O den později...15:30
Edward Cros seděl jako vždy ve své pracovně, jak tomu sám rád říkal a upíjel
sklenici červeného vína, samozřejmě na trávení. Jeho žena byla ve městě. Musela
Tommyho vyzvednout z kroužků, a tak se Edward rozhodl promluvit se svým otcem.
Sám věděl, že takto už to dál nejde. Elena si stále častěji stěžovala na
starcovy výstřelky a na to, že malý Tommy s dědečkem tráví moc času a má na něj
špatný vliv. Sám to nebral zase tak vážně, znal svého otce a věděl, že je to
podivín. Ale věčné stížnosti a rozbroje v rodině nechtěl.
Ozvalo se zaklepání, a tak Edward zvedl hlavu od dalšího výkazu. Práce v bance
ho hodně zaměstnávala, ale jako jeden z mála mohl říct, že svou práci má rád...
nebo si to jen namlouval?
"Chtěl jsi se mnou mluvit, Edwarde?"
"Jistě, pojď dál, otče."
Henry přešel až ke stolu svého syna a usadil se v křesle. Tak nějak už tušil,
jaký rozhovor bude následovat, ale tvářil se vždy klidně s mírným přátelským
úsměvem.
"Jde o Tommyho."
"Ano?"
"Myslel jsem, že jsme se na něčem domluvili. Elena si zase stěžovala, že
mu vykládáš ty svoje hloupé historky. Nepřeje si to a ty to víš. Už několikrát
jsem tě žádal, aby si s tím přestal, otče."
"Ale no tak, vždyť je to jen taková... pohádka. A Tommy jí má rád. I
ostatní pohádky, co je na tom špatného?"
"Už je příliš velký na podobné hlouposti."
"Pokud si dobře pamatuju, tobě jsem je také vyprávěl."
"Žádám tě znovu, přestaň s tím. Tommy už není dítě, měl by své zájmy
věnovat něčemu důležitějšímu než své dětské fantazii."
"Třeba čemu? Číslům jako jeho otec? Ty jsi nikdy neměl fantazii, Edwarde,
ani když jsi byl malý, tvá matka... dej ji pánbůh věčný klid, zemřela příliš
brzy. A vzbudit v tobě špetku fantazie byl nemožný úkol."
Ano, kdysi se Henry snažil předat dědictví, staré stovky let svému synovi, ale
ten měl oči jen pro matematiku, peníze a statistiky. Byl to pragmatik, pro
fantazii v něm nikdy nebylo dost místa. Ale legenda musela pokračovat dál, nebo
by byla ztracena naděje.
"Tu pohádku mi vyprávěl otec a jemu ji vyprávěl zase jeho otec... tak se
vypráví v naší rodině už velmi dlouho. Tebe však nikdy tyhle příběhy
nezajímaly. Tommy má však ten dar rozumět. Nenič ho, Edwarde, nepřipravuj ho o
dětství."
Ale Edward už měl dost dohadování se svým otcem.
"S Elenou jsme se rozhodli Tommyho zapsat na Selton. Bude to pro něj
vhodné prostředí, zbaví se tak fixace na své matce a taky na té své hloupé
fantazii. Navíc je to nejlepší škola v okolí. Všichni místní studenti mají poté
volné stipendium na vysokou školu, kterou si sami vyberou. To je
budoucnost."
Henry prudce vyskočil z křesla, jeho dobrá nálada ho opustila.
"Chcete ho poslat do internátní školy?"
Bylo marné cokoliv namítat. Všechny Henryho argumenty byly rázem zamítnuty.
Tommyho rodiče už se rozhodli. Chlapec to nesl velmi těžce. Nejednu noc
proplakal... ale dospělí rozhodli a nebylo cesty jak se tomu vyhnout.
Podzim 2002, Internátní škola Selton, 9:00hod.
"Nechci... nechci, dědečkuuuuu!"
Bylo těžké se rozloučit. Henry se snažil vnuka utěšit co to šlo.
"Brzo zase přijedeš na víkend a pak spolu půjdeme rybařit."
Tenkrát když odjížděl a viděl Tommyho stát u brány, tak ztraceného v tomhle
novém světě, ho rozbolelo srdce. Henry nemohl tušit, že Tommy se na nové škole
moc dlouho neohřeje a že se jejich životy změní... netušil, že na dveře klepe
smrt. A té se nedá jak známo utéci, ani se před ní schovat, ta je neúprosná...
Zima 2002, silnice 76, 23:00
Skřípění brzd se ozvalo v prudké zatáčce nad srázem. Nebylo možné zastavit...
brzdová kapalina byla pryč, hadičky přeřezané jedním ostrým řezem... smrt byla
nevyhnutelná.
Byť se Edward Cros snažil ještě havárii vyhnout, byť jeho žena prosila a
křičela...
Vraceli se tenkrát z pozdního firemního večírku. Ředitel banky odcházel do
důchodu, šeptalo se, že právě Edward zasedne na jeho místo... proto oba manželé
byli v dobrém rozmaru. Elena sice měla pár skleniček šampaňského, ale její muž
dbal na zákony a do auta by nesedl opilý.
Zradila je snad technika? Nebo to bylo náledí? Nebo to byl něčí krutý záměr?
Jejich stříbrný ford prorazil svodidla a auto se zřítilo z vysokého útesu...
Žádné komentáře:
Okomentovat