10

Tom: (Kouká na dveře Alexova pokoje a hypnotizuje je pohledem, už nikdy nepůjde s Danem na pivo, takhle se ožrat to mu není podobný, nakonec teda sebere odvahu, zaklepe a vleze do pokoje)
Alex: (Sedí na posteli podepřený milionem polštářů a čte si.)
Tom: (Rozhodl se, že bude dělat jako že nic a tak nasadí veselej úsměv) Dobrý ráno marode, nesu ti něco k jídlu
Alex: Ahoj, to je dobrý, už jsem jedl.
Tom: No nevadí, tak to s ním já (pokrčí rameny a sedne si do křesla) Jak ti je? (je pořád trochu nervózní z toho rozhovoru včera)
Alex: Je mi fajn. (Je ještě rozladěný z toho včerejška.)
Tom: (Postupně mu úsměv mizí, když s ním tak jedná) Co říkal doktor?
Alex: Ten toho napovídá. (Zamračí se.) Nechce mě odsud pustit.
Tom: (Ještě že tak, oddychne si) Je brzo, musíš být trpělivý
Alex: Brzo? Byl jsem tu dost dlouho. (Odsekne, je dneska hrozně protivný.) Neměl bys být práci nebo tak něco?
Tom: (Sklopí hlavu, zase ho odhání, to ho hrozně štve, takže už taky vyjede) Jasně...no promiň, že se o tebe starám a mám o tebe strach. Málem ses zabil, víš to? (Vezme si to jídlo a jde ke dveřím)
Alex: Tak se běž starat o ty, co to potřebují. Já jsem v pohodě.
Tom: To vidím...(nemůže se na něj podívat, zase by začal brečet a to už nehodlá, už ho prostě nechce, je to fakt). Celou tu dobu...jsem tu byl pro tebe...ale ty si toho neumíš vážit a věříš jen lžím. Dobře teda, už nepřijdu.
Alex: Vypadni odsud.

Tom: (Je to konec...nemůže tomu uvěřit, vyjde z pokoje. Neví jak to dokáže, nepřijít, možná bude chodit do nemocnice, aspoň aby věděl jak mu je, vydá se ven z budovi. O svojí praxi málem přišel, ale uhájil si ji, má pravdu, měl by něco dělat)
Dan: (Na chodbě nabaluje další sestřičku. Tahle je hezčí a zdá se být i poměrně chytrá.)
Tom: (Koukne na Dana a jde dál, je to přeci jen Alexův přítel, ne jeho. Musí si chytit autobus a jet domů, najít ty složky)
Dan: (Všimne si Toma a omluví se té slečně, zamíří k němu.) To jsi tam moc dlouho nebyl.
Tom: (Neodpoví, ze začátku jen jde dál) Promiň mám práci, jdi za svým přítelem...a rozbij mu držku (je plný hořkosti, takže je i pěkně navztekaný)
Dan: (Zvedne obočí a tázavě se na Toma zadívá.) To je ale vůl.
Tom: (Pokrčí rameny, sám v tom není nevině a i když má na Alexe vztek, tak trochu ho chápe. Takže jde dál, musí se aspoň v práci ukázat, tedy pokud si profesor už nenašel někoho jiného)
Dan: Hele, stav se tu odpoledne, ano?
Tom: (Mávne rukou na znamení, že neví, Alex ho k sobě nepustí, nemá to smysl. Ale on není z těch, kteří by se vzdávali)
Dan: Prostě přijď. (Otočí se a zamíří k Alexovi do pokoje.)


Tom:: (Dorazí k nemocnici a kouká na ty dveře, byla to blbost tohle slíbit, ale tak co, zase se nechá vyhodit a bude to, takže zamíří rovnou k Alexově pokoji, doufá že tam potká Dana)
Dan: (Sedí na židli u Alexe a zrovna mu něco vypráví, co se dělo na trénincích. Uslyší dveře, takže otočí hlavu a kývne na Toma.) No, sláva. Jsi tu.
Alex: (Zařezaně mlčí a ani se na Toma nepodívá.)
Tom: (Zhodnotí situaci, jezevec je asi v noře, takže je bezpečné jít blíž) Ahoj. Jo jsem
Dan: (Mrkne na Toma a vstane.) Půjdu. Tady pan naštvaný ti chce něco říct, že jo? (Hodí na Alexe takový pohled, že nejde nic namítnout.)
Alex: (Jen v odpověď cosi zabručí.)
Tom: (Nechápavě koukne na Dana, že by Alexovi promluvil do duše? To od něj nežádal, tohle si musí vyřešit spolu, jestli to ještě jde)
Dan: Budu v sesterně, kdybys mě hledal. Zdržím se asi déle, takže kdybys chtěl hodit domů, řekni si. (Kývne na Toma a vyjde ven.)
Alex: (Stále zarytě mlčí.)
Tom: Nedá těm husám pokoj (zavrtí hlavou, trochu váhá, neví jak s Alexem mluvit, zamračí se)
Alex: Ne, nedá. Dokud nějakou neužene. (Nechce se mu otvírat to téma.)
Tom: Zbytečný...jsou všechny strašný slípky. (jo hlavně ta jedna, co slintala i nad Alexem, tu nemůže vystát už od začátku)
Alex: Nepředpokládám, že by to Danovi vadilo.
Tom: Taky fakt (trochu se zasměje a přejde aspoň otevřít okno, ten nemocniční pach je hroznej) Asi mu chybíš...na treninku, nemá koho mlátit a je z toho asi nemocnej.
Alex: Dan je nemocnej přes hlavu. (Namítne.) To není tím, že nejsem na tréninku.
Tom: Není asi jedinej. (Spraží Alexe pohledem, už ho nebaví chodit kolem horké kaše)
Alex: Náš na mysli někoho konkrétního?
Tom: Jo, celkem mám. (Přejde až těsně k němu a nahne se nad postel) Tolik mě za to nenávidíš?
Alex: Za co přesně? (Tolik se bojí toho, že s Davidem vážně spal.)
Tom: Za to že na mě sahal? Nechtěl jsem to rozumíš. Nespal jsem s ním, chtěl mě znásilnit.
Alex: (Kývne a přitáhne ho k sobě.) Promiň, Dan mi to říkal. Odpust mi to.
Tom: (Nechá se přitáhnout a jen si vydechne) Omlouvám se...měl jsem...poznat to dřív
Alex: To nic, nemohl jsi to vědět. Měl jsem ti o Davidovi říct už dřív.
Tom: (Kývne, jo to měl, kdyby to věděl, možná by se to nestalo) Takže...takže mě pořád chceš?
Alex: Nikdy jsem tě chtít nepřestal. (Stáhne ho blíž k sobě a políbí.)
Tom: (Konečně ho má zpátky, je tak rád, polibek mu opětuje a trochu ho zalehne)

lAlex: (Balí si věci, už ho konečně pustí. Sice musel naslibovat hory a doly, ale to půjde. Stejně ho ještě bolí žebra, tak to přehánět nebude.)
Tom: (Vletí do jeho pokoje, jde pozdě, nějak ho zdrželi v práci, takže skoro vyplivnul dušičku, aby ho stihnul) Jsem...jsem tu.
Alex: (Sjede ho pohledem) Někdo tě honil?
Tom: Ne...jen čas. Už máš zabaleno? (To šlo rychle, čekal že ho doktor nebude chtít pustit)
Alex: Jo, mám. Pojď ke mě.
Tom: (Usměje se a prohlídne si ho pak k němu nakluše) Co si jim musel slíbit, aby tě pustili?
Alex: Začal jsem jim tu svádět primáře. (Zazubí se nevinně.) Rychle mě vypakovali... (Stáhne ho k sobě, bolest v žebrech ignoruje.) Jsi rád?
Tom: Rád? Že tu svádíš primáře? Ani náhodou, vždyť mu táhne na padesát ne? (Začne se smát a vytáhne se, aby ho políbil)
Alex: Hele, dělej jsem to kvůli tobě.
Tom: Kdybys aspoň nekecal. (Obejme ho a přitulí se) Pojedem autobusem.
Alex: Autobusem? To ne. (Zasměje se.) Daneček sem za pár minut přijdete. Sbalil tu nějakou sestřičku, takže jí prý doveze a nás odveze.
Tom: Dobře (stejně už mu nikdy nedovolí řídit, nechce o něj přijít) Takže se mu to nakonec povedlo?
Alex: Koupím si nějaké nové auto... jaké by se ti líbilo? (Audina je na odpis.)
Tom: (Naježí se a odtáhne) Koloběžka? Tříkolka? Nebo takové ty japoské vozítka s kolečkama (ty jezdí jen 40km/hod)
Alex: Hele, ta nehoda nebyla moje vina. (Zavrčí.) Asi si pořídím zase Audi, to jsou dobrý auta.
Tom: Já vím (jo protože to byla vina toho, že mu volal a dělal si z něj legraci) Audi bylo fajn...
Alex: Toho idiota, co mi nedal přednost by měli zavřít. Doufám, že to udělali.
Tom: Cože? (Nechápavě na něj koukne, vlastně o té nehodě toho moc nevěděl, jen když viděl ty obrázky auta, tak ho zamrazilo)
Alex: Ten vůl, co to do mě napálil mi nedal přednost. Byl ožralej jak hovado.
Tom: (Jen na něj překvapeně zamrká, to nevěděl, nikdo mu to neřekl, takže na něj jen skočí a obejme ho) Jdeme odtud.
Alex: (Jen hekne, jak mu přimáčkne hrudník.) Tys to nevěděl?
Tom: Ne já myslel že...že si jel moc rychle a ...no to je jedno.
Alex: Víš, že nikdy nejezdím moc rychle...
Tom: (Kývne a vezme jeho tašku) Tak jdeme, chci už tě mít doma.
Alex: Já už chci domů. Hele, co vlastně ty tvoje zkoušky.... vůbec jsem se nedozvěděl, jak to dopadlo.
Tom: No dobře to dopadlo, nakonec jsem to udělal (zasměje se a vyrazí z pokoje)
Alex: To musíme ale oslavit.
Tom: Už se stalo, jsi v pořádku a to mi stačí, nepotřebuju žádnou oslavu.
Alex: (jen mávne rukou.) Prosímtě. Oslava být musí. Minimálně soukromá. (Vezme ho za ruku a stáhne ho k sobě.) Ta dlouhá abstinence mi rozhodně nedělá dobře.
Tom: (Zasměje se svůdně, tohle mu tak chybělo, jen něco spokojeně zamručí) To věřím. Budeme to muset dohnat.
Alex: Rozhodně. (Natlačí ho k posteli.) Co začít rovnou?
Tom: Počkej...a to jako tady? (No ne že by nechtěl, jeho perverzní stránka se pomalu budí)
Alex: Odkdy jsi takový? (Povalí ho na postel.) Kdo by sem teď chodil?
Dan: (Vejde do pokoje, aby ty dva vyzvedl.) Třeba já?
Tom: (Zrudne trochu, ale zasměje se) On mi jenom ukazuje to...jizvy že? (Radši Alexe chtivě políbí Dan neDan)
Dan: To si nemůže nechat na doma? Deset minut, počkám venku. (Radši zmizí.)
Tom: (Deset minut je málo, za tu chvilku nic nestihnou, ale pobavilo ho jak tam Dan střelil a jak se tvářil tak divně nazelenale)
Alex: Deset minut? To není moc velkorysý... (Zavrtí hlavou.)
Tom: To ne...ale políbit mě ještě stihneš (dělá na něj ďábelské pohledy)
Alex: Políbit? To možná jo. (Skoro se na něj vrhne.)
Tom: (Snaží se tomu nesmát a polibky oplácí jak jen to jde, snaží se vytěsnit tu špatnou zkušenost a nebránit se Alexovi, ne jemu nesmí, jemu patří)
Alex: (Všimne si, že je něco špatně.) Tome? Jsi v pohodě?
Tom: (Tiše kývne a pohladí ho po tváři) Neměli bychom Dana nechávat čekat, nebo se naštve a pojede bez nás.
Alex: Dobře. (Stejně mu nevěří.)
Tom: (Ještě ho políbí a trochu se z pod jeho těla vyhrabe) Tak polez ty chodící mrtvolo.
Alex: Já ti dám chodící mrtvolu, ty... ty... (Nemůže najít vhodné označení.)
Tom: Ty krásný a velmi inteligentní pane psychologu? (Vyplázne na něj jazyk a zmizí za dveřma kde bafne na Dana) Hotovo, už jsem skončili....to byl fofr co?
Alex: To rozhodně. (Zabručí a jde ven.)
Dan: To Alex teda dost odflákl. (Jen se na něj zakření.)
Tom: Slyšel si to...prej si mě odfláknul (začne se řehtat) Tak jedem