Kapitola 03

Nemohl popřít že ho ta prosba nelákala. Nemohl tvrdit že by Michaila nechtěl fyzicky. Ale nějak měl stále pocit, že by to takhle nebylo správné, tak jako včera když se ho snažil donutit aby zůstal. Nechtěl znovu vidět ten strach v chlapcově tváři. Bál se jeho reakce. Věděl však že nemůže odmítnout tuhle prosbu.
Aby ho Michail ještě více přesvědčil, svalil se na něj a začal ho vášnivě a divoce líbat. Peterova vůle jasně kapitulovala a vnořil se do této divoké předehry ze všech sil. Po chvilce však byli oba tak zadýchaní, že si museli odpočinou.
"Ty víš že tohle nemusíš dělat....já...".
"Pšt"! Na Petrových ústech přistál prst, který mu nedovolil pokračovat v započaté větě. Mladík si pohrával s jeho rty, hrozně ho totiž lákaly. "Ale já chci. A navíc to můžeš brát jako dárek k vánocům".

Peter se zamračil. Proč Michaile? Proč se mi chceš odevzdat? Jenom z vděčnosti? Ale takhle já to nechci. Nebo po mě opravdu toužíš? Jak mám najít pravdu?
Chlapec si všiml že se Peter začal trochu mračit, očividně se mu jeho záměry moc nelíbili. Ale rozhodl se vytrvat, vyhrnul mu trochu košili, a jal se ho krouživými polibky laskat. Peterovi uniklo jen slabé povzdychnutí. Já mu nedokážu říct ne.
Pak ale Michaila ze sebe sundal a převalil se na něj. Chvíli ho hladil a chvíli zase líbal, věděl že už to nemůže zastavit. Jeho touha ho naprosto ovládla. Z posledních sil si ještě stačil uvědomit, že leží na tvrdé zemi pod stromečkem, to zrovna nebylo ideální místo.
"Přesuneme se raději do ložnice co říkáš"?
Nečekal však na odpověď a pomalu vstal. Vytáhl trochu pocuchaného chlapce sebou nahoru a vzal ho do náruče.

Michaila to trochu zaskočilo. "Nemusíš mě nosit, já bych tam došel".
"Hm, to možná ano, ale co kdyby jsi dostal chuť si to cestou rozmyslet"?
Chlapec se jen zasmál a věnoval Peterovi další dlouhý žhavý polibek. Tohle byl celkem problém. I když ložnice nebyla zas tak daleko, Peter se ne a ne do těch správných dveří trefit. Michail ho příliš rozptyloval.
Když se mu konečně povedlo najít ty pravé dveře, skoro je rozkopl. Už byl značně vzrušený a taky nedočkavý. Před postelí postavil mladíka na zem a sundal z něho rychlím pohybem košili. Ne, už žádné zdržování. Pak do něj trochu prudce strčil a Michail se ocitl rázem na posteli, kde se roztáhl jak dlouhý tak široký a jal se Petera znovu provokovat svým polonahým tělem.
Peter si prudce skousnul rty, tohle bylo...příliš dráždivé. Košili skoro ze sebe serval a hupnul za mladíkem. Chvíli se laskaly a jen tak se mazlili. Peter byť byl už hodně vydrážděný nechtěl tenhle posvátný akt uspěchat.

Když se konečně rozhodl a začal z chlapce stahovat jeho těsné džíny, cítil jak se pod ním chvěje. Džíny odlétly někde na zem, Michail se rozhodl po nich nijak nepátrat. Spíš se musel soustředit, aby na sobě nedal znát ten strach, který se ho pomalu ale jistě zmocňoval. Musel si přiznat že odvaha ho opustila v ten moment kdy viděl v mužově tváři směs touhy a chtíče. Asi bych mu to měl říct dřív než bude pozdě. Měl bych...to bylo to poslední na co dokázal ještě racionálně myslet. Peterovi polibky ho přiváděli k šílenství. Právě si pohrával s jeho bradavkou a jemně ji olizoval když tu se vydral chlapci z úst chtivé zasténání. To samé opakoval i na druhé bradavce a mělo to ještě lepší účinek.
Jasně si uvědomoval že Michail bude hodně citlivý a vášnivý, chtěl to tedy ještě chvíli prodloužit. Ty si mě trápil několik dní tak teď si počkáš několik minut.
Když se Peterovi hbité prsty začali blížit k mladíkovým intimním partiím začalo mu být celkem horko.
"Chci tě Mišáku, moc tě chci"!
S tímto jasným vyjádřením se jal Peter sundávat i poslední část Michailova oblečení a to bylo spodní prádlo. Cítil že chlapec je velice vzrušený a pěkně pod jeho dotyky tvrdne. Tak se mi to líbí maličký.
Ale Michail se při této činnosti zase začal neovladatelně chvět. Tentokrát už to Peter nemohl ignorovat. "Děje se něco"?
Na chvílí se zastavil a jen vklouzl rukou do jeho spodního prádla. Chlapec se prudce nadechl a zvrátil hlavu.

Momentálně v něm bojovali dva pocity, strach z toho co přijde a touha to vše zažít.
Ani si neuvědomil jak rychle z něj Peter dostal i poslední ošacení. A kdy se vůbec sám vysoukal z kalhot? Teď před ním ležel úplně nahý a pořádně vzrušený. Peter si ho chvilku jen tak prohlížel a jemně se ho dotýkal. To chlapci vykouzlilo rudý ruměnec na tvářích. Odvrátil hlavu aby se nemusel dívat na Peterův lačný pohled. Už ho nedokážu zastavit, už ani nechci ho zastavit. Ale měl bych mu to říct, nechci aby mi ublížil.
Peter se zatím vynadíval na tu nádheru. Mladíkovo tělo se lesklo potem a třáslo se jako list ve větru. Proč se třese? Bojí se mě snad? Když se muž chystal konečně mladíka trochu uspokojit a sehnul se k jeho naběhlému mužství musel si olíznout rozpraskané rty. Tak moc ho chtěl.
Dřív než však stačil jeho orgán vzít do úst Michail se s prudkostí posadil...div Peterovi nevymlátil zuby a vykřiknul. "NE"!
A je to tu zase. "Proč ne"? Peter se snažil o klidný tón, ale zmocňovala se ho zlost.
Mladík si jen přitáhl nohy blíž k tělu a vypadal dost vyplašeně.
"Já...já...".
"Co se děje? Dělám něco špatně? Nelíbí se ti to"?
"Líbí, ale...".

Peter si připadal jako kdyby ho někdo praštil něčím po hlavě. Jasně si uvědomoval své vzrušení. Jasně si uvědomoval jak se v něm vaří krev. Proč mě zase odmítl?
Michail se rozhodl jít z pravdou ven. Stejně už víc zčervenat nemohl, to nebylo v lidských silách. Podíval se tedy na Petera a jenom pípnul: "Já...já ještě nikdy jsem....".
Peterovi chvíli trvalo než mu to došlo. No moment, ale v tom letadle on mě přece...to není možný. To přeci...
Nechápavě na chlapce koukal a dalo by se říct že mu příliš nevěří. Ale vysvětlovalo by to proč odmítal moje návrhy. Vysvětlovalo by to jeho chvění a strach v jeho očích. Já jsem ale blbec.
"Proč si mi to neřekl dřív"?
Michail sebou trochu vylekaně trhnul. "Já jsem se bál".
Peter si jen úplně vyčerpaně povzdechnul a přitulil se k chlapci. Chytil ho za ruku a násilím si ho přitáhl do náruče.
"Ty jedno trdlo". S tím ho začal líbat na krku. "Měl si mi to říct, já myslel....nechtěl jsem tě do ničeho nutit".
"Já vím".
Nastala chvíle ticha. Michailovi bylo trochu trapně že tam leží nahý a Peter ho jen svírá v náručí.
"Zlobíš se"?
Ve vlasech mu přistála mužova dlaň a rozcuchala ho. "Ne. Měl bych? Ale nemysli si že se tímhle prohlášením zachráníš".
Michail celý strachy ztuhl. Pomalu se otočil v Peterově náručí aby se mu mohl dívat do očí. Neuvědomil si však, že teď se k sobě tisknou tělo na tělo. Jasně cítil jeho tvrdou erekci rýsující se pod černými boxerkami jak ho tlačí do stehna.
"Já bych moc rád pokračoval jestli dovolíš".
Michail nevěděl co mu na tohle má odpovědět. "Neboj se, nechci ti ublížit. Musíš mi důvěřovat ano"?
Michailovo zmatení však ještě nerůstalo. On mě chce i po tom všem? Ale já, nevím co mám dělat a.... Víc se však tím nezabýval. Peter totiž chytil jeho bradu a donutil ho kývnout na souhlas. Tím si vlastně odpověděl sám.
"Dobře", hřejivě se na Michaila usmál a znovu ho políbil.
"Neublížím ti Mišáku to slibuju. Půjdeme na to pomalu ano? Nikam přeci nespěcháme. Máme celou tuhle kouzelnou noc jen pro sebe".
Tentokrát už mladík kývl sám a dobrovolně stvrdil svůj souhlas ještě letmým polibkem.