03

První paprsky zimního slunce pronikaly oknem do chladné komnaty. Ozařovaly tvář mladému králi, který díky tomu musel nakrčit nosík. Na okně přistál i malý slavík, zazpívat svou raní píseň, ale sotva otevřel zobáček, Deris po okně hodil polštář, aby odehnal vše, co ho vytrhávalo z jeho snu.
Sirion se tomu jen tiše smál a pozoroval tvář mladého krále. Vypadal tak křehce, choulící se pod pokrývkou. Jako nějaká víla, nebo elfík. Čaroděje tento pohled vždy fascinoval. Odhrnul Derisovi vlásky z čela a jemně ho políbil na líci. Ten krásný sen už končí, je čas vstát a jít.
"Vaše veličenstvo, už je ráno".

Deris jen něco zamumlal a přitulil se těsně k tělu svého čaroděje. Ještě chvíli kdyby mohl zůstat, malou chvíli. Ale Sirion byl krutý, nenechal ho znovu usnout a jemně hladil Derisovo tělo pod peřinou.
"Můj králi je už čas, čas vrátit se do svého lože".
Čelo mladého krále se zachmuřilo, ale přeci jen na čaroděje upřel svůj modrý pohled. Ani trochu se mu nechtělo vstávat. Ale věděl že nemá na výběr.
"Zase mě od sebe odháníš Sirione"?
Sladký polibek na rty však dával tušit, že se král mýlí.
"Víš že bych si přál, aby jsi zůstal".
Nebylo však možné déle se zdržovat v tom hřejivém náručí. Deris si jen zmučeně vzdychnul. Tyhle rána tolik neměl rád. Po krásné noci strávené se Sirionem, se vždy ráno, jako zloděj musel krást tajnou chodbou k sobě do královských komnat. Ráno totiž z prvním rozbřeskem, z prvním zakokrháním kohouta přicházela do královské ložnice jeho Helda. Derisova dlouholetá komorná. Přinášela královi snídani, pomáhala mu se ustrojit do královské róby, která měla příliš zapínacích tentononc, aby se do ni mohl Deris zapnout sám.
Proto musel Deris s těžkým srdcem opustit Sirionovu náruč i postel a najít si svoji noční košili. Pohyboval se pomalu a těžce, byl unavený a rozbolavělý z promilované noci. Ale přeci jen jeho srdce skákalo radostí. Oblékl se a ještě Siriona políbil letmo na rty.
"Kdy tě zase uvidím můj čaroději"?
"Dnes máme spolu hodinu šermu, vaše výsosti".
Král zajásal, nebude muset čekat až do večera. I když jen šerm v královské zahradě, alespoň to. Byl vděčný za každý ukradený kousek času, který mohl věnovat Sirionovi. Už teď se těšil.
Sirion se také oblékl a krále doprovodil chodbou až k jeho ložnici, kde se spolu ještě chvíli loučili.
"Běž už, než si to rozmyslím".
Deris se rozesmál a odsunul tajné dveře. Bylo to právě včas. Sotva se ocitl u své postele, kterou ještě stihl v rychlosti rozházet, aby to vypadalo že v ní spal, vešla do královi ložnice Helda.
Sama se podivila tomu, že je král už vzhůru a celý zrudlý. Pozvedla proto obočí, ale nikterak to nekomentovala. Už několik měsíců měla podivné tušení, že s králem není něco v pořádku.
"Vaše snídaně". Postavila tác s jídlem na stůl a jala se rovnat tak pracně rozházenou postel.
Deris ji se zlostným pohledem pozoroval. Tohle celé divadlo ho rozčilovalo. Tolik si přál jednou se zbavit té koruny, přestat být králem a moci se svým čarodějem strávit více času, než pár ukradených nocí.
Už několikrát měl chuť se ráno nevrátit zpět do svých komnat. Doufal, že Siriona obměkčí. Zkoušel to žebráním, prošením, smutnýma očkama, dokonce zkoušel Siriona ráno svést a vtáhnout do dalšího milování. Ale jak se zdálo ledový čaroděj neměl srdce. Nenechal se obelstít. Vždy krále zavčasu stihl vrátit do jeho komnat. Derise to tolik rozčilovalo. To že se na veřejnosti k sobě museli chovat jako cizinci. To, že se na něj Sirion sotva kdy usmál. Ničilo ho to když sám jako král musel dodržovat všechna ta nařízení a etiketu. K čertu s etiketou.
Komorná Helda jasně vycítila, že král dnes není v dobrém rozpoložení, proto se snažila být tichá. Když se Deris nechal konečně obléknout Helda si oddechla. Zjistila, že ptát se na to jakou měl král noc není příliš dobré, Deris ji vždy obdařil smrtícím pohledem. Proto i dnes raději mlčela.

Mladý král si přečetl svůj dnešní rozvrh a zpozorněl. Žádná hodina šermu v něm nebyla? Sirion mi lhal? Pohledem propaloval ten prokletý pergamen s rozvrhem než s ním mrštil vztekle o stůl. Samé státnické záležitosti, samé podepisování, samé poslouchání nudných zpráv.
Helda se raději z královských komnat vytratila. Po celém hradu se tak roznesla zpráva, že král měl špatné spaní a je nevrlý. Služebné se mu raději vyhnuli, písaři s ním jednali obezřetně a šlechticové mu jen popřáli dobrý den.
Jako kdyby se celý hrad spiknul proto Derisovi. Po třech hodinách toho měl dost.
Další hodinu ho čekaly delegace z blízkých krajin a také obchodníci z daleké země za velkou pouští. Vyprávění o dalekém bohatství a neznámých královstvích ho vždy fascinovala. Dnes se však značně nudil. Do doby než se dveře trůnního sálu rozrazily a vstoupil ledový čaroděj, jako kdyby mu to tam patřilo. Deris se musel hodně hlídat, aby nezajásal. Sirion si vždy uměl vybrat správnou chvilku na svůj příchod. A vždy to udělal tak, aby na sebe strhnul největší pozornost.
"Proč rušíš královu schůzi s cizokrajnou delegací čaroději"?
Jeden z písařů, kterému Sirion dlouho ležel v žaludku se tentokrát ozval. Ledový čaroděj ho sjel dost nesnášenlivým pohledem. Jak se zdálo tato sympatie byla na obou stranách. Sirion hodil před královský trůn meč, který se sklouzl až k Derisovým nožkám s hlasitým hlukem, jenž se odrážel od stěn sálu. Delegace bohatých pánů ani nedýchala.
"Tohle je snad výzva čaroději"?
Derisovo srdce zaplesalo, ale navenek si udržoval chladnou masku, kterou se naučil od Siriona.

Písař však čaroději zastoupil cestu. Byl to zápas kdo si udrží krále. "Jeho výsost je zaneprázdněná čaroději, okamžitě opusť sál. Nepřísluší ti tady déle zůstávat".
Jak vidno písař toho měl na srdci ještě mnoho, ale bohužel už nestihl svůj proslov dokončit. Jeho tělo se obalilo tvrdým ledem a zůstal nehybným. Sirion nesnášel když mu někdo bránil v tom býti s Derisem. A tenhle pisálek si zasloužil dostat lekci.
Cizokrajná delegace se roztřásla a mladý král se začal smát.
" Kolikrát ti mám říkat že mi nesmíš dělat z písařů led, čaroději"?
Derisovi se tahle demonstrace síly líbila. Delegace se vzdálených krajin byla velmi překvapena, když na trůnu místo chrabrého válečníka a krále našli tohoto mladého chlapce. Teď už chápali jak si král dokáže držet autoritu u svého lidu.
"Velice se omlouvám vaše výsosti, byla to jen...nehoda".
Deris seskočil z trůnu a sebral meč, ležící na zemi. Tak nehoda? Hm zajímavé. Protočil si meč ve dlani a sundal si korunu, jenž mu zavazela.
"Pánové mě jistě omluví, ale trénink je potřebný pro každého krále".
Obdařil zářivým úsměvem delegaci bohatých mužů a musel okamžitě vykrývat Sirionův útok.
Většina ostatních písařů a rádců se záhadně ze sálu vytratila. Byli zvyklí na takovéto přepady od Siriona. A rozhodně nechtěli skončit jako ten ubožák co se mu postavil na odpor. Jak se zdálo král Deris tomu čaroději dával až příliš volnou ruku.

Deris se usmíval jako sluníčko. Dokonce se mu povedlo Siriona v boji zatlačit na malou chvíli do kouta, aby se mohl laškovně otřít o jeho tělo. Čaroděj se jen zamračil tomu, jak se snadno nechal chytit a králi to v dalším okamžiku vrátil, když ho odeslal na zem a přitiskl mu meč ke krku.
"Stále mizerné vaše výsosti. Měli by jsme trénovat častěji".
Deris odehnal špičku meče od svého hrdla a nechal se vytáhnout na nohy Sirionovou rukou.
"Musím uznat, že máš pravdu čaroději, s mečem mi to stále příliš nejde".
Oba se vzájemně obdařili šibalskými pohledy. Ano to je výborný nápad, budeme spolu častěji.
"Teď mě nech doposlechnout si pány delegáty Sirione".
"Jak si přejete vaše výsosti".
Sirion se vydal zpět ke dveřím.
"Čaroději, na něco jsi zapomněl"!
Deris ukázal na nebohého písaře, ze kterého kapala voda, jak se led pomaličku rozpouštěl.
"O jistě vaše výsosti".
Se smíchem Sirion přeci jen z písaře stáhl svou ledovou magii. Led zmizel a písař se celý rozklepal zimou. Pak Sirion zmizel z trůnního paláce a nechal krále zase v klidu kralovat.