02

Společnost Argo Music, o den později.

Ředitel nahrávací společnosti Argo Music Hirata Tetsu seděl jako každé ráno ve své kanceláři. Dnes však byl od rána velmi rozmrzelý a jeho sekretářka mu nesměla na oči, jinak by si na ni vybil svou zlost. Tento muž byl zvyklý řešit problémy s naprostým klidem a ledovou tváří, vždy, když se blížil nějaký problém, který bude vyžadovat jeho rozhodnutí či řešení, měl několik záložních plánů, které přizpůsoboval situaci. Jeho silná intuice a skvělý obchodní čuch ho stále, již několik let po sobě, drželi v žebříčku nejvlivnějších, a také nejbohatších mužů hudební branže. Sám si prošel dlouhým bojem, aby se vypracoval tam, kde byl teď, dokázal zúročit všechny své zkušenosti, známosti a vlivy. Ale nyní byl rozzloben. Nyní totiž uvázl na mrtvém bodě. Vyčerpal všechny možnosti, jak svému chráněnci pomoci normální cestou a ubíjelo ho RIVENOVO chování. I když včera řešili celý den jeho další kariéru, přesto se jeho fotka dnešního rána objevila v dalším bulváru. Fotka z nějakého nočního klubu, na které měl na klíně rovnou dvě mladé tanečnice. Hirata se jen modlil, aby byly již plnoleté, protože z tohoto by mohla mít problém i celá společnost. To Hiratovi ještě chybělo.
Musel se tedy uchýlit k plánu, který navrhl už předešlého dne a který zatím oddaloval.

Byt Akemiho Yashira

Toho dne měl mladý muž po dvou týdnech první volno. Nikdy by nevěřil, jak učení těch dětí může být složité a někdy se jeho nervy opravdu natahovaly k prasknutí. Ale nebylo to nic, co by schopný manažer nezvládl. Už musel bojovat s horšími problémy a s lidmi, které sám nemohl mnohdy vystát. Byl to už ale rok, co s prací manažera skončil. I přesto ještě dnes míval občas pár nabídek a několik společností a hvězd ho žádalo o spolupráci. Ale Akemi už se nechtěl vracet do toho světa falše. Možná, že ho Mikoto přeci jen něco naučila. Snažil se své vědomosti předat mladší generaci, teprve začínajících mladých hvězdiček.
Své volno trávil překvapivě vyvalováním v posteli. I když se zdál jindy jako velmi akční osoba, rád na chvíli polevil a užil si trochu lenošení. Bylo to takové jeho tajemství. Nikdo by od něj jistě nečekal, že při jeho uspěchaném životním stylu je schopný válet se pod peřinou až do oběda.

"Už tu zase chrníš jako lední medvěd? Budeš mít proleženiny a vystydne ti oběd. Zkus se trochu umýt a oholit, ať vypadáš jako člověk."

Akemi sebou prudce trhl a posadil se. Peřina sjela z jeho hrudi a muž se rozhlédl po pokoji. Ne, ona už tu nebyla, i když ji občas slýchával. Její peskování a škodolibý úsměv. Její skvělá jídla, kterými si ho rozmazlovala, aby ji sehnal nové lístky na koncert RIVENA. Prohrábl si přerostlé černé vlasy a povzdychl si. Chyběla mu. Tak moc, až ho to samotného překvapovalo.
Ani nezaznamenal, že už nějakou chvíli jeho mobil na stolku vibruje. Rychle se pro něj natáhl a nevrle se představil.
"Rád tě zase slyším, Akemi. Je to již dlouho."
"Kdo je to?"
"Hirata Tetsu, Argo Music."
"Ach tak... můžu pro tebe snad něco udělat?"
Zdvořilostní fráze, kterou samozřejmě nemyslel vážně. S Hiratou sice nějakou dobu spolupracoval, ale kromě pracovních záležitostí neměli nic společného. Takže nevěděl, proč mu Hirata volá.
"Vlastně... když se tak ptáš, myslím, že mi můžeš hodně pomoci. Měl bych pro tebe jistou nabídku."
"Počkej... budu hádat, nějaká práce? Je mi líto, že mrháš svým časem, ale sám dobře víš, že v oboru už nepůsobím."
"Prosím, aspoň mě vyslechni, ano? Chtěl bych s tebou probrat něco důležitého. Můžeme se sejít? Nerad bych to řešil po telefonu."
"Hirato, já... nevidím důvod..."
"Něco mi stále dlužíš, vzpomínáš? Takže nechci slyšet žádné výmluvy. Kavárna Rokujou, tak za hodinu? Aspoň společenské pozvání na kávu snad přijmeš, ne?"
Akemi ředitele Argo Music v duchu proklínal. Absolutně se mu nikam nechtělo. Nechtěl s tím mužem mluvit, ani se s ním setkávat. Ale přesto si vážil toho, co pro něj v minulosti udělal. Ano, dlužil mu hodně. Hirata byl jediný, kdo dal Akemimu v začátcích kariéry šanci. Jako jediný mu věřil a dohodil mu první práci, která Akemiho katapultovala do řad nejlepších manažerů.
"Dobrá, budu tam."

Sluchátko umlklo a Hirata se více zapřel do křesla. Musel Akemimu trochu připomenou minulost, jinak by jeho pozvání nepřijal. Vzpomínal si na něj. Už to bylo skoro deset let. Deset let, kdy k němu do kanceláře nakráčel, i přes nesouhlas ostrahy a Hiratovi sekretářky, mladý muž a prohlásil, že se chce stát manažerem. Bylo to spíše k smíchu. Přesto si ho Hirata vyslechl. Líbila se mu ta jeho drzá odvaha, jeho nezdolný duch. Byl to ještě student konzervatoře, výborný hráč na piáno. Jeho sen však ležel někde jinde. Chtěl podporovat umělce, starat se o jejich kariéru. I když ho Hirata ten den vyhodil, Akemi to nikdy nevzdal. Začínal u Argo Music jako poslíček a stále, při každé příležitosti, se snažil dostat výš. Jeho chorobná touha být součástí showbyznysu ho hnala stále dál. Hirata tenkrát netušil, proč ten mladík tak touží po tom bláznivém světě, plném peněz a slávy. Až poté zjistil, že mladičký Akemi Yashiro, kterému tenkrát bylo pouhých 19 let, se musel sám starat o svou malou sestřičku, jelikož jejich rodiče zemřeli při zemětřesení. Musel zvládat dvě brigády, svou školu a ještě pečování o malou Mikoto. Přesto však byl Akemi nezdolný.
Po necelém půl roku se Hirata rozhodl trochu si zašpásovat a Akemimu nabídl jednu zkoušku. Byla to zkouška naprosto nemožná. Dal Akemimu příležitost stát se manažerem - pokud dokáže do roka dostat dva nesmírně znepřátelené muže na jedno pódium. Známého skladatele Kanto Shoutara a zpěváka a muzikanta, tehdejší hvězdu jiné agentury, Itou Masahira. Dva muže, jenž se nesnášeli, hanili se vzájemně kudy chodili a kteří spolu nedokázali vydržet v jednom městě, natož v jedné budově či místnosti. Dostat je na jedno pódium a donutit je spolupracovat na písni, jenž byla určena pro charitativní účely, pro pomoc lidem po zemětřesení, se zdálo nemožným.
Už to zkoušelo tolik známých a zkušených manažerů, i sám Arata v tom byl angažován, ale nikomu se to nepodařilo.
"Jestli chceš být manažer, musíš mi dokázat, že zvládneš i to, co ostatní považují za nemožné. Teď je tvůj osud ve tvých rukou a jen na tobě záleží, zda se staneš manažerem známých hvězd. Pokud ty dva přesvědčíš ke spolupráci, dám ti tu šanci a zaměstnám tě u Argo Music jako manažera. Máš na to přesně šest měsíců."
Hirata nijak víc mladíkovi neradil. Dal mu jen tuhle jedinou možnost, dal mu čas a nějaké finance. A zbytek už byl na něm.

Nikdo přesně neví, jak se to mladému Akemimu povedlo, ale do čtyř měsíců oba dva znepřátelené muže donutil ke spolupráci. Jejich společná píseň se stala velkým hitem a vydělala na pomoc oblastem po zemětřesení spoustu tisíc. Hirata se nikdy nezeptal, jak se to Akemimu podařilo. Fámy o tom, že měl s Itou Mashirem sexuální poměr, o tom, že je vlákal do spolupráce vydíráním či něčím jiným nekalým, kolovaly po Tokiu ještě dlouho poté. Ale Hirata mladého Akemiho nechal, aby měl nějaká tajemství. Přesto věděl, že tenhle mladík je jistě schopný a splnil svou část dohody. Dal mu práci manažera, dal mu jeho kancelář i první klienty. A od té doby ho jen tiše obdivoval. Po pěti letech výborné spolupráce Akemi odešel a začal pracovat na volné noze. I tak nadále se svěřenci Hiraty dál spolupracoval.
Proto Akemi dlužil Hiratovi tuhle šanci. Tu první možnost, kterou si šéf Argo Music nikdy nevybral. Teď nejspíš ten čas na oplacení první šance nadešel.
Hirata se musel usmát. Ty časy měl rád. Tenkrát to byla opravdu práce v poklusu, kterou musel člověk nějakým zvráceným způsobem milovat. A Akemi byl jeden z těch poctivých manažerů, kteří vždy šli až do extrémů pro své svěřence. Proto si ho jako člověka vždy vážil. A právě teď potřeboval Hirata zázrak, tak jako tenkrát před těmi deseti lety.

Kavárna Rokujou

Hirata seděl usazen pohodlně na rohové pohovce a sledoval velkou prosklenou stěnou dění venku na ulici. Tuhle kavárnu měl rád. Nejen, že byla v centru a jen kousek od budovy Argo Music, ale také tu obsluhovala moc hezká mladá děvčata v tématických kostýmech nebo cosplayi. Usrkával v klidu svou polední kávu a pokukoval po novém zákusku s podivnou nazelenalou barvou. Zahlédl přicházet i Akemiho, takže vstal a přátelsky ho přivítal, jak se slušelo a patřilo.
"Takže? Zkrať to, o čem si chtěl mluvit?"
"Vidím, že si stále stejně milý jako vždy, Akemi. Je to už pár let co jsme spolu pracovali. Dnes jsem tak nějak vzpomínal na staré časy."
"Vytáhl jsi mě sem kvůli sentimentu?"
Jak se zdálo, Akemi nebyl nakloněn přátelskému rozhovoru a tak Hirata musel jít rovnou k věci.
"Vím, že jsi nejlepší a musím říci, že... kdybych našel jinou možnost, neprosil bych tě o pomoc. Ale momentálně nemám na vybranou a věřím, že jsi má poslední šance. Jde mi o jednoho zpěváka. Nechci přijít o jeho talent, ale nějak se sám sabotuje. Věřím, že kdybys mu nějak pomohl, dokázal by se zase postavit na nohy a zkusit to znovu."
"Hirato... už do telefonu jsem ti řekl, že už v oboru nepracuji. Ale byl jsem ochoten vyslechnout si tvou nabídku, kvůli starým časům. Nemysli si, že nedokážu ocenit a vážit si toho, co jsi pro mě udělal, ale i to má své hranice."
"Byl jsi jediný, kterému jsem kdy věřil, že dokáže nemožné, Akemi. A já potřebuji ještě jednou, naposled tvůj zázrak. Pokud jde o finanční stránku, můžeš si říci o jakoukoliv částku a dostaneš naprosto volnou ruku."
"Nemám zájem, lituji."
Mladý muž se zvedl od stolku v kavárně zrovna, když servírka přišla zapsat jeho objednávku. Hirata věděl, že teď jde do tuhého.
"Už tě nezajímá, proč se Mikoto zabila? Znám jen jediného člověka, který ti na to může odpovědět popravdě."
Akemi se zastavil u dveří. Celý ztuhl a křečovitě sevřel kliku. Nenáviděl, když mu to někdo připomínal a zvlášť takovým způsobem. Vzpomínka na to, že viděl sestru šťastnou, neznal její trápení a nezabránil ji v sebevraždě, která podle něj byla naprosto hloupá a zbytečná. Nedokázal dodnes najít důvod, proč Mikoto tu noc skočila do kolejiště metra. Jaké měla proboha trápení, že neviděla jiné východisko než smrt? A pokud nějaké měla, proč o něm nikdy s Akemim nemluvila? Podle něj to byla velmi šťastná a silná dívka, tak proč proboha....
"Kolikrát jsi tu píseň poslouchal a snažil se nalézt odpovědi? Tak kolikrát, Akemi?! Mučila tě dlouho, já to vím. I mě mučila a dodnes mi připomíná mou chybu. Nikdy nemohu zapomenout, že to já ji nechal vplout do světa. Ale tyto věci se staly a již nejdou vrátit zpět. Ale můžeme alespoň pochopit proč. Přemýšlej o tom, Akemi. RIVEN potřebuje tvou pomoc, i jeho ta píseň stáhla až ke dnu, ze kterého se nechce odrazit. A já tě žádám o pomoc a nabízím ti možnost najít odpovědi, které tak dlouho hledáš. Už se přestaň obviňovat a schovávat před světem, tím ničeho nedosáhneš! RIVEN by ti mohl pomoci pochopit a nalézt pravdu, tak jako ty bys mu mohl pomoci nalézt klid."

I tak Hirata nedokázal zabránit Akemimu v odchodu. Přesto doufal, že do jeho svědomí a mysli zasel semínko zvědavosti a pochybností. Už Akemiho znal. Stačilo před něj postavit naprosto nemožný úkol a on po něm hladově skočil. Taková už byla jeho povaha. Navíc Hirata věděl, že smrt Akemiho sestry ho hluboce zasáhla a nespokojil se nikdy s vysvětleními, proč to Mikoto udělala. Jestli bude souhlasit s tak bláznivým nápadem Hirata nevěděl. Teď mu zbývalo jen čekat a doufat, že Akemi bude chtít znát i názor toho, který píseň sebevrahů, známou pod jménem Mirai, stvořil. Píseň, která stála mnoho mladých životů. Bylo na čase prolomit její prokletí.