04

Akemi však hned na začátku bláhově porušil druhé pravidlo. Když už se mu povedlo zpěváka donutit obléct se, vypadal i celkem k světu. Jen ty tmavé sluneční brýle zabraňovaly, aby někdo spatřil jeho zarudlé oči a kruhy pod nimi. Akemi spokojen s prvním úspěchem nastrkal RIVENA do auta a už už si říkal, že to nebude tak hrozné.
"Mám hlad, zastav u Donalda."
Mladý zpěvák se roztáhl skoro po celém autě a pustil si do sluchátek muziku, nebral ohledy na spolucestující Nakasu a Akemiho.
"Jídlo až ve studiu, pokračujte v cestě, Nakaso."
"Nic točit nebudu, dokud nedostanu najíst."

Jejich auto i hádku zastavily však semafory. Akemi si jen povzdychl. Už takhle měli více jak deset minut zpoždění. Vždy si zakládal na tom, že jeho svěřenci chodí všude včas, to do nich mlátil dnem i nocí. Většinou úspěšně. Proto nehodlal dál ztrácet čas. Ale Akemi nepočítal s tím, že jeho nový svěřenec ho nehodlá ani za mák poslouchat. Proto si ani neuvědomil, jak se dveře auta otevřely a RIVEN si v klidu na křižovatce vystoupil a propletl se mezi auty, které troubily jako o život, na chodník. Právě skočila zelená.
Akemimu bylo divné, že mu nikdo dál neodporuje, jakmile viděl prázdné auto, rychle z něj také vyskočil.
"Čekejte nás ve studiu a vzkažte jim, že ... se trochu opozdíme, přivedu ho."
Už dávno nezažil Akemi takový adrenalin. Musel uskakovat projíždějícím autům, což bylo pěkně nebezpečné. Ale povedlo se mu, s pár ostrými nadávkami od řidičů, dostat na druhou stranu. RIVENOVA postava mu však zmizela někde v davu.
Musel zaklít a v duchu se obviňovat za to, že tuhle práci kdy přijal... vlastně ji ještě oficiálně nepřijal, takže ještě byla cesta, jak se z toho vykroutit. Nemusel za ním tedy běžet. Ale Akemi byl velmi hrdý muž a nesnesl, když z něj někdo dělal hlupáka. To si dosud nikdo nedovolil. Jeho pověst ho vždy předcházela. Hvězdy, o které se staral, ho měly v úctě a respektovaly ho, protože jim mohl hodně pomoci na vrchol. Ale jak se zdálo, RIVENOVI to bylo naprosto jedno. Nejspíš ani Akemiho jméno neznal. On už na vrcholu byl a to vlastními silami. A teď se i vlastními silami plácal na dně.

Zahlédl ho u nějaké výkladní skříně, takže se snažil prodírat davem k němu a sliboval mu rychlou smrt. I kdyby ho měl do toho studia dotáhnout za vlasy, udělal by to. Už byl skoro blízko, jen nechtěl dělat z téhle honby na zpěváka nějaké veřejné drama, chtěl to vše vyřešit v klidu. Sice Akemi pochyboval, že se mu podaří tomu chlapci domluvit, ale už by si nějak poradil. Kdyby ovšem...
"RIVEN!!! Podívejte, to je ten známý zpěvák! Určitě je to RIVEN!"
"Autogram, dej nám autogram, milujeme tě!"
"Podepíšeš se mi na ruku?"
Kolem zpěváka se strhl najednou z ničeho nic hlouček mladých dívek, které ho obklopily jako pevná zeď. Jedna překřikovala druhou a celá situace se začala vymykat kontrole. Dívky se na něj tlačily tak vehementně, že RIVEN sám zpanikařil. Byl zvyklý na publikum i fanoušky, ale vždy byli v uctivé vzdálenosti. Takový dav, který se na něj tlačil a zvětšoval se, ho děsil. Hlava ho z pištění dívek bolela o to víc. Ale neměl kam ustoupit, za ním už byla jen zeď. A Nakasa, který tyhle bláznivé slepice vždy odháněl, byl pryč. Možná, že RIVEN podcenil svou popularitu. Doufal, že už si o něj nikdo ani kolo neopře, a tak se může s klidem pohybovat normálně po ulici. Ale byla to chyba. I když se teď moc veřejně neukazoval, jeho skandály byly slavnější než on. A sláva ho dostihla.
Najednou RIVEN nevěděl, co dělat. Ta tíseň, tváře nadšených dívek, které stále naléhaly. Normálně by se na ně svůdně usmál, jak měl nacvičeno, s pár si zaflirtoval, podepsal deníčky, poslal jim vzdušný polibek a sbohem. Nic se nemá přehánět. Ale teď se sotva mohl nadechnout. Každá si na něj chtěla sáhnout a bylo mu to velmi nepříjemné. Než ho cosi popadlo za paži a vtáhlo do boční uličky, kterou sám nemohl vidět.
Pak mu přes hlavu Akemi přehodil bundu s mikinou, která měla utajit RIVENOVU identitu alespoň na chvilku.

"Už sis dost vyhrál? Fajn, tedy jsem tě tam měl nechat, aby tě ten dav umačkal samou láskou?"
"Nikdo se tě o pomoc neprosil, zvládl bych to sám."
"Ano? Jak?"
"Jdu se najíst."
"Jak vidno, jednou ti to nestačilo. Nehodlám o tom diskutovat."
Akemi chytil zpěváka za paži znovu s tím, že ho do studia Gampo potáhne ostudně jako malé vztekající se dítě. Ale ten pohled, který na něj RIVEN upřel, ho zmátl.
"Nesahej na mě!"
Mladý zpěvák musel nejdřív uklidnit třas svého těla z té paniky, která se ho v tom hloučku zmocnila. A nehodlal ukazovat svou slabost nikomu jinému. Nakonec si stáhl kapuci hluboko do čela a vydal se zadní uličkou k rychlému občerstvení.

Bohužel však RIVENŮV pokus něco sníst byl marný. Vůbec ho jídlo nemělo rádo. Za poslední měsíce hodně pohubl, žaludek ho bolel, zničený jeho špatnou životosprávou, alkoholem a prášky na spaní. Takže jednu malou bagetu žmoulal snad půl hodiny a Akemimu už docházela trpělivost. Už ho z Gampa sháněli dvakrát, obvolávali ho, aby měli jistotu, že ten známý zpěvák, kterému za tu reklamu dobře zaplatili, opravdu dorazí.
"Urychli to, čekají na tebe."
"No a? Oni chtějí něco točit, tak si hold počkají na hlavní hvězdu."
"Ano? Myslíš si, že s tvou pověstí na tebe budou čekat do nekonečna?"
"Co ty o tom víš."
"Asi je na čase si něco ujasnit. Já nejsem Nakasa, nebudu ti trpět žádné výstřelky. Nebudeš se mnou odrbávat. Buď uděláš co ti já řeknu, nebo skončíš na ulici žebrat drobné s kytarou. Ber to tak, že jsem tvá poslední možnost. Ani ty, ani já z toho nejsme nadšení, ale já na rozdíl od tebe jsem profesionál a svou práci dotáhnu do konce."
"Moc hezký proslov, jak dlouho sis ho cvičil?"
Akemi už tohohle kluka měl plné zuby a to ho neznal ani hodinu. Jak tahle práce bude možná nevěděl. Ale nebyl z těch, kteří by se zalekli. A hlavně, nikdy se nevzdával.
Proto manažer ukázal na menší billboard na obchodním centru. RIVENOVA velká fotografie, propagující nějakou vůni.
"Tohle je jen kašpar, který si myslí, že mu svět padne k nohám. Ale věř, že nepadne. Jsi jen umělá figurka, která se objeví a zase zmizí, aniž by si toho někdo všiml. Tohle město má desetkrát lepší umělce než jsi ty. Brzo tam budou viset oni a po tobě ani pes neštěkne. Pak se můžeš vrátit k roznášení pití. Nebo se přestaneš litovat a hrát si na arogantního spratka a zkusíš zachránit zbytky své kariéry. Tak nebo tak, je spolupráce s tebou jen plýtvání mým časem."
RIVENA se trochu dotklo to o umělé figurce, protože Akemi přesně vyjádřil to, čeho se zpěvák bál. Ale jako by jeho cit pro hudbu odešel. Kolikrát po Mirai se snažil napsat nějakou skladbu? Ale už to nešlo. Něco tam uvnitř mu chybělo. Něco, co už mu nedovolovalo pokračovat dál. Ty sny, kdy viděl mladé nadějné lidi umírat. Viděl je podupávat nohou při své písni, a pak... skočili pod metro. Častokrát nedokázal usnout a chtěl to vše skončit. Doufal, že když jeho kariéra upadne, bude zase moci být svobodný. Zahrabat se někde sám a nenávidět se. Ale Hirata ho nechtěl nechat odejít. Proto mu poslal tohohle studeného protivu.

Studio Gampo

"Vítejte, RIVENE, slyšeli jsme, že jste uvázl v zácpě, tak nemilé. Jsme rádi, že jste to nakonec stihl."
Falešný úsměv režiséra reklamy, falešné pohledy všech okolo, kteří RIVENA považovali jen za nespolehlivého příživníka. Ale museli s ním jednat s respektem. Nenáviděl to. Ani režiséra nepozdravil a zamířil do maskérny.
"Už jsem nedoufal, že dorazíte."
"Jen klid, pane Nakaso, naše hvězdička se musela najíst."
"Jste si jistý, že to zvládne?"
"To už je na něm, já se dnes nadřel dost."

"STOP!"
"Co se zase děje?"
"Pane RIVENE, je to reklama na zábavní centrum, ne na pohřební ústav. Zkuste se tvářit nějak... no, vesele?"
"Jo vesele, jako že se bavíte."
Znechucený RIVENŮV výraz se opravdu do reklamy nehodil. A Akemi už začínal proklínat všechna japonská božstva, která znal. Ten zpěvák opravdu nebyl schopný nasadit šťastný výraz, byť na chvilku.
"Pane Amiro? Dáte nám chvilku? RIVEN je trochu unaven, dnes mu není dobře, ale to napravíme."
Zpěvák však nechtěl nic napravovat. Tahle reklama byla směšná, ubohá a kdo ví, co ještě. A on neměl v plánu se tvářit vysmátě, dokud do něj někdo nenacpe LSD nebo jinou omamnou látku.
Měl toho všeho tak po krk. Chtěl se vidět zkouřený ve své posteli, spokojeně v polospánku. Kde nic necítí, nic ho nebolí, nikdo ho neotravuje. Ano, to chtěl. Necítit nic.
"Unavený jsem z tebe tak akorát já. Nedokážeš ani odříkat lehký stupidní text a tvářit se u toho trochu vesele?"
"Režisér je debil, kdo by do takového centra šel, když se tam lidi tváří takhle."
RIVEN vykouzlil na své jemné krásné tváři něco děsivě připomínající úšklebek samotné smrti.
A to byla poslední kapka. Akemimu ruply nervy. Sice byl mistr v ovládání stresu, ale tuhle práci, i přese všechno, bral trochu osobně, kvůli Mikoto. Ona ho milovala, pro ni byl vzor. Kvůli němu zemřela. Kvůli někomu takovému? Někomu, kdo si neváží ani sám sebe...
Nestačil už zastavit svou ruku a RIVENA s plesknutím opravdu udeřil do tváře.
Několik lidí ze štábu přímo oněmělo, když tuhle scénu viděli. I RIVEN zůstal s otevřenou pusou stát v předklonu a třít si poraněnou tvář. Akemi měl přeci jen sílu.

Akemi dobře věděl, že tentokrát přestřelil. Že to přehnal a nechal se unést emocemi, což by se mu stávat nemělo. Ale ten impuls byl tak rychlý. Neomluvil se však mladému zpěvákovi. Tu facku si rozhodně zasloužil. RIVENŮV pohled ale nebyl ublížený. Naopak, jako by ho taková křivda konečně probudila. V jeho očích se zableskla nenávist. Konečně něco.
"Teď se tam vrať a natoč tu blbou reklamu."
Zpěvák neodporoval. Už konečně pochopil, že ten muž s ním jedná jako s póvlem. Ale on byl velký RIVEN, s ním nikdo takhle jednat nebude. Stoupl si před kameru zády, chvíli mu trvalo než nasadil nějaký přijatelný úsměv.
"Ta vaše reklama je nudná. Nechte mě ji oživit."
"Oživit? Ale jak? Ten scénář nám poslalo zábavní centrum. Nemůžeme ho měnit."
"Neměňte ho... přidejte něco navíc."
Akemi sice nechápal, o co RIVENOVI jde, ale vbrzku musel sám uznat, že něco v tom chlapci přeci jen je. Zpěvák neměl příliš hereckého talentu, ale vyvážil to přirozeností. Měl si hrát s dětmi na písku, ale místo toho si sedl na něco, co vypadalo jako prolézačky ze dřeva, maketa nějaké opičí dráhy pro děti. Za ním bylo jen modré pozadí, na které pak počítačem měla být dotvořena koláž fotek a průletů zábavním centrem. RIVEN si nepotřeboval děti svolávat. Jen začal zpívat. Ze začátku tišeji, nebyl si jistý slovy. Ta píseň byla velmi stará. Kdysi ho ji učila maminka. Dětská říkanka z jedné hry, která zněla jeho hlasem moc pěkně. Děti se k němu seběhly a přestaly si všímat hraček. Takže ta reklama nakonec nebyla přímo o zábavním centru a jejich atrakcích, o kterých nepadlo ani slovo, ale o dětech a jejich radosti, smíchu tak, jak se neslo v písni. Naprostá improvizace, ale dokonale vystihla atmosféru dětských her a jejich touhy, aby s nimi rodiče tohle zažívali a vrátili se taky na chvíli do dětských let. Na to tahle uspěchaná doba zapomínala. A RIVEN jim to touhle lehkou melodií s přívětivým úsměvem znovu připomněl.