12

Tom: (Po tom setkání na koupališti je ještě trochu rozladěný, ten kluk byl hezký...Alexův bývalý...to co říkal mu nedává spát. Ne, nechce takhle dopadnout. Možná že jeho bratra ze začátku nepoznal...ale...pak přece. Raději zavrtí hlavou, už na to nesmí myslet, musí se soustředit na práci a na případ té malé holčičky)
Alex: (Po přepadu Dana a úklidu jeho bytu je značně rozladěný. Vletí do domu jako velká voda a okamžitě hledá Toma. To, co tam našel, se mu vůbec nelíbilo. Potřebuje si to ověřit.) Tome?
Tom: (Sedí zrovna v obýváku, nemůže přijít na to proč ta holčička nemluví, zdravotně je v pořádku. Je nad tím zamyšlený) Jsem tu...letíš jak kdyby ti za patama hořelo.
Alex: (Vletí do obývaku a na chvíli se na něj zadívá. Jak někdo mohl takovému andělovi ubližovat.) Tohle je co? (Podá mu složky, které našel u Dana.) Je to pravda?
Tom: Složky? (Nechápe ale vezme si je, pak je otevře a úplně zbledne. Ne...to ne. Nemohl...to by neudělal. Nedal by mu to, Dan přece slíbil, že bude mlčet)
Alex: Tome, je to pravda? To, co tam stojí? (Chytne ho za ramena a otočí k sobě.)
Tom: (Okamžitě se snaží vykroutit, tohle mu není moc příjemné, nikdy nechtěl, aby se to Alex dozvěděl) Já...ne to...proč ti to dal?
Alex: Našel jsem to, když jsem uklízel ten jeho chlívek. Je to pravda?

Tom: (Vyskočí z gauče a otočí se k němu zády. Za tohle Dana zabije....jak to tam mohl nechat povalovat. Ale Alexovi neodpoví. Neví co by měl říct, raději lhát a popřít to když je ta zpráva jasná? Nebo...to přiznat?)
Alex: Mlčení je souhlas... (Přejde k němu.) Proč jsi mi to neřekl? (Vezme ho za bradu a přitáhne si ho k sobě.) To mi tak málo věříš?
Tom: (Tentokrát už neuhne, nemá jak, jen sklopí pohled) Ne to...tak není. Já nechtěl ti to říkat, je to už dlouho, nesejde na tom.
Alex: (Políbí ho.) Sejde. Miluju tě a toho parchanta zabiju. (Vystřelí z pokoje. Ve složkách je i adresa.)
Tom: Co? Ne!!! Počkej Alexi (okamžitě vyběhne ven za ním, aby ho zastavil, to nemůže myslet vážně. On tu adresu sám přehlédnul, Dan asi zjistil, kde ten chlap bydlí)
Alex: (Naskočí na motorku a vmžiku je pryč.)
Tom: (Vyběhne dolů do garáže ale už ho nestihne zastavit, to je zlý sen...snad nechce...nechce udělat nějakou hloupost. Uvažuje co bude dělat, jak ho zastavit. Pak ho napadne spásná myšlenka a vyloví z kalhot mobil. Vytočí Danovo číslo, tohle si za rámeček nedá)
Dan: (Zrovna se zaobírá jednou krásnou slečnou s dlouhýma nohama, když mu začne v kapse vyzvánět mobil. Zavrtí popuzeně a vstane. Popojde kousek dál a mobil vezme.) Ahoj, co se děje?
Tom: Co se děje, ty jeden idiote? (musí se radši nadechnout a spustí na něj ještě pár nadávek) Alex u tebe našel...mojí složku. Viděl to a...a moc se naštval, on chce toho chlapa zabít
Dan: Cože našel? On byl u mě? Co? (Trochu moc nadávek najednou. Zasekl se u toho idiota.)
Tom: Asi jo, našel to co sis psal...o mě. Jak si to tam mohl nechat takhle válet?  
Dan: Já to nikde válet nenechal. Měl jsem to položené na stole. Pracoval jsem na tom. Co tam sakra dělal?
Tom: Jak to mám vědět? Vzal si motorku a odjel...řekl mi, že toho chlapa zabije. Bojím se, aby neudělal nějakou hloupost.
Dan: Já ho snad zabiju... (Zavrčí naštvaně.) Ten debil. V klidu, jedu tam.
Tom: Dane...přivez ho zpátky. Nechci, aby něco provedl. (Zní dost vystrašeně. Tohle nechtěl. Přesně proto to Alexovi nikdy neřekl. Protože ví, jak umí být impulsivní)
Dan: Neboj se. Najdu ho a zmlátím tak, že ho budeš muset čtrnáct dní ošetřovat....
Tom: (Pokud to někdo dokáže tak jedině Dan, zná Alexe už dlouho, snad ho zastaví) Díky.
Dan: Zatím není zač.

Tom: (Míří na policejní stanici, Dan mu volal, že tam nakonec skončili. Před budovou se prudce nadechne, nesnáší policajty. Nakonec ale jde dovnitř, musí ho vidět...ale neví, jestli mu nejdřív vynadá a pak ho pomiluje nebo naopak)
Alex. (Přechází po místnosti sem a tam.) Neudělal jsem mu ani z poloviny to, co zasloužil...
Dan: Zlomil jsi mu ruku na dvakrát a tři žebra. Můžeš mi říct, co tě to popadlo? Tahle to nechodí, připravuju na něj žalobu. Tys mi to teď pěkně zkazil.
Alex: Žalobu? A to ti jako stačí? Mě ne. On... Toma... (Nedovede to ani říct.) Měl jsem ho zabít...
Tom: (Konečně se mu povede se přes ty hlupáky propracovat až k Alexovi a Danovi, takže je oba sjede vražedným pohledm typu pošlu vás pod kytičky oba jednou ranou)
Alex: (Mlčí a na Toma ani nekoukne.)
Dan: Asi bych vás měl nechat... promluvit si... (Začne se dekovat pryč.)
Tom: (Pohledem do Dana udělá pár děr, ale nakonec jen kývne a sklopí pohled. Kdyby tam Dan nepřijel...neví co by mu Alex udělal)
Alex: (Zarytě mlčí.)
Tom: (Přejde až k němu i jemu je to trapné, že to musel zjistit takhle, pořád má pohled upřený k zemi. Kdyby to nebylo za takových okolností...přeci jen cítí zadostiučinění, ten parchant dostal co si zasloužil)
Alex: (Už trochu vychladl. V první chvíli by toho chlapa fakt zabil.)
Tom: Alexi...tohle...neměl si.
Alex: Musel jsem...
Tom: (Zavrtí hlavou a dojde až k němu, pak ho obejme)
Alex: Ten parchant ti ublížil. Nemůže mu to jen tak projít. (Přitáhne ho k sobě.) Už ti nikdo neublíží, nedovolím to.
Tom: Nemluv tak (užívá si teplo jeho hrudi) Nechci o tebe přijít, ani abys měl problémy. Je to dávno zapomenuté. Prostě minulost. Nemůžeš dělat že...že to nevíš?
Alex: Ne, to nemůžu...
Tom: Dobře...tak aspoň slib, že už...neuděláš žádnou hloupost (je z toho celý zrudlý, ale ví že tohle je špatné)
Alex: Slibuju. (Pak se zarazí.) Neměl jsi takových milých pěstounů víc, že ne?
Tom: Neee! (Plácne ho do hrudi a pak zvedne konečně trochu smutný pohled a poprosí o polibek)
Alex: (Pousměje se a políbí ho.)
Tom: (Polibek mu oplatí, chce si ho pořádně vychutnat. A to mu chtěl vynadat, zadupat ho do země. Ale copak to jde. I když se na něj zlobí...tak ho přesto miluje)
Alex: To tys za mnou poslal toho nesnesitelnýho právníka?
Tom: Bude tě strašit ze spaní. Měl si štěstí, že jsem mu volal. Měl jsem strach, co vyvedeš.
Alex: (Zašklebí se.) Já nic
Tom: (Zamračí se na něj, někdy bývá děsivý) Kdy tě pustí?
Alex: (Pokrčí rameny.) Co já vím...
Tom: Fajn...jdu to pozjišťovat. Ty se tvař, že se kaješ
Alex: To půjde těžko.
Tom: (Zmrazí ho pohledem a vyrazí za Danem, musí zjistit, jak se věci mají a co všechno tomu chlapovi udělal)
Dan: (Zrovna se tam vykecává s velitelem o fotbale.)
Tom: (Nadechne se a nasadí nevinný dětský kukuč, pak Dana zatahá za rukáv) Pane právníku...můžete mi pomoct?
Dan: (Hodí výmluvný pohled na velitele.) Tome?
Tome: (Tak ne no...) Kdy Alexe pustí? Je to tak zlý?
Dan: No, pustí ho brzy a zlé to je, ale zase ne tolik, jak by mohlo.
Tom: (Oddychne si, je rád, že ho nezabil. Už dávno nedokáže cítit nenávist k tomu muži. Odprostil se od ní a zapomněl, co se stalo) dobře.
Dan: Příště si toho násilníka uvaž na řetěz.
Tom: (Hnusně se na Dana podívá, myslel si, že to chápe, že je jeho přítel, raději se otočí a vrátí se k Alexovi)
Alex: (Znuděně sedí na židli a čumí před sebe.)
Tom: (Obejme ho zezadu kolem krku a položí si mu bradu na krk) Pustí tě brzo...
Alex: Jo já vím... (Kývne.) Ale skončím tu znova až rozbiju Danovi nos.
Tom: To se opovaž, nebudu tě odsud pořád tahat (obejde ho a sedne si mu na klín) Už žádné rozbíjení nosů rozumíš? Nebo budeš měsíc bez sexu.
Alex: Tak ať mi nenadává do násilníků. (Postěžuje si jak malý kluk.)
Tom: A do čeho ti má nadávat? (mírně se pousměje, ale pak znovu nasadí vážný výraz) Miluju tě...ale zlobím se...za to co si udělal.
Alex: A proč by ses měl zlobit? (Dost dobře nechápe.)
Tom: Neměl si právo mu ublížit. (sklopí pohled) Je to víc jak deset let. Je to pohřbená minulost.
Alex: A on měl právo ti ublížit? Nebo těm ostatním dětem? (Tohle ho tak štve.)
Tom: Samozřejmě, že neměl, ale stalo se. Nikdo mi nevěřil.
Alex: Tome. (Stáhne ho k sobě těsněji.) Já ti věřím, vždycky ti věřit budu.
Tom: Nakonec jsem i já zapomněl a dělal, že se to nestalo. (Koukne mu do očí a pak se k němu přitulí)
Alex: (Mlčí, neví co mu na tohle má říct. Nechce probouzet nějaké špatné vzpomínky.)
Tom: (Raději taky mlčí a pustí se do líbání, nějak se to znovu probouzí, potřebuje trochu něhy)
Alex: Už jsi někdy zkoušel sex na policejní stanici? (Zeptá se trochu ochraptěle.)
Tom: (Zasměje se a zavrtí hlavou)
Alex: Tak jen doufej, že sem nikdo zrovna nepřijde. Jinak mě z toho vězení už nikdy nikdo nedostane. (Zavrní mu do ucha a stáhne mu kalhoty.)
Tom: Alexi...(zasyčí trochu, co to vyvádí, svůdně se na něj podívá) Jsi blázen...
Alex: Do tebe a jen takovej malinkej... (Pousměje se rošťácky.)
Tom: (Milovat se tady, to je naprosto šílené. Ale ví že mu nemůže odmítnout, nedovedl by to)
Alex: (Pousměje se.) Nějak mě to nažhavilo.


Tom: (Zrovna dělá Alexovi něco k večeři, trvalo to několik hodin než ho pustili. Pořád je na něj naštvaný a podle toho i tak vypadá...připadá si jako nášlapná mina)
Alex: (Dojde s úsměvem.) Ahoj, Tome.
Tom: (Zašklebí se na něj, ještě ho pobolívají jistá místa) Málem nás tam načapali...(dává mu manželskou přednášku)
Alex: Ale jen málem. Nelíbilo se ti to snad?
Tom: (Zrudne, ne že by nelíbilo, bože to byl skvělej sex) Na tom nesejde, jestli líbilo nebo ne. A vůbec, neměl si právo zaútočit na toho muže. Co kdyby tam Dan nepřijel?
Alex: Tak měl hodně velkej pech. (Pokrčí jen rameny. Asi by ho nezabil, nedokázal by to, ale víc mu nakopat mohl.)