Peter se chystat zrovna do postele, když k němu Michail
přicupital jenom ve spodkách a hned hupnul pod deku, aby se moc před ním
nevystavoval a nedráždil ho.
"To hodláš spát takhle"?
Peter sice nebyl moc velký zastánce pyžam jakéhokoliv druhu a sám rád spával i
nahý když býval sám. Ale v Michailově případě tohle nedostatečné oblečení
shledal značně...dráždivým.
"A v čem bych asi měl spát"? Z pod deky mu vykukovala jen jeho
blonďaté vrabčí hnízdo a nosík. To se Peterovi zdálo roztomilé.
"No...já nevím. Připomeň mi, že ti musím koupit pyžamo".
Michail na něj hodil opovržlivý pohled a pak vykouzlil svůj šibalský úsměv.
"Tobě to snad vadí, že spím takhle"?
Peter si zrovna udělal místečko ve svém královském loži a podepřel si hlavu,
aby se mohl dívat na chlapce.
"Vadí? Popravdě ani ne. Spíš mě to celkem vzrušuje". S tím zajel
mladíkovi pod peřinu a začal ho hladit. Chtěl se k němu víc přisunout, ale
Michail uhnul a schoulil se na krajíček matrace.
"Řekl jsem, že chci spát v tvé posteli, ne že chci spát s tebou".
Peter se značně zamračil. Takhle se mi vloudit do postele a dělat netykavku?
"Líbí se mi když se mračíš, dělají se ti vrásky na čele". S tím
mladík jemně obkroužil Peterovi rysy tváře.
"Dělají se mi z tebe, protože se v tom jak mě týrat vyžíváš".
"Ne,ne".
"Hele neslíbil jsi že budeš jako myška a ani nepípneš? A nesliboval jsi,
že o tobě ani nebudu vědět"?
Michailovi zajiskřili oči. S tím se otočil k Peterovi zády a rozhodl se, že ho
nechá trochu vydusit. Objal svého medvídka a začal si s ním tichounce povídat.
Teď si Peter vážně připadal hloupě a odstrčeně. Navíc se mu vůbec nechtělo
spát, zvlášť ne když tu měl u sebe Michaila. Stačilo přeci tak málo, stačilo se
natáhnout a přivlastnit si ho, přitulit si ho ke svému tělu a pomalu a něžně se
s ním milovat.
Proč to musí být tak složité? Proč to vždycky skončí fiaskem? Peter si zhluboka
povzdechl a položil si hlavu na polštář. Jsem unavený z téhle nekončící bitvy,
kdy každý krok, každé nové území musím stále hájit. A když už se mu konečně
povede něco vybojovat vzápětí o to okamžitě přijde. Tak to přeci nemá být.
Proto dál čekal a pozoroval chlapcovi záda. Možná že se umoudří a bude se chtít
přitulit.
Nemýlil se. Brzy se chlapec nenápadně začal posouvat více doprostřed postele a
to také znamenalo více k Peterovi. Ten se jen mírně pousmál...no vida. Rozhodl
se počkat ještě chvíli.
Když Michail skončil svou pouť pod dekou až těsně u Peterova těla bylo jasno.
Tohle nebylo jen tak náhodné, na to ti neskočím maličký. Peter cítil každým
pórem svého těla to malé křehké tělíčko vedle sebe. Snažil se svírat ruku v
pěst aby neudělal něco nepatřičného. A pak se to stalo. Michail se mu vtulil
úplně celý do náručí, vzal jeho ruku a přehodil si ji přes svůj štíhlí pas.
Michail jen jemně vzdychl. Neměl rozhodně v plánu zůstávat na kraji postele celou noc. Doufal, že až Peter usne tak se k němu přitiskne a bude se o něj zahřívat. Bohužel však neodolal a nechtěl čekat. Ani si neuvědomil, že už neleží na boku k Peterovi zády,ale že si ho muž pomalu obrací a sune pod sebe. Ale už se toho nebál.
"Míšo já...".
Ale další vyjadřování už bylo nedůležité. Jejich jazyky spolu opět tančili svůj divoký tanec. A oba věděli, že dnes se to opravdu stane.
Žádné komentáře:
Okomentovat