Kapitola 25

Semi
Semi si prohlížel to zvláštní ryšavé stvoření, které si stále drželo svůj vlčí ocas a koukalo na něj z přivřených očí. Nechápal co je to zač, jestli je také lykanem, ani proč si chtěl hrát. Jeho věk mohl jen odhadovat, na takových sotva čtrnáct let, možná i méně. Viděl jak se ryšavé uši v jeho vláskách pohnuly a každé se natočilo jiným směrem, což Semiho zaujalo, takže si také musel sáhnout, jestli i ty uši jsou pravé. Byly tak heboučké a přímo v nich cítil pulsování, takže musely být pravé. Chlapec se na něj jen usmál.
"Už nás hledají".
"Jak to víš? A kdo.."?
Ale dřív než Semi stačil dokončit všechny své otázky, chlapec si před ním stoupl na špičky a zahleděl se mu do očí.
"Možná až vyrostu budu taky takhle vysokej".
"Ehm"?
"Slíbil jsem ti že ti něco ukážu takže...".
Semi se ani nestačil nadát a chlapec se mu prudce přisál na rty. Začal ho líbat, takovým trochu neohrabaným způsobem, ale zdálo se že už to nedělá poprvé. Semi jen překvapeně zamrkal, ale když se pokusil chlapce odstrčit ucítil jak se chlapcův jazyk nějakým způsobem protlačil do jeho úst.
"N...noe...".

Obrana pak byla marná. Před očima Semimu problesklo několik vzpomínek, jako kdyby mu někdo promítal film o vlastním životě. Některé šly příliš rychle, takže viděl jen záblesk. Cítil se jako vysátý a podlomila se mu kolena. Poslední vzpomínku co zahlédl bylo to překrásné milování s Dariusem tehdy ve vlaku, pak se chlapec od něj prudce odtáhl, jako po zásahu bleskem. Semi padl na kolena, hlava ho třeštila a nechápal proč, ani co to bylo.
Naštěstí před další prohlížení myslí ho uchránil Konrád, který zrovna v tu chvíli rozrazil dveře.

"Princi ale tohle není slušné takhle zlobit hosty".
Chlapcův výraz se ale rázem změnil. Z rozverného dětského kukuče, se jeho tvář zachmuřila a hned vypadal o pět let starší. Podal Semimu ruku v přívětivém gestu.
"Omlouvám se, musel jsem vědět co všechno víte".
Semi se jen na něj zahleděl, nevěděl zda nabízenou ruku přijmout, ale nakonec tak učinil.
"Takže...je to všechno pravda...naše podezření. Sestra dělá takové věci...musíme to zastavit Konráde. Kde je ten upír"?
"Je s Lady Rise princi".
"Princi? Ty si...princ"?
Až teď se na chlapcovu tvář zase vrátil ten poťouchlý výraz a dloubl Semiho do žeber se smíchem. Nakonec mu to odkýval.

Darius
Upír zatím balancoval na hraně propasti. Věděl že Rise nemůže z ničeho přímo obvinit, neměl tolik důkazů. Většinu vyplňoval jeho šestý smysl a to co si byl schopen domyslet a poskládat dohromady. Neměl tedy nic v ruce. Navíc z vystupování té dámy jasně poznal, že si s ním hraje. Cítil že má pravdu, ale mezi tolika vlkodlaky si nemohl dovolit udělat špatný krok.
"Říká vám něco jméno pana George Belise? Doktora Belise"?
"Tak tohle už se zvrhlo ve výslech? Ne, to jméno mi nic neříká".
"A co vůdce klanu Vrangelu? Ten vám taky nic neříká"?
"Mám pocit že už jsme se setkali...když teď musím zastupovat svého otce v diplomatických záležitostech...".
Dokázala se vyvléct ze všeho jak se zdálo. A Dariusovi už docházela trpělivost.
"Už byly napadeny dva klany...dva rody. Dost bylo legrace a lhaní. Lord Reven bude jistě velmi překvapen, až mu budou předloženy všechny důkazy. A vaše smečka jistě také. Přeci jen...povolovat pokusy na vlastní "rodině" vám jen tak neprojde".
Černý vlk u nohou Rise se zvedl a naježil se. S vrčením vyrazil k Dariusovi a také ostatní muži, jenž sloužili jako ochranka, odjistili své zbraně.
"O lhaní musíte vědět hodně.... nebo jste si myslel, že jsem natolik hloupá, že si vaše pověření neprověřím? RTK vás neposlala, právě naopak, byl jste suspendován ze své funkce....jak zajímavé. Mohla bych vás nechat roztrhat jako vetřelce, jenž mě ohrožoval".
Darius rychle sáhl po své černé kataně, bylo to jen otázkou času. I když věřil že Rise to tak rychle nezjistí, jeho krytí bylo zničeno. Nemohl se ohánět oprávněním Hlídače, ani vyšetřováním. Byl tu na vlastní pěst a jako takový za něj RTK nezodpovídá.
Viděl jak po něm černý vlk skočil,. Ale stihl ho odrazit jílcem katany. Nechtěl zbytečně tasit, či prolévat lykanskou krev. Ostatní by to ucítili a už by se ven nemusel prosekat. I když vládl velkou silou, místní přesila byla příliš velká. Naštěstí i on byl zachráněn mladým indiánem.

Konrád otevřel prudce dveře do sálu. Tušil, že bude ten upír v ohrožení. Jak mu princ řekl, vědí toho příliš moc a nejsou tu vyslaní RTK. To všechno mladý princ vysál ze Semiho vzpomínek, když ho líbal. Princova schopnost byla i na lykana výjimečná, ale ještě ji neuměl plně ovládat. Musel mít s obětí těsný kontakt, aby byl schopný nahlédnout do vzpomínek či myšlenek. A polibek byl velmi těsný kontakt. Viděl že v sále už je dusná atmosféra, lykané byli nervózní a upír ve střehu v obrané pozici. Přišli přesně včas.
Kolem Konráda se prohnal mladý princ Roan, který se hned vrhnul na černého vlka s chutí mu umazlit kožich, takže mu skočil kolem krku jako malé dítě. Černý vlk si okamžitě sedl a v klidu se nechal muchalat.
"Tarasi...mazli mazli..."

Ne že by měl princ Roan takovou potřebu se mazlit s kdekým. Využíval své dětinskosti, kterou uměl perfektně zahrát a také toho, že ho všichni lykané brali spíše jako maskota či vlastní dítě, měl spoustu privilegií. Nikdo by mu nezkřivil ani chloupek na oušku. Přece jen to byla roztomilost sama. I teď využil své pozice dítěte, aby odvedl pozornost od upíra. Začal černého vlka skoro škrtit, ale ten jen útrpně držel.
I Semi byl vpuštěn do sálu a cítil jak se na něj upřel ostrý pohled zelených očí. Rise ho přímo provrtávala pohledem, aby zjistila co je zač.
"Roane to by stačilo, běž si hrát ven, mi tu máme jednání".
"Jaké jednání sestřičko? Proč si Tarase necháváš jen pro sebe, to je nefér. Potřebuje pomazlit".
"Roane"!
Ale chlapec si z jejích rozkazů nic nedělal. Jakmile zařídil aby byl Taras v klidném stavu, zahleděl se na upíra. Věděl že dokud by byl sám v místnosti, Rise by ho klidně zabila a obhájila by to kupříkladu tím, že ji upír napadl. To nehodlal dopustit. Ten upír toho ví tolik, mohl by...mu pomoct? Sám Rise nezvládne odstranit, nemá tolik věrných a ona má pod palcem Tarase, který vedl bojové jednotky. Teď toho upíra potřeboval, proto se rozhodl ho zachránit.
"Hej...ty si upír? A máš taky...špičáky"?

Darius
Zahleděl se na to podivné stvoření s ocasem a ouškama. Taky něco tak absurdního viděl poprvé. Nevěděl tedy co si o tom myslet. Ale jak zaslechl jeho jméno, bylo mu jasné že tohle musí být nejmladší ze tří dětí krále. Takže mladé princátko...jeho vpád byl neočekávaný, jeho jednání nedávalo smysl. Proto neodpovídal, stále ve střehu.
Netušil že vše záleží na něm...

Roan si ho prohlížel jako zvědavé dítě, ale stále držel odstup. Nevěděl jak mu má dát najevo ať spolupracuje. Jedině že by mu vlezl do mysli. Ale na upíry to ještě nikdy nepraktikoval a pochyboval že by se to zdařilo. Před Rise se nesměl prozradit. Proto se otočil rychle na Semiho a v mysli mu předal zprávu, aby dal upírovi nějak najevo že to je v pořádku, že má spolupracovat.
Darius si však těhle výměn pohledů všiml a když na něj Semi, stojící stále u dveří kývl, pochopil. Nevěděl o co se to malé stvoření snaží, ale ukázal mu své špičáky.
"Huuustý, koukej sestřičko, to je opravdovej upír".
Rise však jeho nadšení nesdílela, musela se toho upíra co nejrychleji zbavit, věděl už toho moc a ohrozil by jejich plán.
"Můžu si ho nechat na hraní? Viď že jo"?
"Ne Roane. S takovými věcmi si hrát nemůžeš. Pan upír nás navíc zrovna opouští".
"Ne neopouští, chci aby byl můj host, je to poprvé co vidím opravdového upíra".
Ozvalo se nepříjemné vrčení. Rise nebyla těmito hosty přímo nadšená. Ale věděla, že když si Roan něco vezme do hlavy pak musí být po jeho. Ale nechat toho upíra s ním...
Dřív než se ale žena v křesle vzpamatovala, Roan čapl upíra za rukáv a táhl ze sálu.
"Dáme si něco dobrého...třeba sušenky. Jo Konráde sušenky rychle. Jí vůbec upíři sušenky"?

Darius byl za rukáv odtáhnut až do pokoje, vypadal jako dětský. Po zemi bylo pár dřevěných hraček, něco na kousání jako pro štěňata a spousta nepořádku. V centru pokoje se pak rozkládala obrovská postel, na kterou se chlapec rozplácl.
"To bylo teda o fous...málem si vás dala Rise k obědu".
Upír sice stále moc nechápal, ale už mu svítalo. Ten princův vpád jistě nebyl náhodný a jeho chování ho trochu vyvádělo z rovnováhy.
"Dovolte mi abych vám představil nejmladšího dědice a to prince Roana. A také se omluvil za jeho ztřeštěnost...která vám zachránila život".
Konrád se odporoučel pro sušenky, jak mu bylo přikázáno a princ osaměl s Dariusem a Semim. Chvíli si je mlčky prohlížel, než se mu znovu úsměv vytratil a sednul si trochu způsobně, nabídl jim pohodlnou pohovku.
"Má sestra není zrovna společenská, zvlášť když ji někdo šlape na kuří oko. Tady je to pro vás nebezpečné, ale pokud se budete zdržovat v mých pokojích, nic se vám nestane. Ale teď přejděme věci...vím všechno. Semi mi poskytl potřebné informace..."
Darius se na svého společníka zahleděl, ale Semi okamžitě v obraném gestu začal mávat rukama.

"Nic jsem mu neřekl přísahám on...on no to...".
Roan si upíra dál prohlížel. To co viděl v Semiho vzpomínkách mu nedávalo smysl. Nechápal to. Měli spolu poměr? Fyzický vztah? Ale vždyť to přece...nejde? On je lykan a on upír. Co je tohle za divný pár? Musí tomu také přijít na kloub, než celá tahle věc skončí.
"Mluví pravdu, přečetl jsem si jeho vzpomínky a myšlenky. Takže vím proč jste přišli i to co víte".
Darius byl překvapen. U lykanů tyhle schopnosti nebyly běžné, ale celé to stvoření na posteli vypadalo zvláštně. Ty uši a ocas, věřil že jsou opravdové. Dřív slyšel o pár jedincích, kteří zůstali někde na půl v proměně, ale nikdy to na vlastní oči neviděl. Jak se zdálo tohle princátko nebylo tak nevinné a dětské jak se prezentovalo.
"Přišli jsme najít pravdu, a myslím že vaše sestra zrovna velký kus tají".
Roan sklopil pohled ke svému ocásku. Věděl to už několik měsíců, ty divné věci co se tu děly. Hned poté co otec tak náhle onemocněl, si začal všímat že něco není v pořádku. A díky svým zvědům dokázal toho hodně zjistit. Věděl že sestra je spolčená s upíry...ale to co viděl v Semiho vzpomínkách...tomu z počátku nedokázal uvěřit. Ale vzpomínky nikdy nelžou. To že Rise asi spolupracovala na těch pokusech, že jim poskytovala lykany z jejich smečky...bylo neodpustitelné. Ale to, že nejspíš objednala vraždu Rana a jeho rodiny...to už na mladého prince bylo až moc.
"Ano...možná že váš příchod...byl osud".