Dan: (Hledal ho po nemocnici, ale pak mu došlo, že je to jasné, kde bude. Zamíří rovnou k Alexovi. Jen tam na koukne, jestli tam je a jde najít Doktora.)
Tom: No tak...už se probuď, říkal si, že budeme zařizovat dům, je to spousta práce, nezvládnu to sám slyšíš! (To už se mu složí na hruď hlavou a poslouchá, jestli ještě bije jeho srdce)
Dan: (Najde ho a zamíří spolu k Alexově pokoji.)
Tom: (Ještě bije, je tak krásné to slyšet) Vím, že posloucháš...určitě. Vrať se mi.
Doktor: (Nechá Dana venku a vejde do pokoje.) Vědci předpokládají, že tě slyšet nemůže, ale já bych řekl, že ano.
Tom: Samozřejmě, že může (koukne na doktora) Ale nikdy mě neposlouchá...
Doktor: Jo, to je celý on. Ale mě občas poslechne. Přece jen, jsem doktor. (Přejde až k němu.) A jak to zvládáš?
Tom: (Otočí pohled na Alexe a kývne, že dobře) Kdy se probere? (Má sice základy medicíny, ale většinou nedával pozor)
Doktor: Možná dnes, možná nikdy. To, že přežil je dobré znamení, ale je v kómatu. Víš, co to znamená, ne?
Tom: (Trochu na doktora vystartuje a čapne ho za plášť, tuhle zprávu slyšet nechtěl, pak ho zase pustí) Vím
Doktor: (Chápe ho, taky se mu to nelíbí.) Ale jak znám Alexe, tak ho za chvíli máme zpátky. Zase bude buzerovat všechny na tréninku... (Pousměje se.)
Tom: (Jen si sedne zpátky na židličku, kéž by to tak bylo, kéž by se vzbudil a buzeroval i jeho)
Doktor: Kdybys něco potřeboval. (Podá mu vizitku.) Zavolej mi, ano?
Tom: Dobře...děkuju doktore. (vizitku si vezme a strčí ji do kapsy)
Doktor: A ještě něco, musel jsem uvědomit rodinu, což znamená, že si to sem brzy přihasí jeho bratr. Dej si na něj pozor.
Tom: (Jen zakýve hlavou, aniž by ho poslouchal, pak mu to dojde) Bratr? (Ani neví, že má Alex bratra a proč by si měl dávat pozor? Tázavě na doktora zvedne pohled)
Doktor: (Pochopí, a ani se nediví.) Alex o něm nerad mluví. Zeptej se Dana, ten zná oba víc než já.
Tom: Dobře (přemýšlí, jestli něco kdy slyšel o nějakém bratrovi, ale nic si nevybavuje. Ale asi má právo Alexe taky vidět, když je z rodiny)
Doktor: No, kdybys něco potřeboval, dej vědět. (Pousměje se.) Musím jít.
Tom: (Kývne doktorovi a sevře Alexovu ruku) Bojuj
Doktor: (Vyjde z pokoje) Dej na toho kluka pozor, netuší, co je David zač. (Řekne ještě Danovi a odejde.)
Tom: (Koukne na Dana) Co je zač ten jeho bratr?
Dan: (Chvíli přemýšlí, co všechno mu asi může říct.) No, asi takhle... Alex má dobrý důvod proč s ním nemluví. David je... prostě se mu snaž co nejvíc vyhýbat.
Tom: (Nechápe to, vždyť je to jeho bratr, jak se mu má vyhýbat? Ale nakonec kývne, pokud ho Alex nemá rád, musí mít důvod)
Dan: Mám tě pak odvést domů?
Tom: To je dobrý...já tu chci zůstat dlouho, půjdu sám.
Dan. V pohodě, není problém. Tak pak zavolej.
Tom: Dane...já, díky. Za všechno.
Dan: Není zač. (Stejně to dělá spíš pro Alexe.)
Tom: (Je mu to jasné, ale je to jeho dobrý přítel, to ho uklidňuje. Sice mu asi nijak nepomůže s ostatníma věcma, ale co se dá dělat)
Dan: Kdybys něco potřeboval, tak se mi ozvi. Číslo na mě máš, ne?
Tom: Jo, Alex ho mít bude (má stejně jeho věci, takže snad tam bude)
Dan: Jo, to bude. (Kývne.) Tak se drž.
Tom: (Kývne hlavou a dál kouká na Alexe)
Tom: (Dorazil domů z Centra, už je to pár dní, co měl Alex nehodu, snažil se dohodnout se svým profesorem, aby mu dal odklad, ale nevyšlo to. Musel nastoupit, jak měli ujednáno. Musí ještě zabalit Alexovi nějaké věci do nemocnice a taky něco provést s tím domem, vůbec neví co má dělat dřív)
Dan: (Dorazí ke dveřím s velkou krabicí pizzy. Umínil si, že Toma překvapí. Vůbec se mu nelíbí, jak je skleslý, ale chápe to. Uvědomuje si, že tohle by Alex nechtěl a je mu jasné, že jako jeho nejlepší přítel se musí o jeho milovaného přítele postarat. Je to trochu ironie, ze začátku Toma nesnášel, ale teď si ho docela oblíbil, je to fajn kluk. Zaklepe.)
Tom: (Zrovna nese prádlo do pračky, tak cestou otevře, aniž by se nějak staral, kdo to je. Musí najít nějakou hezkou košili, nemůže tam pořád ležet v tom nemocničním hávu, bolí ho ho tak vidět)
Dan: Tome, ahoj... (Vletí dovnitř, je občas jako velká voda.) Hádej, co ti nesu?
Tom: (Vykoukne z koupelny a mírně se usměje, už se vlastně moc neusmívá, není k tomu důvod) Ahoj, vydrž minutku, hned jsem tam. (nastrká to do pračky a pak vyjde za Danem) Co mi neseš?
Dan: (Strčí mu pod nos tu krabici.) Co myslíš? (Za těch pár dní Tom hrozně zvadl. Vypadá, jako by měl za zádech těžký kámen.)
Tom: (Začmuchá, asi něco k jídlu) Díky, já jsem nestihnul oběd. Hodíš mě do nemocnice?
Dan: Hodím, ale prvně to musíš všechno sníst. Nechci, aby mě pak Alex seřval, že jsem tě nechal umřít hlady, jasnačka?
Tom: (Zatváří se jako kdyby byl na mučení a teda přebere krabici, musí být hodnej, kvůli Alexovi. Sedne si na pohovku a otevře to) Dáš si taky?
Dan: Já už jedl. (Sedne si a zadívá se na něj.) Kdy ses naposledy pořádně vyspal?
Tom: Nevím, spal jsem včera v nemocnici (na křesle to zalomil únavou, začne do sebe ládovat pizzu, i když trochu s odporem a sebezapřením) Jsem v pohodě...piju hodně kofeinu.
Dan: Povím ti novinku, ty nejsi v pohodě. (Zamračí se.) Kdyby to viděl Alex, namlátil by ti, co by se do tebe vešlo. Musíš jíst a spát.
Tom: Jak vidíš Alex tu není, takže si ty proslovy odpusť (je na něj trochu hnusnej, ale nemůže za to) Jsem v pohodě, zvládnu to. (Docela si tu situaci i vybavil, pořád se mu vrací jejich poslední milování s Alexem, jak se k němu mačkal celou noc)
Dan: Nedržkuj na mě. Hájím Alexovy zájmy. Až se vzbudí, tak těžko bude nadšenej z toho, že z tebe bude troska. Takže se koukej probrat.
Tom: (Raději mlčí, ví že má Dan tak trochu pravdu, Alex by ho pěkně seřval vidět ho, ale nemůže si pomoct, nejde to). Už jsem dojedl.
Dan: (Jen si pozvdechne.) Ty víš, že mám pravdu. Tak pojď, hodím tě do toho špitálu.
Žádné komentáře:
Okomentovat