Kapitola 12

Semi
Příliš se mu spát nechtělo, takže se snažil soustředit a poslouchat hovor přes zeď pokoje. Chvíli mu trvalo, než se naladil na správnou vlnu. Chtěl vědět, o čem spolu ti dva ve vedlejším pokoji mluví a taky co budou dělat. Co se stalo s Tedem? A může za to sám? To kvůli němu ho odvlekli? Moc tomu nerozuměl. Ještě včera byl normální kluk, co sotva vyžije a ještě studuje a dneska...zatnul ruku v pěst. Ano, dneska už je z něj vlkodlak. Bylo by to i k smíchu. Rád četl tyhle knížky o upírech a vlkodlacích, byly vždycky levné a celkem se u nich bavil. Ale opravdu by nikdy nevěřil že něco takového existuje. Teď ho ale nejvíc zajímalo bezpečí jeho přítele, to byla priorita. O tom ostatním bude uvažovat až potom, to je jediný možný způsob, jak se z toho nezbláznit. Hlasy ve vedlejší místnosti začaly být hlučnější.
"Co chceš dělat"?
"Navštívit klan Vrangelu",
"Nestihneš se vrátit Dariusi, je to riskantní. A navíc, klan Vrangelu je v radě, mají dost velký vliv, dělat na ně bububu by se nemuselo vyplatit".
Darius se tomu však jenom rozesmál.
"Hodláš mi kázat"?
"Hele jde tu i o můj kejhák jasný? Pokud je tam zkopeš do hranaté kuličky nic se stejně nedozvíš, jsou to parchanti prolhaný. Navíc si můžou stěžovat u rady a budeme mít na krku taky Hlídače".

Semi jasně pochopil, že ten upír se asi chystá jít ven, shánět informace. Proto přešel k oknu. Nebylo to tak vysoko, možná by to po parapetu zvládl slézt. Nehodlal tu jen tak sedět a čekat. Ani nevěděl na kolik jim může věřit, i když mu zachránili život, pochyboval že je pro ně záchrana Teda to podstatné.
S oknem si poradil a dokonce i nepozorovaně vylezl na římsu vedoucí k okapu. Byla úzká a drolila se. Ještě kousek...ještě. Skoro se mohl okapu dotknout, když se pod ním římsa utrhla.
Normální člověk by se asi dole rozmlátil o asfalt, ale Semimu se nějakým způsobem povedlo přistát na všech čtyřech. Cítil jak v něm proudí rychle krev, cítil své srdce tak splašeně bušit. Takže teď umí i tohle? No...to se zdá celkem užitečné.
Musel se však rychle skrýt, ucítil ten známý upírský pach, takže se upozadil do tmavé uličky.
Ten upír ho nesměl objevit. Určitě by ho poslal zpátky. Doufal, že se mu povede ho stopovat a dozvědět se něco víc.

Darius
Ještě za chůze si připínal své dvě katany. Věděl že má Edvin pravdu, noc už celkem pokročila a sídlo upírského klanu Vrnagel je až za městem. Ale přesto se nehodlal smířit s tím, že by mu měl jeho Zasvěcený kázat o tom, co má dělat. Asi ho příliš rozmazloval.
Ale nedával příliš pozor, nebyl ostražitý, proto si nevšiml Semiho, jak ho tiše sleduje. To byla velká nevýhoda lykanů z královské rodiny, nešli cítit, jejich pach totiž šlo zaznamenat až při přeměně, narozdíl od ostatních lykanů. Proto také mu ten v klubu utekl. Kdyby o něm věděl dřív, jednal by jinak.

Jednání s těmi...nečistokrevnými upíry bude jistě problémové. Klan Vrangel se nijak netajil tím, že čistokrevné upíry nemá v lásce.
Zahleděl se na nebe poseté hvězdami. Téhle záhadě přijde na kloub, i kdyby si proti sobě měl poštvat celou radu. Už takhle je stejně na černé listině, bylo by jen otázkou času kdy i na něj by byl uspořádán lov.
Darius nepotřeboval k přesunu dopravní prostředky, k čemu to. Pamatoval si doby kdy ještě žádné nebyly. Ladně jako šelma se odrazil od země a přistál na jedné ze střech. Obydlenou část města tedy zdolal celkem snadno, střecha za střechou ubývaly. Když střechy došly, rozprostřela se před upírem krajina plná stromů a také klikatící se cesta nahoru do kopce, kde měl klan Vrangel postaven své sídlo, ukryté mezi korunami stromů.
Darius tušil že les bude nejspíš střežen nějakými upírskými poskoky, kterými opovrhoval ještě víc než samotnými nečistokrevnými. Ale po chvilce se mu podařilo zlikvidovat hlídku, která se zůstala válet po pár kousech po lese (někdo si je snad posbírá) a dostat se k vysoké zdi, jenž obíhala panství.
Bylo zbytečné se dovnitř prosekávat, přeci jen měl ještě špetku zdvořilosti, i když nucené a proto překonal zídku a v klidu přistál na zahradě sídla Vrangelu.
Netrvalo to ani dvě minuty a v sídle se spustil poplach. Pak se přihnalo pár přisluhovačů po zuby ozbrojených a zamířili své zbraně přímo na Dariuse.
"To je mi ale pohostinnost".
Nijak se strážím nebránil a nechal se pohodlně odvést do sídla.
"Chci mluvit s někým kdo tomuhle"... chvíli hledal vhodný výraz tak, aby jasně dal najevo svou dominanci... "cirkusu velí".

Upírstvo místního sídla zrovna přívětivé nebylo. Ale Dariuse to nijak nepřekvapovalo. Když po schodech sešla mladá a velmi krásná plavovlasá žena, upoutalo to jeho pozornost, protože si povšiml, že ostatní stráže ustupují. Ta žena si ho chvíli zvědavě a trochu zálibně prohlížela.
"Takže je to pravda...to co se o vás povídá".
"My se známe? Myslím, že vy nečistokrevní zapomínáte co vyjadřuje slovo etiketa".
Ozvalo se sborové nebezpečné syčení, pár z mužů sebou zacukalo v touze nejspíše Dariuse odstřelit na místě. Ale žena je uklidnila pohybem ruky.
"Omlouvám se, zapomínám s kým máme tu čest, že ano. Mé jméno je Elina Bonesová. Následujte mě prosím do salonku".
Darius ji tedy tiše následoval a přitom si prohlížel sídlo. Velmi moderně vybavené, na každém rohu kamery, zdá se že Vrangel dbal o svou bezpečnost dobře.
"Co že se to o mě povídá"?
Žena se tomu jen rozesmála, všichni upíři byli více či méně egoističtí a narcisové.
"Jste jako strašidlo, kterým děsí matky své děti, tedy alespoň u nás. Vaše pověst Hlídače vás předchází, i když jen málo kdo z nás chápe, proč tak mocný čistokrevný pracuje jako Hlídací pes pro radu".
Darius se usadil v pohodlném křesle a dokonce se nechal pohostit dobrou několikaletou brandy. Většina nečistokrevných se asi brzo bude ukládat ke spánku, brzy slunce vysvitne a on bude v pasti v tomhle sídle. A ta žena, ta jistá Elina to věděla moc dobře. Vrtalo ji hlavou proč je Hlídač vyhledal a navíc tenhle. Pro svého pána již dala poslat, takže ji zbývalo jen upíra chvíli zabavit.
Dariuse však jeho hovorná nálada celkem rychle přešla a jezdil prsty po své kataně, což znervózňovalo jeho společnici. Věděla že kdyby zaútočil, moc šancí by neměla. Ale umřít ještě nehodlala, přeci jen upírkou byla pouhých čtyřicet let.
Ve dveřích salonku se asi po další čtvrt hodině konečně objevil muž.
Elina se mírně poklonila a raději se odklidila až k oknu, aby nerušila jejich hovor.

"To jsou mi ale hosté takhle...k ránu".
Výsměch v jeho hlase byl značně patrný, ale Darius stále udržoval kamenný výraz. I když byl čistokrevný a byl Hlídačem RTK, přeci jen si nemohl dovolit napadnout vůdce klanu jen tak pro nic za nic, když neměl důkazy. Proto ani na jeho uvítání nijak nereagoval.
"My se ještě asi neznáme. Mé jméno je Chalco Kent, ale všichni mi tu říkají Kente. Jak vidím Elina vám dělala společnost...tedy přejdeme raději hned k věci. Co sem přivádí čistokrevného hlídače"?
Tihle upíři vážně nemají nejmenší smysl pro etiketu, ale co se dalo dělat.
"Mám takový neblahý pocit. A když mám neblahý pocit, znamená to, že kolem se začnou množit mrtvoly".
"To je nemilé...a jak vám může pomoci náš skromný dům Vrangelu"?
"Vymřít po meči"? Zajímavá představa to byla, ale raději ji nechá na později.
"Jen žertuji. Váš klub Kenon...zajímalo by mne, od kdy jsou zvaní hosté i z lykanské královské smečky".
Darius předpokládal, že už o jeho razii v klubu, o smrti pár svých členů a o Edvinovo čmuchání kolem už vědí. A předpokládal správně, protože upír naproti němu nehnul ani brvou.
"Opravdu nevím o čem to mluvíte. Do našich klubů mají povolen vstup jen upíři a jen s pozvánkou".
Upíři ať už čistokrevní, či ne jsou mistři ve faleši, ve lhaní a přetvářce, ale Dariuse tohle oklamat nemohlo.
"Nemám chuť si hrát na schovávanou Kente. Jaké obchody máte s lykany mě ani v nejmenším nezajímá. Mě zajímá tenhle vlk".
Darius z poza své košile vytáhl fotku útočníka, který napadl Semiho. A také fotky těch upírů, které zabil v Kenonu a kteří bylí zapleteni do útoku na královskou smečku Enisei.
"Nikdy jsem je neviděl".
"Dobrá...tak jinak". Darius se nerozpakoval zvednout z křesla i když stráže i žena u okna razantně zpozorněli, napnuti k prasknutí. Zaútočí ten Hlídač či ne? Podle toho co se o Dariusovi povídalo neměl žádné zábrany, žádné servítky.
"Podle mého si vás někdo na ten útok najal, pravděpodobně sami lykané. Jelikož napadnout sami sebe by vypadalo neesteticky. Co vám za to slíbili? Vypuknutí války? Možná...převrat ve smečce Enisei? Ale k čemu by vám to bylo? Ještě vám stojí v cestě čistokrevní a lidé, ti by válku nedovolili...".
Až tady si Darius uvědomil svou další zásadní chybu. Očekával, že v tomhle směšném fingovaném přepadení figuruje jen Vrangel a nějaký zrádce u lykanů, ale možná se na to měl dívat více komplexněji. Než však stačil svou myšlenku dokončit, ozval se v sídle znovu alarm.
"Hezká teorie, ale celkem nudná, jak vidím asi jste nepřišel sám".
Edvin by nebyl tak hloupý aby šel za ním...
Až když do haly přivlekli v řetězech spoutaného Semiho, který tak vehementně Dariuse stopoval, nastal teprve pro upíra problém.