Kapitola 15

Edvin
Čekal na ty dva až se vrátí. Tak dlouhé soužití s upírem i jemu obrátilo vnitřní hodiny, takže mu nedělalo problém den prospat a v noci pochodovat po bytě. Dalo mu práci přemluvit Dalase, aby si tuhle akcičku nechal pro sebe. Ale naštěstí mu ten potrefený kovboj něco dlužil z minula. Bylo na čase srovnat účty. Darius sice chtěl aby zakročila RTK, ale s jejich rejstříkem a s tím, že upír stejně odmítal plnit příkazy rady, to bylo příliš nebezpečné. Dalas sice nebyl nejlevnější, ale alespoň uměl držet pusu zavřenou.

Když Darius vplul do bytu tím svým upírským stylem Edvin už poznal, že je něco špatně. Nejen že za sebou táhl na obojku toho klučíka (ne že by si to nezasloužil za ten útěk), ale to nebylo to co ho udivovalo. To co sebou přinesli byla podivná jiskřivá atmosféra. Vzduch mezi nimi by se dal krájet. Sledoval jak od sebe drží nucený odstup, jak mezi sebou mají stále nějaký kus nábytku a obcházeli po bytě jako dvě šelmy. Oba dva mlčeli, jen se propalovali pohledy.
Ta divná atmosféra dělala Edvinovi starosti. Tušil, že upír bude asi hladový, jak ho znal od těch nečistokrevných by si krev nevzal, na to byl Darius moc velký labužník.
"Dariusi"?
Ale odpověď nepřicházela. Upír ho absolutně ignoroval, protože jeho smysly byly zaměřeny jenom na mladíka s obojkem kolem krku. Edvin už tohle chování u upíra párkrát viděl. Když ho něco takhle zaujalo...ne, to nebylo správné slovo, bylo to spíš jako posedlost. A Darius si nedal chvíli pokoje, dokud svou posedlost či touhu neukojil. Nestávalo se to často, upír se vždy hlídal a ovládal. Ale jeho stále rudé oči dokazovaly, že teď nemá pod kontrolou nic.
Když se podíval na chlapce, celkem se zděsil, protože s mladým vlkodlakem div hormony nemlátily o zem. Bylo pro něj stále těžké pár dní po přeměně hlídat to zvíře v sobě. Proto mohl Edvin zaslechnout slabé hrdelní vrčení, které z chlapce vycházelo. Věděl, že je to jen otázka pár minut kdy se na sebe oba vrhnou, v jakém smyslu ale netušil. Mohli na sebe zaútočit, přece jen jejich přirozené chování jim nakazovalo toho druhého zabít. Ale Edvin pojal podezření, že tohle bude jiné. Musel rychle odvést upírovu pozornost od toho chlapce, než to dopadne špatně.
Opatrně vytáhl z ledničky sáček s krví a otevřel ho. Doufal že odér krve a Dariusův hlad přebijí tohle poblouznění smyslů.
Upír sice zaregistroval vůni potravy, ale ani neotočil hlavu. Ani hlad ho nedonutil nechat chlapce na pokoji. Křeslo, které udržovali stále mezi sebou, najednou prudce odjelo ke stěně a mezi upírem a lykanem už nebyly žádné překážky.
Když Edvin poznal, že tady lákání na jídlo nepomůže, zkusil poslední možnost.
"Semi poslouchej mě...rychle odcouvej do pokoje a zamkni se tam slyšíš? Hezky pomalu, no tak vnímáš mě"?

Semi
Nechápal co se s ním děje. Stále cítil jak se mu třesou kolena z toho žhavého polibku v parku. A upír na něj pořád tak hleděl, jako kdyby ho svlékal pohledem...ne on ho tím pohledem skoro znásilňoval. Snažil se odolat tomu vábení, ale po chvíli poznal, že chce jen jedno. Skočit na upíra a strhat z něj veškeré oblečení.
Vnímal jak na něj Edvin mluví, ale co říkal? Nebylo to důležité, nikam jít nechtěl. Ale jeho mysl byla stále schopná uvažovat, proto začal couvat, aniž by z upíra spouštěl oči. Bohužel ale zapomněl na křeslo u zdi, takže o něj zakopl a svalil se do něj. Pak už to byla jen otázka vteřin. Upír překonal vzdálenost mezi nimi a chytil znovu řetěz od obojku.
Chlapec na něj jen na okamžik plaše pohlédl, pak v něm definitivně zvítězila zvířecí touha. Nerozpakoval se a upíra začal líbat, tak zběsile jako on jeho před chvílí v parku.
A Darius mu splašeně opětoval div ho obojkem neuškrtil.
Semi byl schopný jen těžce lapat po dechu a snažil se vykroutit z obojku, který ho značně rozčiloval. Ale upír se rozhodl mu z něj pomoci, urval řetěz, který letěl na zem a pak se snažil sundat i obojek, který se s praskotem rozletěl na několik kusů. Semi byl konečně svobodný a mohl dýchat.

Edvin viděl, že tahle podivná touha je veskrze sexuálního rázu a jen nad tím zakroutil hlavou. To bylo vážně nechutné, čistokrevný upír jakým byl Darius a oblézá tady nějakého sotva živého lykana...navíc jsou oba muži. Žaludek se mu trochu převrátil. Rozhodl se, že nechá věcem volný průběh. Kdyby jim bránil, přišel by k úrazu. Proto sbalil pár drobných a vydal se ke dveřím, aniž by si ho ti dva všimli. Teď už je to jen na nich jestli se pozabíjí nebo přefiknout, či obojí...z té představy dostal chuť na panáka...a nejmíň dvojitého. Raději opustil společný úkryt a zamířil do známého baru o pár ulic dál.

Darius
Nebyl v tom žádný cit, žádná láska, žádná něha, bylo to prostě jen zvířecí ukojení, které ho hnalo stále vpřed. Už to ani nevnímal. Chtěl toho kluka mít, ať se děje cokoliv. Musel do něj proniknout, vzít si ho. A nic mu v tom nemohlo zabránit. Jen děkoval bohu že Edvin vyklidil byt, protože jinak by mohl zaútočit i na něj. Vůbec už se neovládal a ochutnával chlapcovi rty. Dával si ale pozor, aby ho nepokousal, protože lykanská krev nebylo nic příjemného na pití.
Serval z chlapce košili, aniž by se nějak rozpakoval, chtěl cítit tu mladou horkou kůži, cítil jeho tep, bušení srdce, pulsování krve v jeho tepnách a ještě více ho to vzrušilo. Ale zrovna tohle nevelké křeslo nebylo vhodné, jelikož měl špatný přístup k jeho kalhotám. Proto chlapce za opasek vytáhl za sebou a přehnul ho o opěrku křesla. Cítil jeho pohled, jeho pootočená hlava, ty čokoládové oči, které na něj hleděly zastřeně s jedinou myšlenkou. "Vem si mě".
A on jim hodlal vyhovět.
Sám ze sebe stáhl svou tuniku a jeho dlouhé černé vlasy chlapce zalechtaly na zádech. Pak na zemi skončily i Semiho kalhoty, i když mladý lykan nevěděl ani jak se to upírovi povedlo. Vše bylo tak rychlé a zběsilé. Ani chvilka na odpočinek.
Upír byl už rozohněný, toužil po tom mladém těle. Sjel po křivkách Semiho těla až na jeho pozadí, přímo se kochal pohledem. Měl rád tyhle mladé nevinné chlapce. I když Semi už nevině nevypadal. To jak před ním stál vystavený, připravený, to jak ho hltaly jeho oči...vše v něm rozpalovalo neuhasitelný oheň. Bylo mu jedno jestli Semimu ublíží, v tomhle upíři byli nejspíš sobečtí. Ale zdálo se že mu chlapec dává svolení. Natlačil se na jeho tělo a pomalu do něj vnikl prsty. Ozvalo se slastné zaúpění a chlapec se prohnul. Upír jasně mohl cítit, že ta touha je oboustranná. Nevěděl jak dlouho to ještě vydrží, ale ostře chlapce roztahoval. Vůbec ho nenapadlo že tímhle dost riskuje. Semi svou proměnu ještě tolik neovládal a tohle vzrušení a adrenalin v krvi by mohli způsobit samovolnou proměnu a bylo by po vášni. Pak by šlo spíše o život. Proto musel upír spěchat.
Slyšel ty podivné hrdelní zvuky, ozývající se ze Semiho. Poslouchat to ho přivádělo k šílenství. Žil přeci tak dlouho, i tělesná láska ho po těch několika staletích postupně omrzela. Takovou vášeň naposled zažil...ani si nedokázal vybavit kdy ho erotická vášeň naposled takto ovládla.
Už v tom baru poznal, že Semi je něčím jiný, že ho zajímal. Dál čekat nechtěl, musel se té touhy zbavit, nebo nebude moct dál pracovat.

Semi
Jeho tělo se bolestně prohnulo a vykřikl, když ucítil jak se upír do něj tlačí svým mužstvím. Zrovna nejmenší nebyl. Ale i když to poměrně dost bolelo, bylo mu to jedno. V tu chvíli by mu bylo jedno i kdyby ho upír rozerval na kousky, hlavně že by utišil své tělo. Sám už byl opocený a cítil jak se jeho ruce začínají měnit, začalo na nich růst hnědé ochlupení. Ne....teď ne, prosím teď ještě ne.
Snažil se s tím bojovat jak jen to šlo a podařilo se mu proměnu zastavit. Konečně si tak mohl vychutnat tu plnost ve svém těle. Cítil že upírova ruka dál hladí jeho tělo, pak ji ucítil ve svém klíně při ostrém sevření, které z chlapce vydolovalo mírné zavytí. Chtěl víc, chtěl všechno a nehodlal čekat. Proto se sám pohnul proti upírovu tělu. Zaslechl nějaké zasyčení a pak ho upír přilepil tváří víc do opěrky křesla jako pomstu. Bylo to milování? Nebo sex? Ne, byl to spíš zápas o to kdo vyhraje, kdo bude mít převahu.
Semi se nehodlal vzdávat, ale drsné přírazy do jeho těla ho naprosto odzbrojily a byl schopen už jen vykvíkávat. Upír ho příliš nešetřil.
"Bolí....".
Mladík se snažil uvolnit co nejvíce to šlo a drásal opěrku, na které byl přikurtován, drápy. Upír byl k nezastavení. Bral si jeho tělo hrubě, ale chlapci to nijak nevadilo. Toužil po tom...v tuhle chvíli klidně umřít, v tom sevření, přímo na vrcholu, který se blížil bleskovou rychlostí.
Pamatoval si že mu hlavou problesklo, že upírovi ruce jsou
... teplé. Čekal že budou ledové jelikož je teoreticky mrtvý. Ale Dariusovi dlaně ho hřály.
Semi zvrátil hlavu, aby na upíra viděl. Závoj černých vlasů mu padal přes oči, ale přeci jen zahlédl ten krvavě rudý svit. Odhalil příliš svůj krk. A viděl jak na něj upír cení špičáky. Určitě by si rád kousl, musel být hladový...možná kdyby byl stále člověkem, že by ho Darius zabil, vysál při sexu. Jaké to asi je? Když četl a viděl filmy o upírech...všude říkali, že je to vzrušující.
Ale teď už byl lykanem. Nevěděl jestli jsou na to nějaká pravidla, že upír nesmí pít vlkodlačí krev, nebo jim to prostě nechutná. Ale vzpomněl si na ten polibek v parku. Kdyby si rty neporanil o jeho špičáky, možná by si ho upír takhle vzal přímo v tom parku.
Ale na přemýšlení už nebyl čas. Darius mu rozkopl nohy od sebe, čímž vzal chlapci veškerou zbylou rovnováhu, kterou Semi ještě horko těžko držel. Teď už nebyl schopný ničeho, kolena se mu podlamovala a upír byl ještě příkřejší...ale přeci jen si ho držel kolem pasu.

Semi netušil jak dlouho ještě. Jak dlouho to vydrží. Tělo už ho bolelo, ale upír mu stále nedovolil dosáhnout vrcholu. Když to přišlo, až se mu zatmělo před očima a cítil jak jede dolů po tom křesle. Ztichlým pokojem, do kterého už nakukovali jen měsíční paprsky se ozval ostrý výkřik a pak ticho.
Jeho mysl se zastřela...cítil upírovi ruce. Ale co s ním dělal už nedokázal registrovat. Jeho tělo zvláčnělo a byl jako hadrová panenka v upírově náručí.

Darius
Upír ho uspokojeně pozoroval...i jeho nohy zradily, takže zůstal opřený vedle mladíka s jeho tělíčkem u sebe. Jen zavřel oči a užíval si poslední dozvuky. Doufal, že to jeho vášeň konečně zahnalo. Ale po chvíli kdy nesl chlapce do pokoje na postel jasně poznal, že se jeho chuť zase probouzí. Takže to nepomohlo. Jen zaklel s největší chutí mladého vlkodlaka uškrtit, zlomit mu vaz či ho jinak sprovodit ze světa. Ale když na něj Semi upřel ty nevinné čokoládové oči, plné důvěry a strachu, jeho vražedná nálada se vypařila. Zůstal se na chlapce dlouho ještě dívat. Nic neřekl, jen mu sem tam prohrábl hnědé rozcuchané vlasy. Což bylo zvláštní, příliš rozněžnělé gesto. Co to s ním ten kluk udělal? Ztrácí svou soudnost.
Vždy ho lákalo něco, co ještě za svůj život nevyzkoušel a že toho už nebylo tolik. A divoký sex s lykanem byla jedna z nich. Ale přes to v té usměvavé tváři nedokázal vidět vlkodlaka, ale malého kluka, co je zmatený a bojí se.

Nevěděl proč má takovou potřebu ho chránit. Mohl ho zabít už tolikrát. V té uličce, při přeměně, při tom útěku, v tom sídle...Tolik možností jak se zbavit tohohle psího břemena. Ale přesto nemohl.
Stále si prohlížel chlapcovo nahé tělo se zájmem sledoval každý záhyb. Semi měl příležitost se přikrýt, cíp deky žmoulal ovšem v dlani. Nestyděl se za své tělo, neměl za co. Nahota mu nedělala problémy, tak jako milování s muži...i když tohle bylo jiné. Cítil že se upír dívat chce.
"Poranil jsem tě"?
Upírovi ruce zajely pod chlapcovo tělo k jeho pozadí. Semi neuhnul a jen kývl. Nespíš ho poranil, ale tolik to nebolelo, jen štípalo, ranky se rychle hojily. Neměl důvod lhát, ne Dariusovi. Měl v hlavě natolik prázdno, že nebyl schopný slova a přitom teď by mohla být příležitost se zeptat na tolik otázek. Nakonec ze sebe Semi vydoloval jen dvě slova a upřel na upíra ostrý pohled...nebylo možné odmítnout.
"Chci ještě".