02

Bylo nebylo...
Žil jeden velmi bohatý anglický šlechtic.
Lord Edwin de Saint. Vlastnil mnoho pozemků v hrabství Suffolk
a také jedno velké panství v Sussexu. Byl to velmi příjemný starý mládenec. Byl to můj děd. Jenže ne vše krásné na povrchu bývá krásné i uvnitř. Lord Edwin, jak mu všichni říkali,
si časem udělal velmi pěknou závislost na dobré drahé skotské a také na pokerových partiích s přáteli. Bohužel jeho vášeň došla tak daleko, že brzo v pokeru prohrál nejen většinu svých Suffolských držav, ale také většinu svého bohatství.

A tak se stalo že ten hodný Lord Edwin během čtyř let prohrál i své kalhoty, jak se tenkrát říkalo. Jeho jediná šance na alespoň nějaký život v luxusu byla provdat svou jedinou dceru, tenkrát už na vdavky starou ( bylo ji 21 ) Margaretu. A protože Margareta De Saint byla velmi krásná, nebylo to zas tak těžké. Ucházel se o ni také lord Alfred do Rochester, velmi bohatý a solidní šlechtic...ovšem už poněkud staršího věku. Ale důležité bylo právě jeho nezměrné bohatství a postavení. A tak byla brzo ruka v rukávě a výměnný obchod mohl proběhnout. Lady Margaret de Saint se tedy za lorda de Rochester provdala ( věno bylo právě toto nádherné panství v Sussexu ) a výměnnou lord Rochester vykoupil
dluhy jejího otce. Ne, tenkrát se nevstupovalo do manželství z lásky, jen pro peníze nebo bohatství či postavení. I v dnešní době je to obvyklé. A po pár letech jsem se právě narodil já, jako jediné dítě.
A to byl celý příběh téhle bláznivé geneze rodu de Sain de Rochester.Otec zemřel když mi bylo šest, od té doby se matka zatvrdila ze mě udělat pravého anglického gentlemana. Bohužel se ji to nikdy příliš nevedlo. Říkala, že jsem paličatý po mém otci, asi měla pravdu. Většinu času jsem trávil v kuchyni s kuchařkami nebo ve stájích s koňmi.Až poslední tři roky se mě matka jala mučit nějakou etiketou a už by mě nejradši viděla v chomoutu. Cpala mi do postele už tolik mladých šlechtičen, že bych si mohl vystavět harém jako v sultánských zemích. I když popravdě nevím co bych s těmi šlechtičnami a dcerkami bohatých obchodníků dělal. Nelíbila se mi zatím ani jedna z nich. Vlastně jsem nenašel dívku, která by se mi líbila. Občas po nocích mi to hodně vrtalo hlavou.Ale rozhodl jsem, že tyto záležitosti řešit nebudu. Až přijde čas, vezmu si první na kterou matka ukáže, co na tom záleží. Ale teď ještě ne. Ještě si chvíli chci užívat své svobody.

 --------------------------------------------------------------------------------------------

"Zůstanete pane hrabě s námi na kanastu"?
Paní Petersonová se do mě zaklestila a už mě táhla do salonku. Bylo mi jasné že odporovat teď nemá smysl.
"Ne Elis náš syn s námi dnes nezůstane. Zase by nás obral o všechny drobné, vždyť ho znáš".
Překvapivě jsem zamrkal. Že by se opravdu matka smilovala? Ale co tak najednou?
"Stejně si myslím že podvádí, jinak by pořád nemohl vyhrávat".
"Ale madam Beston copak se dá při kanastě podvádět". Musel jsem se tomu tvrzení smát. Madam Beston se na mě nehezky podívala a táhla svoji přítelkyni dál ode mě jako kdybych měl lepru.
Zůstal jsem v předpokoji jenom s matkou.
"Má pravdu že podvádíš".
"Nikdy Vám to nevadilo matko".
"Nechci abys mi dnes ještě chodil na oči rozuměl jsi mi? Už si mě před mými přítelkyněmi ztrapnil dost. Doufám, že už se vícekrát nebude opakovat, že přijdeš pozdě k obědu, zvlášť když máme společnost.
Jsi čím dál tím divočejší Christiene, kdyby tu byl tvůj otec ten by tě uměl usměrnit".
Její dlouhý monolog konečně nabral konce.
"Jistě matko".
Příkře se na mě zadívala a pak se spolu s šustotem své černé smuteční róby odebrala za svými přítelkyněmi. Od otcovi smrti už uplynulo 14 let, ale ona stále nosila jen černou, na význam svého truchlení. I když otce nikdy nemilovala, považovala to za svou povinnost. A tak se z ní stala stará vdova.

Nemohl jsem uvěřit tomu že jsem byl propuštěn.
Bylo teprve něco krátce po třetí a tak jsem se rozhodl, že si půjdu trochu zajezdit.
No vlastně moje nohy mě stále unášely ke stájím. Proč mi Morris neřekl o tom chlapci předem? To od něj není hezké.
Naše stáje nebyly moc rozlehlé, jako na jiných panstvích. Matka se koní bála a tak většinu otcových oblíbenců prodala. Podařilo se mi zachránit jen malou hrstku z dřívějšího stavu. Ale měl jsem alespoň takhle možnost utíkat od reality.
Na koňském hřbetě jsem se vždy cítil svobodný. Proto jsem v sedle trávil hodně času.
Když jsem došel ke stájím uvědomil jsem si, že se ohlížím po Samovi. Kde jen je?
Procházel jsem kolem každého boxu a nakukoval dovnitř. Ale nikde jsem ho nenašel. Začínal jsem být nevrlý. A pak jsem viděl že sedlovna je otevřená. Aha, tak tady se mi schováváš.
Měl jsem pravdu. Mladík seděl na lavičce a čistil právě uzdečky a potíral je tukem, aby zůstaly pevné a nepopraskaly.
Když si mě všiml, vyskočil jak kdyby do něj uhodil blesk a jal se mi hned klanět. Nesnášel jsem tenhle zvyk. Bylo to tak nepatřičné. Proč se mi klaní? Jen proto že on je podkoní a já pán? Vždyť jsme oba lidé. Připadalo mi to nedůstojné.
"Nech toho a radši mi osedlej mého koně".
Znělo to asi dost tvrdě, to jsem neměl v úmyslu.
"Jistě pane, jak si přejete".

Sam pobral pod paží potřebnou výstroj a sedlo a vydal se ke stájím. Tiše jsem ho následoval.
Zastavil se u boxu mého nejoblíbenějšího koně. Byla to ryzá klisna jménem Flower.
Sledoval jsem se zájmem Sama jak jedná s tím zvířetem. Jak ji vyvedl ven, uklidňoval ji svým hlasem a pomalu ji strojil. Nikam jsem nespěchal, tak jsem si tu podívanou chtěl vychutnat.
Když byl hotov přelétl mě zvědavě pohledem. "To hodláte jet v tomhle"?
Až teď jsem pochopil. No jo máš pravdu vypadám jak maškara. Kdyby jen matka měla dceru, to by jí trochu zabavilo. Mohla by ji strojit do růžových šatiček s volánky a předvádět ji svým přítelkyním jako cvičenou opici. Takhle si to vše vybila na mě.
"Já omlouvám se pane, já jen...".
"Máš pravdu". Sundal jsem si tedy vestu i sako. Vázanku jsem taky musel uvolnit, protože mě škrtila. No neřekl jsem že bych byl nějaký elegán. Tohle strojení mi vždycky vadilo.
Hodil jsem oblečení Samov. "Pohlídej mi to" . S tím jsem se na něj krásně usmál a vyhoupl se švihem na koně. Trochu jsem otočil koně kolem mladíka. Má malá klisnička krásně tančila kolem Sama.
"A příště si vyjedeme spolu".
"Ale pane to přeci...".
"Bez řečí Same, já tu dávám příkazy".
S tím jsem pobídl Flowerk cvalu a zmizeli jsem z dohledu stájí. Spolu s mou květinkou jsme uháněli loukou. Byl to dobrý nápad, ta společná projížďka. Alespoň budu mít chvíli společnost, kterou si sám vyberu. A navíc se mi ten chlapec z nějakého mě neznámého důvodu líbil. Ale teď už jsem na nic nechtěl myslet, ne, myšlenky vyhnat z hlavy, to byl účel mé vyjížďky.

 -----------------------------------------------------------------------------------------

Když jsem se o tři hodiny později vrátil začínalo se šeřit a od severu padala mlha. Byl jsem celý uřícený a zpocený, ale bylo mi moc dobře. Vyjížďka byl skvělý nápad.
Pan Morris už na mě čekal před stájí i se svým novým pomocníkem. Odevzdal jsem jim Flower a Sam ji chvíli vodil před stájí než ji vytřel do sucha.
"Jaká byla projížďka pane"?
"Báječná Johne".
Stájník odešel odnést mé sedlo a já zůstal sám...no ne tak úplně. Díval jsem se na mladíka jak tiše rozmlouvá s koněm. Byl to zvláštní pohled.
Když si všiml že ho pozoruji, nervózně se ošil.
"Potřebujete ještě něco Vaše lordstvo"?
Proč mám pocit že se mi stále vysmívá. Proto jsem rázným krokem vykročil k němu. Bičíkem jsem si pohupoval kolem holínek. Už toho mám dost mladíku. Ty mě budeš respektovat i kdybys nechtěl. Pak jsem se ale prudce zastavil. Už mluvím jako matka, to je zlý sen. Chlapec na mě koukal provinile. Prohrábl jsem si slepené vlasy. Radši bych si měl dát koupel.

"Ne. Jen ji pořádně vytři".
"Jistě pane".
Otočil jsem se k odchodu, když na mě Sam zavolal.
"Pane vaše oblečení".
Chvíli jsem na něj koukal nechápavě. Pak ale zmizel a vrátil se s mým zbývajícím ošacením, které jsem tu nechal při odjezdu.
"Oh, děkuji, málem bych zapomněl". S tím jsem převzal oděv a letmo se dotkl při tom Samovi ruky. Okamžitě se stáhl a odběhl ke koním.
Já se jen zklamaně šoural do domu.
Když budu mít štěstí vyhnu se matce i služebnictvu.
Štěstí mi však ten den nebylo nakloněno. Takže hned ve dveřích jsem vrazil do majordoma, který mě sjel tak zhnuseným pohledem až mi vážně naskočila husí kůže. Tak tenhle pohled odkoukal jisto jistě od matky. To je děsivé.
"Pane hrabě, Anne vám připravila horkou koupel, prosím odeberte se do umývárny".
Teď jsem si nebyl tak jistý kdo tu vlastně rozhoduje. Nemá on být sluha a já pán?
Ale nehodlal jsem to zkoumat, přeci jen vidina horké koupele byla značně lákavá a proto jsem uposlechl.

V umývárně už na mě čekala Anne a ještě přilévala vodu do velké dřevěné kádě.
Obešla si mě ze zadu a snažila se mi pomoct se svlékáním. Tak s takovou tu budu stát až do zítra.
"Anne, nejsem malý, svléknout se ještě dokážu sám".
Dívka jen cosi zakoktala a raději se otočila. Už takhle chudák celá hořela. Měl jsem říct matce ať mi vybere nějakou zkušenější služku, ale za těch pár měsíců už jsem si na Anne zvykl a měl ji celkem rád.
Ponořil jsem se z úlevným povzdechnutím do kádě a zajel tam hluboko až po bradu. Anne se konečně odvážila otočit a hned se přemístila ke mě i s velkým kartáčem.
Přivřel jsem oči a nechal ať mi vydrhne záda. Bylo to velice příjemné. Tak příjemné až jsem si ani neuvědomil že jsem usnul.
Probudila mě až ruka mladé služebné, která mi klouzala po hrudi dolů pod vodu.
Nevzpomínám si že bych si přál umýt i zbytek těla.
Asi si myslela že ještě spím.
Když jsem se však na ni obořil s překvapeným a nechápavým výrazem skoro nadskočila leknutím.
"Ehm...já...omlouvám se pane, já jen chtěla...".
Nehodlal jsem její chování řešit. Už delší dobu jsem tušil že se ji líbím. Ale tohle by si neměla dovolovat. Celkem mě to rozčílilo, měl jsem chuť ji poslat pryč. Proč to vlastně neudělám?
"Ještě víc teplé vody".
"A...a...ano pane".

Budu si s ní stejně muset promluvit. Dřív než mi příště do té kádě vlaze celá. Brrr. Ta představa mě ani trochu nelákala.Proč ne? Je to hezké mladé děvče, kyprých tvarů. No a určitě by mi byla po vůli kdybych chtěl, vlastně by musela kdybych ji to nařídil.
Proč tedy nechci? Musel jsem se nad tím zamyslet. Nevzrušuje mě. Nedokážu si představit že bych s ní...
Další vědro vody přistálo na mé hlavě. To mě trochu vzpamatovalo od takových myšlenek. Stejně jsem měl pocit, že jestli zůstanu ještě chvíli tak se rozmočím.
Proto jsem z kádě vylezl a cítil na sobě pohled mé služebné. Celkem mi to vadilo, proto jsem rychle přes sebe přehodil koupelový plášť. S tím nechal služebnou v místnosti a sám se odebral do svého pokoje. Byl jsem zmožený a unavený.
Praštil jsem sebou o postel a musel se vrátit ke svým dřívějším myšlenkám. S těmi se mi i po chvilce podařilo usnut.