Mladík vyprávěl Richardovi spoustu zábavných věcí, dokonce naprosto všedních, hloupých. O tom, jaké jídlo a pití má rád, jaké jsou jeho oblíbené barvy, jaké má rád filmy nebo hudbu. Dokonce muži vyprávěl i několik historek ze života na ulici. Jak s ostatními kluky podnikali různé výtržnosti, malovali na osvětlení sprosté obrázky nebo jeden z nich vylezl na střechu benzínky a na zaparkovaná auta hodil ptačí trus. Jeho parťák pak přesvědčil majitele auta, aby si ho nechal umýt za poplatek. Nebo, dohoda s čínským bistrem o dodávku nesnědeného jídla, které by se jinak vyhodilo a podobné blázniviny. Remi se však schválně vyhýbal tématu svých klientů a prostituce. Tak nějak vytušil, že by takové historky Richarda nepotěšily.
Richard jako by objevoval mladíkův svět, z té zábavnější stránky. Sledoval, jak se blonďáček cpe tousty a nedokázal odolat tomu, aby mu objednal i zákusek a dokonce i ovocný pohár, i když na něj byla zima. Pro jeho příjem to nebyl žádný problém. Právě naopak, stále se mu to zdálo málo. Tolik toužil Remiho rozmazlovat, aby se mladík cítil dobře a spokojeně. Dokonce, i když už ho Remi prosil, aby další jídlo a pití neobjednával, protože už to neměl kam dát. Byl naprosto plný a sotva se pohnul.
Richardovu tvář neustále zdobil tajemný úsměv. Poprvé cítil, že ho někdo opravdu zajímá. Že chce vědět, co dnes mladík dělal. Poslouchal jeho strasti a přál si znát mnohem víc. Každou událost, každou skutečnost. Toužil do sebe nasát každou novou informaci. Všechny je pohltit, jako by mu patřily.
Richard se po chvíli přistihl, že i sám se rozpovídal o svém dni. O tom, jak probíhalo jednání, jak mu nadřízená málem ukousla hlavu. Ale vynechal svou touhu po Remim i své sny, nechtěl si připadat hloupě. Poprvé měl ale pocit, že ho někdo opravdu poslouchá. Někoho zajímal jeho nudný právnický život. Remi jako by hltal každé jho slovo a visel mu na rtech. Bylo to tak zvláštní, tak nové. Richard se nikdy dřív nikomu takto nesvěřoval, se svými každodenními starostmi. Nepovažoval to za zajímavé nebo důležité. Byl překvapen, jak z jeho ramen opadla taková podivná tíha. Jako kdyby se něco uvnitř něj pročistilo a byl lehčí, mnohem lehčí.
Když Probrali všechno možné i nemožné, táhlo už skoro na devět hodin. Remi docucal svůj poslední mléčný koktejl a nastalo ticho. Nebylo však mrazivé, ani trapné. Nikoliv. Jako by dokázal s Richardem mluvit i beze slov. Mírně se usmíval a ušklíbal a dělal na něj veselé grimasy až do té doby, než se Richard přeci jen rozesmál. Pak si jen pokývl hlavou. Úkol byl splněn.
„Jdu na záchod, udělám tam Niagarské vodopády.“
Mladík se chtěl zvednout, mléčné koktejly a cola, co do sebe za posledních pár hodin nalil, zapracovaly. Ale Richard jen přivřel oči a zůstal schválně sedět. Nehodlal mladíka propustit od stolu.
Remi chvíli uvažoval, zda je to nějaká výzva ke hře, ale když zahlédl v Richardových očích malé plamínky, jen se pousmál a hned se naladil na stejnou notu. Vyskočil na koženou rohovou lavici a jednou nohou muže překročil. Místo toho, aby však to stejné opatrně opakoval i s druhou nohou, dost okatě zahrál zakopnutí a pomalu dosedl Richardovi na stehna, až drcnul zády do stolku za sebou.
Drzé odvážné gesto. Remi netušil, jestli tentokrát nezašel moc daleko. Ale už minule v tom autě jasně cítil, že o něj má Richard i sexuální zájem, který zatím dusil v sobě.
„Hopla, jsem nějakej…opitej asi.“
„Nepovídej…z mléka nebo té hory cukru, cos do sebe natěsnal?“
„No, možná z obojího. Natěsnal bych ale …i víc věcí.“
Richard musel jen prudce vydechnout. I když se mladíkovo zasednutí vyhnulo jeho citlivým partiím, přesto na to jeho tělo prudce zareagovalo. Nemohl tomu ani uvěřit. Nedokázal pochopit, jak to ten malý nestyda dokázal. Naštěstí se Remi nijak nevrtěl, jen opatrně seděl na jeho stehnech. Nebyl však vůbec těžký. Nejspíš pro to, že většinu váhy přenášel na své nohy, kterými stál na pevné zemi. Jasná provokace Richarda vytáčela. Tolik toužil…po Remiho rtech a nyní byly tak blízko. Vyzývavě se na něj usmívaly a jako by ho vábily, aby to udělal, aby porušil jasné pravidlo a byl hned potrestán.
Remi muže bezostyšně sváděl, zvědav, jak se zachová. Odsune ho od sebe? Nebo se ho dotkne? Remi netoužil celý večer po ničem jiném, než zase cítit Richardovu velkou dlaň ve svých vlasech, nebo na své tváři, či kdekoliv jinde. Možná na to šel příliš rychle? Bál se, aby Richarda takovým přímým flirtováním neodstrašil, aby necouvl. Ale nemohl tomu odolat. Mírně si kousal rty a jako by přímo Richarda prosil, aby měl odvahu a udělal to…cokoliv. Nejspíš by mu to dovolil. I když neměl. S tímhle mužem jsem zapletl až příliš. Ale nedokázal ho vyhnat z hlavy.
Richard se však zařekl, že nebude riskovat onu důvěru, nechtěl jí porušit. Srdce se mu ale rozbušilo tak rychle, jako by běžel maraton. Nedokázal se pořádně nadechnout, nebo něco říct. Váhal.
Ta chvíle netrvala ani moc dlouho. Remi se mile usmál, nedal nijak najevo své zklamání. Vstal z Richardova klína a skoro baletním krokem dokázal svou nohu přehodit přes Richardova stehna a vytočit se od stolu. Pak na muže vedle sebe spiklenecky mrknul a zamířil tiše ke dveřím záchodu.
Richard ještě chvíli seděl u stolu. Povšiml si, že začal nervózně poklepávat nohou, což nikdy dřív nedělával. Hryzalo ho to. Něco chtěl a věděl, že to má na dosah. Jako kuřák, co se po celodenní šichtě nemůže dočkat, až vyběhne ven a zapálí si. Přesně takhle se cítil.
Trvalo to asi dvě minuty a mladík se stále nevracel. Richardova trpělivost už byla příliš nalomená. Z ničeho nic vyskočil od stolu a zaplatil útratu u obsluhy občerstvení, pak rychle zamířil na záchodky. Vrazil tam jako šílený a rozhlédl se po mladíkovi. Nikde ho tam ale neviděl. To ho hodně znervóznělo. Že by mladík jen tak…zmizel, utekl? Proč by to dělal?
Ty pochybnosti, co se ho zmocnily, však rozehnal Remi, co zrovna vyšel z jedné kabinky a nechápavě se na Richarda zahleděl. Ve vzduchu vládlo až dusivé těsno, když si oba dva vyměňovaly pohledy. Remiho byl zmatený a ten Richardův nedokázal rozpoznat. Až po chvíli Remi pochopil, co sem muže zahnalo a sám k němu přikročil. Nemýlil se.
I Richard k němu udělal krok blíž. Oba jako by cítili tu dusivou atmosféru, které se kolem nich začala rozprostírat. Oba začali chápat, že chtějí to stejné, i když by neměli, i když nemůžou… přesto po tom toužili.
Remi se nijak více neostýchal. Co ho vedlo k takovému rozhodnutí, to netušil. Věděl však, že by to nikdy dřív neudělal. Se žádným z klientů by si to nedovolil. Bylo to proti všem pravidlům. Ale Richard byl… jiný. Remi ho nedokázal brát jako klienta, kromě toho pozvání na večeři mu nedal žádné peníze. Nechtěl je po něm, i když mohl. A věřil, že by mu je Richard na požádání vyplatil. Ale pak co? Stal by se jen dalším z mnoha. A to se stát nesmělo.
„Co bys rád, hm?“
Hloupá otázka, z Remiho rtů splynula tiše do prázdna. Položil si obě své dlaně na Richardovo sako a začal uhlazovat pomyslné záhyby na jeho klopách. Chvíli trvalo, než se odvážil k Richardovi zvednout zrak, a otázat se znovu, tentokrát svým pohledem. Otázka však zněla jinak.
Chceš mě políbit?
A Richardova odpověď byla jasná. Už od toho prvního dne, kdy mladíka potkal, kdy ho schoval ve svém autě před pár dny. Už tenkrát se o to poprvé pokusil, ale byl odmítnut. Tentokrát však už neváhal. Cítil, že nyní ho mladík neodmítne. Omotal mu tedy ruku kolem pasu a přitisknul na své tělo. Pak už stačilo se kousek sehnout a Remiho rty mu samy vyšli vstříc.
V tu chvíli Richard toužil, aby se to stalo někde jinde a ne na záchodcích benzínové pumpy. Nevěděl ani proč. Jen chtěl pro mladíka něco…víc?
Z počátku byl polibek opatrný, jen oba zkoumaly chuť svých rtů i vzájemné líbací schopnosti. Kdo polibek prohloubil, nebylo tedy jisté. Oba by možná dali ruku do ohně za to, že to byli sami. Během minutky se ale jemné polibky staly o dost vášnivější a oba jako by se snažili vzájemně pohltit.
Remi jen tiše zasténal do Richardových rtů a vyzval ho na divokou hru jazykem. Cítil, jak si ho Richard malými úkroky vmanipuloval až ke zdi, o kterou ho opřel a více se ponořil do polibků.
Remi přejížděl roztřesenou rukou po Richardově hrudi a dokonce si troufl několikrát sjet mnohem níž až k jeho klínu, po kterém ho dráždivě pohladil. Cítil jasnou Richardovu odezvu a nejspíš by i pokračoval, kdy je oba nevyrušilo bouchnutí dveří.
Odtrhli se od sebe celí zarudlí a zadýchaní a upřeli pohled na dva zjevně motorkáře, kteří zůstali stát s ústy otevřenými, když viděli ten výjev. Chvíli trvalo, než se jeden z nich vzpamatoval.
„Buzny odporný, koukejte vysmahnout!“
Remi na oba dva vystrčil drze prostředníček, i když byl proti oběma hromotlukům poloviční. Richard nebyl sto říct ani slovo. Cítil, jak ho mladík chytil za ruku a rázným krokem zamířil ke dveřím. Zdálo se, že má pro strach uděláno. Richard se nijak nespíral a nechal se vytáhnout ven ze záchodků. Až tam na něj Remi spiklenecky mrknul, než se hlasitě a upřímně rozesmál. Chlapci to opravdu přišlo velmi zábavné. Jako dva přistižení náctiletí milenci, bylo to tak hloupé. Nakonec svým smíchem překvapivě nakazil i Richarda, který se také rozesmál. Jako kdyby z nich spadla veškerá tíha z toho provinění. Zlehčili tak tu dusnou atmosféru ze záchodků a oba jim to velmi pomohlo. Smáli se tomu, ještě když opouštěli rychlé bistro. A překvapivě se oba stále drželi za ruku. Jako kdyby Richard nechtěl mladíkovu malou dlaň pustit, spíš jí schovat v té své.
Zamířili rovnou na parkoviště a oba byli opojeni tím polibkem, tím pocitem, který mezi nimi tak prudce zahořel. Sem tam na sebe spiklenecky pohlédli, jako by přesně věděli, na co ten druhý myslí.
Richard toužil dnes chlapce vzít sebou. Opravdu mu přišlo na mysl, že ho odveze k sobě. Ne jen kvůli nějakému sexu, ale…prostě proto, že mu v jeho přítomnosti bylo dobře. Poprvé za dlouhé roky, ne li vůbec konečně pociťoval náklonnost k někomu jinému. Byl tak zabrán do těchto myšlenek, že si ani nevšiml onoho nebezpečí na parkovišti. Až teprve když Remi zastavil, donutilo ho to pozvednout zrak. Cítil jak Remiho ruka rychle vyklouzla z té jeho a nerozuměl, co se děje.
Na parkovišti u Richardova auta stála skupinka mladých kluků. A netvářili se zrovna přátelsky. Richard v nich hned poznal onu Remiho partu kamarádů a prostitutů. Všichni stáli kousek od jeho mercedesu.
„Ty ses zbláznil, prcku? To seš takovej sebevrah? Ten maník má mercedes, je to on. To on zabil Aidena!“
„Zklidni se Tony, mercedes má hodně kravaťáků, tak přestaňte prudit, odháníte mi zákazníka!“
„Snad s ním nechceš jít!“
„Já rozhoduju, s kým půjdu a s kým ne, ty se do toho nepleť a uhni.“
Richardovi se tahle hádka vůbec nelíbila. Na chvíli zaváhal, ale když viděl stát Remiho u svého auta, hned ho dálkovým klíčem odemkl a nechal chlapce nastoupit. Sám se usadil hned vedle něj za volant a viděl, jak Remi na své „kolegy“ vystrčil prostředníček s opravdu naštvaným výrazem. Richard hned nastartoval a vycouval z parkoviště. Cestou do centra však mlčel, i když ho na jazyku pálilo mnoho otázek. Na jednu se ale zeptat musel, i když se obával odpovědi.
„Nechceš dnes přespat u mě?“
Remiho úsměv a tiché kývnutí hlavou dodalo Richardovu novou odvahu. Dnes si mohl užít Remiho společnost mnohem déle. A nezáleželo mu na tom, zda tuto společnost bude muset zaplatit, zda mu Remi poskytne rozkoš. To vše bylo v tu chvíli, kdy mu mladíkova dlaň skončila na stehně v důvěrném gestu vedlejší.
Žádné komentáře:
Okomentovat