07

Večer nadešel a Deris netrpělivě očekával jeho příchod. Dnešní den byl velmi náročný a on byl unaven. Ale konečně se zdálo že situace na východu s kočovnými kmeny vypadá slibně. Králi se podařilo lstí do jejich řad zasít závist a ta jak je známo plodí nenávist. Jak se zdálo teď válčí sami mezi sebou, takže nemají čas ještě útočit na Askádii.
Mladý král tak měl o starost míň, což ulevilo jeho srdci. Šlechticové byly taktéž spokojeni s vývojem situace. A teď už zbývala jen princezna. Jak se zbavit jí to opravdu Deris netušil. A Sirion tentokrát neporadí, ne v tomhle musel jednat sám. Zlobil by se kdyby to věděl.
Už mladému králi nezbývalo příliš moc času. Tak se zamyslel, že neslyšel jak se dveře tajné chodby otevřely a Sirion vstoupil k němu do komnaty, tak jak slíbil.

Až když krále objaly silné paže ze zadu, prudce leknutím nadskočil. Možná, že právě to leknutí mu vnutilo ten geniální nápad nebo to byl Sirion, aniž by o tom sám věděl?
Mladý král se na něj otočil a oči se mu leskly slzami radosti, hned čaroděje objal a začal zběsile líbat. Čaroděj mu polibky stejně zoufale vracel, než ho strhnul vší silou na postel.
Ano Derisovi konečně přišlo na mysl jak by se mohl zbavit otravné nevěsty. I když to bylo krajně riskantní, on to musel zkusit.
"Miluj se se mnou Sirione, prosím".
Ale mladý král nemusel prosit dlouho. Jeho čaroděj ho potřeboval a noc byla velmi dlouhá...
Z králových komnat se tedy brzo ozvalo vzrušené sténání a vzdychání. Bylo to divoké a tolik dech beroucí, až mladý král ztrácel pojem o čase a realitě. Byli jen oni dva. Když ucítil Siriona hluboko v sobě, zdálo se mu to jako překrásný sen, každý pohyb, každý výkřik slasti...vše bylo dokonalé.
Ráno pro promilované noci se Deris tisknul pevně ke svému čaroději, nechtěl ho pouštět i když věděl, že bude muset jít. Tentokrát se však ani Sirionovi nechtělo vstávat. Vypadal jako anděl když spal. Král si pohrával s jeho stříbrnými vlasy. Ne, nesměl o něj přijít. To nikdy nedovolí. Půjde klidně i do války, byť je to sebe šílenější.

Když se mu Siriona povedlo probudit letmými polibky po celém těle, byl šťastný, když se na něj zahleděly ty šedé oči.
"Musíš jít".
Nesnášel ty dvě slova, kterými čaroděje vypověděl ze svého lože. Bylo to poprvé co je pronášel Deris a ne Sirion. Poprvé poznal jaké to je, vyhánět čaroděje ze své postele. A už chápal, jak se asi Sirion musel každé ráno cítit, když měl povinnost krále dopravit zpět do svých komnat. Hodně věcí tímto mladý král pochopil.
Ale přesto to muselo být.
Sirion tedy odešel a v králově srdci zůstalo prázdno. Tak děsivé prázdno. Ale nebyl čas se utápět v nynější situaci, bylo na čase ji změnit. Hned poslal jednoho z poslů k princezně a sjednal si schůzku záhadně ve stájích, hned po obědě. Bylo to sice zvláštní přání, ale věřil že princezna přijde. To byl první krok k vítězství.
Z mladého krále se postupně stával intrikán. Teď musel zajistit, aby se v tu samou chvíli do stájí dostavil i Sirion a byla ruka v rukávu.
Obeslal tedy oficiálně i čaroděje s žádostí o vyjížďku a věděl, že Sirion neodmítne být v jeho přítomnosti. Jednou je král tak se sám musí starat o své štěstí.

Po vydatném obědu, který byl rušen písaři a posli, kteří ho informovali o situaci na východě království, si konečně oddychl. Jen doufal, že jeho plán vyjde.
Znal svého čaroděje a věděl, že bude již čekat ve stájích. Znal i princeznu, takže věděl, že madam přijde později. To mu přesně hrálo do karet. Vyrazil tedy do stájí. Jeho kůň už byl osedlaný, jak vidno Sirion spěchal, aby mohl být s králem o samotě. Když Deris dorazil vyhnal všechny stájníky a podkoní, tomuhle divadlu přihlížet nemuseli. Siriona to sice překvapilo, ale nic nenamítal...tedy až do doby...
Do doby než mladý král se k němu přitulil a začal ho líbat přímo ve stájích na veřejnosti. A že se velice usilovně snažil Siriona vtáhnout do této vášně.
Prosím ať spolupracuje.
Sirion tedy spolupracoval. Netušil, že ho král do této situace, do tohoto divokého polibku vmanipuloval. Ale nemohl přestat, ne po té noci...jeho ledový klid a dokonalé sebeovládání byly v troskách. Narazil Derise na ohradu a bral si jeho rty jako kdyby mu patřily. A ony mu také patřily, to dával král jasně najevo svým povzdychem. Musel Siriona zaměstnat, aby nemohl vycítit, že někdo přichází. Už věděl jak na svého čaroděje, zapletl mu dlaň do vlasů a začal si s nimi pohrávat.
Princezna zrovna vcházela, tentokrát sama, jak si mladý král přál. A přímo zahlédla to co vidět neměla...nebo spíše měla?
Sirion si ji nevšiml zavčasu, aby se odtáhnul. A Deris? Ten o její přítomnosti dávno věděl, ale pokračoval v tom polibku až skoro nedokázal popadnout dech.
"Miluju tě Sirione".
Nečekal že přijde odpověď, jen chtěl princezně předvést, že se ženit nehodlá. To byl jeho plán a dokonale vyšel.
"Já tebe taky".
Deris přímo zářil štěstím. "Děkuju".
Za co děkoval to se Sirion měl brzy dozvědět. Princezna, jenž stála jen kousek od nich uchopila těžký koňský postroj a hodila ho s břinkotem na chladnou zmrzlou zem. Viděla tuhle zamilovanou scénku celou.
"Jak nechutné".
Sirion si až teď uvědomil, že je zle a odtáhnul se. Ale bylo již pozdě. Král ani nedával najevo pohoršení či překvapení z toho že je princezna Niobé viděla. Naopak jen se usmál a objal Siriona kolem pasu.
Princezna se s velkou parádou otočila na podpatku a zamířila zpět do hradu. Plám byl úspěšný.
Čaroděj pomalu začal všechno chápat. V jeho tváři se zračila zloba. Deris s tím počítal. Sirionův pohled byl jasný. Už konečně pochopil proč ta tajná schůzka, proč král vyhnal podkoní a sluhy, proč najednou taková přítulnost.
"Teď jsi spokojený"?
"Sirione prosím pochop..".
Ale čaroděj nechtěl chápat. Odtáhnul se od mladého krále a odešel.
Deris zůstal zase sám. Copak nechápeš, že to dělám pro nás Sirione? Nevzdám se, ne bez boje.