"Dost dětských her."
Chlapec se snažil vykroutit, cítil, jak mu bije srdce jako o závod. Démon byl moc blízko a Tommyho to znervózňovalo, sledoval Arienovy rysy tváře z takové blízkosti... bože, na co to vlastně myslel... na jeho rty?
"Možnost A, přestaneš se bránit a já budu možná jemný. Možnost B, nepřestaneš se bránit a jemný nebudu."
"A... a co možnost C?"
"Žádná není."
Démona to rozesmálo a pak se pokusil chlapce políbit. Tommy však uhýbal, jak mu stísněný prostor dovoloval, proto bylo potřeba použít trochu násilí a polibek si vynutit. Po spojení jejich rtů se chlapec záhadně bránit přestal, prostě ztuhnul a jen si polibek vychutnával.
Arienovi hned svitlo, že asi chlapec zvolil možnost A.
Polibek stále prohluboval, až mu Tommy z nějakého zvířecího popudu začal vášnivě oplácet, dokonce pootevřel rty, aby si démon mohl pohrát s jeho jazykem. Bylo to tak šíleně opojné... jako droga. Tommy přestával mít přehled o tom, co dělá.
"Ne... já... ne..."
Víc ze sebe nedokázal vykoktat. Démon jako by ho něčím očaroval... něčím co neuměl popsat. A když se Arien odtáhl, jen na něj zůstal pomrkávat. Bylo to asi poprvé, co Tommy viděl démona se usmívat. A byl to opravdový úsměv, ne ten vražedný a děsivý, ale... takový hřejivý. Chlapec z něj nemohl spustit oči, co se to s ním děje? Cítí, jak se mu tělo třese, rty ho brní a přesto... ať je to šílenější, nechce, aby přestal. Chvíli na sebe jen koukali, aniž by řekli jediné slovo, vlastně ani nebylo co říct.
Arien cítil, že se Tommy už nebude bránit, proč tedy váhal? Mohl si ho vzít, pomilovat ho, konečně do jeho těla vniknout a cítit tu horkost a těsnost. Sám cítil své narůstající vzrušení. Ale přes to se odtáhl, až jeho vlasy zavlály.
Tommy nechápal jeho jednání, proč najednou přestal? Vždyť si ho chtěl vzít i násilím a najednou nic?
Arien však řešil jisté dilema, kterému chlapec nemohl rozumět. Spojení těl by ho posílilo... ale Tommyho nejspíš při první bitvě zabilo. A to nešlo, Arien chtěl tentokrát na lidském světě zůstat déle, nesměl si hned zabít pána. To ho strašně rozčilovalo. Nemohl si vzít to, po čem tolik toužil. Za vzteklého vrčení tedy vstal a zmizel nahoře v knihovně.
Tommy zůstal ležet na pohovce, stále vtlačený a zalehnutý a jen těžce oddychoval. Nevěděl co dělat. Byl z toho dost zmatený.
O den později
Tommy zrovna seděl u snídaně a sledoval, jak venku prší. Poslouchal kapky deště a přemýšlel. S Arienem od té události na pohovce nepromluvil. Když ucítil v zádech jeho pohled, nedal na sobě nic znát. Už si pomalu zvykal na jeho přítomnost. Ale dnešní ráno... vzpomínal na své kamarády ve škole, jeho normální život mu chyběl. Už mu nehrozilo žádné nebezpečí, takže by možná mohl... vrátit se zpět do svého života. Už to nebude nikdy jako dřív... ale co jiného má dělat?
"Ariene? Chtěl bych se vrátit do školy."
Démon chvíli mlčel, ale nakonec přišel k Tommymu blíž, až mu skoro dýchal na krk. Chlapci až upadla palačinka nervozitou.
"Proč?"
"Protože? Já… chci dělat že mám normální život, zase se stýkat s kamarády, poslouchat učitelův výklad, dělat úkoly. Chci..."
"Vrátit čas?"
Démonův hlas zněl tiše a dokonce i laskavě. Navíc dokázal přesně vyjádřit to, nač Tommy myslel. Chlapec se otočil na démona s prosbou v očích. Vrať mi můj život, aspoň jeho část, prosím. A i když se to Arienovi příliš nepozdávalo, nakonec kývl na souhlas. Ten malý by si přece měl užívat svého života, dokud ho má. A Tommyho potřeba navrátit se zase do starých zvyků, do vyjetých kolejí, byla až skoro bolestná. Při všech těch událostech poslední dobou úplně zapomněl, že tam venku je i normální skutečný svět, do kterého ještě před deseti dny patřil.
A i když si to Tommy asi plně nepřiznal, chtěl i být na chvíli od démona dál. Tohle jejich věčné kroužení kolem sebe ho vyčerpávalo. Přejel si po kameni dlaní, už si na něj dokonce zvykl.
"Budu na tebe dohlížet." Arienova ruka se přitiskla na tu Tommyho a pohladila kámen, ale pak přejela po jeho hrudi až dolů k opasku kalhot.
Tommymu se skoro zastavil dech, ale vykroutil se... tedy si to myslel. Démon však měl rychlejší reflexy a za ruku ho přitáhl zpět a narazil na jídelní stůl. Chlapec jen vyhekl překvapením a snažil se vykroutit. Ale Arienovo sevření jeho zápěstí bylo až bolestivé.
"Pusť!"
Ale démon se k nějakému pouštění neměl, ba naopak. Přejel chlapci drze po rozkroku a sevřel. Tommy s přidušeným výkřikem nadskočil, jak ho to překvapilo. Ten démon má vážně problémy s ovládáním. Musí najít nějaké tlačítko, kterým se vypíná...
Ale dřív, než to Tommy domyslel, uslyšel ten zvuk... jako kdyby najednou byli v celém časoprostoru sami a ozvalo se rozepínání zipu. Chlapec polekaně sklonil pohled k jeho kalhotám. Rychle si k rozkroku přitiskl volnou ruku, která mu ale po chvíli byla taky zneškodněna.
Proto se uchýlil k opravdu ošklivému pohledu a snaze se mu vyškubnout. Ale když ucítil, jak si Arienova ruka hledá cestu do jeho kalhot, úplně se mu zastavil dech. Démon na něj upíral pohled černých prázdných očí a na rtech mu hrál perverzní úsměv. Po chvíli i přes chlapcovo vrtění nahmatal to, co hledal. Jeho mužství.
Když Tommy cítil to sevření, poplašeně vypískl jako raněné zvířátko. Ale Arien nehodlal přestat. Nedalo mu moc práce chlapce vyzvednout na stůl a konečně ucítit jeho úd ve svých dlouhých, štíhlých prstech. Začal si tedy hrát a přejíždět po něm.
Chlapec už byl celkem mimo, jeho oči se zastřely nepopsatelnou touhou... ani o tom vlastně nevěděl. Jen cítil tu horkost, to chvění celého těla. Cítil ten tlak na svých citlivých místech. Z posledního zbytku rozumu se zahleděl na Ariena s prosbou aby přestal, ale démon jen němě zavrtěl hlavou a jeho pohyby začaly být rychlejší.
Tommy jen kvílel a cosi nesrozumitelně mumlal mezi těžkými nádechy. Jeho tělo se po chvíli začalo svíjet v orgastických křečích, ale démon nepřestal. Nenechal ho vydechnout ani vteřinu a stále tlačil na jeho úd. Bylo to tak rychlé, tak prudké a nečekané. Jen dva záškuby a Tommy si myslel, že právě umřel. Vybuchl a viděl jen bílou mlhu a pár hvězdiček. Jeho tělo se celé třáslo a stále cítil, jak z něj démon přímo ždíme všechnu rozkoš a sperma. Bolelo to, ale chlapec to nevnímal. Jeho tělo se sesypalo na jednu malou hromádku, která se zapírala o démonovo rameno. Pak už si toho moc nepamatoval.
Jen ještě nějaké dotyky... pak chlad a najednou teplo... když otevřel pomalu oči všiml si, že sedí opřený ve vaně, jen těžce zamžoural, ale nebyl schopný pohybu. Jeho tělo odmítalo poslouchat. Ale stále cítil ten pocit blaha a uvolnění. Co to s ním ten démon provedl?
Pomalu se tedy vysoukal z vany a koukal kolem. Nakonec se oblékl a ještě trochu připitomělý si zalezl do své postele.
K ránu, když jeho mysl bloudila v krajině snů se mu konečně začalo vyjasňovat, viděl démona... jak mu strká ruku do kalhot... ty doteky, stále je cítil a rozpalovaly ho, až si ze sna tiše zasténal. Pak ale přišlo ošklivé probuzení. Arien z něho krutě stáhnul deku a vzbudil ho. Tommy ještě se zalepenýma očima na démona vzhlédl, jeho výraz byl vražedný, nesnášel buzení. Ale Arienův úsměv napovídal, že něco má zalubem.
"Co tak koukáš?"
Místo odpovědi démon sjel pohledem do Tommyho klína, kde se jeho pyžamo podezřele dmulo v místech rozkroku.
Chlapec zrudnul a rychle si začal deku znovu tahat zpět. Taková ostuda... ale co to se prostě stává, no... Démon z toho měl ale velkou legraci. A když Tommyho nedokázal vyhnat z postele po dobrém... nasomroval se mu do postele pod peřinu. Chlapec to samozřejmě ucítil a začal se posouvat ke kraji. Pozorovateli by to připadalo jako scéna z komediálního filmu. Tommy se čím dál víc odsouval, Arien pobaven na nejvyšší míru, se zase přisouval, až chlapce dočista z postele vyšťouchal. Tommy se v marné snaze držet od démona dál sesunul z postele a zůstal sedět na zemi s nakvašeným výrazem.
"No fajn... jsem vzhůru."
"Právě včas... přijdeš pozdě do školy."
"Jasně, mami..."
Stejně Tommy neměl nic nachystaného. Půjde až zítra. Ale když sešel dolů do předsíně, viděl tam svůj školní batoh. Jen vykulil oči a čelist mu poklesla k zemi. Byl donucen se obléct, dostal do rukou svačinu, která vypadala spíš jako oběd pro pět lidí a byl vystrčen z domu. Vše než stačil mrknout. Jen stál a hleděl na zavřené dveře. To je zlej sen.
Takže Tommymu nezbylo nic jiného než se vydat do školy. Nevěděl, co ho tam čeká, ani jak ona něj budou reagovat ostatní... nevěděl ani, jak se má tvářit... vše bylo najednou jiné.
Kamarádi ho přivítali s velkou slávou, dokonce i učitelé byli zvláštně milí a hodní...
"A jak se máš, Tommy? Jsi v pořádku? A s kýmpak teď žiješ? A neschází ti nic?"
Stále stejné otázky. Ale byl rád, že mu už učitelé přestali kondolovat za dědečka. Při každé Upřímné soustrasti si vybavil jeho smrt a znovu se cítil tak bezmocný.
Ale brzo se zapojil do obvyklého dění, z čehož měl radost. Vyslechl si všechny drby, kdo s kým a kde a co... kamarádi mu poreferovali o nových hrách, které jsou na pultu, ale Tommy jen vrtěl hlavou, viděl dost akce i krve. Po vyučování se sešli na střeše a pracovali zase na svém komixu. Pit i Fredy se snažili, seč mohli Tommyho mysl odvést od všeho špatného. A chlapec byl za to nesmírně vděčný. I když se mu problémy kamarádů teď v novém světle událostí zdály trochu malicherné, přece jen se usmíval. Ani si neuvědomili a pomalu se setmělo.
"Sakra to už je tolik? Matka mě zabije."
"Jo, taky musím domů."
Pit se zrovna nakláněl ze zábradlí, když dole uviděl tu postavu vyjít z ničeho nic ze stínů, jako kdyby se tam najednou zjevila. Prudce couvnul.
"Co je?"
"Někdo tam je..."
Tommy opatrně vykoukl a zašklebil se, tak on pro něj bude chodit i do školy? To ale už není vtipný.
"V pohodě... to je moje ochranka."
Kamarádi se tomu rozesmáli a vydali se tedy dolů ze střechy. Když zahlédli Ariena opírajícího se ve své majestátnosti o zeď, skoro se báli kolem něj projít.
Pak se s Tommym rozloučili a slíbili si, že se uvidí zítra. Tommy váhal, ale nakonec kývl na souhlas, pak se zahleděl na démona.
"Je pozdě."
"No jasně... dáš mi domácí vězení?"
Chlapec ale ušel jen pár kroků a ucítil ostré pálení na prsou. Rychle si rozepnul mikinu a viděl, že kámen svítí. Co se to zase děje? Pak se otočil na démona, který byl také napjatý a sledoval každý pohyb větru.
"Co... co to je?"
Arien ho cítil... démon, nebyl tak blízko, přesto... je někdo sledoval. Rychle vzal Tommyho i přes protesty do náruče a roztáhl křídla, pak se vznesl na noční oblohu a pátral zrakem po střechách kolem. Ale nezahlédl nic. Tedy se vydal zpět k domu.
.......
Ze stínu střechy vyšla mladá dívka a dívala se za odlétajícím démonem. Fialová mašle ve vlasech jí vlála ve větru.
"To je on..."
Tichý šepot... pak jen kývla a za zády se jí vynořil statný muž, vyzvedl si ji na rameno a seskočil s ní ze střechy.
Žádné komentáře:
Okomentovat