08

Sirion opravdu vedl královi vojska. Tedy to co z nich zbylo. Asi třicet těch nejstatečnějších válečníků a dvaceti členná královská garda. Takové vojsko bylo celkem k smíchu. Ale o to Sirionovi nešlo. Stačilo mu se zbavit toho psa a pak už pro něj nebude královnina armáda problém.
Setkali se znovu.
Ethan málem zděšením opustil sedlo svého koně za jízdy. Co to sakra....díval se na toho tvora, ale ať to bylo cokoliv nebyl to Sirion. Sice to vypadalo jako on, ale...Ethan cítil že by měl být velmi obezřetný.
"Ale, tak ty ještě žiješ? Jak je to možné"?

Ale stříbrný čaroděj neodpověděl jen ho upřeně pozoroval. Byl naprosto klidný. Tentokrát už neudělá stejnou chybu. Nenechá se od něj vyprovokovat.
"Myslel jsem že jsem tě zabil...nerad věci dělám dvakrát. Co si takhle promluvit"?
"Mluvit? A o čem? Nemáme už o čem mluvit".
Ethana polil studený pot. Jak jsi dokázal vstát z mrtvých Sirione...kdo ti pomohl? Takové útoky černé magie si nemohl za žádnou cenu přežít. Ale přesto tě teď vidím živého...to nedává smysl.
"Třeba o tom jak se ti povedlo přežít mé útoky".
Teď to byl Sirion kdo se rozesmál. "A kdo řekl že jsem je přežil"?
Ethan byl obezřetný. "Asi mě musíš hodně nenávidět, když se ti povedlo vrátit se".
Sirion zkrátil vzdálenost mezi nimi. "Popravdě, když už jsme v tom řečnění...ano. Z počátku jsem tě obdivoval...pak možná i miloval...ale teď mi zbyla jen má nenávist".
Ethan byl překvapen tím srdcervoucím sdělením. "Miloval"?
Sirion se přiblížil ještě víc, takže teď už se klidně mohl Ethana i dotknout. Ale to neudělal, aby nevycítil, že mu v krvi koluje černá magie. Ten byl s tak přímého jednání překvapen a tak bezděky udělal krok vzad.
"Dost her Ethane. Je na čase se rozloučit".
Na to právě čaroděj čekal a okamžitě na Siriona vyslal dvě silná kouzla. Ta se však úplně minula účinkem a roztříštila se dřív než zasáhla cíl. Čaroděj se prudce stáhl. Tak tohle je hodně zlé. Ale nepolevil a znovu a znovu na Siriona útočil. Ten však se ani nehnul a jen kouzla tříštil jako dětské hračky.
Až si Ethan uvědomil, že protentokrát to asi nebude stačit.
"Co se děje Ethane? To je vše co umíš? Už jsi mě přeci jednou dokázal zabít a teď mě ani nezraníš"? Sirion se tomu smál. Věděl proč to tak je a bavilo ho vidět Ethanův stále nervóznější obličej. Už jen za to ta smlouva s ďáblem stála.
"Nejmocnější z čarodějů a není ani schopen zasáhnout cíl? To je ubohé".

Chtěl ho vydráždit k tomu, aby znovu použil černou magii. Chtěl vědět jestli to dokáže ustát. Chtěl jen zkusit co všechno vydrží.
To už se opravdu Ethan musel snížit i k černé magii, protože zjistil že obyčejná kouzla jsou mu k ničemu. Věděl že je to nebezpečné, když to přežene mohlo by ho to stát život, ale Sirion se mu nebude vysmívat. To on je tu pánem, to on vždy nad Sirionem vládl.
Stříbrnému čaroději se povedlo odvrátit dvě černá kouzla. Ale to třetí se prokousalo jeho obranou a dostal přímý zásah. Zakymácel se, ale ustál to. "Ne Ethane. Už mě nedokážeš zastavit. Nikdo už to nedokáže", pronesl zkroušeně. Věděl, že tohle je konec. Tam na Etruských polích jsem zemřel. Nemůžeš mě zabít dvakrát.
S tím se Sirion prudkostí blesku přemístil za svého protivníka a podlomil mu záda silným černým kouzlem. Ethan upadl do čerstvě spadaného sněhu neschopen se znovu postavit.
"Nemožné....jak můžeš mít takovou sílu".
Sirion si k němu přidřepl a zvedl jeho hlavu. "Zabil jsi mě vzpomínáš"?
S tím si čaroděje vytáhl do náručí. V dřívějších dobách si přával takhle Ethana svírat, takhle mu dát najevo, že má převahu, ale nikdy se mu to nepovedlo. Teď to bylo poslední sbohem, jak romantické.
S tím už se mu díval zblízka do očí. Teď mu byl Ethan odkázán na milost. "Zabil jsi mě a poslal do pekla...ale já se vrátil. Vrátil jsem se pro tebe, vrátil jsem se abych ti dal tohle"....
Sirion se nad něj naklonil a ...a políbil svého nepřítele. Byl to vášnivý polibek, plný touhy a prosby o odpuštění. Poslední polibek na rozloučenou....než mu prudce proklál tělo svým mečem.
Ethanovi zorničky se prudce rozšířili a jeho tělo sebou škublo. Sirion se sklonil k jeho uchu. "Teď by jsi měl pozdravovat v pekle pro změnu ty, nemyslíš? A drž mi tam teplé místečko".
S tím Ethanovo tělo začalo ochabovat. Sirion ho držel do té doby než se pomalu začalo měnit ve hvězdný prach.
"Ni...ni...kdy...neza...pome...nu".... To byly poslední slova nejmocnějšího čaroděje Ethana.
S jeho smrtí zemřela i válka, s jeho smrtí odešla i Sirionova nenávist. Svět se začal pomalu měnit...

Král Dunas vyhrál svůj boj o království. Neobha odtáhla i se zbytky své armády zpátky na jih. Už nebylo čeho se bát. Už nebylo proč prolévat krev.
Sirion dlouho zůstal stát na tom bojišti. Připadal si tolik prázdný. Tolik let ho naplňovala sžíravá touha po pomstě. To byl to co ho hnalo dál. Nutilo ho to být silnějším a silnějším. Až poté co Ethana zabil si to uvědomil.

Taky nikdy nezapomenu...
Král ho za jeho zásluhy pozval do Askádie, ale Sirion to odmítl. Teď chtěl být sám. Sám se svým smutkem a prázdnotou.