Prolog 05

Starý Rafael Karien však již nemohl podporovat další výpravu. Už ta za deníkem opata Fraivora ho stála mnoho sil a uhnal si na cestách podivnou horečku, která se vracela s přibývajícím věkem čím dál častěji a způsobovala třas jeho těla a zatemnělou mysl. Ještě však před svou smrtí dokázal jedno. Přemluvit hraběte Velstona, aby se podílel finančně na výpravě za nalezením propasti Moren.
Tenkrát byl Londýn, i všechna jiná velká města světa, obležen těmito zbohatlíky, kteří zdědili tituly po svých rodinách. A byl to i vhodný čas pro různé výpravy, se kterými by se mohli zdejší hrabátka chlubit v pánských klubech. Velmi populární byly objevné dobrodružné cesty. A kdo z hrabat nevykonal nejméně jednu, jako by neexistoval a byl považován za usedlíka. A proto se hrabě Velston, kterému se již nezdařily dvě výpravy, (jedna na severní pól a druhá po řece Nilu v Africe), rozhodl s Karienovými spolupracovat. Jestli věřil v jejich cíl není jasné, ale nejspíše ho přesvědčily důkazy, které jasně potvrzovaly existenci propasti. Trvalo to ještě rok po smrti Rafaela Kariena, než výprava sehnala potřebné informace, průvodce a vše ostatní nezbytné k cestě.

Ale jako by Bůh sám nechtěl, aby něco objevili a nemoc seslal i na mladého Erahima. Hned po dvacátém roce u něj propukl podivný kašel, který se stále zhoršoval. Ze začátku svou nemoc tajil, i když dobře věděl, že je smrtelná a nedožije se již mnoha let. Ta výprava pro něj byla tím posledním, co chtěl dokázat. Avšak i jeho choť Samantha už tenkrát nesla pod srdcem velké tajemství. Nemohla ho Erahimovi prozradit, jelikož tušila, že by ji nikdy nedovolil účastnit se výpravy. A to přitom potřeboval její podporu víc, než kdykoliv předtím. Proto mu nemohla říci, že krátce před výpravou počala dítě.

Několik týdnů zbývalo do objevení pravdy. Když naše výprava po namáhavém vzestupu stanula na hranici dobra se zlem, jak to místo místní nazývali místní lidé, spatřili chřtán propasti, který se jako úzká štěrbina snášel hluboko do skal. Byli si jistí, že to je to místo - to je propast Moren. Opat Fraivor popsal okolí perfektně. Sami nemohli pochopit, jak před tolika desetiletími mohl opat se svou výpravou, bez nějaké techniky i zkušeností v horolezectví, stanout až na dně propasti. I pro tým dobře vycvičených a zkušených horalů to byl nesmírně těžký sestup. Ale díky nabitým skobám z minulé výpravy jim byla cesta usnadněna. Dokonce i místy nacházeli zbytky zpuchřelého provazu. Dobře zachovalé známky minulé výpravy. Jako by se v propasti čas zastavil.

Když stanuli na dně propasti Moren, věděli, že je čeká ještě dlouhá cesta. Změť chodeb a uliček, krápníky, které se nebezpečně viklaly, a všudypřítomné nestabilní stropy, byla tu všemožná nebezpečí. Ale přesto se museli rozdělit, aby pokryli co největší oblast propasti. Opat se totiž ve změti chodeb také nevyznal, a tak přesnou trasu nezaznamenal.
Samantha se s několika muži vydala cestou, kudy tekla voda. Věděla, že asi spíše narazí na zatopené části jeskyně, ale udivilo ji, když stanula na otevřeném prostranství kruhového tvaru. Po stěnách odtékaly potůčky podzemní vody, ale jezírko před ní se lesklo podivně zlatavě. Až poté pochopila, že nalezla to, co opat Fraivor před dvě stě lety. Slyšela tu vábivou píseň, která nemohla vycházet z hlasivek normálního člověka. Slyšela ji totiž jen ve své mysli. Okouzlena tou melodií se vydala po zvuku. I když ji ostatní chtěli zastavit, vstoupila do jezera, které dosahovalo jen půl metru hloubky a překonala ho velmi rychle. Ostatní se ji však báli následovat. Zahlédli totiž na protější stěně onu siluetu. Vysoko na zdi propasti byla přikována bytost, jenž tak vábivě zpívala. Bytost, jenž nebyla lidská, nýbrž z jejich zad trčely dva pahýly křídel.

Anděl Cassiel již věděl o přítomnosti lidí, hned jak sestoupili do propasti. Cítil jejich přítomnost a schválně nalákal správnou cestou tu ženu. Cítil totiž, že mu poskytne vysvobození. Žena, jež byla okouzlena, se prodrala až ke stěně a dokonce se ji povedlo po výstupcích a starém lanovém žebříku vyšplhat kousek za andělem. Ostatní z její skupiny se rychle odebrali pro pomoc, zacpávajíc si uši, aby je melodie také nestrhla.
"Přišla jsi, pohleď na to, co jsi tak dlouho hledala. Tvým osudem bylo stanout tady, v tuto chvíli a propustit mě z vězení."
Cassiel věděl, že ta žena již nemá čistou duši, ale cítil ještě druhý život, dítě, které nosila. To se mohlo stát jeho osvobozením.
Samantha nebyla schopná slova. I když se snažila gestikulovat a artikulovat, z hrdla ji žádný hlas nevycházel. Úžasem oněměla.
"Musíš zlomit má pouta, pak budu zase svobodný. Dokážeš to. A já ti dám důkaz, že jsem skutečný."
Jako omámená, Samantha opravdu natáhla dlaně k poutům. Musela se na dřevěném žebříku hodně naklánět, aby dosáhla. A Cassiel čekal. Jeho utrpení mělo být dnes vykoupeno novou obětí.

Když Erahim konečně uřícený dorazil na místo, kam vstoupila před několika minutami jeho žena, strnul zděšením. I když se pak Samanthy několikrát tázal, co se tam tehdy stalo, nebyla schopná odpovědět. Našel svou ženu, v jezírku, které však mělo barvu krve. Našel ji tam polonahou, s vlasy bílými jako len. A nad ní se vznášela ta stvůra, která se nedala nazvat andělem. Cassielova pírka zčernala a celá jeho bytost se po učinění hříchu stáhla do temnoty. Už mu zbývalo jen jediné... byl volný a chtěl se vrátit za tím, koho miloval. Díky knize světla uvnitř sebe dokázal otevřít bránu do podsvětí. Děsivý černý vír, který vcucával okolní čas i svět. To, čeho byl tehdy Erahim svědkem, bylo jako otevření pekla. Po jeskyni se začaly prohánět divné přízraky, které unikaly skrze otevřenou bránu. Avšak Cassiel zjistil, že mu zbývá vyřešit ještě jeden problém. Stále v sobě měl knihu světla, která mu bránila sestoupit do podsvětí. Musel se ji zbavit. Teď už světlo k životu nepotřeboval. A tak jediné, co ho napadlo, bylo umístit ji dočasně do nádoby. Do lidské nádoby s čistou duší. A měl po ruce ještě nenarozené dítě v lůně Samanthy. Proto se rozhodl, aniž by znal rizika. Rozhodl se dítěti, jehož Samantha nosila, předat velký dar. Kniha světla mu umožní nestárnout a nezemřít, bude žít věčně.
"Tvé dítě se stane prorokem, pro nás anděly. Stane se nesmrtelným. Bude strážit knihu světla ve své čisté duši a přinese lidem pravdu."
Světlo, které se pak prodralo temnotou, oslepilo všechny, kteří byli přítomni.

Je známo, že se výpravě podařilo dostat se zpět na povrch, ale už nikdo z nich nebyl stejný jako dřív.
Zprávy o výpravě říkají, že většině z těch, kteří byli svědky andělova odchodu do podsvětí, zbělaly vlasy. Jediný Erahim je měl stále hnědé. Dokonce se říká, že Samantha, která byla nositelkou nového života, už po tomto zážitku nikdy nepromluvila. Nikdy nevydala ani hlásku, i když ji Erahim vodil od doktora k doktorovi. Její postižení však nebylo fyzického rázu. Jak v ní dítě rostlo a sílilo, tak ona naopak slábla a chřadla. Její nespoutanost a divokost byly najednou pryč. Často dlouhé hodiny jen seděla u okna v londýnském sídle a sledovala, jak si děti hrají na ulici. Už tenkrát si musela být vědoma, že to své vyrůstat neuvidí.
Hrabě naštěstí ušel jakékoliv úhoně a vrátil se do londýnských klubů, kde básnil historku o andělech. Zprvu mu však nikdo věřit nehodlal a byl z mnoha klubů vyloučen. Po této objevné cestě, kdy doufal, že si zvýší prestiž, to však dopadlo úplně obráceně. Byl považován za snílka a chvástače, byl obviněn z užívání drog a alkoholu a jeho pověst šla rapidně dolů.
I když Erahim Karien měl mnoho důkazů, i skoro deset svědků události v propasti, církev i veřejnost odmítaly takovýto absurdní fakt uznat. Ještě to ztížil fakt, že po otevření brány do podsvětí se vstup do jeskyně zbortil a již nebylo možné se tam vrátit.
Erahim bohužel neměl žádné fyzické důkazy. Měl tehdy co dělat, aby svou výpravu před zřícením propasti dostal ven. Přesto si tolik měsíců trval na svém tak, jako všichni svědci té události.
Po sedmi měsících se Samanthě narodilo dítě. Dítě, které v sobě nesla už při sestupu do propasti. Dítě, které se stalo nádobou pro knihu světla. I její dítě bylo poznamenáno andělem. V jeho kaštanové kštici se skýtalo mnoho bílých pramenů vlasů, takže to vypadalo hodně podivně a netypicky. Erahim si dobře pamatoval andělova slova, ale netušil, co to bude znamenat pro jeho syna, který dostal jméno Solomon.

Solomon stárnul a vyspíval jako normální děti, jak se dalo předpokládat, avšak jeho mysl byla bystřejší a často se mu do vět pletla divná slova. Dokázal uvadlé květiny zase vzkřísit k životu pouhým dotekem ruky a dokonce i malému ptáčkovi, jenž vypadl z hnízda, dokázal ve svých dlaních vdechnout nový život. Toto jeho rodiče velmi děsilo. Stávalo se, že za ním chodilo i služebnictvo s drobnými rankami a nemocemi a on už v pěti letech dokázal dotekem vyléčit jejich neduhy. Bohužel nemoc svého otce vyléčit nedokázal. Jeho kašel se zhoršil natolik, že nebyl schopný vstát z postele a vykašlával krev. Tuberkulóza, kterou se nakazil v mladém věku, si vybrala svou daň. Do roka po výpravě do propasti Erahim zemřel. Samantha však nebyla schopná sama se o malého Solomona postarat. Její trudomyslnost a deprese ji několikrát přiměly, aby si sáhla na život. Bála se vlastního syna a dokonce tvrdila, že není člověkem, ale zplozencem ďábelského anděla, což samozřejmě nebyla pravda. Proto bylo nutné ji odvést do kláštera, kde léčili choroby mysli.
Solomon zůstal bez rodičů, jen v péči tet a strýců, kteří si ho předávali jako horký brambor, protože měli strach z jeho moci i jeho původu. V sedmi letech byl natolik vyzrálý, že tím děsil celé své příbuzenstvo. Dokonce se uvažovalo o jeho umístění do sirotčince.
Ale Solomon byl přeci jen obětí Cassielovy touhy dostat se do podsvětí. Proto se nebe rozhodlo vyslat mu pomoc, ochránce, který se o něj postará a pomůže mu stát se prorokem.

Když Gabriel dostal možnost vytvořil sedmou legii - legii, která byla jiná a silnější, neváhal, a i přese všechno utajování před ostatními anděli, se mu to podařilo. Tato legie byla pro mnohé tajná, protože měla za úkol řešit ty nejhorší případy. Nebyly to jen obránci nebes, ale převážně útočníci, kteří dělali špinavou práci, aniž by jejich duše postihl hřích. Uměli si udržet odstup i od zabíjení a krve. Tak je sám Gabriel vycvičil. Věděl, že pokud chce své anděly i lidi na zemi uchránit před démony, kteří se před ničím nezastaví, musí mít silnou jednotku bojovníků. A jeho dva nejlepší žáci mu dělali jen radost. Jakýkoliv úkol, byť byl sebekrutější a sebetěžší splnili, aniž by jejich duše trpěly. Jejich síla i odolnost byly klíčem. V mnoha bitvách s démony zvítězili a také Gabrielovi pomáhali cvičit další anděly do sedmé legie, kterou Bůh stvořil k jednomu cíli. K likvidaci démonů a posedlých.
Dva bratři, vzhledově naprosto k nerozeznání, které si pletla i vlastní matka Syndel. Dvojčata, bratři, kteří se v boji dokonale doplňovali, ale uměli bojovat i jednotlivě. Simmael a Samael. Starší Samael se brzy stal oblíben v archandělských kruzích, pro svou záhadnou povahu, zatímco Simmael raději udržoval od andělů odstup a rád zůstával osamocen.

Když se nebe dozvědělo o událostech v propasti, o tom, že byl Cassiel osvobozen a díky knize mohl odejít do podsvětí, všichni se ptali, kde tedy kniha je. Právě Samaelův bystrý rozum napověděl ostatním, že ji jistě vložil do toho chlapce, jehož síla anděly trochu překvapila. Nikdy se totiž nestalo, aby knihu světla nesl člověk. Naštěstí ji Cassiel vyčerpal natolik, že pro lidského nositele neznamenala nebezpečí. Ale i přesto Rafael pojal tvrzení, že lidé by měli znát pravdu, že jsou již připraveni. Chlapec měl nyní přístup do celé historie andělského rodu a mohl být pro lidstvo prorokem, který je naučí věřit v anděly. Ani Bůh proti něčemu takovému nic nenamítal. Proto se rada archandělů rozhodla. Rozhodli se poslat na Zemi chlapci učitele a ochránce, který by ho chránil před nadutostí a nevírou lidí a hlavně, který by ho naučil rozumět andělskému jazyku, aby příběhy o andělech mohl kázat všem lidem světa. Byl tedy vybrán anděl, který toho o lidech věděl nejvíce a byl nejspolehlivější. Samael. Bylo mu dáno na výběr, zda chce tento úkol přijmout, protože by se musel zdržet v lidském světě i několik let. A Samael souhlasil. Sám se vzdal velení sedmé legie, které získal hned po výcviku a přenechal své místo v nebi bratrovi.
Díky tomu, že přijal tak těžký úkol, ho Gabriel navrhl na post nového archanděla. Tento návrh byl mezi anděly jednomyslně schválen. A tak byl na Zem, lidskému chlapci jménem Solomon Karien, poslán na pomoc archanděl Samael, aby ho chránil a učil. Andělé nemohli tušit, že udělali stejnou chybu jako Bůh, když poslal Azraela chránit první lidskou bytost, Lilith. Historie se měla znovu opakovat.