"Takhle to už opravdu nejde dál."
Muž sedící na pravé straně dlouhého stolu uhodil dlaní do svých složek, které ležely před ním. Jeho výraz byl rozhorlený. Snažil se marně, už po několikáté, apelovat na ředitele nahrávací společnosti Argo Music, která byla nejvýdělečnější a prý i nejlepší společností v hudební branži. Nespecializovala se jen na nahrávání alb různých hudebních žánrů, měli i své známé pěvecké hvězdy, které jim vydělávaly ročně stovky tisíc jenů. Pořádali talentové soutěže, které se v místní televizi staly velmi populární, ale také hledali nové umělce do hudebního průmyslu v konkurzech. Sponzorovali hudební konzervatoře a podporovali i filmový průmysl. Celá tahle megalomanská mašinérie živila všechny dnes přítomné pány i dámy, kteří byli svoláni na tuto konferenci, ve které se mělo rozhodnout, kdo bude příští hvězdou Arga. Do koho se vrazí nejvíce peněz, komu se povolí nová deska, komu se poskytne více pozornosti, kdo bude to jaro a léto v kurzu, kdo by měl více pracovat, kdo může odpočívat, který ze svěřenců pojede na turné. A že Argo Music neměla málo opravdu solidních zpěváků, zpěvaček a skupin. A jejich manažeři byli dnes všichni u tohoto stolu a projednávali své zájmy a zájmy jejich svěřenců jak nejlépe uměli. Přeci jen záleželo na nich, kolik financí a podpory pro své chráněnce od vedení získají a podle toho se odvíjelo i postavení manažerů.
Ale ve vzduchu přeci jen ten den visela zloba. "Už je to po druhé tento týden. To už opravdu není normální, to už se mu nesmí trpět. V pondělí na něj Hirano a jeho tým čekali dvě hodiny, aby natočili tu novou skladbu. Přišel s kocovinou, neschopný stát a nebyl ani schopný zapamatovat si refrén textu. Když ho Hirano odeslal pryč, dokonce po něm mrštil židli. Ve čtvrtek pro změnu na zkoušku nedorazil vůbec. Místo toho, aby pracoval na tom novém albu, raději vymetá večírky. Nespolupracuje, dělá si co chce a stále se na něj berou ohledy, zatímco nahrávání mých svěřenců Akai Tsubane mohlo být už v plném proudu.
Pan Nakasa ho absolutně nezvládá, nebyl schopný ho dokopat k tomu televiznímu vystoupení, i když to bylo domluveno měsíc dopředu. Okrádá tuto společnost o trpělivost a peníze. Takhle to dál nejde, to si společnost dovolit nemůže."
Hirata Tetsu, majitel a nadpoloviční vlastník společnosti Argo Music, zatím seděl na konci stolu. Své křeslo měl otočené k oknu a shlížel z těch vysokých pater dolů na ulici. Právě ho zaujal mladý prodavač hot dogů a musel si sám přiznat, že začíná mít hlad. Tahle schůze se táhla od samého rána a už bylo skoro poledne. Celou dobu musel poslouchat stěžování Reie Kagariho, kterému jako většině manažerů u tohoto stolu došla trpělivost. On byl ale natolik odvážný, že se nebál svou zlost a nespokojenost projevit nahlas. A Hirata dobře věděl, že jeho argumentům se nedá odporovat. Měl přeci jen pravdu. A to majitele společnosti Argo Music trápilo. Proto se nedíval přítomným manažérům do očí, jak byl zvyklý a zatím celou dobu mlčel.
Možná to bylo i proto, že ten, o kom se dnes převážně mluvilo, byl jeho chráněnec. Mladík, kterého objevil před čtyřmi lety opravdovou náhodou. Mladík, který vplul do tohoto hudebního průmysl jako čirá voda horského pramene. Jediný, který podle Hiraty měl opravdový talent, pramenící z duše.
Zpěv se dal naučit, pokud k tomu člověk měl hlas a vlohy. Vystupování na veřejnosti se dalo nacvičit a regulovat podle potřeby. Popularita šla získat pár dobrými písněmi a schopným manažerem i týmem. Ale přesto Hirata věděl, že většina svěřenců jeho společnosti jsou jen loutky v tomhle divadle. Figurky, které se posouvaly po šachovnici. Ale ON... ON byl vždy jiný. Dělal si věci po svém. Jeho hudba pramenila odněkud z jeho nitra. Nebyla to jen prázdná slova a pár melodií. Ne, JEHO písně měly sílu a prožitek a to se opravdu naučit nedalo, s tím se člověk rodí. Ale možná ta síla, kterou dával všem kolem sebe a kterou vkládal do písní ho nakonec zničila.
Ne, to nebyla pravda, zničil ho sám Hirata, svým hloupým rozhodnutím. Touhou posunout HO dál. Kdyby jen tu píseň tenkrát majitel Argo Music neslyšel, kdyby netrval na jejím vydání. Neuvědomil si co to může způsobit. A to byla jeho osudová chyba nejen jako manažera, ale především jako majitele této společnosti. Kdyby HO tenkrát poslechl a to varování bral vážně.
Ale už to byl rok. Media pomalu zapomněla, posluchači by ho milovali i nadále. Ale ON zapomenout nemohl. Nedokázal s tím v sobě žít. Odmítl dál tvořit písně, rozhodl se s autorskou tvorbou skončit. Možná, že se bál dál pokračovat. A to byl začátek tohoto trápení. Kolik mu Argo Music poskytla textařů a hudebníků? Kolik písní pro něj nechala společnost nahrát. Kolik demo nahrávek mu posílali umělci z celého Japonska, aby podpořili svou hvězdu. Ale ON se změnil. Tak děsivě, že už si s ním Hirata nevěděl rady. Odmítl vše, co mu mohlo zachránit kariéru. Písně, které sám nestvořil neuměl správně interpretovat, nedokázal je prožívat, jeho zpěv nebyl věrohodný. I když zpíval o lásce a štěstí, znělo to jako by právě pohřbil někoho blízkého. To kouzlo, které měl jen ON jako by zemřelo. Co by za takovou šanci a takový tvůrčí tým skladatelů a hudebníků daly jiné hvězdičky společnosti Argo. Ale Hirata se stále snažil podporovat svého oblíbence. Možná to byla chyba, přesto však doufal, že jednou, až se události, jež se staly před rokem trochu otupí, se znovu RIVEN vrátí na výsluní hudebního průmyslu.
"Jeho poslední deska byla naprostý propadák a společnost na ni prodělala. Jaké mrhání prostředků. Poslední singl se nedostal ani do žebříčků a všichni kritici ho ztrhali. Je čas to ukončit, pane Hirato. RIVEN definitivně skončil. Jeho smlouva trvá jen do května, že pane Nakaso? To bude naše šance se ho zbavit."
Ostrý pohled šéfa společnosti však mladého odvážného manažera umlčel. Ano, věděl, že zachází daleko a je drzý. Ale už ho tohle nebetyčné chránění flákače rozčilovalo. Sám musel sjednat svým svěřencům, chlapecké skupině Akai Tsubane více prostoru, více možností. A dokud tu byl RIVEN, kterému se vše podřizovalo, nebylo to možné. Ale přesto věděl, že svou skupinu protlačí až na vrchol, i kdyby měl jít přes mrtvoly. A první mrtvolou na seznamu byl právě RIVEN.
"To by stačilo! Já jsem tady společnost Argo, to mé finance tady přicházejí na zmar, na to nezapomínejte! Chápu moc dobře, o co vám jde. A nepopírám, že v mnohých věcích s vámi souhlasím. Proto jsem se rozhodl učinit kroky k jisté nápravě a dát RIVENOVI poslední šanci. Jistě také víte, Reie, že svého času to byl právě RIVEN, kdo dokázal Argo Music vytáhnout z potencionálního krachu a vydělal nám velmi mnoho peněz. A já ho neodepíšu! Má ještě dva měsíce. Je na čase udělat změny. Chápu, že Akai Tsubane si zaslouží svůj prostor a dostanou ho, o to nemusíte mít strach. Ale předem musíme vyřešit toto."
"Vyřešit? A jak hodláte tedy řešit tuto situaci?"
"Dám mu ještě dva měsíce do ukončení smlouvy. Berte to jako poslední šanci starého sentimentálního muže. Dva měsíce, za které stvoří nový singl. Pokud se ani ten nedostane do hitparády ani do žebříčků prodávaných skladeb, dále RIVENOVI neprodloužím smlouvu. S tím také bude souviset změna na postu jeho manažera. Vážím si práce pana Nakasi, ale jak se zdá, spolupráce tady nějak vázne. Nejste schopen ho donutit k práci. Je mi líto, ale jistě budete sám vděčný za přesun k slečně Mairiko, jejichž manažerka právě odešla v minulém měsíci na mateřskou."
"A mohu se zeptat, pane Hirato, komu tedy svěříte Rivena? Samozřejmě s vašim krokem souhlasím. Mám toho chlapce rád, ale..."
Majitel Argo grup se děkovně podíval na RIVENOVA manažera a byl rád, že jeho krok chápe. Nakasa byl velmi dobrý manažer, ale snadno manipulovatelný a neměl příliš pevné odhodlání. Nedokázal si vydobýt respekt. Dosud tyto vlastnosti s RIVENEM nepotřeboval. Ale nyní se situace změnila a proto se tahle práce pro něj stala utrpením. U mladé začínající zpěvačky mu bude lépe.
RIVEN nyní potřeboval pevnou ruku, někoho, kdo by se s ním příliš nepáral. Někoho... někoho... kdo by ustál jeho povahu. Kdo by zvládl mediální tlak, omezil jeho skandály a donutil RIVENA znovu tvořit či aspoň pracovat na písních tak jak má. Sám Hirata už ale manažerský post nezastával, a ani by se do takového rizika sám nepouštěl. Kde tedy najít někoho, kdo by byl ochotný zkrotit RIVENA a navrátit mu zpátky naději?
Hirata sám věřil, že RIVENA lze změnit. Že jen cítí bolest, se kterou se neumí jeho talent vyrovnat. Nedokáže překonat tu skladbu. Proto se začal utápět v alkoholu a skandálech. I když dřív to byl tak veselý skromný mladík. Miloval hudbu a svou láskou k ní dokázal nakazit lidi kolem sebe. Jeho písně měly obrovský náboj. Proto se za necelý roku vyšplhal z číšníka na pop star, kterou milovalo celé Japonsko. A pak přišla Mirai... píseň, která opravdu neměla nikdy spatřit světlo světa. Kdyby nebylo jí, možná by RIVEN dál byl na vrcholu.
Proto musel Hirata všem svým manažerům nějak zalepit pusy. I když už RIVENOVI dal tolik šancí a vždy marných, tahle měla být poslední. Poslední zoufalý krok a skok do neznáma. Proto Hiratu napadlo něco děsivého. Jeho čelo se svraštilo a naskákaly na něm hluboké vrásky. Všichni okolo stolu zmlkly. Většina z nich nevěřila, že RIVENA jde zachránit po profesionální stránce a už vůbec po té osobní. Přesto byli zvědavý, jak to jejich šéf hodlá řešit, když doteď před problémy zavíral oči.
"Akemi Yashiro."
V sále zavládlo nepochopené zašumění. Manažeři si spolu začali vyměňovat pohledy. Pokud dosud věřili v soudnost svého šéfa, víra je nyní rychle opustila. Tohle bylo naprosté šílenství.
"Akemi se stáhl z veřejného života a dále nepracuje pro showbyznys již rok. Přece víte, že..."
"Je nejlepší, to ano, ale snažit se ho zlanařit a zvlášť pro RIVENA je nesmysl. Chcete jitřit jeho rány?"
Hirata vyslovil toto jméno záměrně. I když to ostatní mohli brát jako šílenství, on se utvrzoval stále více, že je to RIVENOVA poslední šance. Ano, Akemi byl nejlepším manažerem v celém Tokiu. Dostal na vrchol tolik herců, zpěváků, politiků, moderátorů a jiných osobností, že by si s nimi mohl dláždit chodník před svou vilou. Byl jeden z mála manažerů, kteří nepodléhali žádné společnosti ani vydavatelství. Pracoval na volné noze a nechával se najímat od různých společností specificky pro talentované jedince. Sám si práci mohl vybírat. A stáli o něj mnozí. Ale ne všem se poštěstilo s ním pracovat. Ti, kdo to štěstí měli, se opravdu proslavili a nadále se v tom těžkém světě showbyznysu udrželi.
"Možná vám to připadá šílené a značně morbidní, ano přiznávám. Ale závažné situace si žádají závažná rozhodnutí a řešení."
"Nebude souhlasit, myslím, že je to naprosto zbytečné."
"Uvidíme... uvidíme."
Ano, Hirata tušil, že Akemi nebude nadšen takovou nabídkou. Poslední rok se z něj stal samotář a přijal nabídku na učení na jedné z konzervatoří. Učil etiketu a vystupování a také mediální propagaci. Ale jestli byl s takovou prací, které chyběl adrenalin spokojen, o tom se vedly dlouhé spory mezi jeho kolegy. Akemi však musel svůj život změnit. A důvodem byl právě RIVEN. Jeho skladba Mirai... která stála mnoho životů. Mladých životů, které si brali převážně studenti.
"Moderní píseň sebevrahů" - to hlásaly všechny nejnovější titulky novin a zpráv přesně před rokem. Tak tuto skladbu nazvali, kvůli tomu, co působila. RIVENOVA píseň měla příliš velkou sílu, příliš v ní odkryl to, co mělo zůstat skryto a na mladé lidi velmi zapůsobila. A jedním ze studentů, kterým píseň Mirai vzala život, byla i Akemi Mikoto. Sestra manažera, kterého chtěl Hirata požádat o spolupráci.
Konferenci Hirata ukončil předčasně. Manažeři se rozešli ke své práci, ke svým umělcům. Ale příliš z nich nemělo zrovna valné mínění o nových rozhodnutích šéfa. Připadalo jim to jako bláznovství. Přesto byl Hirata rozhodnut přesvědčit Akemiho Yashira, aby spolupracoval s RIVENEM. Bláznovství? Možná. Poslední naděje? Určitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat