03

Byt Akemiho Yashira

Přecházel nervózně po bytě. Tohle chování se mu nepodobalo. Ale přeci jen v něm Hirata nahlodal jeho přesvědčení do světa pop music se nevracet. I když spolupracovat se zpěvákem, kterého už snad všichni odepsali? Sám stále sledoval novinky ze světa showbyznysu a rád měl přehled o těch, kterým pomohl na vrchol. Dokonce s nějakou morbidní zvědavostí sledoval i ten hon na RIVENA, který propukl krátce po té, co se začaly množit úmrtí mladých lidí, kteří v tu chvíli zrovna poslouchali jeho píseň Mirai.
Nikdy s ním však nespolupracoval, ani se nikdy osobně nesetkali. RIVEN byl vždy záhadným tajemstvím Hiraty.

"Viď, že můžu jít? Yashiro, prosím, jde se mnou Nagi, bude to v pohodě. Vrátíme se hned po koncertě, slibuju."
Štěněčí oči Mikoto, která se tak těšila na RIVENŮV koncert. Byl to už víc jak rok. Ano, jeho poslední koncert, naprosto vyprodán a oslavován jako hudební událost roku. A Mikoto tam byla, i se svou kamarádkou Nagi. Jak dlouho prosila svého bratra, aby jim zajistil lístky? Někdy měl Akemi pocit, že úspěšně a podle využívá jeho kontaktů. Ale nedalo se ji říct ne. Milovala RIVENA, jeho texty i hudbu, jeho jako osobnost. Sama věřila, že on je nezkažený tím světem kolem sebe.
Kdyby ho jen teď viděla, na obálkách bulvárů, jak s ním nahrávací společnost končí smlouvu, kdy se paparazzi předhánějí v tom, kdo vyfotí jeho lepší drogové dostaveníčko, která zaléval alkoholem. Každý večírek s jinou dívkou, či dívkami.
Mikoto by byla zhnusena, zklamána, jistě by plakala nad tím, co jejího oblíbeného zpěváka RIVENA potkalo a jak se změnil.
Akemi se zahleděl na dveře jejího pokoje. Od toho dne tam vkročil jen párkrát. Sama nechtěla, aby tam vstupoval bez klepání, pubertální děvče potřebuje soukromí.
Ano, i po tom roce byl její pokoj stále v původním stavu. Připomínal mu ji. Jako by jen byla ve škole. Na stolku stále leželo tenkrát nové DVD s koncertem RIVENA. Taška ležela pod stolem, vytažené knihy, učebnice na posteli. Nic z toho Akemi ani neuklidil, ani nepřesunul. Dodnes klepal na dveře, i když věděl, že už mu neodpoví žádnou jiskrnou poznámkou.
Sledoval pokoj své sestry tak, jak to občas dělával, když mu bylo smutno. Když mu chyběl její smích. Co by dnes řekla na jeho život morouse, skoro učitele, bez vztahu, který se cpe nezdravými pokrmy a nápoji? Nejspíš by se mu vysmála.
Akemi zavřel její pokoj a zamířil k telefonu, už neváhal. Možná to byla hloupost, snažit se přijít na to, co Mikoto trápilo. Pokoušel se o to dlouho, ptal se spolužáků, kamarádek, učitelů, psychologů, ale každý o Mikoto tvrdil něco jiného.
"Jen on mi rozumí, RIVEN a jeho písně, jako by procházely mou duší. Říkají to, co já sama vyslovit neumím."

Slova Mikoto, na které si vzpomínal, ho ponoukla k tomu telefonátu. Přeci jen to zkusí, aspoň toho muže pozná a možná, že i pochopí, co tím Mikoto myslela. Proč ho tolik uznávala.
"Hirata, Argo Music."
"To jsem já."
Nebylo třeba se představovat. Akemi to nehodlal zdržovat, ještě by si to rozmyslel.
"Doufal jsem, že zavoláš."
"Ještě jsem neřekl ano. Chci jen více informací. Chci ho vidět, mluvit s ním. Pak se rozhodnu."
"Dobrá, pan Nakasa tě bude čekat v devět hodin zítra ráno, odveze tě k němu."
Hirata volil raní hodinu i RIVENŮV byt z jistého důvodu. Jelikož ve studiu se snažil RIVEN chovat slušně a civilizovaně. A Hirata chtěl, aby ho Akemi zastihl v té nejhorší možné podobě. S kocovinou, neupraveného, protivného a hrubého. Chtěl, aby Akemi přesně věděl, s čím se bude potýkat a taky doufal, že takový zpěvákův stav Akemiho dostatečně přiměje k nějaké pomoci.
Pokud tu práci přijme, mohl by s RIVENEM udělat zázraky.

RIVENŮV byt, centrum Tokia, 9:30

Akemi se zahleděl na velký dům, který byl znám jako sídlo mnoha známých osobností. Proč RIVEN bydlel zrovna zde? Nejspíš jen marketingový tah, jak ho více zviditelnit. Celý ten dům mu připadal tak strašně neosobní, připomínalo to spíše nějaký luxusní hotel než domov. I přesto se vydal do sedmého patra, které populární zpěvák obýval i s jeho, nyní už bývalým manažerem, panem Nakasem.
"Nerad je buzen před polednem, pak bývá trochu agresivní."
"Snad se ho nebojíte, Nakaso? Je to mladý kluk, mohl by to být klidně váš syn a pokud si neumíte zjednat u svých svěřenců respekt, pak se nedivím, že to zašlo takhle daleko."
Akemi vstoupil do setmělého bytu. Dlouhé těžké závěsy zastiňovaly okna, takže se muž málem přerazil o povalené křeslo a cítil, jak mu pod boty křupe sklo. RIVEN a slovo úklid také nešlo moc dohromady. Proto Akemi nařídil Nakasovi vyvětrat a trochu uklidit, než zamířil do ložnice. Byt to byl vkusný, zařízen střízlivě, žádné drahé dekorace, ani podobné výstřelky bytového designu. Ložnice však byla dosti zasmrádlá a zakouřená, až se Akemi lekl, jestli tady může někdo přežít. Pracoval už s různými lidmi a dokonce s jednou rockovou kapelou, ale i ti byli pořádkumilovnější než tenhle zpěvák.
Na posteli, pod tmavým povlečením, zahlédl tu světlou pokožku. Dlouhé černé vlasy spadaly z polštáře až na zem a celá postava v posteli se zdála býti spíše ženská. Tvář měl RIVEN skrytou v polštáři a tak nějak polehával jen na krajíčku postele. Pak se postava zavrtěla a trochu natočila, takže mu mohl Akemi vidět i do obličeje. Vážně to není žena? Ne... ale ty jemné rysy tváře, lemované dlouhými vlasy, by ho málem zmátly. Akemi tedy zkusil nastavit budík, který našel zahrabán pod haldou oblečení, ale zdálo se, že už ho někdo preventivně rozmontoval, aby nebyl schopný vydávat jakýkoliv zvuk. To manažera značně rozzlobilo a tak se uchýlil k razantnímu kroku. Odhrnul prudce závěsy a pustil i do ložnice světlo.
"Táhni k čertu!"
"Tak ono to i mluví. Co takhle vstávat?"
"Chcípni, Nakaso."
"Špatně, zkus to znovu."

Mladík na posteli zamžoural proti slunečnímu svitu, jenž ho bodalo do očí. Ne, tohle nebyl Nakasa. Ten hlas byl jiný a Nakasa byl i menší. Viděl jen obrys postavy u okna. Kdo mu to sakra pochoduje po bytě takhle po ránu? Ať to byl kdokoliv, bylo mu to jedno. Hlava ho třeštila a nejraději by spal až do konce života. Jakmile spatřil Nakasu poletovat po obýváku a uklízet jeho bordel, uklidnilo ho to. Přetáhl si deku přes hlavu a nehodlal dál s cizincem komunikovat.
To však Akemiho dost rozčílilo. Tohle, že měl být vzor jeho sestry? Tahle troska? Rozhodoval se rychle a impulsivně. Ozvala se tvrdá rána, pak něco těžkého spadlo na podlahu. RIVENOVO tělo se skutálelo dolů, protože Akemi kopl prudce do ostění postele. Nakasa polekaně vběhl do ložnice, kde byl svědkem zajímavého výjevu. RIVEN extrémně navztekaný spustil salvu nadávek a třel si naražený bok, sedíc na zemi zamotán stále do deky.
"Ty jeden parchante, kdo... kdo si myslíš, že jsi? Nakaso, ty hňupe, okamžitě ho vyhoď z mého bytu, nebo máš padáka, rozuměl jsi?"
"Já... lituju, pane RIVENE, ale... já už padáka dostal."
"Cože?!"
"Pane Nakaso, nechte nás o samotě, myslím, že je na čase se seznámit. Počkejte na mě v autě."
"Co to ksakru má znamenat?!"
"Já se nepředstavil? Oh, to je mi velmi líto. Akemi Yashiro, tvůj nový manažer. Ale formality zatím vynecháme. Teď mám pro tebe jeden úkol. Zkusím to říct pomalu, aby to tvůj mozeček, obestřen kocovinou a kdo ví čím, pochopil. Teď se zvedneš a půjdeš se umýt, ať nesmrdíš jako prase z putiky. Pak se oblékneš a Nakasa nás odveze do studia Gampo, kde natočíš reklamu. Do té doby si na obličeji našteluješ alespoň přijatelný výraz pro fanoušky. Rozuměno?"
Jak se ale zdálo, zpěvák na něj ze země jen překvapeně pomrkával s pootevřenými ústy. Nevzmohl se totiž na slovo. Nikdy s ním nikdo takhle nejednal, a tak nevěděl co, má dělat. Navíc ho hlava nesmírně bolela. Jen zíral na toho muže nad sebou, ze kterého jízlivost a ironie ukapávala po litrech. Možná, kdyby byl schopný uvažovaní, řekl by, že ten muž budí přirozený respekt. Ale sotva ve svém stavu postřehl jeho jméno.
"Budeš tady sedět ještě hodinu? Tlačí nás čas. Zvedni zadek a něco se sebou udělej."

V bytě se ozvalo tiché šumění sprchy. Zdálo se, že ten zpěvák přeci jen poslechl, to byl první krůček k úspěchu. Akemi si zatím udělal kávu a dokonce se slitoval i nad RIVENEM a také mu uvařil pořádného vyprošťováka.
Když se v kuchyni objevilo cosi, co vypadalo jako vodník a voda mu ještě odkapávala z vlasů na nahou hruď, Akemiho to značně zaujalo. Sledoval to mladé štíhlé tělo. Možná trochu nezdravě bledé, ale opravdu krásné. Ne, teď už by si ho se ženou nespletl. Sledoval, jak si zpěvák vysouší své vlasy, kterým věnoval dlouhou pozornost. Pak se do něj zabodly tmavě hnědé oči. Nebyl to příjemný pohled. Vůně kávy však RIVENŮV hněv zmírnila.
"Takže mi teď děláš chůvu? A co Nakasa?"
"Hirata ho přesunul, jak mi bylo sděleno, prý si s tebou neumí poradit."
Ostrý smích a odhození ručníku na zem, jako by značilo, že ho zpěvák vyzýval k zápasu v ringu. A že to bude těžký boj, začal Akemi rychle chápat. Necítil z toho mladíka nic dobrého. Jeho úsměv byl ostrý a zlý, jeho oči prázdné, bez jisker. Arogantní, domýšlivý spratek, jako všechny tyhle turbo hvězdičky, co rychle vyletí na vrchol, a také rychle spadnou na dno.
"Takže se mě chtějí zbavit taky?"
"Nepracuji pro Argo Music, tyhle vnitřní záležitosti řeš s Hiratou, ten jediný ti ještě věří a bláhově doufá, že tvá kariéra povstane z popela."
"Doufat může dál, nikdo se ho neprosil."
"Jsi pěkný nevděčník. Kdo myslíš, že ti platí byt a stravu? Kdo tě dokopal až na vrchol? Chrání tě už rok a ještě to nevzdal."
"Je to hlupák."
"Myslím, že aspoň v tomto se opravdu shodneme. Teď se obleč."

Akemiho provokoval pohled na skoro nahé mužské tělo. Tak moc, že zase zatoužil se vedle někoho ráno probouzet. Ano, už od střední školy věděl, že je jiný a že ho přitahuje stejné pohlaví. Nikdy se však nehlásil k nějaké homosexuální menšině, i když to bylo čím dál víc v módě. Chránil si své soukromí, jeho životem byla jen práce, ve které byl naprosto chladný profesionál. Sem tam vyhledával společnost na jednu, nebo více nocí, ale poslední rok mu tyhle vášnivé večery ani nechyběly. Jeho duše jako by byla prázdná.
Sám ale musel uznat, že chápal ty davy poblouzněných fanynek. RIVENOVA krása byla nesporná. Nebyl ten oboupohlavní typ, které chrlilo jedno vydavatelství za druhým. A i když byl mladý, vybudoval si patřičnou mužnost. Jen ta tvář, jemná, ženská a dlouhé vlasy, jako hrdina z nějaké mangy pro dívky. Akemi se sám svému uvažování musel pousmát a zakroutit nad sebou hlavou. Nikdy! Nikdy nemíchat práci a zábavu! První a nejdůležitější pravidlo téhle práce.
A druhé pravidlo? Nepodceňovat nepřítele!