Všichni věděli, do čeho jdou, všichni věděli, že mohou
zemřít a zabít tak i své pány, pokud s nimi byli spojeni tělem. Bylo to velké
riziko, které podstupovali a Tommy to věděl. Bál se o všechny a doufal, že se
mu podaří Ariena uklidnit. Plán byl snadný, dostat Černý obsidián ven z města,
někam, kde nemohl napáchat tolik škod. Jak se zdálo, nejvhodnější oblast byla
právě zamrzlé jezero Pelasin. Rozléhalo se až za městem a v okolí nebyly žádné
domy, jen lesík a volné stavební parcely.
Otec Franés spolu s Krvavým rubínem a také Manami s Divokým ametystem se
rozhodli hrát roly návnady, jejich útočná síla byla veliká, mohli snadno Ariena
vydráždit aby je následoval a přivést ho na jezero. Tommy nemohl nic dělat.
Manami se rozhodla pro boj, rozhodla se bojovat, protože nechtěla, aby další
lidé umírali. Nineva měla za úkol vytvářet štít pro chlapce, Seris zase spoutat
Ariena spolu s Fiou. A Sabrael měl chlapce chránit. Všichni měli své rozdělené
role.
"Bojím se."
"To je dobře, jen lidé, kteří se bojí smrti, mají co ztratit."
Chlapec se zahleděl na anděla, ano, on měl jen svého démona.
"Co se stane, když to nevyjde? Zabijete ho?"
"Ano, pokusíme se o to. Je mi to líto, chlapče, ale nemáme jinou možnost,
nemůžeme dovolit, aby něco tak silného se potulovalo po zemi. Vrátíme ho zpět
do pekla."
"Já zemřu?"
Sabrael však mlčel, to byla daň za sílu démona, lidská duše a tělo, jak tohle
spojení nenáviděl! Ale nedokázal lhát.
"Ano, zemřeš."
Nad městem se po chvíli objevily záblesky rudé a fialové, které se míchaly a
přeskakovaly. Útočily na samotnou temnotu a snažily se Ariena alespoň poranit.
Ale bylo to marné, jeho síla stále rostla. Ale s ní rostla i touha ničit,
zabít... a první na řadě byli ostatní démoni, pak už mu nebude stát nic v
cestě. Proto se démon obsidiánu vydal za těmi otravnými komáry, na obloze se
objevila silueta, kterou ozařoval měsíc, jenž byl zakrytý sluncem. Silueta
něčeho obrovského a děsivého. Z dáli to vypadalo jako netopýr, takový jako ve
stínovém divadle... ale čím víc se to blížilo k jezeru, tím víc Tommyho jímala
hrůza, kolem byla jen temnota, takže tu věc ani pořádně neviděl.
Tommy zacouval až k Veře, která to celé sledovala s obavami v očích. Věděla, že
to bude krutý boj, ale když démona viděla přistávat, i ona ztratila víru ve
vítězství. Všichni tu dnes zemřou...
Tommy jí rychlostí blesku vytáhl lovecký nůž, který měla připevněný v pouzdře u
pasu, než stačila zakročit.
"Tommy?"
"Na chvíli si to půjčím..." Chlapec se na ni usmál, v hlavě se
mu totiž zrodil plán a hodlal to vyzkoušet.
První zásah zaznamenala Karai, kterou temnota odmrštila až na konec jezera.
Další byl na řadě Divoký ametyst, který sice první útok odrazil, ale při druhém
mu bok prořízla ostrá síla a Manami upadla na led. Takhle to dál nešlo. Seris i
Fia se ho snažili spoutat, ale cokoliv se ho dotklo, se rozpadlo na prach. I
led pod jeho sílou praskl a drolil se.
Až tehdy ho chlapec konečně uviděl. Černý vír kolem jeho těla utichl a vytratil
se. Na ledu stálo stvoření s podivnou stavbou těla. Tommy ho vůbec nepoznal.
Dlouhým ocasem zakončeným ostrým bodcem se oháněl kolem, jeho tělo bylo mnohem
mohutnější, kůže zčernala na uhel. Špičaté uši mu čouhaly z dlouhých vlasů a
nebyly jediné, dva menší růžky také vyčuhovaly. Na sobě měl cosi připomínající
jeho zbroj. Jeho obličej byl deformovaný hněvem a silné špičáky ukázal při
každém úsměvu. Ať to bylo cokoliv, tohle stvoření už dávno nebyl Arien, jak ho
Tommy znal. I ty oči byly jiné.
Chlapec instinktivně couvnul před něčím takovým, ale archanděl mu zabránil v
dalším ústupu svým tělem.
"Nesmíš utíkat, chlapče, už není kam. Dívej se, tohle je pravá podoba
démonů, takhle vypadali, než byli uzavřeni do kamene."
A Tommy poslechl. Díval se, jak se ostatní démoni snaží... ale každého celkem
bez potíží odrazil. Díval se, jak Arien ubližuje jeho přátelům. Ne, tohle
nechtěl. Chtěl, aby to přestalo. Aby se probudil a byla to jen noční můra.
Arien by seděl u jeho postele jako tolikrát a hladil ho po vlasech...
"Pořád cítíš spojení mezi vámi, Tommy? Soustřeď se!"
Ano, chlapec ho dobře cítil a nemusel se ani tolik soustředit, jak mu radila
Nineva, která se držela za potrhanou paži.
"Už ho dlouho nezastavíme, nadělá z nás žrádlo pro psy!"
I Vera vypadala unaveně po pár minutách boje. Seris čerpal všechnu její životní
energii, aby mohl bojovat, jako ostatní démoni.
"Jen ty to můžeš zastavit, chlapče."
Tommy kývl, už věděl, co udělá... sebral veškerou odvahu a uzavřel ve svém
srdci veškerou lásku, kterou k démonovi cítil. Když to bude nutné, udělá
všechno, aby ho zastavil.
Vyrazil tedy k tomu, co dříve bývalo démonem obsidiánu.
"Hej... obludo, slyšíš mě?"
Ale Arien nijak nereagoval, zrovna drtil Klidný oceán ve své
temnotě. Tommyho to rozčílilo. Ale uměl si sjednat pozornost. Vytáhl si lovecký
nůž od Very a se zaťatými zuby si ho bodl do ruky. Ta bolest byla příšerná, ale
ještě stále nedokázala přebít bolest v jeho nitru. Klidný oceán byl propuštěn,
když démon obsidiánu vztekle zavrčel.
Fungovalo to, spojení stále trvalo. Tommy si tak konečně vydobyl pozornost.
Bestie se zaměřila přímo na něj.
"Příště si to bodnu do srdce, ty zmetku... to tě oslabí, ne?"
Co přišlo pak, Tommy ani nestihl zaznamenat, viděl jen tu obrovskou sílu, jak
ho chce roztrhat, ale naštěstí Sabrael zakročil a ochránil ho vlastním tělem.
Jakmile se bestie zaměřila jen na Tommyho, ostatní démoni se spojili... měli
poslední šanci a podařilo se jim Ariena trochu svázat, takže sebou prudce
škubal a dost zuřil. Věděli, že tohle ho udrží nanejvýš minutu a bralo jim to
obrovské množství sil. Ale chtěli Tommymu dát poslední šanci. Povedlo se jim
dokonce Ariena strhnout na zem do kleku.
Chlapec tedy pomalu postupoval blíž k tomu ďábelskému stvoření, které jako by
samo peklo vyvrhlo. I když se mu v tom Sabrael snažil zabránit... musel...
Došel až těsně k démonovi.
"Opravdu mě chceš zabít? Vím, že tam někde jsi, Ariene... musíš s tím
bojovat, ovládnout to... dokážeš to, já to vím!"
Tommymu po tvářích tekly slzy, ale přeci jen se zamlženým pohledem vztáhl ruku
k démonově tváři. Ty oči, které ho chtěly roztrhat jeho syčení a ty špičáky,
které na něj cenil... ale přesto chlapec necouvl. Ne, on neviděl tohle děsivé
stvoření, viděl stále svého Ariena.
Nastalo všeobecné ticho, všichni jen zůstali zaraženě stát. Chtělo se jim
křičet, ať to Tommy nedělá, jejich pouta praskala a brzo se měl démon obsidiánu
osvobodit. Tommy však udělal snad to nejhloupější, co mohl... prostě tu věc
objal kolem krku. A démon se ani nehnul.
"Poslouchej, ty blbče... já nechci, abys umřel... já... chci být s tebou.
Tak přestaň dělat hlouposti a vrať se mi, slyšíš? Vrať se mi..."
Chlapec smáčel démonovu tvář svými slzami, věděl, že tohle je konec. Zemře tak
jako tak, chtěl aspoň zemřít v jeho objetí.
"To... Tommy..."
Slabé zachrblání démona všechny překvapilo. V tomhle stádiu už neměl být
schopen mluvit, či jakkoliv logicky uvažovat. Teď z něj byl jen děsivý nástroj
chaosu a zmaru. Přesto jeho oči, jako kdyby změknuly, zadíval se na okamžik na
chlapcovu tvář. A Tommy se usmál, ani nevěděl proč... chtěl se na něj usmát.
Vzal jeho tvář do dlaní a políbil ty přísné rty... bylo trochu divné, něco
takového líbat. Navíc si pořezal rty o jeho špičáky.
Všichni kolem jen s napětím čekali. Dokáže láska utišit démona temnoty? Dokáže
se zpět vrátit a ovládnout svou moc?
Avšak ne všichni byli optimističtí. Sabrael věděl, že je to nemožné... proto
povolal ze svého nitra meč archandělů. Odpusť mi, chlapče, dal jsem ti tolik
času, kolik jsem mohl.
Proto se rozehnal proti Arienovi... pak už byla jen tma.
Tommmy se s námahou naposledy usmál, z koutku rtů mu vytekl pramínek krve.
Nemohl dovolit, aby ten anděl Arienovi ublížil, i když si nebyl jist, jestli se
mu povedlo přivést ho zpátky. Reflexivně tedy, i když ho Sabrael odmrštil od
démona, mu skočil do rány. V jeho hrudi tedy zel skrz na skrz archandělský meč.
"Proč, Tommy?"
S tímhle ale anděl nepočítal, že chlapec nebude dbát plánu, že bude démona
tolik chránit, i když už o něj přišel. Nechápal, že Tommy to nechtěl vzdát.
Jeho moc byla destruktivní, tudíž mu nemohl nijak pomoci, mohl se jen dívat, jak mu Tommy umírá v náručí a s ním i jeho srdce.
Jeho démoní podoba se pomalu stahovala, zmizel ocas s ostrým bodcem, špičáky i netypické uši se stáhly. Jeho tělo se pomalu vracelo do lidské podoby.
Až teď si Sabrael uvědomil, co učinil, na rukou měl nevinnou krev. Měl ještě počkat, dát tomu chlapci víc času, možná by to dokázal... ale jednal ukvapeně.
Černý kámen obsidiánu se vykutálel na bílý led vedle Tommyho těla. Arien už ho neměl ve své moci. Dokázal se vrátit... slyšel Tommyho hlas, jako odněkud z dáli, jak ho volá. A teprve pak... procitl a cítil jeho vůni, jeho tělo jak ho objímalo a uvědomil si to. Jediné co chtěl, bylo ho chránit, být s ním, i když to asi neuměl dávat najevo. A teď? Nemůže dělat nic... díky jeho hlouposti ho zabili... Proč jen skočil andělovi do rány? Musel vědět, že...
I když ho ve svém stavu nemohl pořádně vnímat, přece to Tommy nevzdal a chtěl ho zachránit. Arien si opřel čelo o to chlapcovo.
"Proč, hlupáčku..."
Z Tommyho pomalu vyprchával život, už necítil bolest. Byl šťastný, když nad sebou viděl sklánět tu známou tvář svého démona.
I ostatní démoni se vzpamatovali a přes svá těžká zranění nemohli ani oni pro Tommyho nic učinit, i kdyby sebevíc chtěli. Takhle to nemělo dopadnout. Ten chlapec spojil všechny démony... přátelstvím. Dokázal bojovat proti samotné temnotě. Možná by svůj boj i vyhrál, kdo ví... ale umřít takto bylo příliš kruté.
Sabrael si byl vědom svého hříchu, jeho černá křídla se třepotala ve větru, peříčka se pomalu snášela kolem. Musel to odčinit.
Poklekl tedy kousek od chlapce a zadíval se na démona obsidiánu.
"Dobro a zlo se dnes spojí... aby zachránilo toho chlapce. Dokážu mu pomoci... ale sám to nezvládnu. Potřebuji tvoji sílu, démone!"
Arien by ho nejraději na místě zabil, jeho oči žhnuly touhou po smrti, nevěřil jeho slovům. Ale copak se mohl vzdát té naděje?
Ostatní se raději drželi v přiměřené vzdálenosti, tady už nemohli nic dělat. Všichni si jen přáli, aby tenhle příběh měl šťastný konec.
Žádné komentáře:
Okomentovat