06

Sirion se kolem sebe rozhlédl, ale nic víc neviděl. Proto se rozhodl oslovit tu holčičku. Děsilo ho tohle místo.
"Kde to jsem"?
Bylo však ticho.
"Jsem snad v pekle"?
Holčička se rozesmála, tak odporným slizkým hlasem až Sirionovi naskočila husí kůže a pak se na něj otočila. Vypadala roztomile a v ruce držela hadrovou panenku.
"A kdyby ano"?
Bylo by to celkem jedno pomyslel si jenom Sirion.
"Ano to by bylo".
Čaroděj sebou trhnul.
"Ano čtu tvé myšlenky. A ne, já nejsem ďábel". S tím se holčička rozesmála a přicupitala k němu.
"Kdo tedy jsi"?
"Ty víš kdo jsem, proto jsi přišel".
"Já...".
"Něco ode mne chceš čaroději, nemýlím-li se"?

Sirion jen pokýval hlavou.
"Proč si myslíš, že ti dám to co chceš? Chceš snad vyjednávat se mnou"?
Holčička se znovu rozesmála a pak čaroděj viděl jak z holčičky začala stoupat černá mlha.
"A kdyby ano"?
"Nemáš mi co nabídnout".
"Mýlíš se, mám svou duši".
"Svou duši si nech, není nic pro mě".
Sirion byl v koncích. Doufal že s tímto démonem vymění svou duši za alespoň ještě jednu šanci.
Holčička se trochu více přiblížila a najednou jako kdyby černá mlha roztrhla její tělíčko ve dví a na zemi zůstala ležet jen ta panenka. Sirionovi oči se rozšířili hrůzou a začal koktat...
"Ale já kromě své duše nic nemám".
."Mýlíš se Sirione, máš".
"Nerozumím. Co po mě chceš"?
"Já? Špatná otázka hloupý čaroději. Ta správná zní, co chceš ty tolik, že si ochotný objetovat svou duši".
"Pomstu"!
"Zase špatně Sirione".
Čaroděj už byl zoufalý.

Černá mlha se začala zhmotňovat do nějakého velkého zvířete a znovu se začala smát, tentokrát déle než bylo příjemné. "Dobře tedy. Mohlo by to být celkem zábavné. Dám ti co tolik chceš. Dám ti pomstu, po které tolik toužíš. Ale nedělám to jen tak.
Opravím tvé tělo a vrátím tě do něj. Dám ti novou, mocnější sílu. ...Dám ti sebe".
S tím Sirion prudce couvl. To poslední se mu příliš nepozdávalo.
"Proč? Co za to budeš chtít"?
"Jen maličkost. Jen život, jeden bezcenný život, jednoho člověka. Chci život toho krále".
Sirionovi se to líbilo čím dál míň. Proč život člověka? Nechápal, že by se démon Josedor spokojil s tak málem.
"Ale já neřekl že je to vše. Chci také tebe. Tvou věrnost". Sirion to příliš nechápal, ale představa nového života byla lákavá.
"Proč do toho pleteš toho krále"?
"Vezmu si jeho život ať chceš nebo ne. Ale ukážu ti svou dobrou stránku. Dám mu rok. Rok života. Pak si přijdu pro jeho duši".
Sirion tu nabídku přijal. Věděl, že to znamená obětovat někoho kdo mu zachránil život. Věděl, že to znamená sloužit démonovi, ale nemohl říci ne. Byl možná sobecký, ale on chtěl žít. A Josedor mu nový život nabízel na stříbrném podnose. Démon se rozesmál a Sirion cítil na svém těle něco jako slizká chapadla. Snažil se je ze sebe sundat, ale nešlo to."Hloupý čaroději. Budeš litovat dne, kdy jsi se se mnou spolčil".
Pak už jen stříbrný čaroděj viděl tmu. Strašně to bolelo. Jeho tělo v Josedově chrámu se začalo pomalu obnovovat. Král Dunas vyjekl a začal se pozpátku snažit odsunout od toho co se dělo před ním.
Černá magie Sirionovi pomalu proudila do žil místo krve. Cítil to, ale věděl, že nemá cenu se bránit. Už konečně pochopil jak to ten démon myslel. "Dám ti sebe"... Král rychle a o překot vyběhl ven z chrámu. Jeho družina nejvěrnějších se ho pokoušela uklidnit. Král málem přišel o rozum, kvůli tomu co viděl. A pak?

Pak vyšlo slunce. Koně se začali plašit, v lesích kolem chrámu vyli vlci. Všechno jako kdyby napovídalo konci světa. Slunce bylo rudé jako krev a pomalu ozařovalo bílou sněhovou pokrývku.
Čaroděj Sirion vyšel z chrámu a jeden krvavý paprsek si ho vybral a posvítil na něj.
Králova garda tasila meče. Všichni cítili to podivné mrazení. A pak se na ně upřely dvě ocelově šedé oči. Sirion byl zpět. Cítil se však jinak, nikdy už nebude jako dřív. Necítil se ani jako čaroděj...spíš jako něco, něco co by nejradši sám sprovodil ze světa.
Cítil tu odpornou přítomnost černé magie a toho démona. Sám věděl co to znamená. Ztratil ten poslední kousek lidskosti, který má každý čaroděj. Ale momentálně to bylo jedno. Nehodlal nad tím ronit slzy.
Dal mi přeci jen to co jsem sám chtěl. A za to budu opravdu pykat.
Pomalým krokem došel až ke králi, který stál s otevřenými ústy a ani se nehnul.
"Válka ještě neskončila králi"!