. Ale když on si nemohl pomoct.
"Já stejně vejce nerad".
Teď už se ale Míchail opravdu dopálil. "A to si nemohl říct dřív"?
"Neptal jsi se".

Chlapec už viděl rudě. Schválně si na tu snídani přivstal, a najít něco v téhle kuchyni byl nadlidský výkon...zajímalo by mě kdo tu vařil naposled a kdy. Já se tady jak blbec snažím a milostpán vajíčka nerad. Já mu snad tu pánev omlátím o hlavu.
S překrásným úsměvem se na něj otočil.
"Tak to budeš asi o hladu".
Peter to nějak nekomentoval. Stejně nebyl zvyklí snídat. Vždy si dal ráno jen kávu a letěl do práce. No jo, je hrozný spáč a rád se válí dlouho v posteli.
Peter si dopil svou raní porci kofeinu a hned si připadal zase svěží a plný života. Zmizel ve své ložnici a převlékl se do něčeho pohodlného. V Michailovi zatím zmizela dvojitá porce snídaně a teď po sobě trochu uklízel.
Nevšiml si, že si ho Peter obešel ze zadu. Až když ucítil polibek na tváři si uvědomil co se děje.
Peter se na něj natlačil tak silně že nutil mladíka opírat se o kuchyňskou linku.
"Jsi tak krásný když vaříš. Děkuju za tu kávu", šeptal mu smyslně do ucha a přitom ho hladil po stehně.
"Dej pokoj, takhle po ránu". Michail se snažil vyvléct, ale bezvýsledně. Ten chlap to vážně nemá v hlavě v pořádku.
Peter ho začal pomalu líbat na krku a sjížděl níž. "Co děláš"?
"Co myslíš že dělám"?

Michail hledal něco čím by toho mrzouta ze sebe sundal. Ráno mi div neukousne naštvaně hlavu a teď by se ke mě lísal? Tak to by teda nešlo.
Ale Peter to nehodlal rozebírat a mladíka si prudce k sobě přetočil čelem. Podařilo se mu vklínit své koleno mezi chlapcovy nohy.Jednou rukou mu rozcuchal vlasy do vrabčího hnízda a druhou mu sjížděl po zádech stále níž a níž až...až se dostal na chlapcovo pozadí, které ho tolik lákalo.
"Hej kam mi to saháš? Nechej toho"!
Michail se začal vrtět aby tu ruku ze sebe sundal. Ale čím víc se snažil tím byl tlak Peterova kolene silnější Nechtěl si přiznat že je mu to příjemné. Ne já se teď zlobím. Chci se zlobit. Za to jak si se ke mě choval ráno. Já se zlobím, tak mi to kruci nekaz.
"Drtíš mi záda, co takhle mě pustit"?
"Hm, to asi nepůjde. Mě se nechce".
"Sundej ty ruce z mého..., ne co ...co".
Ale další jeho protesty umlčel dlouhý polibek. Peter se mu začal sápat po opasku kalhot.
Mám na tebe takovou chuť. Jsi k sežrání maličký, zvlášť když se tak durdíš.
Michail se opřel o pracovní desku a konečně nahmatal to co hledal.
"Budu se bránit když toho nenecháš".
"Ale noták. Buď na mě aspoň trochu hodný".
S tím Michail vytáhl utěrku a začal s ní Petera mlátit po hlavě. Ten se snažil chudák bránit jak to šlo a sebrat chlapci ten nebezpečný nástroj z ruky.
"Tak dost, dost, já se vzdávám ty malá amazonko".
Peter musel protentokrát ustoupit. Poučení pro příště? Ano, příště musím z dosahu dvou metrů odstranit všechno co není přibité či přišroubované.
Michail si odechl. Ještě chvíli a jasně si dokázal představit co by následovalo. Ale i tak ho to rozpálilo.
Peter se svalil na pohovku a snažil se uklidnit rozbouřené hormony. Ten malej ve mě vážně dokáže rozžehnout takový plamen.

"Dneska je Štědrý den".
"Hm".
"Slavíš vůbec Vánoce"?
"Proč bych neměl"?
"A oslavíš je se mnou"?
Michail se na Petera zadíval. No zrovna stejně nemám nic lepšího na práci. Ale uvnitř jeho srdce plesalo.
"Ano, moc rád".
Peter si oddychnul. Výborně. Mám hroznou radost. I když s touto otázkou se zrodily stovky dalších. Proč Michail netráví Vánoce a zvlášť aspoň Štědrý den s rodinou?
Nechtěl se ptát, protože už jasně pochopil že tohle je citlivé téma.
"Tak to by jsme měli někde sehnat stromek, ne"?
"No pokud nechceš strojit svůj zvadlej kaktus". Michail dobře věděl jak tohle mohlo vyznít a sám si pogratuloval k tomu dvojsmyslu.
Peter se jenom zašklebil. S tebou ještě bude legrace Mišáku.
"Ne to nehodlám. A pro pó, už vím co chci k vánocům".
Michaila to celkem zarazilo. Dárek? O ano vánoce ty hlupáku. Měl bys mu dát nějaký dárek, když už tě tu nechal tak laskavě bydlet.
"Opravdu? A prozradíš mi to"?
S tím se Peter ohnal po chlapci, který se zrovna chystal taky si sednout a stáhnul si ho do náručí.
"Tebe přece"!
Michaila polilo horko. Hm, to mi mohlo být jasné, co jiného by taky chtěl.
"Tak si napiš Ježíškovi".
"Moc vtipné,opravdu".
Ale mladík věděl že to myslí vážně. Tentokrát tomu asi neuteče. Měl bych projevit trochu vděčnosti. Ale zrovna tímhle způsobem? Michail se rozhodl, že o tom bude alespoň přemýšlet. Nemůžu mu to odpírat dlouho. A navíc vždyť je Štědrý den a jeho ta představa taky velmi láká. Nemohl popřít že ho Peter vzrušuje a že ho nechá zajít už mnohem dál.