09

Dan: (Sleduje Toma už s jistými obavami, asi to s tím pivem nebyl dobrý nápad.) Už máš dost. Jdeme. Hodím tě domů.
Tom: (Už má v sobě asi čtvrté a v žaludku to má jak v pivovaru, trochu si grkne) Nechcu domů...já musím za Růženkou...dát ji pusu.
Dan: Kdyby tě takhle ta tvoje Růženka viděla, tak si asi spíš jednu vrazí. Jdeme, hodím tě domů.
Tom: Ale ne...on mě má rád víš...rád se mnou spí...je vážně úžasnej...(Ale zvedne se a trochu zavrávorá)
Dan: Nemusíš zacházet moc do detailů... (Zatváří se mírně znechuceně a vstane, aby ho podepřel.)
Tom: Jsem v pohodě, klídek...detaily néé, to bych se pak styděl (začne se tlemit)
Dan: Tak jdeme

Tom: (Nechá se vést, je trochu na mol, ale pořád nějak uvažuje o tom co se stalo, jak ho Alex vyhnal, chtěl zapomenout)
Dan: (Dovede ho do auta a chvíli přemýšlí. Když ho hodí k nim domů, může se tam ukázat David. A zámky ještě nejsou vyměněné.) Pojedeme ke mě, jo?
Tom: Jasněěě a můžu ti to tam třeba pozvracet? Nebo si se mnou chceš taky užít jako ten zmetek?
Dan: Pozvracíš, uklidíš... a užívat si s tebou vážně nechci. Padej do toho auta a nekrafej.
Tom: (Zaleze tedy do auta a snaží se neuškrtit pásem) Připomíná mi...toho jak se jmenoval (snaží se vzpomenout, je z opilosti značně výřečný) Odpornej chlap...tvářil se jak miluje boha a přitom...
Dan: (Sedne k za volant a nastartuje.) Hele, radši mlč. Ještě mi řekneš něco, co tě bude zítra zatraceně mrzet.
Tom: (Raději zklapne teda a snaží se nějak uložit v sedačce)
Dan: (Vezme to nejkratší cestou domů.)
Tom: (Pomalu tam usíná, vybavují se mu pěkné zážitky, Alexův smích, to jak ho nemohl ze začátku ani cítit a teď po těch letech už neví co by bez něj dělal)
Dan: (Zastaví před domem.) Tak vstávat, konečná...
Tom: (Jen něco nespokojeně zabrblá) Ještě chvíli Alexi.
Dan: Ani chvíli, ani Alexi... (Tohle bude ještě práce.) Tak dělej, nebudeme tu nocovat.
Tom: (Vyhrabe se nějakým zázrakem z auta, ale absolutně neví kde je, takže je z toho trochu mimo)
Dan: (Nasměruje ho do bytu a nakonec se mu ho tam podaří i dostat.)
Tom: (Svalí se na to první, co potká, snad to bude pohovka) Je mi blbě. (Pak si vzpomene, že chtěl do nemocnice) Já...musím za Alexem.
Dan: Nikam nemusíš, zítra je taky den. Alex to bez tebe jednu noc přežije.
Tom: Ale...on už je vzhůru, bude si myslet...(Nakonec si jen vzdychne, stejně ho nechce vidět...myslí si, že spal s Davidem)
Dan: Ať si myslí... (Zavrčí.) Třeba si takovou starost ani nezaslouží.
Tom: (Zamračí se na Dana a radši to nekomentuje, musel by se rozčílit a na to je mu až moc špatně)
Dan: Lehni si a spi. Zítra tě za ním dovezu. (Řekne nakonec, má pocit, že ho asi Alex tak moc nemiluje, když uvěří Davidovi takovou nehoráznou lež.)
Tom: Dobře...zítra...odvezeš (stulí se do klubíčka a po chvíli vytvrdne)
Dan: (Jde do sprchy.)
Tom: (Převaluje se na té pohovce dlouho, pořád se mu vrací hnusné sny. O tom chlapovi...a pak David znovu, nedokázal se bránit. Všechno se mu slévá, nakonec začne mumlat dost hlasitě) Ne...nechci...já se nechci modlit, chci jít spát...(vybavuje se mu ta nejhorší vzpomínka na dětství) Nechci...nesahej na mě.
Dan: (Zastaví se u něj.) Tome?
Tom: (Mele sebou dál, má tvrdé spaní a ten sen ho pohltil) Už nechci...budu hodný, už nebudu krást jablka
Dan: Tome! (Chytne ho za rameno.)
Tom: (Lekne se a skoro nadskočí, takže se skrčí do kraje pohovky) Co? Já...jdi pryč.
Dan: (Nelíbí se mu to. Ten kluk je skoro mimo.)
Tom: (Takhle prudké probuzení ho málem zabilo, takže to vydýchává dost spocený, chvíli mu trvá než se rozkouká, ale pořád se krčí na kraji pohovky dál od Dana)
Dan: Jsi v pohodě?
Tom: (Rozhlídne se kde to je, motá se mu hlava, to ještě dozvuky opilosti? Nebo počáteční kocovina, kdo ví, nakonec kývne hlavou)
Dan: Opravdu? (Nedůvěřivě se na něj zadívá.)
Tom: (Otře si oči a mlčí, nechápe to, tenhle sen se mu už hodně let nevrátil, proč najednou teď? Dalo mu práci se těch vzpomínek zbavit)
Dan: Co se ti zdálo? (Hodlá tomu přijít na kloub.)
Tom: Já...už si to nepamatuju (vyhrkne to trochu rázně, takže jde jasně vidět, že lže) Asi noční můra nebo tak
Dan: Hele, to že jsi psycholog je ti houby platný. Tohle nebylo jen tak něco a pamatuješ si to dobře, aspoň idiota ze mě nedělej.
Tom: (Koukne na něho ostře a prohrábne si vlasy, pak nasadí chladný výraz) Na některé věci je lepší zapomenout.
Dan: Tohle ti evidentně nejde... (Ušklíbne se kysele.)
Tom: Hm...dělám na tom. (úšklebek mu vrátí, nejradši by se teď stulil k Alexovi, ani jemu o tom nikdy neřekl. Vlastně nikomu)
Dan: Docela neúspěšně, když z toho mluvíš ze spaní. Co kdybys mi řekl, o co jde. Já umím mlčet.
Tom: (Šokovaně na něj koukne) Co...co jsem říkal? (občas brblá ze spaní i za střízliva, to už mu Alex tvrdil, i když mu to moc nevěřil)
Dan: Dost na to, abych si z toho dokázal něco vyvodit. Co to bylo za chlapa? Ten jak tě nutil se modlit.
Tom: (Připlácne si ruku na pusu...mluvení ze spaní, někde o tom má knížku, musí se toho zbavit, nakonec jen vzdychne. Dan je jak buldok, jak se do něčeho zakousne už nepustí) Jeden pěstoun byl...hodně věřící, ta rodina celá byla, divná.
Dan: A dál? Tohle rozhodně není všechno... (Ještě na něj neměl sahat, to si pamatuje dost dobře.)
Tom: Dál...no (uvažuje, jak se vykroutit z výslechu, jestli se to dozví Alex tak...) Miloval víc než jen svého boha, a jeho žena to rozhodně nebyla.
Dan: Chápu. (Kývne.) Jeho jméno a adresu.
Tom: Cože? (Vyjeveně na něj koukne) Já nevím..oni se asi přestěhovali...je to dávno
Dan: Nevadí, to se dohledá... Jméno a adresu.
Tom: A to jako proč? (nechápe, co to má za smysl, proč to chce dohledávat? Je to už promlčené, stejně mu nikdo nevěřil, protože si rád vymýšlel, rád hrál divadlo)
Dan: Takoví lidé by neměli mít v péči děti.
Tom: Slibil si, že budeš mlčet. Já se k tomu nechci vracet.
Dan: Chceš, aby to třeba potkalo další děti?
Tom: Na světě je toho spousta...nesejde na tom. Kolik jich bylo po mě? Kolik jich bylo přede mnou? Nikdy s tím nic neudělali, nikdo nevěřil
Dan: Tak já věřím. Zítra mi to povíš, všechno. Postarám se o to, aby se to už neopakovalo.
Tom: (Nechápavě na něj hledí, proč by to dělal? Podrbe se na hlavě, pak si přitáhne ze stolu papír a tužku a naškrábe tam jméno a tehdejší adresu, kterou si pamatuje)
Dan: Fajn. (Kývne.) A teď se zkus vyspat. Ten chlap už na tebe nemůže. (A až s ním skončí, tak ani na nikoho jiného.)
Tom: Proč to děláš? Nechápu to (zase si pomalu lehne a přitáhne si deku)
Dan: Mám rád spravedlnost. A nemám rád takové šmejdy.
Tom: (Zavrtí nevěřícně hlavou, tenkrát mu nikdo nevěřil, ani Karolína ne, ale vlastně...ji to ani říct neuměl pořádně a teď po tolika letech...kamarád jeho přítele? To je postavené na hlavu)
Dan: Mysli si třeba, že je to degenerace z práce... (Pokrčí rameny.) Ale neboj, tohle zůstane jen mezi námi.
Tom: To doufám. Prostě dělej, že jsem nikdy nic neřekl, respektivě nemumlal z pivního spánku.
Dan: Jen mi ještě řekni... jak daleko ten chlap zašel? (Ví, že nemá právo se ptát, ale prostě musí.)
Tom: (Oklepe se, ty vzpomínky se vracejí jedna báseň, na to jak ho osahával...nutil ho klečet u postele nahého...sevře pevněji víčka, ale je psycholog, ví že když už se něco načne, musí to ven celé) Až tam kam chtěl...(dál to nekomentuje)
Dan: (Přimhouří oči. On ho prostě znásilnil?) Kolik ti bylo?
Tom: Dvanáct, nebo třináct? Už nevím. Utekl jsem při nejbližší příležitosti. (a skončil v děcáku, protože byl věčný útěkář. Z těch předešlých rodin zdrhl buď ze srandy, nebo protože se mu tam nelíbilo)
Dan: Alex o tom nemá ani tušení, co? (Kdyby jo, tak by toho chlapa asi našel a zabil.)
Tom: (Zavrtí hlavou) Je to minulost, pohřbená minulost.
Dan: Pohřbená minulost by se neměla vracet, Tome.
Tom: Nemůžu za to, to ten...magor...já mu říkal, ať přestane a Alex se pak vzbudil a viděl to... (už mele trochu rozespale)
Dan: Jo, tomu asi rozumím. Hele, lehni si a spi. Zítra to bude okej.
Tom: (Přemýšlí, že mu chybí Oslík, ale už je dost velkej, aby spal s plyšákama, jen si povzdechne a pomalu zase usne)
Dan: (Vezme notýsek a vytrhne z něj ten papír, jde si lehnout. Zítra se do toho pustí.)