Alironův učeň - Kapitola 2

Ráno přišlo brzy. Byl jsem sice stále nahý pod kožešinou, ale Aliron už byl plně oblečen a jeho výraz vůbec nenasvědčoval tomu, že by se noc předtím něco mezi námi událo. Opět ke mně byl chladný a odtažitý, opět se zaměřoval jen na roli mého mistra, a ještě jednou mě pokáral, za mé hloupé chování při honbě za hadem.
Vzpomínám si na své zmatení, na to, jak jsem si nebyl jist, zda ta magická noc byla jenom snem, nebo výplodem mé fantazie, či se opravdu udála. A tápal jsem takto nejen celou cestu do města čarodějů, ale i mnoho dní poté.
Aliron snad měsíc vůbec nenaznačil jakýmkoliv způsobem cokoliv důvěrnějšího, proto jsem pojal podezření, že jsem si onu noc vybájil v horečnatém stavu. O to více mě to mučilo. Ale něco se přeci jen změnilo. Mnoho kouzel, která jsem dřív nedokázal udržet, se mi najednou dařila. Překvapivě jsem zaznamenal pokroky i v kouzlech, která jsem měl za nemožná. A mistr byl se mnou spokojen.

Alironův učeň - Kapitola 1

Byl jsem první svého druhu. Změnil jsem běh dějin i osud lidstva. Aspoň to se říká. Starší čarodějové mi rádi přisuzují tyhle zásluhy, i když jsem se o ně zasloužil pramálo. Proč zrovna já? Byl jsem jen ve špatnou chvíli, na špatném místě a rozhodl jsem se, že nemám co víc ztratit. Tehdy byl můj život nepodstatný. A nyní, po šestnácti letech, zde stojím na hradbách největšího města mágů Miry a hledím do dáli. Napínám svůj zrak k dalekému obzoru a doufám… ne, přeji si, spatřit opět toho grošovaného hřebce s majestátním klusem i jeho jezdce. Přeji si ho znovu spatřit.