08

Tom: (Je už dost unavenej a z toho křesla ho bolí celé tělo, takže se zvrhle usměje) Hele není to fér víš...máš tu celou postel jen pro sebe...šoupni se kousek (nakonec se k Alexovi namačká do postele, ještě že za poslední měsíce dost zhubnul a vejde se aspoň na kraj)
David: (Suveréně vrazí do Alexova pokoje.) Tak tady jsi. (Hodí na Toma ďábelský úsměv.) Něco jsme spolu nedokončili. (Několika kroky se octne u postele a popadne Toma za zápěstí.) Zúčtujeme, brouku.
Tom: Nesahej na mě, (snaží se svoji ruku vykroutit a spadne z postele)
David: (Zvedne ho.) Líbí se mi to, jak se snažíš... On se nevzbudí a Daneček tě taky nezachrání. (Rozesměje se, zní to dost zlověstně.)
Tom: Ale mě se nelíbí, jak si otravný, koukej mě pustit, nemáš právo na mě sahat (jo vážně ten pepřák bude potřebovat, ten chlap si nedá pokoj) Jsi podvodník, nic víc...vydáváš se za Alexe, aby sis mohl taky píchnout?
David: Ty jsi nepochopil, chlapečku... (Pevně mu chytí zápěstí.)

Tom: (To už trochu zakňourá, jak mu drtí ruku, snaží se mu vykroutit a aspoň ho kopnout nebo něco udělat)
David: (Jen se tomu zachechtá.) Snažíš se zbytečně. (Pak se trochu nakloní k Alexovi.) Co kdybych se ti trochu postaral o tu tvou hračku, nějak ji zanedbáváš, bratříčku. Potřebuje trochu ojet... Ale jestli se probudíš, třeba ho nechám, hm?
Tom: (Nechápe, o co se snaží, ojet se teda nehodlá nechat, ne dobrovolně. Tentokrát už neudělá stejnou chybu) Co kdyby sis dal odchod a šel se ukájet jinam? A nech Alexe být.
David: Předtím jsi měl jiný názor, když jsi mě ocucával v bytě... Nelíbilo se ti to snad? (Natlačí ho ke zdi.)
Tom: To...ne, já jsem líbal Alexe, ne tebe...nevěděl jsem, že jste dva (už mu je docela úzko, jeho obrana zatím nemá moc valný účinek)
David: Vždyť je to jedno, ne? Já nebo Alex. Nedělej, že ti na tom tak záleží. (Pevně ho drží a začne mu rozepínat kalhoty.) Pohrajeme si.
Tom: Není...nech toho ty parchante, já si hrát nechci. Táhni k čertu (snaží se mu v tom zabránit, tohle nedovolí, a už vůbec ne tady před Alexem)
David: (Baví se tím.) Že ty nechceš, ale já mám zrovna chuť. A Alex je stejně mimo, nic se ani nedozví.
Tom: Mě tvoje chuť nezajímá, jdi ode mě (snaží se si kalhoty zase zapnout, nebo mu aspoň zabránit, aby na něj sahal)
Alex: (Už nějakou dobu je při vědomí, jen se snaží nabrat dost síly, ale tohle už ho pořádně naštve.) Dej od něj ty pracky pryč. Je můj.
Tom: (Zapomene se i bránit, jen vykulí oči k posteli. On se probudil? Vrátil se?) Ale...Alexi...
David: (Podrážděne zavrčí, jo ten to umí načasovat.) Nemáš ho nikde podepsanýho ani označkovanýho... (Ušklíbne se.) Už jsem ho měl, je to divoch v posteli. Čau, brouku. (I tohle by mělo stačit na to, aby to Alexe nahlodalo. V klidu si odejde. Času má dost.)
Tom: (Zůstane nechápavě koukat, pak se vrhne k Alexovi, aby ho objal) Jsi vzhůru...ty si...(je strašně šťastný, že se mu Alex zase vrátil)
Alex: Jsi... v pořádku? (Jen ho k sobě stáhne.)
Tom: (Zakýve hlavou, derou se mu slzy do očí) jsem...v pohodě, nevysiluj se, zavolám doktora.
Alex: Nikoho nevolej. Zůstaň tady.
Tom: (Pevně ho obejme, nemůže uvěřit, že zase slyší jeho hlas)
Alex: (Je unavený, všechno ho bolí.) Tome?
Tom: Ano? (Koukne mu do očí, tolik mu chyběly)
Alex: Co se stalo? (Moc si toho nepamatuje.) Pamatuju si ten telefon a pak to mám v mlze.
Tom: (Sklopí pohled a opře se mu trochu o hruď, ale tak aby ho netížil) Měl si nehodu...naboural si, převezli tě do nemocnice a byl si v komatu.
Alex: (Neví, na co se ptát dřív.) No... snad to stihnu všechno dohnat. (Pousměje se.)
Tom: Určitě, budeš v pořádku, zase se uzdravíš. Omlouvám se...já nechtěl...aby si jel tak rychle...měl to být žert.
Alex: To nic... (Pomalu natáhne ruku a pohladí ho po vlasech.)
Tom: (Opře se mu do ruky, tolik mu to chybělo, chce si ho ještě chvíli užít, ale měl by zavolat doktora, ať ho dojde zkontrolovat)
Alex: (Zavře oči.) Jak dlouho jsem byl mimo?
Tom: Ne moc dlouho, jen dva týdny. (odtáhne se trochu a dlouze si ho prohlíží, pak se natáhne pro to nemocniční pípátko a přivolá doktora)
Alex: Cože? (To radši ani nechce vědět.) Tome.
Tom: (Pomalu sleze z postele, ale zůstane u něj sedět) Bál jsem se, že už se mi nevrátíš
Alex: (Pousměje se.) Nenechám tě samotného... teda, na moc dlouho.
Tom: Stýskalo se mi. Už mi to nedělej rozumíš? Nebo se naštvu. (Konečně dojde sestřička a za ní doktor)
Doktor: (Vejde a rozesměje se.) Tak sláva. (Přejde k Alexovi.) Nahnal jsi nám teda dost strachu. Tome, počkáš venku?
Tom: (Zamračí se, chce tu být s ním, ale nakonec se zvedne a vyjde na chodbu)
Dan: (Dojde do chodby.) Co ty tu? Jaktože nejsi u něj?
Tom: (Koukne na Dana rozzářeně a usměje se) Probral se, Alex se vzbudil...a doktor mě vyhodil ven.
Dan: Vážně? No, to je zatraceně dobrá zpráva... (Kývne radostně.)
Tom: To je...skvělá (až teď mu dojde, že zrovna u toho byl i David...a říkal ty věci, takže mu zamrzne úsměv)
Dan: (Všimne si toho.) Hele, co tenhle výraz? Je něco s Alexem?
Tom: (Zavrtí hlavou, neví jestli by to měl zrovna Danovi říkat, co se v Alexově pokoji odehrálo)
Dan: To se tak tváříš jen tak? Hele, vynes tím.
Tom: On...tam byl David, zase...zkoušel na mě sahat a Alex se do toho probudil...a ten parchant mu nakecal, že se mnou spal.
Dan: To je ale hajzl... Alex tomu věří?
Tom: Já nevím...já...(byl tak nadšený, že je vzhůru že to ignoroval)
Dan: Hele, klid... třeba toho magora vůbec nevnímal....
Tom: To...to je možný (snaží se tomu sám věřit. Ten doktor je tam nějak dlouho, je z toho nervózní)
Dan: Určitě. Hele, kdybys něco potřeboval. Kdyby třeba Alexe chytl rapl a uvěřil tomu debilovi, ozvi se mi, jo.
Tom: Dobře ozvu (kývne a pousměje se na Dana, pak mu nabídne přátelsky ruku)
Dan: (Stiskne ji.) Hele, vyjde ten Doktor někdy?
Tom: To já nevím...určitě ho tam Alex nabaluje
Dan: Myslíš? (Rozesměje se.) Ten nejspíš přemlouvá, aby ho pustil domů.
Tom: Jo to je dost možný, toho by byl schopný
Dan: To je přímo velmi pravděpodobný.
Tom: Ale to nejde, to snad doktor nedovolí. Vždyť se teprve vzbudil.
Dan: To víš, že ne... Doktor má narozdíl od Alexe rozum a lékařské vzdělání. Pošle ho do háje.
Tom: (Oddechne si, je rád že je Alex zase při vědomí, ale nesmí to uspěchat, hlavně se musí plně uzdravit)
Doktor: (Vyjde za sestřičkou a ještě ve dveřích mluví na Alexe.) Tak to ani omylem. Zapomeň, já jsem tu doktor a říkám ne. (Zabouchne za sebou dveře a otočí se na Toma.) Běž za tím šílencem, nebo ho budu muset praštit.
Tom: (Podívá se na Dana stylem "Já to říkal" a usměje se, pak rychle vběhne do pokoje za Alexem)
Alex: (Zrovna se zamračeně snaží aspoň posadit. Doktor mu říkal, že to jen tak nepůjde, že je moc slabý, ale to mu nevěří. Musí si to vyzkoušet.)
Tom: (Okamžitě ho přikurtuje rukama zpátky na matraci a zamračí se) Kam zase utíkáš? Doktor se zlobil, asi nejsi zrovna oblíbený pacient
Alex: To bude asi tím, že já nejsem pacient. ("Já" zdůrazní.) A pust mě, chci jít odsud.
Tom: (Kouká na něj smutně, zkouší psí pohled) Ale to nejde...ještě si nesbalil žádnou sestřičku, musíš tu zůstat.
Alex: Nechci balit sestřičky. (Zavrčí podrážděně.) Pokud ses tedy nerozhodl ty, že dáš přednost Davidovi. V tom případě by to byla jiná.
Tom: (Trochu to s ním trhne, tak proto je tak protivný, chápe to. Sklopí pohled) To co říkal byla lež, nespal jsem s ním.
Alex: Nic takového jsem neřekl. (Ale potrefená husa se vždycky ozve.) Nech mě spát.
Tom: (Je mu z toho do breku, takže od postele odstoupí) Je to lhář...a taky hrubián...nejste si podobní (pak zamíří ke dveřím)
Alex: (Z představy, že se Toma jen dotýkal, se mu děláš špatně.)
Dan: (Stojí na chodbě, opřený o zeď, a flirtuje se sestřičkou. Poměrně hezká, ale hloupoučká.)
Tom: (Skoro z pokoje vyběhne, musí na vzduch, Dana málem smete a běží pryč)
Dan: Tome! (Tohle se mu nelíbí, nechá sestřičku sestřičkou a vyběhne za Tomem. Dožene ho až o kus dál. Chytí ho za rameno a stáhne zpátky.) Stůj.
Tom: (Otře si oči, ne nebude před Danem brečet, Alex má stejně pravdu, ani se mu nediví, že ho u sebe nechce) Nech mě být.
Dan: (Zamračí se.) To je ale vůl.
Tom: (Nechápavě na něj koukne, vždyť nic neřekl, ale asi ví co se stalo) Chce...chce jen spát.
Dan: Tak ho nech spát, třeba se mu to srovná v kebuli. A když ne, srovnám mu to já. Hele, pojď na pivo.
Tom: (Měl by být aspoň u jeho pokoje, kdyby něco potřeboval, ale to že mu nevěří ho zklamalo, taky by si asi nevěřil, nakonec sklopí hlavu a kývne) Ale jen jedno.