Kapitola 17

Proč jen neměl odvahu mě zabít? Po tom co jsem mu udělal? Proč to nechtěl chápat? Měl jsem na něj vztek. Obrovský vztek, jenž ve mě bublal. Pomalu jsem se svlékl a vystavil tak na odiv mé dokonalé tělo, které hyzdily jen rány od Siriona útoku.
Nijak mě neomezovaly. Nějak jsem věděl že do hodiny po nich nebude ani stopy. Přeci jen měl ten stařec pravdu. Josedor mi dal dar, který jsem sice nechtěl, ale proč bych ho nemohl využít ve svůj prospěch. Rychlejší léčení poranění mi naprosto vyhovovalo.
Se vztekem do mě totiž proudila i obrovská touha. Touha po tom si vzít znovu Siriona. Cítil jsem vzrušení jež pulzovalo mým údem. Cítil jsem jeho pohled, ale nedokázal jsem vyčíst jeho pocity. Momentálně mě ani nezajímaly.

Nechápal jsem proč zaváhal. Mohl mě zastavit. Další šanci už nedostane, copak to neví?
I přes roubík jsem se mu vrhnul na rty a kradl si polibky. Bylo to sice nepohodlné, ale mě to nijak nevadilo. Třel jsem svůj úd o ten jeho, abych vykouzlil Sirionovi trochu touhy a velikosti.
"Jsi hlupák. Měl jsi to dokončit". Nevěděl jsem co mě žene dopředu. Věděl jsem že mu musím ublížit natolik, aby mě nenáviděl. Vím že to teď asi nechápe ale časem...pochopí proč jsem tohle všechno udělal. I když jsem jeho tělo miloval a přinášelo mi obrovskou rozkoš už dávno to nebyla ta touha jako na počátku. Možná měl tenkrát pravdu. Svou trofej jsem získal a už pro mě Sirion nic neznamenal. Nebo jsem si to jen namlouval?
Začal jsem si s jeho tělem pohrávat a klouzat po jeho hrudi jazykem. Vyloudím z tebe sténání. Jemně jsem okusoval jeho bradavky a cítil jsem jak se jeho tělo třese potlačovaným vzrušením. I přes to všechno co jsem mu způsobil na mě jeho tělo stále reagovalo pozitivně. Svým touhám neporučíš. Když jsem sevřel v ústech jeho chloubu, jenž se ke mně tyčila, uslyšel jsem jemné zaskučení. Ten zvuk se mi velice líbil. Proto jsem dělal vše pro to aby se z jeho úst ozval znovu. Vsadím se že kdyby jsi neměl roubík dočkal bych se opravdu vzrušujících zvuků. Dlouho jsem si pohrával a měnil tempo své ruky, kterou jsem si v jeho klíně pomáhal. Vždy jsem ho přivedl až k vrcholu a rázem hned přestal a začal se věnovat jeho jemné kůži varlat, či vnitřní straně stehen. Miloval jsem tuhle hru. Chtěl jsem aby se mu to tentokrát aspoň trochu líbilo. Aby nezapomněl.
Sál jsem jeho úd vší silou a drtil jeho varlata. Pokusil jsem se do něj i vniknout prstem, ale odpovědí mi byla jen nepříjemné křečovité sevření jeho zadečku. Bál se že mu znovu ublížím. Nakonec se mi povedlo zkušenými pohyby dovést Siriona k vrcholu a cítil jsem explozi jeho semene. Jeho tělo se třáslo tou bouřlivou reakcí. Dal jsem mu chvilku času, aby to rozdýchal. Cítil jsem jeho opojnou chuť. Klouzal jsem jazykem a slízával všechny stopy jeho výbuchu, až se mi zachtělo konečně pokročit dál. Otočil jsem ho prudce na břicho a slyšel jak bolestně zaúpěl, když jsem přimáčkl jeho ještě ztopořený úd k matraci postele.

Chtěl jsem si ještě chvíli hrát, než to všechno ukončím. Okusoval jsem mu chtivě krk a rukou hnětl jeho pozadí. Snažil jsem se aby se trochu uvolnil, ale marně. Jakmile jsem umístil prsty k jeho otvoru znovu mě odmítl. Stále asi cítil bolest od mého předchozího vnikání. Ale to nebylo podstatné. Když jsem něco chtěl, věděl jsem jak si to vzít i přes majitelův odpor. Sehnul jsem se k jeho otvůrku a začal ho obezřetně olizovat a masírovat. Po chvilce to opravdu neslo výsledky a Sirion už nebyl tak křečovitý. Přistoupil jsem tedy k dalšímu kroku a snažil se do něj vniknout dvěma prsty. Tentokrát jsem cítil jak mě do sebe přijal a já tak mohl vniknout hodně hluboko. Líbilo se mi to. A bylo jasné že Sirionovi se to také líbilo. Jeho zrychlený dech a tlukot jeho srdce mi to prozradili. Snažil se sice své vzdychy utišit, ale neúspěšně. Když jsem se v jeho útrobách konečně dotkl toho nejcitlivějšího místa uslyšel jsem ostrý výkřik. Proto jsem v stimulaci tohoto místa chvilku pokračoval, jen v malých dávkách. Věděl jsem jak tohle dokáže být příjemné a opojné, když se to provádí s citem. Nakonec se mi ho povedlo dostatečně roztáhnout aby mě do sebe přijal bez problémů. Když jsem nořil svůj úd do jeho úzkých útrob, přepadl mě zvláštní slastný pocit. Horkost jenž se ve mě rozlévala. Jemně jsem se protlačil kam až to šlo a začal jsem se proti němu slabě pohybovat. Jeho pozadí mi po chvíli vyšlo samo vstříc, což mě velice překvapilo a potěšilo. Byl dobrý nápad mu nechat volnou aspoň tuhle část těla.

Když jsem své tempo začal zrychlovat Sirionovo tělo pode mnou přímo sálalo obrovským chtíčem a žárem. A pak že se ledový čaroděj nedokáže rozpálit. Jen jsem se tomu rozesmál a bral si jeho tělo prudce. Nořil jsem se hluboko, abych vzápětí skoro celý vyklouzl. Měl jsem rád tuhle techniku milování. Nakonec se mi přeci povedlo dosáhnout vrcholu a prudce jsem do Siriona vyvrcholil. Chvíli jsem v něm ještě zůstal uvězněný a užíval si tu blízkost a chuť jeho kůže.
Nakonec jsem přeci jen nechal jeho tělo prázdné jen přeplněné mým semenem. Líbilo se mi se dívat jak mu má blahodárná šťáva stéká po stehnech. Vzrušovalo mě to.

Dopřál jsem si chvilku odpočinku. Stulil jsem se k Sirionovu tělu a nevím ani jak se mi podařilo usnout. Bylo to po dlouhé době, kdy mě spánek z ničeho nic přepadl a vtáhl do své říše. Moje spoutávací kouzlo bylo silné a tak by mělo vydržet i když ho nebudu svou vůlí udržovat pár hodin. Cítil jsem se tak unavený, jako kdyby ze mě něco vysávalo život. Bylo to nepříjemné. Ale lidské teplo vedle mě mi dávalo pocit bezpečí. Doufal jsem že dnes se sny znovu neobjeví, ale mýlil jsem se. Propadal jsem se hlouběji do temnoty. Cítil jsem jak mě cosi slizkého svírá a drtí. Chtěl jsem se vyprostit ale nešlo to. Slyšel jsem ten hlas, který ke mě promlouval. V první chvíli jsem nechápal co mi chce říct. Neposlouchal jsem. Ale když jsem konečně pochopil význam toho prokletí, toho co mi ten hlas našeptával zděsil jsem se. Nasaren? Proč? Proč se tam mám vrátit? Byl jsem vyděděn, nemohu zpět.
Čarodějové? Ano rada starších je oslabena, ale proč? Proč se mě na tohle ptá? Zabít?
Ale koho? Ne, to nemůžu, to přeci, nemožné...! Nech mě jít!
Bylo marné bojovat. Věděl jsem co mi naznačuje, ale nechtěl jsem to slyšet. Zavládne chaos.
Ale to on právě chtěl. A já byl jeho nástroj. Mnoho věcí jsem pochopil. Proto Lodar a černá magie. Předpokládal to, to že se nám ho povede zabít. To že z něj černá magie pronikne i do mě. Nebo snad chtěl Siriona? Ano, chtěl ho, ale přes jeho obranu se nedokázal dostat. Proto zvolil tu horší ale snadnější možnost, mě. Ohnivý čarodějové jsou pro to vhodní, ale nedokáží tuto moc udržet dlouho.
Využil mě. Věděl že mu nebudu odporovat. Přeci jen našel způsob jak mě ovládnout. Když se mu to nepovedlo s Gauronem. Jak domýšlivé od démona.

Vzbudil jsem se prudkým posazením. Byl jsem zpocenější než po dvoudenních orgiích. Můj dech se úžil strachy z toho snu. Z toho co po mě démon chce. Řekl že když jeho přání vyplním opustí mě. Ale já mu samozřejmě nevěřil a on to věděl. Zabije mě tak jako tak. Nebo se zničím sám když budu černou magii používat. To není zrovna konec, který jsem si představoval.
Cítil jsem jak se mi třesou ruce. A také jsem na sobě cítil ten uklidňující pohled. Sirion mě sledoval bedlivým pohledem. Povedlo se mu nějakým záhadným způsobem stáhnout si roubík a teď mu vysel kolem krku. Nepromluvil na mě. Jen se díval. Věděl že se kouzlem nedovede osvobodit, ale mohl mě klidně uřknout, či mi způsobit bolest tak jako já jemu.
Zůstali jsme tak jen na sebe koukat. To ticho bylo nebezpečné a ve vzduchu se vznášelo mnoho nevyřčených odpovědí na stovky otázek. Ale také se tam vznášelo nebezpečí, tíživé a velké.
Prosil jsem ho pohledem aby něco řekl. Aby mě proklel, křičel na mě či cokoliv jiného by uznal za vhodné. Ale on dál jen mlčel a jeho oči bylo tolik zvláštní. Nerozuměl jsem co se mi snaží naznačit. Byl jsem z něj zmatený a to jsem nenáviděl.
"Budeme se muset rozloučit Sirione. Rozloučit se navždy".
Neodpověděl. Čekal jsem snad radost či smutek? Čekal jsem nějaký cit? Hloupost. Asi jsem vážně změkl co jsem s ním. Jen jsem se tomu tichu vysmál.
"Vrátím se do Nasarenu". Netušil jsem proč mu to říkám. Možná jsem toužil po tom aby mě zastavil. Aby to nedovolil. Zabiju každého kdo se mi postaví do cesty. Věděl jsem to. Tohle je konec šťastných dní plných rozkoše. Nutí mě abych šel a já musím.

Jeho pohled se ode mě odvrátil. Věděl že jsem ten boj vzdal. Prohrál souboj s démonem o mou duši. Byl snad zklamaný? Proč? To já jsem ten co se stal nádobou. V tu chvíli ve mě nabublala stará nenávist. Měl jsi to být ty ne já. Tušil jsem že jediný Sirion mě může zastavit a zabít mě. Tak to mělo být, byl to osud. Ale pokud bude pořád váhat, nikdy nebude mít dost odvahy to udělat, tak jako předtím, kdy své dílo nedokončil. Nechtěl jsem aby se to kdy opakovalo. Protože když ty nezabiješ mě, bude to naopak. Nechci ti vzít život.
Proto jsem dokázal přijít jen na jediný způsob jak ho donutit mě zabít. Donutit ho aby mě nenáviděl. Do budoucna až se střetneme budeš v sobě nosit jen touhu po mé smrti. To tě posílí a už příště nezaváháš. Ano, tak to bude správné.
Uchopil jsem poslední ledový rampouch který jsem si ponechal jako suvenýr. Byl tvrdý jako ocel a stříbrný.
"Snad to jednou pochopíš a odpustíš mi".

Viděl jsem jak po mě Sirion střelil překvapivým pohledem, ale než stačil cokoliv říct uhodil jsem ho tvrdě do hlavy, takže zůstal v bezvědomí. Odebral jsem mu znovu dar řeči a přivázal ho k posteli nejdřív pevnými koženými pouty a poté jsem použil jen jednoduché svazovací kouzlo. Odblokoval jsem mu celé jeho tělo. Cit ve všech partiích aby se mohl pohybovat. Jen jsem přeci stále blokoval jeho schopnosti. Ten čas přijde, ale ne teď.
Počkal jsem až přijde zase k sobě. Chtěl jsem aby to cítil. Tu bolest a ponížení, jenž mu způsobím. Protože jen tohle bude živit jeho nenávist. Vzpomínka na mě. Jak směšné mi to v tu chvíli přišlo. Ale nedokázal jsem se tomu smát.
Když jsem cítil jak se začíná probouzet byl jsem připraven. Byl asi překvapený svou nenadálou pohyblivostí. Pokoušel se z pout vykroutit. Věděl snad že tohle už nebude hra? Naposled jsem si užíval tepla jeho těla, doteku jeho kůže. Tolik opojná, tolik mi tohle tělo toho dalo. Cítil jsem jak se jeho svaly napínají pod mými doteky. Když jsem pak sjel k jeho hýždím prudce ucuknul. Už to nelze vzít zpět. Nijak jsem se ho nesnažil vzrušit. Nesnažil jsem se aby jeho tělo spolupracovalo či na mě reagovalo. Tentokrát to bude hodně bolet Sirione.
Bez otálení jsem roztáhl jeho nohy od sebe. Sice se mi v tom všemožně snažil zabránit a chtěl mě ze sebe sklepat, ale bylo to neúčinné. Naposledy jsem mu věnoval polibek na šíji, než jsem do něj vší silou vtlačil dva prsty. Prohnul se jako struna a já viděl jak si kouše do krve rty.
Snažil se svírat prsty v pěst, ale uvolnit se nedokázal. Věděl jsem to. Proto jsem zanechal mé marné snahy. Pohrával jsem si v ruce s tím ledovým stříbrným rampouchem. Třpytil se jako nejjemnější křišťál. Neváhal jsem a udělal jsem to. ...

Zatlačil jsem špičkou rampouchu na jeho otvor a začal ho hrubě i přes jeho odpor tlačit dovnitř. Byl ale příliš velký. Viděl jsem jak stroužky krve barví rampouch do růžového nádechu. Nepřestal jsem. Věděl jsem že křičí, bolestí. Ale z jeho hrdla se nevydral ani hlásek. Nemohl. Když jsem rampouch dostal do jeho těla a tím ho až nepřirozeně krutě roztáhnul, jeho tělo ochablo a omdlel. Přestal jsem. V bezvědomí má snaha byla k ničemu. Donesl jsem si váček s ostrým kořením, které jsem získal kdysi dávno v jižním království. Občas jsem ho používal když mi nějaký otrok při aktu omdlel a já tak nemohl dokončit co jsem začal. Proto jsem váček otevřel a přitiskl ho Sirionovi k nosu. Brzy se začal probouzet. Chci tě při smyslech. Aby jsi si pamatoval každý můj pohyb.
Když už byl plně při vědomí prudce jsem pohnul v jeho útrobách rampouchem. Jeho tělo se bolestně roztřáslo. Dál jsem jim otáčel a sem tam ho povytáhl a znovu zasunul. S každým pohybem jsem jeho tělo zraňoval víc a víc. Rány na těle se zhojí za pár dní. Ale rány na duši se jen tak nezahojí. I když jsem ho minulé dny držel pod svým znehybňovacím kouzlem, vždy jsem mu dovolil ponechat si aspoň nějakou hrdost a staral jsem se aby to co jsem s ním prováděl mělo odezvu. Abych vzrušil a přivedl k uspokojení i jeho. Neměl jsem rád jednostranný akt milování. Ale tentokrát to bylo jiné. Chtěl jsem ho úmyslně poranit a sebrat mu vše. Musel jsem.
Věděl jsem že jeho pýcha a hrdost utrpí tímto velikou otevřenou ránu, která bude zet nenávistí ke mě. To byl účel všeho. Jednoho dne dostaneš svou pomstu a satisfakci.
Jednoho dne to budeš právě ty, kdo vezme můj život z tohoto světa. Ale nesmíš znovu zaváhat. Budeš si pamatovat to pokoření a bolest a to tě přiměje dokončit co začneš.
Viděl jsem jak se mu po tváři skutálela jediná slza bolesti. Jeho tvář byla stažena nechutí a bolestí.
Po asi půl hodině drastického mučení a zraňování jeho vnitřních útrob jsem přestal. Vytáhl jsem zkrvavený rampouch ven a roztříštil ho v dlani. Sirionovo tělo znovu ochablo. Nechtěl jsem ho znovu budit ale musel jsem. Bolest je přechodná věc Sirione. Tvá krev mi nepřináší uspokojení ale utrpení. Tak rád bych ti to řekl. Ale to nejde příteli.

Oblékl jsem se a nechal ho přeci jen chvilku vydechnout. Zbývalo mi poslední sbohem.
Když jsem viděl že se ke mě zvedl jeho žalostný pohled, mé vnitřnosti se sevřely. Přeci jen jsem nebyl tak bezcitný jak si možná v tuto chvíli myslel. Ale nemohl jsem mu ukázat svou slabost, tohle vše by potom ztratilo smysl. Proto jsem na něj seslal okleštěné spoutávací kouzlo. Schválně jsem ho začal dusit a povolal na jeho tělo křeče. Věděl jsem co dokážu způsobit, díky tomu že jsem toto kouzlo zkoušel na jiném čaroději. Nechal jsem ho svíjet se jako klubko hadů.
"Svazovací kouzlo tě udrží dva dny. Pak pomine a budeš volný".
Sebral jsem si svůj plášť, ale nedokázal jsem jen tak odejít. Dva dny mi bude trvat než se dostanu do Nasarenu když pojedu bez přestávky. I po dvou dnech asi nebudeš moct chodit, takže mi to dá více času učinit to co musím. A pak? Pak už to záleží jen na tobě Sirione jestli se mě rozhodneš vyhledat a pomstít se. Budu ti k dispozici.
Další křeče zachvátili jeho krásné zohavené tělo krví. Bolest tě posílí, pamatuj na to ledový čaroději.
Odešel jsem a nechal ho napospas svému osudu. Naše cesty se tady rozdělují. Ale znovu se setkáme.