Kapitola 33

První týden v novém roce byl pro ně oba znamením stálého veselí a muchlání, což si oba do sytosti užívali. Peter Míšu včera pozval na romantickou večeři a pak spolu šli bruslit. Ať se to nezdálo, Peter zase takové dřevo nebyl, jak si Míša myslel. Povedlo se mu na zem poroučet asi jen jednou, ale to bylo omluvitelné. Zato Míša si omlátil zadek celkem dost, proto večer odmítal jakékoliv mazlení se svým postiženým a otlučeným pozadím. Peter se mu ještě dlouho večer smál a snažil se ho trápit...ne vážně ho nemám rád...

Hned brzo ráno se někam vypařil a nechal na stolku jen vzkaz že se snad vrátí do oběda, měl schůzku s nějakým svým kamarádem od policie.
Slovo policie v Mišovi nevzbuzovalo moc důvěry a tak se raději dál po této skutečnosti nepídil. Navíc v ledničce našel kousek dobrého zákusku, co mu Peter koupil a tak se do něj pustil.
Když už je ten bordelář pryč mohl bych tu trochu uklidit. Vyprat nějaké prádlo a utřít prach. Ještě s lžičkou v puse vyštrachal Michail uklízecí potřeby a vrhnul se na to. Zabralo mu to jen chvilku, ale oči ho stále vábili k zavřeným dveřím od pracovny.
Tam přece je vždycky největší nepořádek...možná bych mohl...
Vydal se tedy ke dveřím, ale pak si vybavil Peterovo vyhrožování že do této místnosti má vstup zakázán. Copak bych mu to tam podpálil? Ne, jen mu to tam trochu srovnám. Na stůl a jeho papíry ani nesáhnu, takže to bude v pořádku. Jen si to sám odkýval a otevřel dveře.
Samozřejmě že měl pravdu. Takový nepořádek snad lidstvo ještě nepoznalo. Po zemi různé papíry a obaly, smradu jako v opičárně, poházené oblečení...ach Petere, že se nestydíš. Michail si připadal jako manželka po dvaceti letech...takže se rychle pustil do zkulturnění Peterovi pracovny.
Vyvětral, zalil květiny a vysál. Nakonec si donesl prachovku, že utře i nánosy prachu, které by se daly krájet.

Stolu se zatím úspěšně vyhýbal. Ale jak tak byl v zápalu práce strčil bokem do jedné složky s papíry, která ležela hned na kraji stolu. Ani si to neuvědomil, až když se desky vysypaly na zem si toho všiml. Hned si začal nadávat a odložil prachovku.
Začal ze zemně sbírat nějaké papíry, příliš jim pozornost nevěnoval. Byly to nějaké paragrafy a zákoníky...ale pak když se přes ně prokousal uviděl něco co vidět neměl. Najednou celá jeho postava strnula a nastalo hrobové ticho, které přehlušovalo jen Michailův splašený tlukot srdce. Ruka se mu rozklepala a upustil všechny papíry co dosud držel, takže se rozlétly po celé místnosti. Dál zíral jen na jeden bod na zemi. Byly to pootevřené složky případu Kalinin a zrovna z nich čouhala fotka obviněného. Michail se ani neodvážil se té složky dotknout. Husí kůže mu běhala po těle a v ústech mu najednou vyschlo. Mozek jako kdyby si vzal dovolenou. Nakonec se přemohl a ruku k složce přeci jen natáhl...ale fotka z ní vypadla a Michail s výkřikem poskočil o kus dál.
Proč? Proč je tady jeho fotka? Proč má Peter tu složku, co dělá v jeho pracovně? Michailovi to nedávalo smysl, proto složku otevřel a začetl se do všech obvinění a všech soupisů důkazů a skutečností...už po první stránce se mu zvedal žaludek a on se musel hodně krotit aby nevyzvrátil snídani.

Nakonec se mu podařilo trochu se uklidnit i když ruce se mu stále třásly a oči mu bloudily na zem na tu tvář na fotce, kterou dobře znal.
Pak začal horečně přemýšlet a vybavil si rozhovor, který s Peterem před časem vedli.
"Jsi v té pracovně pořád zavřený a mě je smutno...". Ano tenkrát mu Míša vyčítal přílišnou práci.
"Navíc se tváříš jak kdyby tě něco kouslo".
"Omlouvám se Mišáku, mám teď hodně práce".

"Nějaký těžký případ"?
"Ano, velmi těžký a neřešitelný".
Michail se s Peterem nikdy o jeho práci moc nebavil. Za prvé proto, že Peter nemohl nic říct a za druhé, protože to pro něj bylo nezáživné.
Tenkrát mu ale o tom případu řekl. Bylo to krátce potom co se vrátili z hor. Peter přišel ze schůzky od nějakého soudce a tvářil se hrozně.
Když se potom k sobě večer tulili Peter mu o tom vyprávěl, sice jen tak obecně, ale i tak Michail pochopil, že tohle asi bude těžký případ. Bylo to formou pohádky o zlém vlkovi, který jen dělá špatné věci a bojí se ho celý les. Už ublížil a sežral spustu nevinných zvířátek. A že velký medvěd tedy svěřil vyšetřování tohoto případu jednomu lišákovi. Ale ten si s tím neví rady, protože ostatní zvířátka z lesa nechtějí na vlka nic říct a bojí se ho. A lišák nemá ani důkaz který by ukazoval až na vlka. Při tom je to ale jasné ...je to bezvýchodná situace a lišákovi se nepovede vlka potrestat a další zvířátka v lese budou trpět.

Teď už to Michail chápal. To o tomhle případu Peter mluvil. Vlk...který cenil své zuby na fotce na zemi. Takže Peter dostal přidělený tenhle případ. Až teď Michail chápal jeho unavený obličej, když vycházel ze své pracovny. Ach Petere, proč právě ty? Proč si to neodmítl? Na tohohle vlka nic nenajdeš, tenhle vlk totiž je až moc opatrný a nebezpečný.
Mladík si moc dobře uvědomoval v jaké je svízelné situaci. Tohle měnilo všechno...tohle bylo...Ne mysli hlupáku. Peter neví...neřekl jsem mu nic.
Ale kdyby se mu přeci jen povedlo vlka poslat za mříže co by to znamenalo pro mne? Michail začal po pokoji přecházet jako lev v kleci. To by znamenalo, že bych se mohl možná vrátit domů...za Naděnkou a za matkou.
Přeci bych mohl Peterovi pomoct. Ostatní zvířátka možná mluvit nechtějí, ale stále je tu jedno, které si přeje vlka vidět trpět a vězení by byl ucházející trest. Smrt by byla možná lepší...ale má nenávist už k tobě pomalu vyprchává. Už nemá místo, když je tu láska k Peterovi.
Michail se znovu zahleděl na muže na fotce, který právě vycházel z nějaké restaurace. Ano, nenávidím tě, z celého srdce. Nikdy ti neodpustím že si mi zničil život. A půjdeš sedět to přísahám.
Ale já Peterovi nemůžu nic říct. Nejde to. Vyhnal by mě? Možná by si myslel že jsem ho jen využil, nebo že mě poslal vlk? Ne Peter se to nesmí dozvědět. Musí být jiná cesta.
Rychle se sehnul a fotku uklidil i když se ji štítil byť jen dotknout.
Takže případ Kalinin? Hm, tak dobře, podíváme se co na tebe Peter vyhrabal. S tím se mladík začetl do složky pořádně.