13

Možná jen měl Albert pravdu, možná ta píseň byla prokletá, nevím. Celou cestu jsem ho svíral v náručí. To co mi řekl...o té sebevraždě, nechtěl jsem tomu věřit. Když jsem mu jemně čechral vlasy, byl jako malé dítě. Tolik jsem ho miloval.
Kočár po dlouhé chvíli opravdu zastavil a já skoro zajásal. Konečně jsme byly na místě.
Vytáhl jsem Alberta rychle ven z kočáru a zaplatil drožkáři. Ten kousek už jsem chtěl dojít pěšky. Vzal jsem Alberta kolem ramen a přitiskl k sobě.
"Nadechni se a řekni mi co cítíš".
Udělal tak a jeho tvář se konečně po té dlouhé cestě zase rozzářila.
"Trávu, cítím květiny a slunce...a taky nevím co to je...ale je to moc krásné".
Musel jsem souhlasit. Takhle přeci voní svoboda. Takhle voní láska.

Vzal jsem Alberta za ruku a vedl ho po štěrkové příjezdové cestě k panství. Otáčel hlavu za zpěvem ptáků a občas se zastavoval aby si to mohl vychutnat. Když slyšel zaržát koně podvědomě uhnul na stranu, protože si myslel že je to kočár. Políbil jsem ho na tvář.
"Popiš mi jak to tu vypadá, přál bych si to vidět tvýma očima".
Učinil jsem tak a začal mu popisovat dlouhé ohrazené pastviny, kolem sídla, na kterých se prohání koně, o tom jak vypadá panství, o stájích a pak jsem mu začal vyprávět rodinnou historii. Albert vše bedlivě poslouchal a držel se mě pevně za ruku.
"A co služebnictvo...vždyť..". Rychle jsem ho umlčel polibkem.
"Je loajální, neměj strach". No dobře nepočítal jsem s panem Skolisem...z toho jsem měl docela strach. Ale jednou jsem dědic Rochesterova panství tak je na čase abych si udělal pořádek. Celou dobu jsem byl jen v matčině stínu a poslouchal její příkazy i když jsem si mnohdy myslel své. Ale teď je to jiné. Je na čase ukázat že už nejsem dítě a dokážu rozkazovat stejně dobře jako matka.
Konečně jsme dorazili až k domu a já se musel zhluboka nadechnout. Musím si zjednat respekt hned na začátku. Stejně jsem věděl že majordomus pošle hned mojí matce vzkaz kde jsem. Nevěděl jsem jak tomu zabránit. Ale rozhodně ten vzkaz nesmí opustit panství.
Vešli jsme přes terasu do salonku a já hned zavolal majordoma. Zjevil se jako stín a Albert se lekl jeho kroků a kousek ustoupil. Přikázal jsme panu Skolisovi ať služky nachystají pro pana Alberta pokoj pro hosty. A pak jsem požádal o trochu dobrého vína, protože se mi houpal stále žaludek z té jízdy a myslím že Albert na tom byl podobně.
"Nečekali jsme váš návrat tak brzy mladý pane, hraběnka zůstala ještě v Londýně"?
"Ano, matka si přála ještě zůstat. Já se rozhodl panu Bestonovi ukázat naše panství".
Albert zaslechl svoje jméno když stál u knihovny a hladil hřbety knih a otočil se. Chtěl přejít ke mě, ale zastavil ho příruční stolek. Majordomus pozvedl obočí.
"Pane Skolisi, přeji si aby služebnictvo ve všech salonech umístilo stolky a jiný nábytek ke zdi pokud to bude možné".
"Pane..ale..".
"Nehodlám o tom diskutovat".
Schválně jsem zvýšil hlas a Albertovi podal ruku, abych mu pomohl se vymotat z poza stolku. Myslím že to majordoma překvapilo.
"Chci aby se tu pan Beston mohl pohybovat volně a do ničeho nevrážel. Je slepý takže doufám že na to budete vy i služebnictvo brát zřetel".
Propaloval jsem toho starého muže přímo krvelačným pohledem. Majordomus jen kývl vyveden z míry, což mě velmi potěšilo. Dopili jsme svoje víno a pak jsem navrhnul Albertovi že se půjdeme podívat do stájí. S radostí malého dítěte souhlasil. Proto jsem ho vyvedl ven ke stájím.
"Cítím...cítím koně...a slámu".
"Ano správně". Přivedl jsem ho před jeden box a vzal jeho jednu ruku, abych mu ji natáhl ke koňským nozdrám. Kůň frknul a Albert s polekaným výkřikem uskočil. Strašně mě to pobavilo. Smál jsem se tak až jsem se musel opřít o box.
"Nesměj se mi Christiene...to zvíře mě mohlo kousnout a navíc...říkal jsem nesměj se mi".
Začal do mě šťouchat prstem a já si ho k sobě přitulil.
"Jsi tak rozkošný víš to"?
"Neříkej takové věci".
Musel jsem ho políbit, už jsem se nemohl dál ovládat. Tolik mi Albertovy rty chyběly. Nijak se nebránil jen si vzdychnul a obtočil mi kolem krku své štíhlé paže. Z tohoto poblouznění nás vytrhnul až obrovský hluk, který se ozval kousek od nás....

 -----------------------------------------------------------------------------------

V tu chvíli ode mne Albert s leknutím skoro odskočil a zakopl tak o žlab před stájemi, takže se mi ho jen tak, tak povedlo chytit do náručí. Když jsem vzhlédl na příčinu toho hluku, zůstal jsem zaraženě stát. Byl to Sam. Díval se na nás s otevřenou pusou a kolem něj se válel kbelík ovsa, který pravděpodobně chtěl dát koním než nás zahlédl. Bylo mi jasné že musel vidět všechno. Oves se válel rozsypaný po zemi a mě proběhlo myslí tolik vzpomínek na něj...
Ze vzpomínání mě vytrhnul až bolestné sevření paže, které mi Albert uštědřil. Vypadal vyplašeně a byl stokrát krásnější než kdy jindy, proto jsem jen zakroutil hlavou a křiknul na Sama.
"Vyveď Lady Sun z boxu".Nevím kde se ve mě vzal ten příkrý a rozkazovačný tón. Nebyl jsem zvyklý přikazovat a služebnictvo to vědělo. Ale dnes...prostě už jsem byl jiný.
Zdálo se že Sam můj rozkaz nezaznamenal.
"Co tak okouníš? Řekl jsem ať ji vyvedeš"!
Konečně se vzpamatoval a přešel kousek k nám aby mohl koně vyvézt ven jak jsem přikázal. Albert ke mě zvedl nic nechápající nevidomé oči a dožadoval se vysvětlení.
"To nic, to je jen podkoní". Nijak ho to ale neuklidnilo a já poznal že je nervózní.
"Já...pane hrabě...mám...jí osedlat"?
Sam sotva koktal, ale já ho chápal. Přesto jsem mu to však nechtěl ulehčit. Bral jsem to jako satisfakci. Ty si mě odmítl tak se klidně dívej. Nechápal jsem kde se to ve mě bere.
"Řekl jsem jen vyveď"!

Učinil tak a vyvedl z boxu krásnou hnědou klisnu. Vybral jsem ji schválně, protože byla velmi klidná. Chtěl jsem aby si ji Albert mohl pohladit. Proto jsem koně sám chytil za ohlávku a Sama odeslal nekompromisním pohledem pryč. Chtěl jsem být s Albertem sám.
"Už je pryč, je to v pořádku".
"V pořádku? Ale on...on nás viděl"?
"Záleží na tom"?
Věděl jsem že se chovám bláznivě. Poznal jsem to na Albertově tváři. Nesouhlasil se mnou. Proto jsem ho jen objal kolem pasu a políbil do vlasů.
"Nedělej si s tím starosti. Dej mi raději ruku".
Zdálo se že mi zrovna nedůvěřuje, proto jsem mu ji sám ukradl a pomalu ji natáhl ve své před sebe.
"Co..co to děláš"?
"Jen chci aby jsi si sáhl, neboj se neublíží ti. Je to moc šikovná kobylka".
I přes jeho ucuknutí se mi povedlo jeho ruku umístit na koňský krk a pak jsem mu pomáhal Lady Sun hladit. Viděl jsem jeho úsměv. Přímo zářil jako sluníčko.

Chvíli jsme tam tak stáli a klisnu jsme si hladili, než jsem ji zase zavedl do stáje.
"Děkuju ti Christiene, já...".
"Pšt, nemusíš nic říkat, jsem rád že se ti to líbilo. Půjdeme už do domu, chci ti ještě ukázat tvůj pokoj a pak si dáme něco k jídlu hm? Určitě mi umíráš hlady".
"Můžu prosit nejdřív to jídlo"?

Oba jsme se rozesmáli a zamířili spolu do domu. Ještě přede dveřmi jsem ho objímal kolem pasu než se mi vykroutil a zavrtěl hlavou. I když to byl pokrok vůči Londýnu a já byl opravdu šťastný, tohle tajnůstkářství navíc jen před služebnictvem mi vadilo. Ale nechtěl jsem ho přivádět do rozpaků či ho jinak znervózňovat. Dal bych mu vše na co by ukázal i svůj život. Tolik jsem ho miloval.
Zavedl jsem ho do kuchyně a představil paní Daltnové, naší kuchařce. Hned jak ho viděla oblíbila si ho a začala mu čechrat vlasy a cpát ho všelijakými dobrotami tvrdíc, že je ten mladík ale strašně vyhublí a doma ho asi moc nekrmí a že to vůbec není zdravé.
Nemohl jsem než se začít smát a dívat se jak to Albert statečně snáší. Po chvilce mě smích přešel, když si paní Daltnovou přímo omotal kolem prstu a začal si poroučet jeho oblíbená jídla na zítřek.

Nakonec jsme se společně najedli a Albert se celou tu dobu usmíval. Obdivoval jsem ho snad ještě víc než kdy jindy. Opravdu uměl jednat s lidmi a byť se to zdálo kruté takhle to říct, využíval své slepoty k tomu vloudit se lidem do přízně. Sám se mi k tomu u jídla přiznal a já nevycházel z úžasu. Opravdu na povrch vyplouvali i věci, které jsem přes svoji zamilovanost neviděl.
"Jsi opravdu kouzelný". Jen se začervenal a raději sklonil tvář k jídlu.
"Christiene? Máte tu taky piáno"?
"Samozřejmě, máš snad panství Rochester za bandu nevzdělaných sedláků? V hudebním salonku".
"Zavedeš mě tam"?
"Chtěl bys hrát"?
"Ano prosím...já jsem zvyklí".
Jen jsem se tomu zač a souhlasil jsem. "Ukážu ti celé panství neměj strach".