09

Mladý král učinil co mu čaroděj radil. Usadil se s kamennou tváří na trůnu a čekal co se bude dít. Sirion mu neřekl nic víc, což ho rozčilovalo. Nevěděl co čaroděj chystá, dostal jen instrukce tvářit se chladně a výhružně. Byl to těžký úkol.
Nechal povolat princeznu Niobé i její družinu do trůnního sálu. Celá družina byla již připravena na cestu, strážkyně nervózně přešlapovaly po obou stranách družiny a svíraly své kuše. Ani princezna se netvářila zrovna přátelsky. Deris se ji ani nedivil, ale stále se snažil zachovávat klid. Čaroděj se zdržel. Kde je?
"Proč jste nás povolal králi"?

Ostrý tón princezny, který byl značně odměřený. Nechtěla být v přítomnosti tohoto klučíka už ani minutu. Ponížil ji tak, že na to do smrti nezapomene. Až se tohle všechno dozví královna Neobha...že tady král smilní jako sodomita s mužem...až se ji zvedl žaludek. Pyšně zvedla hlavu, už měla té etikety a zdvořilostí dost.
"Doufám, že si nemyslíte, že náš odchod zastavíte".
Výsměch v jejím hlase mladého krále dráždil. Měl chuť ji něco říci od plic, to by teprve něco slyšela...
"Nikoliv princezno. Těší mě vaše rozhodnutí se vrátit do své domoviny, místní zima je krutá a mohla by jste ochořet, jelikož na ni nejste navyklá".
Deris stále jednal obezřetně, bylo pravdou, že kruté mrazy ještě neudeřily, ale v království je očekávaly každým dnem. Byla to nevýhoda království ležícího na pomezí dvou světů. Tuhé mrazivé zimy a velmi horká dusivá léta.
Princezna si dupla podpatkem do podlahy, měla toho spratka tak akorát dost.
"Jak vidím těší vás i představa kruté války".
Krutý smích se nesl po celém trůnním sále a Deris jen pevně sevřel opěrky svého trůnu. Věděla přesně kam udeřit. Také za těch pár dní si princezna stačila udělat obrázek o království. Stavba nového hradu vyčerpala pokladnu, ale ten hloupý král ani nezvednul daně, aby ji znovu naplnil. Bylo ji jasné, že králi záleží na svém lidu. Příliš hodný král je vždy zkáza pro království. A ona toho bezostyšně využila.
Až válku vyhrajeme bude se přede mnou plazit po kolenou...

Dveře trůnního sálu se s rachotem rozletěly. Závan chladného vzduchu zamrazil všechny přítomné. Bylo to až děsivé. Do sálu pomalým krokem vcházel ledový čaroděj v plné polní. Deris byl udiven, ale snažil se to nedat najevo. Ve své zbroji vypadal Sirion opravdu hrůzostrašně a budil respekt. Už dlouho Deris svého čaroděje neviděl ve zbroji. Kde byl? Proč se tak zdržel?
Princeznina družina byť nechtěně musela ustoupit a nechat ho projít. I když je mohl Sirion obejít, schválně si to namířil jejich středem a málem porazil i princeznu, což tu dámu velmi rozlítilo. V klidu přešel až k trůnu a poklekl u něj, než Derisovi políbil ruku.
Mladý král na to nechápavě hleděl. Sirion jen doufal, že Deris pochopí brzy o co mu jde a chytí se, vstal tedy a postavil se k trůnu. Ležérně se o něj opřel.
"Ráda vyhrožujete válkou slečinko"?
Princezně zapláli oči, jak si dovoluje s ní ten prašivý čaroděj takhle mluvit. Její strážkyně si připravily kuše. Ale Sirion se tomu jenom rozesmál.
"Myslím, že by jste si měla osvětlit trochu historii. Askádie už s vámi jednu válku vedla, před třemi roky, věřím že to máte stále v živé paměti".
Deris stále nechápal kam tím Sirion míří. Četl mnoho spisů o tehdejší válce. Byla hodně krutá a Askadie přišla o hodně statečných bojovníků. Válka byla pohromou pro jejich království. Ale lidé se za tři roky pomalu vzpamatovávali. Uvést je znovu do válečného stavu si mladý král ani nechtěl představovat.
Princezna však neodpověděla, její pohled byl velice nasupený. A tak Sirion pokračoval.
"Před třemi lety to vaše království vyhlásilo válku Askadii. Opíraje se o své obrovské, dobře vyzbrojené vojsko. Ale ani to vám nestačilo. Inithril chtěl za každou cenu světu ukázat, že je nejmocnějším královstvím. A proto přijal do svých služeb nejmocnějšího čaroděje...který měl na svědomí mnoho životů. Ale pokud se dobře pamatuji...ani vaše veliké vojsko, ani tak mocný čaroděj vám k vítězství nestačili".
Princezna zuřila, připomínat ji porážku jejího království ji velmi rozčilovalo. Byla to potupná prohra, která skončila touto hloupou mírovou smlouvou.
"Askádie půjde do války když to bude nezbytné a vy znovu prohrajete...".
Deris už konečně pochopil kam Sirion směřuje. Podíval se na svého čaroděje. Takže přebijí vyhrožování vyhrožováním? To je šílené.
"Můj čaroděj má svatou pravdu. K čemu vám je vaše obrovské vojsko...když Askádie má Siriona, nejsilnějšího čaroděje.Vaše vojsko bude rozprášeno".
Král se rozesmál. Byl to uvolňující smích.
"Pokud vím Inithril nedisponuje žádným čarodějem třetí kategorie. A i kdyby ano...už mu můžete strojit pohřeb...jako tomu minulému".
Sirion byl potěšen. Ano Deris pochopil o co se snažil. I když sám věděl, že jeho tehdejší moc, obohacená černou magií už je pryč...při souboji z démonem Josedorem mu vrátil jeho sílu.
Proto to bylo jako mávání prázdného pytle s tvrzením, že je uvnitř zajíc. Otázkou bylo jen jestli se princezna nechá přesvědčit.


Princezna se zachvěla zimou. Sirion totiž schválně snižoval teplotu v trůnním sále. To co však Sirion netušil bylo, že princezna Niobé tenkrát u té války byla osobně jako pobočnice své sestry královny Neobhy. Pamatovala si to peklo, co se rozhostilo. A pamatovala si také co ledový čaroděj dokáže. Věděla jaká dokáže být válka, jelikož ve válce zahynul i její milý, kapitán vojska, kterého opravdu vroucně milovala.
Mladý král se trochu mile pousmál.
"Věřím, že by se daná situace dala vyřešit i bez války princezno. Válka totiž semele všechny".
"Co tedy navrhujete králi"?
Deris byl spokojen, konečně už se nad ním nepovyšovala a neštěkala na něj. Bylo na čase ukázat jak moc zvládá diplomacii. Sirion ji vyděsil dostatečně, takže teď byla cesta k domluvě snad volná.
"Vypovíte sama zásnubní a mírovou smlouvu a jako závdavkem dostanete....jezero Belones".
Deris si dobře vzpomněl na spory, které o toto jezero vedly tři království. Jelikož bylo převážně na území Askádie náleželo tomuto království. Ale Inithril obsadil břeh ze své strany, kde vzniklo několik měst a přístavů. Ovšem obchodovat Inithril na jezeře nemohl. Zatím se to řešilo pirátskými výpravami...a Askádie toto trpěla. Jezero bylo opravdu obrovské a hraničilo se třemi královstvími. Ale jižní království po válce tří čarodějů ztratilo možnost obchodu, který byl velice výnosný.
"Ano...jezero...Askádie vypíše Inithrilu dekret o společném využívání námořních cest a společném obchodu. Obnovíme vzájemný obchod a získá nejen Inithril...ale také naše království".
Byla to skvělá nabídka. Obnovení obchodování by znamenalo rychlejší plnění pokladen v obou královstvích. Navíc i možnost rybolovu by byla pro jižní království velmi vítaná. Přístavní města na jezeře byla velmi bohatá, dalo se tam získat mnohé zboží. A princezna si důležitost jezera Belones velmi dobře uvědomovala.
Ano obě království by tím jen získaly a válčit by se nemuselo. Deris i věřil, že by to mohlo napravit pocuchané vztahy Askádie s jižním královstvím.
Princezna se otočila ke svému doprovodu a chvíli něco mezi sebou prodiskutovávali, pak si princezna nechala od své písařky vytáhnout smlouvu o zasnoubení a o trvalém míru, kterou demonstrativně před Derisem i Sirionem roztrhala.
"Mírová a zásnubní smlouva byla zrušena králi. O vašem návrhu budu informovat svou setru, myslím že vzájemné užívání jezera Belones bude pro obě naše království prospěšné".
.....

Mladý král stál na hradbách v těžkém kožešinovém kabátu a sledoval odjezd celé princezniny družiny. Tak přeci jen nakonec našli společnou řeč. Mírně se pousmíval.
"Můj králi...je chladno".
Sirion ho pevně objal ze zadu a sevřel v objetí.
"Žádná svatba, vidíš že jsem to dokázal...bez tebe bych nikdy...".
Sirion si ho v objetí přetočil k sobě a rychle ho políbil.
"Ještě není vyhráno".