Kapitola 09

Edvin
Dalo mu to práci, půl dne jezdil po všech čertech, aby sehnal provozního z Kenonu, jen doufal, že to nebude nějaký upír. Začínal chápat proč tyhle moderní upíry nemá Darius rád. Zrovna ochotní nebyli. V baru takhle přes den potkal jen jakousi lidskou omladinu, vypadali jako nějaký satanský či upírský kult, lidé jsou tak hloupí, že upíry dokáží považovat za svůj vzor a chtějí se jimi stát. Stále ho tahle mládež udivovala, asi příliš koukali na upírské filmy pro mladé. Zrovna tam pořádali jakousi seanci a vzývali svého pána, nějakého chytrého upíra co si uměl zařídit tolik sluhů. Jo klan Vrangelu na to šel chytře, měli tolik lidských stoupenců až to ostatní čistokrevné zaráželo. Edvin doufal, že mezi těmi dětmi, kterým povětšinou nebylo ani 20 najde nějakého Zasvěceného. A po chvilce hledání zaznamenal úspěch.
Sice asi neměl tak dobré metody výslechu jako Darius, ale dokázal si poradit, přeci jen Zasvěcení byly stále lidmi.
"Včerejší párty tady v klubu...kdo ji měl na starosti? Chci seznam obsluhy".
"Proč bych ti ho měl dávat? Do našich večírků ti nic není".
"Hele ty upírský pucfleku, buď mi ho navalíš, nebo tě přijde navštívit někdo, kdo tak slušnej nebude".
Edvin se musel uchýlit až k sundání šátku, aby jasně potvrdil svou totožnost. Takže se mu povedlo konečně toho poskoka přimět, aby mu dal ten seznam. Dokonce měl Edvin štěstí a narazil přímo na šéfa personálu.
"Pamatuješ si kluka...mladej tak 18, hnědý vlasy, takhle malej, hnědý oči"?
"Jo...toho si pamatuju, viděl jsem ho tu prvně".
"No sláva, kterej z nich to je"?

Edvin se tedy vracel zpět do jejich bytu spokojen, zjistil co potřeboval. Takže Semi, nějaký studentík. Bylo mu ho trochu líto. Jak asi na tom je? Proběhla už proměna? Žije ještě, nebo ho Darius popravil? Ten kluk měl ve svém neštěstí asi jen jedinou výhodu, že se dostal pod ruku právě jim. Takhle by v té uličce zemřel.

Darius
Seděl u okna se zataženými závěsy a sledoval toho připoutaného chlapce. Zašel hodně daleko, aby ho zachránil, i když vlastně nevěděl proč...že by i upíra hryzalo svědomí? Ne, nesmysl. Spíš si vážil jeho mládí, jeho touhy po životě, kterou jako upír nemohl chápat. Nakonec se rozhodl, že ho to čekání už nebaví a polil chlapce kýblem studené vody. Trochu drastické buzení, ale zabralo to. Semi se třásl po celém těle a zmateně se rozhlížel, pravděpodobně musel už cítit, že něco s jeho tělem není v pořádku. Když se však chtěl uvolnit, zjistil že je přivázaný řetězy, což vlkodlaci neměli moc v lásce obecně, jeho nové já se začalo budit. Trhal za řetězy jako šílený, aby se mohl vykroutit. Z jeho hrdla se ozývalo jen vzteklé vrčení místo slov a jeho oči začali černat.
Darius se v poklidu zapřel o křeslo a sledoval proměnu.Tady už jeho rady nemohli chlapci pomoct, zrovna byl ve stavu kdy nic nevnímal.
Viděl jak se po chlapcově těle rozrůstá kaštanově hnědá srst, nejdřív ruce, pak nohy a záda. Jeho krásně jemná kůže, které se před pár hodiny tak smyslně dotýkal zhrubla. Věděl co bude dál a věřil že to pro chlapce asi nebude příjemné, rád by znal jeho jméno...potřeboval ho nějak nazývat, aby mohl jeho mysl přivést zpět.

Semi
Chlapec zaregistroval upírský pach a jeho černé oči se zabodly do Dariuse. První co ho zajímalo byla volnost, vyproštění z pout a ta druhá, roztrhat vše co by mu v ní bránilo. Jeho smysly si začaly dělat co chtěly, chvíli Semi přestával vidět, nebo slyšet, aby vzápětí ho do očí udeřilo spektrum obrazů, kterému nerozuměl.Tak jako zaslechl dokonce hlasy a ruch ulice tak, jako kdyby všichni stáli tady v místnosti.
Pak přišlo asi to nejhorší, jeho hruď...někdo mu ji drtil...někdo ji chtěl roztrhat, strašně to bolelo. Křičel, ale z jeho hrdla se ozývaly jen podivné zvuky, které po chvíli začal vnímat. Pak se ozvalo praskání kostí a Semi padl na kolena, už nedokázal stát. Jeho žebra se lámala, ta bolest byla tak veliká, že místy ztrácel vědomí. Jeho hruď zmohutněla a zarostla kaštanovými chlupy...pak už viděl jen tmu, když omdlel.
Probrala ho až ta opojná vůně, jeho žaludek jako kdyby se stáhl křečí z hladu. Jídlo, cítil maso...
Snažil se zvednout, ale jeho tělo už nebylo jeho a vůbec nereagovalo. Viděl místo svých rukou vlčí tlapy s velkými drápy, kterými dělal rýhy do parket. Nebyl schopný myslet jako člověk, nemohl dýchat, ale ta vůně masa ho přemohla.
"Nadechni se...zhluboka. Lykané mají větší kapacitu plic, musíš překonat tu bolest".
Ten hlas znal, pamatoval si ho, ale odkud? Až po chvíli byl schopný otevřít oči a vidět toho muže. Konečně se nadechl a do žil se mu vlila nová síla.
"Hodný pejsek...".

Darius
Poplácal chlapce mezi ušima, které mu trčely na hlavě. Normálně by na lykana takhle nesáhl, ale tentokrát věděl, že nemá jinou možnost. Proměna proběhla klidněji než čekal, což ho překvapilo. Ten klučík má ale výdrž. Hovězí flákota masa ležela na stolku, upír věděl že musí nového vlkodlaka nějak stimulovat. Když se ozvaly dveře a do bytu vešel Edvin chlapec začal zase vyvádět a trhat řetězy, takže měl Darius co dělat, aby se vyhnul drápům, které ho chtěly roztrhat.
"No vidím že jste pokročili, fakt hezké zvířátko, venčit ho ale budeš ty".
Upír však svého sluhu zpražil dost vzteklým pohledem, takže tím Edvina umlčel.
"Fajn, fajn...jmenuje se Semi, je mu devatenáct a je to student. Víc jsem nezjistil".
"Dobře...dones zrcadlo".
Upír se zahleděl na to co dřív bývalo chlapcem, teď už v něm nebylo nic lidského a to byla chyba. Museli zase vrátit jeho lidskou mysl i do tohoto těla, jinak by nebyl o nic lepší, než divoké zvíře. Bylo to jako srážka s realitou, poslední fáze proměny. Donutit ho, aby přijal svou novou podobu a naučil se ji ovládat. Jinak by ho musel Darius po tom všem úsilí zabít.
"Semi...slyšíš mě? Vím že tam někde jsi".
Upír ho musel volat několikrát, ale chlapec nereagoval, proto přikročil k jiné metodě, vzal flákotu masa a zamával jí vlkodlakovi před nosem. Hned měl tak patřičnou pozornost.
"Vím že mě slyšíš. Máš hlad? Dostaneš maso až po malé zkoušce". Darius musel vědět jestli Semi ještě vnímá jako člověk, proto před něj postavil dětské hračky, žlutou plastovou kostičku a modrý balonek. Asi to vypadalo dost vtipně, ale upír musel zjistit zda ještě rozeznává předměty a zda je schopný komunikace.
"Ukaž na balonek". Nebyla to žádost, spíše ultimativní rozkaz. Něco jako když lidé dávají povel psovi, sedni, lehni, přines.


Semi
Slyšel jeho hlas, ale nedokázal dešifrovat slova, nerozuměl jim. Viděl před sebou jen ty dvě věci.
"Soustřeď se...snaž se myslet...balonek".
Naštěstí byl Semi vyčerpaný bojem s řetězy a vyhladovělý k smrti, neměl už sílu jakkoliv se bránit či snažit o útěk. Až asi na potřetí konečně pochopil význam slov a ukázal správně na balonek, který poté rozkousnul v tlamě.
Pak uslyšel jen to lusknutí prsty a otočil pozornost za zvukem. Ale to asi neměl dělat, protože přímo před ním držel Edvin zrcadlo. Jak se zdálo Semi vnímal dobře, takže bude vnímat i svůj nový odraz v zrcadle?
Chlapec okamžitě leknutím zacouval ke zdi, viděl tam to zvíře, co to je? Jeho mysl se začala projasňovat, začal si konečně uvědomovat hrůzu toho všeho.
"Vzpomínej Semi...včera v noci...v té uličce, čekal si...napadl tě vlkodlak. Chtěl si žít pamatuješ"?
Vzpomínky se mu rojily v hlavě jako hejno včel, poslouchal ten tichý melodický hlas, vzpomínal si na tu noc, na bar...na toho muže co teď stál za zrcadlem a shlížel na něj. Vzpomínal si na tu uličku, na to zvíře...na krev. A pak jako kdyby mu v mysli bouchla nějaká světelná kapsule, začal agresivně cenit zuby a vrčet, řetězy cinkaly o sebe jak se snažil je vyrvat ze zdi, dokonce se je snažil i překousat.
"Je to marné...nevnímá".
"Mlč, ale vnímá, konečně to pochopil. Nech ho vyvztekat a utahat".
Upír se odebral na chvíli do malé kuchyňky, dostával z toho vlkodlaka hlad. V mini lednici měl již přichystané sáčky s krví.


Edvin
Sledoval řádění toho zvířete a zrcadlo odložil. Viděl jak se skoby ve zdi vytahují a začínal mít neblahý pocit, že ho to vážně neudrží. Ten lykan byl jako šílený. Děsivý pohled do černých očích, ty velké bílé tesáky. Věděl, že pokud by se urval ze řetězu, že by ho jedním kousnutím klidně přepůlil. Pokud by ho dřív nerozpáral drápy.
"S pravdou nemůžeš bojovat kluku".
Nedovedl chápat jak asi Semimu je, vidět svou novou podobu, vědět že už není člověkem, to uvědomění bylo asi hrozné. Ale stále bojoval...stále běsnil.
"Je to k ničemu "D". Neuklidní se".
Okovy řetězů se Semimu začaly zařezávat do masa, ale ani potom nepřestal.
Když se upír vrátil zpět viděl jeho běsnění a kývl ať Edvin nastaví znovu zrcadlo.
Den se dávno přehoupl přes poledne, ještě je čekala dlouhá cesta.

Semi se po dvou hodinách vyčerpal, takže byl schopný už jen unaveně ležet a nabírat nové síly. Edvin mu dokonce hodil maso, aby zahnal jeho hlad.
"Co teď s ním? Jak ho chceš vrátit zpátky"?
Ale Darius si už nabíjel revolver stříbrnými kulkami. Dá mu na vybranou...