Kapitola 17

Pak už náš vztah, byť stále utajeně, pokračoval bez problémů. I když se rodiče velmi divili proč zůstávám tak často poškole.
S Markem jsme si vždy zašly na zmrzlinu či něco k jídlu. Nebo jsme jely k němu domů a tam si hrály na doktora. Naši věděli že většinu času trávím se svým přítelem, i když se na to netvářili moc nadšeně, nijak mi nebránili. Až na to že mamka mi stále připomínala že ho chtějí poznat. Proto jsem se rozhodl po zralé úvaze to Markovi navrhnout. Klepaly se mi kolena strachy. U oběda jsem to celé promýšlel až mi vystydla bramborová kaše a Simča po mě už týden loudila nějakou povídku, kterou jsem samozřejmě neměl.
No vlastně měl, ale nebyla zrovna vhodná pro Simonku. V posledních dnes jsem si večery krátil stále psaním svých ubohých povídek. Ovšem jako hlavní hrdiny jsem měl mě jako studenta jednoho gymnázia a jeho učitele...já vím, trapné. Ale co se dalo dělat. Někde jsem si svoji fantasii a neukojenou touhu musel vybít.

Poslední hodinu s Markem jsem skoro nevnímal. Já měl jiné starosti, mnohem důležitější než nějaký realismus...Marek a jeho vestička...ach to by byl námět na erotický film. Vážně vypadal strašně elegantně a já na něm mohl oči nechat. Ta jeho nedbalá elegance dostávala do kolen většinu z mladých žaček našeho gymplu. Oh jen kdyby ty kozy věděly ....
I když nejsem zastáncem kravat a ta Markova dnešní mě značně iritovala. Při vysvětlování co je to realismus a kde a kdy vznikl si mého upřeného pohledl povšimnul a usmál se. Bylo to tak nepatřičné. Ale naštěstí všichni si dělali zápisky a nevnímali nic než jeho sexy hlas. Všichni...tedy kromě mě.
Když jsem si na konci hodiny uvědomil, že zase nemám ani čárku zhroutil jsem se na lavici. To není fér, jak se má člověk soustředit na látku, když musí pořád myslet jak krasnej zadek má jeho učitel. Všichni se pomalu balili a utíkali do šaten a domů. Jen já se neměl k tomu zvednout se z lavice.
Simča dnes po obědě odešla k zubaři, zůstal jsem ve třídě tedy sám.
"Pane profesore...já myslím že potřebuju doučování".

Marka to jak se zdá pobavilo, zavřel dveře do třídy a rychle se přesunul ke mně, aby si ukradl chtivý polibek a provrtal se jazykem do mých úst. Ano...tohle jsem potřeboval celý den. Tohle mi chybělo. Přitáhl jsem si ho za tu zpropadenou kravatu blíž a chvíli jsme se od sebe nedokázali odtrhnout.
Pak mi Marek ukradl můj sešit a zhodnotil mé zápisky. Musel jsem nechtíc rudnout studem.
"No to vidím mladíku. Jak se zdá literatura je pro vás španělská vesnice. Asi vás budu nucen nechat zase po škole a poskytnout vám mé zápisky. Přece nechceme aby vás od maturity vyhodili hm"?
"Tak vy mi poskytnete jen svoje zápisky"?
Schválně jsme si takhle hráli. "Jistěže. A také svůj osobní výklad, co takhle dnes večer"?
"Věřím že ve vašem podání ten realismus bude...ehm velmi reálný".
Chytil mě za paži a vytáhl z poza lavice, aby si mě k sobě mohl přitisknout a začít mě hladit. Přivíral jsem oči jak mi byly jeho něžnosti příjemné.
"Velmi reálný...".
"Počkej....já chtěl jsem s tebou o něčem důležitém mluvit, můžeš mě chvilku poslouchat, no ták slyšíš"?
Jak se zdálo Marek byl momentálně zaujat mými knoflíčky od košile.
"Ne počkej tam...tam ne...Marku"!
Vážně se s ním nedalo rozumě mluvit.
"Myslím to vážně tak...přestaň na chvíli než zapomenu co jsem chtěl".
Povedlo se mi tu jeho pouť do mých spodků zastavit zavčasu, pak už bych byl schopný vidět jen hvězdičky. Rychle jsem se snažil popadnout dech.

"No víš jde o to že...no já...naši chtějí...".
Nedokázal jsem to vykoktat. "Pomalu ano? Tvorba vět se brala někde ve třetí třídě Adámku".
"Naši by moc rádi poznali mého přítele. Jsi pozvaný na oběd".
A bylo to venku. Marek na mě podezřívavě hleděl a asi nevěděl co si o tom myslet. Snažil jsem se být celkem neviditelný. Ale Marek se hlasitě rozesmál a přitiskl se zpátky ke mně.
"Vaši vědí že tě učím"?
"Ne...nevědí a myslím že no ani to vědět radši nemusí".
"Chápu, no pokud je to tak, asi budu muset pozvání přijmout a udělat dobrý dojem, aby mi tě půjčovali častěji".
"Takže to znamená že přijdeš"?
"Hm přijdu, tedy pokud budeš hodný chlapec a budeš se hezky učit".
"Nenávidím tě".
Další smích se ozýval z naší třídy až se uklízečka na chodbě jistě musela divit co že to děje.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Doma jsem tu radostnou zprávu oznámil celkem suše. Mamka zamrzla u mytí nádobí a táta jen pokýval hlavou. Hned jsem byl podroben otázkám co můj přítel rád jí. Takové těžké otázky mi dávat. Jen vím že nemá rád koprovku a že je na sladký. Mamka začala uvažovat a mě po chvíli ignorovala a jen si brblala pro sebe něco o koláči.
Zmizel jsem do pokoje s tím že se musím učit, když mi začal po posteli poskakovat mobil. Vrhnul jsem se k němu a dobře věděl kdo volá. Jeho sametový hlas mě rozechvíval až do konečků prstů.

"Copak dělá můj malý studentík"?
"Učí se samozřejmě".
"Ale snad ne dějiny"?
"Jak to víš ty zrádný pse"?
Jeho zvučný smích uměl s mým tělem divy.
"Kdyby jsi byl k něčemu tak mi práskneš otázky, abych se nemusel biflovat půl sešitu".
"Ale to by byl podvod přeci a to se nesmí".
"Sexuálně obtěžovat studenty se taky nesmí no ne"?
"To je snad výhružka? Ty nějak vystrkuješ drápky".
"To je holý fakt pane profesore. A navíc máš kabinet s Holou, mohl by jsi třeba jen tak nenápadně nahlédnout do otázek...no ták".
"Nemohl, proč bych to dělal"?
"No třeba proto aby tvůj oblíbený studentík nerupnul"?
"Mizerný důvod opravdu, rupneš stejně. Domluvím ti doučování chceš"?
"Chraň bůh, stačíš mi ty".
Další salva smíchu. No jen počkej však tebe smích zítra přejde jako že se Adam jmenuju.
"Aby jsi viděl že jsem opravdu zlej hoch, tak mám překvapení".
"Jaképak? Zabalíš se mi do mašle a zazvoníš u mých dveří? To bych si dal hned líbit".
"Myslíš ty vůbec na něco jiného než na sex"?
"Hm...ehm...no...ne"?
Nebudu vám vysvětlovat že tato otázka byla vcelku zbytečná, odpověď jsem znal předem. "Tak začni Marečku, zítra tě očekáváme u rodinného oběda kde se od tebe bude čekat konverzace na úrovni".

Na druhém konci telefonu bylo ticho. Probůh snad to s ním nešvihlo, už taky není nejmladší, asi bych ho neměl tak šokovat. Ale věděl o tom přece.
"Těším se".
"Kecáš".
"Oh, mám ve třídě jasnovidce, budu slavný".
Schválně jsem mu to zavěsil. Je mi to jasný. Kdo by se taky těšil. Já trnu hrůzou už teď. Snad se bude chovat slušně. Ale tak nějak jsem věřil že když použije svůj šarm tak mojí mamku si omotá kolem prstu. Horší to bude s otcem.

Druhý den ve škole jsem pořád nervózně posedával až do konce vyučování. Pak jsem se rozeběhl do Markova kabinetu, ale k mé smůle nebyl sám. Nejen že tam byla i učitelka dějin ale navíc přezkušovala nějakou holku ze třeťáku, která místo toho aby se soustředila na nějakou historii sovětského svazu či něčeho podobného, hltala Marka očima. Mého Marka! V tu chvíli jsem měl chuť ji prohodit dveřmi. Marek ke mě vzhlédl a chvíli jsme se na sebe dívaly. Asi nečekal že přiběhnu tak brzo a musel vymyslet výmluvu.
"No jistě pan Sehl, už máte nástěnku hotovu"?

"Nástěnku"?
No moment nástěnku dělají holky z béčka pokud se nepletu. A pak mi to došlo. "No jistě už...už je to".
Marek se začal usmívat a zvedl se od svého stolu, pobral si věci a rozloučil se s kolegyní.
"Tak mi ukažte ten váš mizerný výtvor".
Venku jsem se musel rozesmát když mě Marek nenápadně strkal do auta.
"Snad nepřijedeme pozdě".
"Jen klid je čas, ale příště si musíme vymyslet nějaké smluvené heslo, tohle vypadalo divně".
Marek místo odpovědi raději začal ochutnávat moje rty a já se k němu přitiskl, snažil jsem se ho dotýkat co nejvíc.
"Počkej...řadící páka...tlačí mě...tam...".
"To není řadící páka".

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nevím jak se mi povedlo Marka přesvědčit, aby svoji řadící páku uklidnil. Ale dost jsem se u toho zpotil. Tohle začíná být celkem problém.
Nakonec jsme přeci jen přijely pozdě. Marek mě proklínal, protože chtěl udělat dobrý dojem a já jsem mu to zkazil. Copak já za to můžu že se na mě v autě vrhnul jako rozběsněný bejk?

Markovi se moc líbil náš výtah. Netušil jsem proč ho tohle zařízení tak fascinuje. Ale došlo mi to celkem brzy. Poučení pro příště, těsné a uzavřené prostory jsou velice nebezpečné. A navíc je dnes Marek při chuti a jen těžko jsem ho odbýval. Nahoru jsme vyjely udýchaní z divokých polibků a rozcuchaní. Rychle jsme se upravily a já otevřel naše dveře a pozval Marka dál s jasným gestem, aby se choval jako lidská bytost. Nasadil ten svůj svůdný úsměv, což mě děsilo.
Ale nakonec to nedopadlo tak zle. Marek galantně políbil mamce ruku a ta se tomu začal smát. Rozhodně udělal skvělý první dojem. Táta byl trochu rezervovaný, ale ruku mu podal. Takže katastrofy jsou snad zažehnány.
Usadily jsme se u stolu a dělaly na sebe grimasy jako pětileté děti, než nás mamka pokárala a Markovi nabídla kávu. Vše probíhalo dobře, mezi našima a Markem se rozhořel pozitivní rozhovor a já se jen usmíval. Překonalo to mé očekávání. Zdálo se že se jim marek líbí. Tedy do doby....
"Četla jsem vaši knihu pane Kajere, Adam mi ji půjčil".
Nastalo ticho. A je to tady. Nevědomky jsem se trochu nakrčil. Marek ale nedal na sobě nic znát a jen se usmíval.
"Líbila se vám"?
"Popravdě...nevím co si mám o tom myslet".
"Nic špatného mami, vždyť jsem ti to přece vysvětloval".

"To je v pořádku Adame. Tvá matka má pravdu. Můj spisovatelský žánr je poměrně těžko stravitelný pro českého čtenáře. Proto většina mých knih míří do Německa a Ameriky".
"Jen mě to trochu vyděsilo, ale nevidím na tom nic špatného, opravdu".
"To mě těší, i když vás mohu uklidnit, má spisovatelská dráha si dává dlouhý odpočinek".
"Opravdu"?
Matka pohlédla na mě s výrazem zase nic nevím a strčila mi pod nos kus koláče. Proč mi připadal najednou tak hořký? Jen jsem se v něm nimral.
"A co tedy momentálně děláte pane Kajere"?
Proboha to znělo jako kdyby se máma ptala s čích peněz žije, takový trapas. Zatnul jsem zuby a po Markovi hodil omluvný pohled. Zdálo se že i jemu začíná být poměrně horko.
"Momentálně učím literaturu na gymnáziu".
Umřít...chci umřít. Začal jsem sjíždět po židličce níž a snažil se být neviditelný. Kopnul jsem toho hňupa do holeně, aby radši mlčel.
Bezvýsledně. Začal mamce vykládat jak ho učení velmi baví, že ho to naplňuje když předává své vědomosti. Naštěstí nezmínil na kterém gymnáziu učí a moji zlatou maminku naštěstí nenapadlo se na to zeptat, protože jinak by ho hnala smetákem z bytu.
Ale zdálo se že svým profesorským místem vzbudil zájem u mého otce.
"Tak tohle se opravdu dá brát jen jako koníček, vždyť plat učitelů je příšerný".
"To sice ano, ale já si vystačím i s málem a moje rezervy jsou dobře uložené. Za mých mladých let si člověk musel vystačit i s minimem financí. Ale i přesto je tohle učitelování jen na omezenou dobu".
Otec jen pochvalně pokýval hlavou. Bylo neuvěřitelné jak uměl Marek zabrnkat na strunu rozeného ekonoma.
"Ano to je opravdu velké plus, když ve školství jsou konečně schopní lidé, kteří si jen nestěžují na své mizerné platy".

Rodinný oběd dopadl opravdu skvěle. Nestačil jsem valit oči. Marek stačil mamku poučit o balonových begoniích a otce přesvědčit do investic do pozemků. Nechápal jsem jak to dělá. Jak dokáže mít přehled o tolika věcích? Bože, kdyby naši věděli co mi dělal ve výtahu nebo v autě. Nakonec jsem si Marka ukradl pro sebe. Hned se mi nastěhoval do pokoje i přes mé protesty a smích mamky. Rozhlédl se po tom mém binci, zhodnotil ho a nakonec se rozvalil na mé posteli.
"Vaši jsou moc příjemní, nevím proč si z toho měl takový strach. Hlavu mi nakonec neukousli".
Koukal jsem na něj obdivně jako kdybych viděl přízrak. "Vykoukáš mě přece". Smál se mi. Přitáhl si mě k sobě a já se k němu posadil. Hladil mě po tváři a studoval mé rysy. Bylo mi to nadmíru příjemné. Najednou jako kdyby se to ve mě všechna ta radost rozlila. Byl to krásný pocit že je vše v pořádku.
"A teď přejdeme k plánu B".
Překvapeně jsem na Marka zamrkal. Jaký plán zase?

"Bude vašim vadit když si tě ukradnu na celý prodloužený víkend"?
Koukal jsem na něj a nic jsem nechápal. Jak to myslí? Jako celý víkend, jako spát u něj? Jako spát s ním? Mlčel jsem.
"Adame"?
"Já...já nevím". Byl jsem moc vyveden z míry abych nad dovolením mohl vůbec přemýšlet. Tři dny jen s Markem? To bude moje smrt. Ani jsem neměl sílu se ptát co chystá, bylo mi to naprosto jasné.