07

Dan: (Otevře dveře a pustí Toma dovnitř.) Ale nelekej se. (Tím myslí ten nepořádek, co v bytě má. Nepořádek slabé slovo. Dan zrovna úklid nevymyslel, takže to u něj vypadá jak po výbuchu bomby.)
Tom: (Zasměje se, nepořádek mu nijak nevadí, Ale málem se zabije o něco těžkého na zemi, takže si dává pozor. Rozhodne se to ale nijak nekomentovat, jinak by skončil zase na lopatkách třeba)
Dan: Neměl jsem čas tu uklidit. (Kecá, ten čas neměl už pár měsíců.)
Tom: Jasně (představuje si, jak by mu tu naběhnul Alex jako úklidová četa, ta jeho pořádkumilovnost ho taky ze začátku štvala, ale zvykl si)
Dan: (Podrbe se za uchem.) No, asi by to tu malý uklid sneslo.
Tom: Hele...chodí k tobě někdy Alex? (zasměje se tomu a odklidí věci z pohovky, aby si mohl sednout) Měl bys si sehnat paní na úklid.
Dan: Alex? Jo, a vždycky se mi tu snaží uklízet. (Zašklebí se.)
Tom: (Živě si to umí představit, pořád má na sobě Alexovu mikinu, aby mu ho to připomínalo)
Dan: Myslím, že ho tím uvádím do stavu nepříčetnosti. (Rozesměje se.) Naposledy se mi sem snažil přímo vnutit.
Tom: No on...pořádek moc miluje, víc než mě, takže se nedivím, že ho chce šířit i dál.

Dan: Proboha, už aby ho šířit přestal. Já pak nemůžu po jeho nájezdu nic najít.
Tom: (Ještě se tomu usmívá, je to pěknej byt. Asi jsou opravdu dobří přátelé. Ze začátku strašně žárlil, když Alex s Danem trávil tolik času, ale když byl ubezpečený, že je to heterák, tak se uklidnil)
Dan: Nechceš něco k jídlu? (Narozdíl od Alexe má ledničku nacpanou jídlem odshora až dolů.)
Tom: Ani nemám moc hlad, ale díky. (Spíš na jídlo nemá chuť, po návštěvě nemocnice ho vždycky přejde)
Dan: Ok, tak kdybys chtěl, tak si tam klidně něco vyber.
Tom: Dobře. Můžu se utábořit tady?
Dan: Pokud ti to nevadí, klidně. (Kývne.) Donesu ti polštáře a deku.
Tom: (Kývne a počká si, zatím si prohlíží byt a obejme si kolena. Dopadne stejně...jako Alexův bývalý přítel? I on ho zradil, i když...vlastně to nevěděl)
Dan: (Dojde zpět a složí to vedle Toma na gauč. Přitom smete pár časopisů.) No, snad to tu bude pohodlný.
Tom: Já si poradím. Jsem zvyklej (od té nehody spal stejně i v jejich bytě na gauči, ani neví proč)
Dan: Fajn, kdyby něco, tak dej vědět. (Sedne do křesla.) Tebe něco trápí, co?
Tom: Ne nic. (Umí se přetvařovat, je přeci jen psycholog, i když teprve začíná) Jen chci...aby se probudil.
Dan: Jo, to jsme dva. Už mi ta jeho buzerace začíná chybět. (Kývne.)
Tom: Mě taky (položí si hlavu na kolena) Myslíš si...že jsem blbec? Nebo tak něco? Musel si mě zachraňovat
Dan: Myslím, že jsi blbec, když dobrovolně žiješ s tím maniakem Alexem. (Pousměje se.)
Tom: (Sjede ho opravdu zlým pohledem) A ty s tím maniakem kamarádíš, jsme na tom podobně ne?
Dan: Eeee, ne. Já ho nemám na očích čtyřiadvacet hodin denně. Ale ne, spíš tě obdivuju, že to vydržíš. Mě stačí pobyt na soustředění a mám ho tak akorát dost.
Tom: Neštvi mě...nebo uvidíš. Je to skvělej chlap, tak ho nepomlouvej, nebo mu to řeknu a dá ti do huby.
Dan: (Rozesměje se.) Ty ho asi fakt miluješ, co? (Podezříval ho, že z větší části vítězí peníze.)
Tom: Co myslíš? Žijeme spolu už pět let...jo miluju ho, nechci o něj přijít.
Dan: Tak si dej zatracený pozor na Davida. (Řekne zcela vážně.) Alexe by zabilo, kdyby přišel o tebe. A nechci, aby tím procházel znovu.
Tom: Možná vypadám naivně, ale nejsem blbej, na stejnej trik už po druhé neskočím (snaží se na to zapomenout)
Dan: Tady nejde o tvou naivitu nebo inteligenci. David umí dosáhnout svého. Ten kluk před tebou taky nebyl blbej a Davida znal dobře.
Tom: O co se snažíš? Strašit mě? Nikdy bych Alexovi nebyl nevěrný. Ne vědomě (raději to přidá, protože teoreticky už Alexovi nevěrný s Davidem byl)
Dan: (Tohle ho fakt pobaví.) Přesně tohle říkal Filip taky. Trochu ironie, co?
Tom: (Vstane z gauče, byl to blbý nápad sem chodit, nechce tohle poslouchat. Sám má starostí nad hlavu) Budu si to pamatovat.
Dan: Tak si zase sedni a dobře mě teď poslouchej. Ty jsi jiný než on, takže pevně věřím tomu, že ty tuhle situaci zvládneš. David bude zkoušet všechno možný, pamatuj si, že se nesmíš nechat ničím vykolejit, jasný?
Tom: (Vztekle na něj kouká, ale sedne si zpátky) Jsem psycholog, nerozhází mě (neví komu víc lže, jestli Danovi nebo sobě)
Dan: No, nezdálo se, že bys měl dneska situaci zrovna v rukou. (Neřekne to nijak hnusně, jen konstatuje.)
Tom: (Povadne, je to pravda, nechal se oblbnout) Budeš mi to mlátit o hlavu dlouho? Myslíš si, že to nevím? Myslíš si, že mi to nevadí? Že jsem nepoznal vlastního přítele....
Dan: (Zavrtí hlavou.) Nemohl jsi vědět, že má dvojče. Tohle by sis vyčítat neměl. (Chtěl to z něj dostat.) Alex by tohle pochopil.
Tom: (I kdyby to pochopil, stejně si připadá jako by ho podvedl, jako by ho zklamal) Radši buď zticha...nemůžeš vědět...(raději sám zmlkne, nemůže chápat, jak mu je)
Dan: Ne, nemůžu vědět. Proč taky... jak by mohl heterák pochopit, že jo? Jestli ti jde o vyřešení morálního dilema, jestli si Alexe podvedl nebo ne, tak tě musím zklamat. Tohle nevěra není.
Tom: Řekl jsem ti, ať mlčíš, tady nejde o to, jestli si na holky nebo kluky. Já ho líbal, chápeš to? Myslel jsem si, že je to Alex...chtěl jsem s ním spát...(to už vážně vyskočí z gauče a čapne tašku, tady nebude)
Dan: Ale nespal jsi s ním. Poznal jsi, že je něco špatně, ne? Jinak by ses tak nebránil. Viděl jsem to. Uklidni se.
Tom: I když vypadají stejně, jsou oba jiní...poznal ale.. už bylo pozdě. Jsem stejný jako ten Filip.
Dan: (Zavrtí hlavou.) Ne, to nejsi. Filip se s Davidem vyspal. Vůbec nepoznal rozdíl. Pak ještě poděkoval Alexovi za tu noc. (Zamračí se.)
Tom: (Nedovede si představit, jak Alexovi muselo být, takže si zase sedne a už raději mlčí, měl to poznat dřív, ten pach cigaret a ta jeho mluva....i to líbání bylo jiné)
Dan: (Dívá se na něj. Pomalu mění svůj názor, tenhle kluk je pro Alexe vážně to pravé.) Poslouchej. Alex by na tebe byl hrdý a pak by Davidovi došel rozmlátit držku. (Pousměje se.) Za tebe by bojoval. Filip za to nestál, ty ano.
Tom: (Tomu moc nevěří, jen na něj překvapeně kouká a cítí, jak ho pálí oči) Můžeš pro mě ještě něco udělat?
Dan: Co?
Tom: (Kouká na něj dost prosebně) Prostě jen...drž...chvilku (opře se mu o rameno a začne tiše brečet, už to nevydržel)
Dan: (Překvapeně zamrká. Takové citové výlevy a od chlapa? Je z toho trochu nesvůj.) Ehm, v pohodě?
Tom: (Zakývá hlavou, no tak mu trochu promočí košili, má smůlu, protože je zrovna poblíž, nakonec si otře oči) Jsem v pohodě.
Dan: Fajn, takže... kdybys něco potřeboval, budu vedle. (Ukáže na dveře.)
Tom: Jasně...jen běž, já se tu...uložím.


Tom: (Zrovna si byl v nemocničním automatu koupit kafe, i když chutná hrozně. Je celý rozlámaný z toho křesla. Dokonce uvažoval i nad koblihou v kantýně, ale nakonec ji dal sbohem a raději se rozhodl vrátit k Alexovi)
David: (Zahlédne v kantýně Toma, takže se vydá za ním. Podařilo se mu ho dohnat u automatu.) Ale, ale:... Kohopak to tu máme, Alexova mazlíka.
Tom: (Lekne se ho a málem se tím kafem zlije, takže na něj hodí opovržlivý pohled) Radši ztichni, než tě nahlásím na policii jako pokus o znásilnění (už si nenechá nic líbit, zvlášť ne od něj)
David: A co jim asi tak povíš? Že si se na mě lepil v domnění, že jsem tvůj milenec? To by se Alexandrovi moc nelíbilo... Ne ne, nemá rád, když mu ocucávám jeho mazlíky.
Tom: (Nejradši by mu vymlátil zuby, parchant jeden, jen sevře pěst) Jo, slyšel jsem, že to je tvá oblíbená činnost, to si ale budeš muset najít někoho jiného, nebo si kup nějakého gumového panáka.
David: (Rozesměje se.) Když mi ho pomůžeš zajet...
Tom: O tom si nech zdát (kašle na něj, ještě pořád cítí ty jeho ruce, brrr, nesmí na to myslet. Radši se otočí a vydá k Alexově pokoji)
David: To není špatnej nápad. Ale to mi nestačí, brouku. (Stoupne mu do cesty.)
Tom: Neříkej mi brouku...a uhni mi z cesty. (Nasadí co nejodvážnější výraz)
David: Nebo? Zavoláš si Danečka, aby tě zachránil?
Tom: Ne, dám ti do držky sám. Takže mi koukej uhnout, než toho budeš litovat. (Nedělá mu to moc dobře, protože to je jako kdyby mluvil k Alexovi..ta podoba ho až děsí)
David: Ty nejsi ten typ. (Ušklíbne se, ale nehne se ani o píď.)
Tom: Jak chceš (v duchu se pokřižuje, ale zaslouží si to. Prostě na něj vyleje ještě horký kafe a opaří mu nohu, pak konečně se kolem něj prosmýkne a uteče do Alexova pokoje)
David: (Zavrčí a jen po něm hodí zlý pohled, tohle si vybere i s úroky.)
Tom: (Oddychne si, když už je v pokoji. Přišel sice o kafe, ale aspoň se ho zbavil. Odhrne Alexovi vlasy z očí) Nerad to říkám...ale tvůj brácha je kretén.
Dan: (Odmítá pít kafe z automatu, takže si došel naproti do kavárny. Teď se vrátil do pokoje.) Myslím, že to moc dobře ví.
Tom: (Lekne se Dana) Chodíš jak duch (myslel si, že ho David jde zase navštívit, to by už fakt nevěděl, jak se ho zbavit. Raději si přitáhne židli k Alexově posteli a usadí se)
Dan: Sorry, nemáš čisté svědomí, že se lekáš?
Tom: Ne jen...jsem zase narazil na chodbě na tu Alexovu kopii, už mě to štve.
Dan: (Kývne.) Jo, poflakuje se tu. Říkal mi to Doktor.
Tom: Polil jsem ho kafem (hrdinně se pochlubí a sevře Alexovi ruku, hraje si s jeho prsty, i když to asi musí vypadat divně, ale nějak zapomíná, že tam Dan je, už se před ním tak neostýchá)
Dan: Doufám, že bylo aspoň vřelý. (Ucedí.)
Tom: Jo bylo (začne se pochechtávat, ale ví moc dobře, že měl štěstí)
Dan: Zuřil, co? Dovolil sis hodně.
Tom: Nevěděl jsem, jak se ho mám zbavit. Byl zase nějaký moc hrr
Dan: Tady se vzmůže jen na silácký řeči.
Tom: Myslím, že je ten typ, co nemá rád když mu někdo odporuje co? Asi si koupím nějaký ten pepřový sprej, nebo něco podobného, ještě jednou na mě sáhne a...zabiju ho.
Dan: Pepřák? Hele, ale to není blbej nápad... (Zašklebí se.) Asi ti dám brzy malý dárek.
Tom: (Pousměje se, jo to by možná zabralo. Položí si Alexovi bradu na hruď. Nebudí se, je to už tolik dnů)
Dan: Už by se mohl probrat. (Přejde k němu.) Hej, borče, koukej se vzbudit, můj byt potřebuje nutně uklidit. (Pokrčí rameny.) Ani tohle ho neprobere...
Tom: (Zakroutí hlavou, to je bez šance, ani kdyby se tu svlíknul a tancoval lambádu, tak by to s Alexem nehlo)
Dan: Zajdu za doktorem, jo? Pak tě vyzvednu a pomůžu ti zařídit tu výměnu zámků, jo?
Tom: Jo dobře, ještě tu chvíli budu (chce si ho taky chvíli užít sám)
Dan: Fajn.