Jak vlastně přišel na tenhle geniální plán? No nebylo to tak těžké, ještě stále si pamatoval něco z historie, kterou se musel učit. A tak si vzpomněl, že ve všech královstvích je vztah dvou mužů považován za buďto nezákonný, nebo krajně nevkusný a odporný.
Dokonce i tak prostopášné jižní království, takové vztahy neakceptovalo. Chtěl princeznu odpudit a tohle byla skvělá šance. To že se Sirion bude zlobit tušil, ale za ten rok kralování se naučil přeci jen trpělivosti. Dělal to pro jejich lásku.
Princezna zatím ve svých komnatách pěkně běsnila, vzduchem létaly drahé róby i nádobí a podnosy s jídlem. Deris to vše s úsměvem pozoroval ode dveří a jen tak, tak se vyhnul jednomu letícímu džbánu. Jak se zdálo jeho nevěsta je velmi temperamentní.
"Nastražil jste schválně takové představení? Jak směšné králi".
"Nikoliv princezno. Promluvme si".
Nakonec princezně nezbylo nic jiného než si vyslechnout co ten skrček chce. Usadila se tedy jako pravá dáma do křesla a odehnala všechny své služebné.
"O čem chcete mluvit"?
Deris se rozhodl neposadit, vsázel totiž vše na jednu kartu a doufal, že to bude krátký rozhovor. Navíc tohle byl jediný způsob, jak se zbavit nevěsty, který ho napadl. Prostě přímá konfrontace s fakty.
"Asi je vám jasné, že nejsem s budoucím sňatkem s vámi příliš nadšen. Není to tím, že by jste nebyla krásná, či nevhodná jako královna, naopak. Ale mé srdce už patří někomu jinému. Proto i když jsem nucen kvůli mírové smlouvě si vás vzít, rozhodně nehodlám své noci trávit ve vašem loži, ale v loži svého čaroděje".
Chudák princezna div nespolkla jazyk, jak začala rudnout vzteky. Vypadalo to velice komicky. A mladý král si musel dávat pozor, aby se nerozesmál. Musel jednat opatrně a princeznu příliš neurazit na cti.
Ale i přesto se nehodlal vzdát svého Siriona, tak se rozhodl, pokud bude válka nevyhnutelná, půjde do ní pro svou lásku.
"Tím chcete snad říct...jak nechutné jak ohavné. Jak jen můžete králi". Od rudnutí přešla princezna k zelenání a pak začala blednout. Deris už se připravoval, že ji bude muset zachytit, až tím šokem omdlí.
"Jak jsem již řekl...tento sňatek je pro mě jen formálnost. Nechci aby jste byla nešťastná a nehodlám vás ani klamat, proto jsem vám řekl pravdu. Vím, že pro takový vztah asi nemáte slušného slova, ale je to tak. Hodlám i přes manželství s vámi trávit svůj čas se Sirionem".
Jediná šance byla jít s pravdou ven a doufat, že to tu namyšlenou slečinku znechutí natolik, že odvolá sama svatbu. Která žena by šla do takového svazku, ve kterém by byla až druhá. Ano pár by se jich našlo, ale být druhá až za královým milencem bylo pokořující, bylo sprosté a naprosto nechutné. Princezna měla nasazené parohy dřív než překročila práh společné ložnice a to byla neslýchaná urážka. Navíc ještě s mužem...
A tak hrdá žena jako byla princezna Niobé takovou urážku nemohla snést. Znovu se rozběsnila. Deris se rozhodl přetrpět všechny ty nadávky, naštěstí v cizím jazyce, než se princezna dostatečně uklidnila.
"Jste nechutný a s vámi celé toto bezbožné království. Nikdy jsem neměla sem zavítat. Nehodlám si brát někoho kdo"...princezna se zalkla vztekem.
"Kdo spí s mužem"?
Princezna však vytáhla z rukávu tu nejtěžší zbraň. Napřímila se a že byla skoro o hlavu vyšší než mladý král.
"Požaduji zrušení svatby a mírové smlouvy. Za takovou urážku budete trpět, budete litovat, že jste se kdy narodil. Inithril vám vyhlásí válku a vypálí vaše prostopášné a sprosté království"!
Zvyšovala stále více hlas a Deris se stěží ovládal a pevně svíral pěst. Věděl co riskuje. Pro svou sobeckou lásku vžene království do záhuby. Ale už nebylo cesty zpět.
Princezna povolala své komorné a začaly neprodleně balit, jelikož princezna nehodlala strávit v tak prostopášném a ďábelském hradu už ani jednu noc. Rozhodla se odjet zpět do jižního království. A mladý král věděl, že je zle. Ta husa pitomá si jistě bude stěžovat své sestře, mírová smlouva bude vypovězena a pak...
Deris se vydal ke komnatám svého čaroděje pro radu, i když nevěděl jestli se ji dočká a s jakou se u Siriona potáže.
Když byl vpuštěn usadil se na své obvyklé místo a sledoval jak plameny krbu ozařují tu milovanou tvář jeho čaroděje. Oba chvíli mlčeli.
"Vrací se domů, svatba je zrušena".
Deris si dával pozor, aby se mu do hlasu nevkradla radost, jelikož to bylo v tuto chvíli, kdy jim hrozila válka nevhodné.
Čaroděj se na něj starostlivě podíval, než odložil svou rozečtenou knihu a Derise prudce objal. Mladý král byl překvapen, spíše čekal přednášku na téma Askádie a válka. Ale tohle bylo mnohem příjemnější, že by i ledový čaroděj měl nějaké city?
"Jsi hlupák, takový hlupák. Proč si něco takového udělal"?
"Proč? Nehodlám se ženit a už vůbec ne s tou fúrií. Chci být s tebou".
Sirionovi se ze rtů vydralo unavené vzdychnutí. Král byl vážně strašně paličatý.
"A dovedeš si vůbec představit co tahle neuvážená volba se neženit bude znamenat pro království"?
"Dovedu, princezna už mi vyhrožovala válkou".
Mladý král strčil svůj nos do Sirionovi tuniky a nechal se objímat, potřeboval cítit ten pocit bezpečí, aspoň na chvíli. Zavřel si oči a odpočíval a vdechoval přitom tu opojnou čarodějovu vůni.
"Co mám dělat Sirione? Jsem špatný král když myslím na sebe a ne na království"?
Siron však jen zavrtěl hlavou. Ne byl jen mladý a...a tak naivní. Věděl, že to pro Derise muselo být těžké takhle se rozhodnout.
"Kdy princezna odjíždí"?
"Ještě dnes, už balí".
Sirion se postavil a mladý král tak přišel o bezpečné objetí. Nechápavě zamrkal když viděl jak čaroděj přechází po místnosti. Už dokázal poznat že přemýšlí, i když takového stavu nebyl svědkem mnohokrát. Sirion vždy své pocity i myšlenky bedlivě střežil a dokázal přijít s nápadem jako blesk z čistého nebe.
Nakonec se čarodějův pohled přenesl na mladého krále. Byl zkoumavý. A Deris věděl, že ho asi něco napadlo.
"Umíš se tvářit výhružně"?
Deris zalapal po dechu a zauvažoval, no snad ano. Proto jen pomalu kývnul. Netušil co čaroděj chystá.
"Jednou jeden chytrý učenec řekl:
kdo chce mír připravuje se na válku".
Ne že by to mladý král pochopil, ale měl důvěru v čarodějovi schopnosti.
"Takže"?
Sirion se rozesmál, byl to krutý a podlý smích, což nevěstilo nic dobrého. Až z toho Derise zamrazilo v zádech. Takže měl plán a pravděpodobně nějaký ďábelský, když ho tak sledoval.
"Chtěl jsem to použít jako tu nejkrajnější možnost, myslím že nastala. Povolej princeznu i její družinu do trůnního sálu, zahrajeme si divadlo".
"Nikoliv princezno. Promluvme si".
Nakonec princezně nezbylo nic jiného než si vyslechnout co ten skrček chce. Usadila se tedy jako pravá dáma do křesla a odehnala všechny své služebné.
"O čem chcete mluvit"?
Deris se rozhodl neposadit, vsázel totiž vše na jednu kartu a doufal, že to bude krátký rozhovor. Navíc tohle byl jediný způsob, jak se zbavit nevěsty, který ho napadl. Prostě přímá konfrontace s fakty.
"Asi je vám jasné, že nejsem s budoucím sňatkem s vámi příliš nadšen. Není to tím, že by jste nebyla krásná, či nevhodná jako královna, naopak. Ale mé srdce už patří někomu jinému. Proto i když jsem nucen kvůli mírové smlouvě si vás vzít, rozhodně nehodlám své noci trávit ve vašem loži, ale v loži svého čaroděje".
Chudák princezna div nespolkla jazyk, jak začala rudnout vzteky. Vypadalo to velice komicky. A mladý král si musel dávat pozor, aby se nerozesmál. Musel jednat opatrně a princeznu příliš neurazit na cti.
Ale i přesto se nehodlal vzdát svého Siriona, tak se rozhodl, pokud bude válka nevyhnutelná, půjde do ní pro svou lásku.
"Tím chcete snad říct...jak nechutné jak ohavné. Jak jen můžete králi". Od rudnutí přešla princezna k zelenání a pak začala blednout. Deris už se připravoval, že ji bude muset zachytit, až tím šokem omdlí.
"Jak jsem již řekl...tento sňatek je pro mě jen formálnost. Nechci aby jste byla nešťastná a nehodlám vás ani klamat, proto jsem vám řekl pravdu. Vím, že pro takový vztah asi nemáte slušného slova, ale je to tak. Hodlám i přes manželství s vámi trávit svůj čas se Sirionem".
Jediná šance byla jít s pravdou ven a doufat, že to tu namyšlenou slečinku znechutí natolik, že odvolá sama svatbu. Která žena by šla do takového svazku, ve kterém by byla až druhá. Ano pár by se jich našlo, ale být druhá až za královým milencem bylo pokořující, bylo sprosté a naprosto nechutné. Princezna měla nasazené parohy dřív než překročila práh společné ložnice a to byla neslýchaná urážka. Navíc ještě s mužem...
A tak hrdá žena jako byla princezna Niobé takovou urážku nemohla snést. Znovu se rozběsnila. Deris se rozhodl přetrpět všechny ty nadávky, naštěstí v cizím jazyce, než se princezna dostatečně uklidnila.
"Jste nechutný a s vámi celé toto bezbožné království. Nikdy jsem neměla sem zavítat. Nehodlám si brát někoho kdo"...princezna se zalkla vztekem.
"Kdo spí s mužem"?
Princezna však vytáhla z rukávu tu nejtěžší zbraň. Napřímila se a že byla skoro o hlavu vyšší než mladý král.
"Požaduji zrušení svatby a mírové smlouvy. Za takovou urážku budete trpět, budete litovat, že jste se kdy narodil. Inithril vám vyhlásí válku a vypálí vaše prostopášné a sprosté království"!
Zvyšovala stále více hlas a Deris se stěží ovládal a pevně svíral pěst. Věděl co riskuje. Pro svou sobeckou lásku vžene království do záhuby. Ale už nebylo cesty zpět.
Princezna povolala své komorné a začaly neprodleně balit, jelikož princezna nehodlala strávit v tak prostopášném a ďábelském hradu už ani jednu noc. Rozhodla se odjet zpět do jižního království. A mladý král věděl, že je zle. Ta husa pitomá si jistě bude stěžovat své sestře, mírová smlouva bude vypovězena a pak...
Deris se vydal ke komnatám svého čaroděje pro radu, i když nevěděl jestli se ji dočká a s jakou se u Siriona potáže.
Když byl vpuštěn usadil se na své obvyklé místo a sledoval jak plameny krbu ozařují tu milovanou tvář jeho čaroděje. Oba chvíli mlčeli.
"Vrací se domů, svatba je zrušena".
Deris si dával pozor, aby se mu do hlasu nevkradla radost, jelikož to bylo v tuto chvíli, kdy jim hrozila válka nevhodné.
Čaroděj se na něj starostlivě podíval, než odložil svou rozečtenou knihu a Derise prudce objal. Mladý král byl překvapen, spíše čekal přednášku na téma Askádie a válka. Ale tohle bylo mnohem příjemnější, že by i ledový čaroděj měl nějaké city?
"Jsi hlupák, takový hlupák. Proč si něco takového udělal"?
"Proč? Nehodlám se ženit a už vůbec ne s tou fúrií. Chci být s tebou".
Sirionovi se ze rtů vydralo unavené vzdychnutí. Král byl vážně strašně paličatý.
"A dovedeš si vůbec představit co tahle neuvážená volba se neženit bude znamenat pro království"?
"Dovedu, princezna už mi vyhrožovala válkou".
Mladý král strčil svůj nos do Sirionovi tuniky a nechal se objímat, potřeboval cítit ten pocit bezpečí, aspoň na chvíli. Zavřel si oči a odpočíval a vdechoval přitom tu opojnou čarodějovu vůni.
"Co mám dělat Sirione? Jsem špatný král když myslím na sebe a ne na království"?
Siron však jen zavrtěl hlavou. Ne byl jen mladý a...a tak naivní. Věděl, že to pro Derise muselo být těžké takhle se rozhodnout.
"Kdy princezna odjíždí"?
"Ještě dnes, už balí".
Sirion se postavil a mladý král tak přišel o bezpečné objetí. Nechápavě zamrkal když viděl jak čaroděj přechází po místnosti. Už dokázal poznat že přemýšlí, i když takového stavu nebyl svědkem mnohokrát. Sirion vždy své pocity i myšlenky bedlivě střežil a dokázal přijít s nápadem jako blesk z čistého nebe.
Nakonec se čarodějův pohled přenesl na mladého krále. Byl zkoumavý. A Deris věděl, že ho asi něco napadlo.
"Umíš se tvářit výhružně"?
Deris zalapal po dechu a zauvažoval, no snad ano. Proto jen pomalu kývnul. Netušil co čaroděj chystá.
"Jednou jeden chytrý učenec řekl:
kdo chce mír připravuje se na válku".
Ne že by to mladý král pochopil, ale měl důvěru v čarodějovi schopnosti.
"Takže"?
Sirion se rozesmál, byl to krutý a podlý smích, což nevěstilo nic dobrého. Až z toho Derise zamrazilo v zádech. Takže měl plán a pravděpodobně nějaký ďábelský, když ho tak sledoval.
"Chtěl jsem to použít jako tu nejkrajnější možnost, myslím že nastala. Povolej princeznu i její družinu do trůnního sálu, zahrajeme si divadlo".
Žádné komentáře:
Okomentovat