14

Dny nám ubíhaly tak rychle. Trávili jsme je spolu procházkami po panství nebo čtením.
Jindy jsem zase Alberta vzal na vyjížďku na koni. Sice měl ze začátku velký strach ale brzo ho překonal. Tedy se tak aspoň snažil vypadat. A navíc jízda na jednom koni sebou nesla až nevídané možnosti jak se k Albertovi tulit. Moci ho líbat jak se mi zachtělo, moci ho hladit...zvládl jsem takové projížďky dvě. Při té třetí jsem jasně poznal že už to takhle dál nepůjde, protože mé nervy byly napnuté k prasknutí nemluvě o mých jezdeckých kalhotách. Když jsme se vrátili z vyjížďky byl jsem značně protivný a vzhledem k tomu že podkoní byl ve městě a Sam si po tom prvním setkání na nás dával pozor a do stájí chodil jen když to bylo bezpečné, jsem Alberta chytil za ruku a táhl ho do stáje kde jsem ho shodil do prázdného boxu plného slámy. Nejdřív ulekaně vypískl a pak se začal tak kouzelně chcichtat, když zjistil kam jsem ho dopravil. Z jeho světlých vlásků trčela sláma a vypadal prostě božsky a tak jsem ho v tu chvíli zavalil svým tělem a začal divoce líbat. Ze začátku mi polibky se zamračením oplácel, ale když má ruka pojednou začala být na jeho vkus asi příliš dotěrná kousek mě odstrčil. Jen jsem nesouhlasně zavrčel a Albert se posadil.

"Christiene? Co se děje? Dneska celý den jsi...".
Nedopověděl to, protože pravděpodobně to co vycítil nedokázal pojmenovat. Ale já ano. Bylo to až bolestné vzrušení. Už dva dny jsem se ráno poléval studenou vodou, protože to prý má pomáhat. Ale stačilo mi pár takových smyslných polibků a celá moje snaha přišla vniveč.
Bylo pro mě stále těžší tišit mou touhu po Albertově těle. Nejdřív jsem si to nechtěl připouštět a dokonce se za to jednu dobu nenáviděl. Ale teď už mi to bylo úplně jedno. Miloval jsem ho, potřeboval jsem jeho lásku a to i tu tělesnou. Nevím zda to tušil. Nikdy jsem se nezeptal. Pro mě to ale bylo mučení. Jeho otázka zůstala dlouho nezodpovězena a já mlčel. Albert začal kolem sebe šátrat rukou, aby zjistil jak daleko se nacházím a stiskl moji ruku.
"Nic se neděje".
Neznělo to asi přesvědčivě, ale já nevěděl jak mu to mám říct. Jak mu můžu něco takového navrhnout? On je tak čistý a andělský...jsem já ten špatný? Pošpiním ho?
Myšlenky mi běhaly hlavou jako stádo splašených koní a já nedokázal poznat co je špatné.
Ale Albert tohle dilema vyřešil za mě když se přitáhl a dlouze mě políbil. "Miluji tě Christiene".
Bylo tak nádherné to opět slyšet. Až mi z toho vyznání zvlhly oči.
"Já tebe taky".
"Tak proč? Proč se tomu bráníš"?
Vykulil jsem na něj oči, protože jsem nechápal jak to myslí...nebo že by snad věděl?
"Nejsem už dítě Christiene a ty nejsi mnich". Albert se tomu v tu ránu rozesmál a já měl chuť ho tou slámou zadusit. Ten malý ďábel to celou dobu věděl? To je trapné...to...

Jasně jsem zrudnul a byl jsem jen rád že to nemůže vidět, takhle do rozpaků jsem se v životě nedostal. Jenže jak se zdálo Albertova škodolibost neměla mezí, takže se přisunul ještě víc a kolenem mě začal šťouchat obstojně do slabin a tvářil se jako úplné neviňátko.
"Ta projížďka dnes byla...velmi namáhavá? Ano myslím že jste si namohl nějaké svaly pane hrabě. A víš bude lepší používat pravděpodobně jiné sedlo...tohle mě tlačilo do mého pozadí".
To už byl vrchol, takže jsem se na něj vrhnul jako divoké zvíře a vydával schválně vrčivé pazvuky a on se jen zalykal smíchy. Byl jsem si jistý, že to nebylo sedlo co Alberta tlačilo při naší dnešní vyjížďce...
"Ty...ty....ty...si to věděl"?
"Já no ano, to se nedalo přehlédnout, navíc ta tvoje podrážděnost, málem si ráno zakousl majordoma".
Kéž by, aspoň by od toho chlapa byl klid. Je strašně vlezlý a tak divně se dívá...asi něco tenkrát už tušil, i když jsme si dávali dobrý pozor, aby jsme neprojevovali něžnosti před služebnictvem.
Raději jsem ho umlčel dalším chtivým polibkem a vjel mu rukou pod košili.Cítil jsem jak mi vzdychnul do rtů a mé ruce se víc nastavil. Měl jsem jasno...už přišel ten správný čas.
Ještě jsme se chvíli líbali a Albert se svou hrou v mých slabinách nepřestával, takže jsem jen zmučeně zaúpěl a jeho nohu raději odstranil a ukázal mu jaké to je někoho takhle provokovat. Nejdříve celý strnul, ale když má ruka bloudila v jeho klíně pevně si skousnul rty. Nic však nenamítal a já viděl že má tvář staženou rozkoší. Takhle to dál nešlo.
"Tady ne".
Rychle jsem ho chytil za ruku a vytáhl za sebou. Vydal trochu překvapené a trochu nespokojené zakňučení a já ho ještě jednou dlouze políbil, než jsem ho vytáhnul ven ze stájí a vlekl k domu. Už jsem nehodlal čekat a nic mě nemohlo zastavit. Ani celé vojsko by mi nezabránilo Alberta odtáhnout do svého pokoje a hlasitě prásknout dveřmi. Při cestě nahoru jsem si chytil ještě Anne a jasně ji dal na srozuměnou, že jestli mě někdo bude rušit v mém pokoji poštvu na něj lovecké psy a zastřelím puškou. Chudinka vypadala tak vyděšeně, že si zakryla ústa a rychle seběhla schody, aby ode mne byla co nejdál.
Albert se mě ještě po cestě snažil zastavit a vymlouvat se na to že má hlad nebo žízeň...ale já už jsem neměl sílu na to brát ohledy, dokud jsem za námi nezabouchl dveře mé ložnice.

 ---------------------------------------------------------------------------------------

Byl jako malé vyděšené zvířátko, když přede mnou poplašeně couval až k posteli, o kterou se zarazil a já ho do ní shodil. Byl tak krásný, když vykouzlil svůj úsměv i když trochu nervózní. Začal jsem ho znovu líbat a tlačit ho do matrace. Polibky mi trochu roztěkaně oplácel, než mě po chvíli zastavil.
"Christiene...já...bojím se".
"Bojíš? Mě"?
Nevěděl jak odpovědět, jen mě pohladil po tváři. Pochopil jsem. Možná jdu na to příliš rychle, možná bych měl...jsem to ale hlupák. Jen jsem si vzdychl a lehl si kousek vedle. Prohrábl jsem si vlasy a nadával si do hlupáků.
"Odpusť já...jsem hlupák, nechtěl jsem tě vyděsit".
Opravdu jsem si ale myslel...tam v těch stájích mě Albert provokoval, dělal to schválně tak proč tak znenadání vycouval? Co je špatně?
"Ale to...nevyděsil jsi mě já jen...".
Viděl jsem jak mu po tváři běhá ruměnec jako splašený a Albert se raději odvrátil ke mě zády. Celá ta situace byla strašně trapná a hloupá. Ani jeden jsme nevěděli co říct.
"Já ještě nikdy víš...já nevím jak".
A teprve teď mi to celé došlo a já se praštil do hlavy. Vážně jsem ignorant, do nebe volající hlupák. Nahnul jsem se nad jeho tělíčko, které se choulilo do klubíčka a začal jsem mu olíbávat krk a ucho než jsem mu zašeptal.
"Já taky ještě nikdy".
Pomalu jsem si ho k sobě zase otočil čelem a mapoval jeho tvář prsty. Byl jsem rád že nemůže vidět jak se červenám.
Albert nad tím chvíli přemýšlel a pak se mě z čista jasna políbil. Myslím že se to dalo brát jako souhlas, protože mi poté dovolil sundat mu košili a jemně ho hladit a laskat na hrudi. Poséval jsem ji tisíce polibky a snažil jsem se být co nejjemnější. Cítil jsem jak se pode mnou chvěje a hladí mě ve vlasech. Když si chtěl vydobýt pozornost zatahal mě za pramen vlasů a já se přitáhl na jeho rty.
Nemohl jsem se ho nabažit. Pomalu jsem si sundal i svou košili a pak se k němu přitulil, aby cítil jeho teplo. Konečně, dovolil mi se ho dotýkat. Bylo to nádherné.
Když se moje polibky stávali čím dál dravější a můj jazyk se prodral do Albertových úst, věděl jsem že chci víc, že už to nemůžu zastavit. Cítil jsem jak se můj klín bouří a dožaduje se pozornosti. Proto jsem se snažil nejdřív kalhot zbavit Alberta. Nejdřív jsem ho jen opatrně laskal ve slabinách dlaní přes látku a když jsem viděl, že to má jasný efekt a začal se mi pod rukou zmítat a sténat, věděl jsem že mi nebude bránit.
Pomalu jsem Albertovi stáhl i jezdecké kalhoty, které mě tolik vzrušovaly už od dnešního rána a pohladil jeho odhalenou kůži. Prudce se vypjal když cítil že jsem ho zbavil posledního kousku oblečení a tak jsem ho musel tišit.
Nevěděl jsem co přesně mám dělat, ale myslím že zafungovala příroda a já se z každého Albertova zasténání a vzdychnutí učil co má jeho tělo rádo. Fascinovalo mě se dívat na něj, když jsem jemně přejížděl po jeho erekci. Po každém mém pohybu pevně skousl své rty až zbělaly a svíral přehoz postele. Nemohl jsem odolat...bylo to silnější než já. Nejdřív jsem ho dlouze políbil a pak jsem sjel polibky až do jeho klína a poprvé ochutnal jeho mužství. Vykřikl a rychle si připlácl ruku na ústa. Nechtěl aby ho služebnictvo slyšelo, mně to však bylo jedno a bral jsem si jeho úd hlouběji do úst a sál ho.
Po chvíli jsem slyšel jak se zalyká potlačovanými výkřiky a pevně mě zatahal za vlasy, aby mi v dalším pokračování zabránil.
"Do...dost"!
Nechtělo se mi poslechnout. Olízl jsem první kapičku touhy, která se na jeho údu zatřpytila, ale nakonec jsem se vytáhl zase nahoru, jen abych si sám mohl sundat kalhoty, protože ta tupá bolest v klíně se už nedala déle snášet, i když jsem se ji snažil ignorovat. Albert mě hladil po hrudi oběma rukama a pohrával si s mými bradavkami, což ze mě vyloudilo pár syknutí. Když jsem ze sebe kalhoty konečně trochu neelegantně přímo zkopal vrhnul jsem se na něj a začal ho chtivě líbat. Pomalu jsem se na něj pokládal a snažil se ho moc nemačkat. Byl přeci tak křehký. Otírali jsme se o sebe a tím si navozovali naprostý pocit extáze. Než jsem Albertovi chytil ruku a donutil ho se mě dotknout i tam dole. Pevně jsem sevřel naše údy v rukou a začal je společně hladit, od Alberta jsem požadoval pomoc.
Když se mě dotkl, myslel jsem že mé tělo exploduje, proto jsem ho nechal si s mým tělem chvíli pohrávat. Nevycházel jsem z úžasu. Jeho dlouhé hbité prsty po mě klouzaly a hrály na mě jako na nějaký libozvučný nástroj, takže brzy musel Albert mé vzdychy tišit svými polibky. Bylo tak naprosto dokonalé...
"Alberte já...chci...chci se s tebou milovat, hned".
Cítil jsem jak zaváhal, ale já už nedokázal čekat, nemohl jsem. "Prosím dovol mi to".

 -------------------------------------------------------------------------------------

Tu noc jsme se poprvé milovali. Myslel jsem že tahle noc nikdy neskončí, neměla mít konce. Vždyť něco tak krásného nesmí končit.
Naštěstí jsme se nestihli ani moc bát, či zabývat nějakými morálními zákony, protože jsme se oba vydráždili až do krajnosti. Donutil jsem Alberta, aby si kolem mého pasu omotal nohy. Bylo to sice trochu nepohodlné, ale když jsem si na něj nalehl a začal třít naše erekce o sebe jasně jsem věděl že přesně tohle jsem potřeboval. Slyšel jsem jak mi vzdychá do rtů.
"Do...doufám...no víš, že máš aspoň představu....no o tom".
Jen jsem se nad tím zamračil. Pořád mě jen podceňoval, ale tomu dnes uděláme přítrž.
"Teoreticky ano".
Myslím že ho to moc neuklidnilo. Protože mi křečovitě sevřel rameno až jsem zasykl.
ale byla to pravda, teoreticky jsem měl asi představu jak se miluje se ženou, takže s mužem...no prostě to byla jednoduchá dedukce. Když jsem se však začal svým údem tlačit do jeho těla, pojal jsem podezření že má dedukce byla špatná. Protože Albertovi vyhrkly slzy a začal si silně kousat hřbet ruky a bolestně sténat. Proto jsem chvíli počkal, nechtěl jsem mu způsobovat žádnou bolest. Až když na jeho tváři zavládla zase rozkoš odvážil jsem se mírně pohnout. A viděl jsem něco neuvěřitelného. Albert se proti mně vypjal a já jsem cítil jak mě svírá uvnitř. Byl to naprosto nepopsatelný pocit. Naše milování skončilo tak rychle jak začalo. Stačilo jen pár pohybů a vyvrcholil jsem v jeho těle. Albert mě s pomocí mé ruky po chvilce následoval a oba jsme se svalili vedle sebe na postel. Mlčeli jsme. Každý musel rozdýchávat to své poblouznění a znovu najít ztracený dech. Až po chvíli po mě Albert vyhledal rukou a přitulil se k mému horkému tělu. Pokoj byl cítit našim milováním.

Jemně jsem ho vískal ve vlasech a líbal ho na tvář. Měl zavřené oči a usmíval se na mě.
"Já...Alberte....řekni něco. Řekni že, no že jsem ti neublížil"?
Byl jsem z toho ticha vyděšený. Potřeboval jsem to slyšet. Ale Albert jen zavrtěl hlavou, i když jsem věděl že lže. Cítil jsem jak je prostěradlo pod ním nasáklé. Když jsem se nadzvedl zděsil jsem se. Byla to krev.
Rychle jsem vyskočil i přes jeho protesty z postele a donesl navlhčený ručník a opatrně jsem ho omyl a ošetřil. Celou dobu měl studen tvář zabořenou v polštáři, ale tvrdil že ho to nebolí, jen je to trochu nepříjemné.
Nadával jsem si do hlupáků. Tohle jsem nechtěl....
Když se mi povedlo sundat prostěradlo zalezl jsem si zpátky k němu a pevně ho sevřel v náručí.
Pak jsem se mu asi celou hodinu omlouval. Po hodině mě Albert přerušil výbuchem jeho zvonivého tichého smíchu. Nerozuměl jsem tomu. Já jsem se mu tady na kolenou omlouval a on se mi smál?
Začal mě líbat a nakázal mi ať už mlčím. Pak mi řekl že se mu to líbilo. Sice se u toho musel strašně červenat, ale ujistil mě že je to v pořádku. Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Protože i když jsem si to přes ten počáteční šok nechtěl přiznat...mně se to taky moc líbilo.
Myslím že jsme pak spolu v náručí usnuli. Po chvíli nás probralo klepání služky.
Albert se poplašeně začal schovávat pod peřinu, ale já jsem neměl náladu poslouchat cokoliv a tak jsem ji poslal pryč. Sice mi chtěla něco důležitého sdělit, ale přes zavřené dveře jsem ji nerozuměl. Jen něco o salonku a o čaji... Možná že jsem ji tenkrát měl poslouchat lépe. Možná jsem měl ty dveře otevřít a vyslechnout si tu novinku. Ušetřil bych sebe i Alberta dost nepříjemného překvapení, které na nás čekalo v salonku a popíjelo čaj.
Ale já jsem byl příliš zaujatý svou láskou a Albertem. Ten večer jsme se milovali ještě jednou. Tentokrát pomaleji. Zkoumali jsme svá těla podrobně, kousek po kousku a bylo nám spolu krásně.